Kam vítr, tam plášť

 

      Ráno obvykle poslouchám rádio. Pokud to vyjde, i zprávy. Ale i když to nevyjde, dostávám dostatečnou informaci o světě z "hudebního backgroundu". Nic nového, přesto potvrzení, že vše běží stejně jako včera, loni, před lety. 

Poslouchám ráno rádio už spoustu let. Před čtvrtstoletím tam byla většina písniček česká nebo v nejlepším ze zemí socialistického tábora, ba i sovětské se našly - třeba Alla Pugačeva. Nebo Alexandrovci. Ale Vysockij nebo Okudžava jako by neexistovali. Když se ozvala nějaká slavná kapela "západní provenience" tak to byl malý svátek. Západ jakoby neexistoval, jako by byl někde na Marsu.

  Dneska je v rádiu naprostá převaha písniček západních - nebo aspoň anglicky zpívaných. Česká národní / nacionalistická tvorba je v kruté menšině. Prý to tak posluchači chtějí. Chtějí, protože jsou zvyklí. Někdo se postaral, aby si zvykli. Ruská písnička by byla pro hudebního redaktora asi důvodem k výpovědi.

   Bývali jsme před téměř stoletím západoevropskou zemí. Pak přišel Adolf  (#18) s jeho nacionálním socialismem, mnichovská zrada západních mocností a následoval protektorát a druhá světová. Pak osvobození - převážně od sovětské armády. V srpnu následovala Postupimská dohoda,  kde si velmoci domlouvaly sféry vlivu. Po třech letech nejistoty,  kdy se naši politikové nebyli schopni rozumně dohodnout  nějací podivní plavčíci vylezli na stožár a nastavili plachty na východní vítr. Slabý a nemocný kormidelník to vzdal.

   Vítr od východu nás dlouho zaháněl k západu. Kultura, povinná ruština ve školách, mezinárodní "obchody" pod hlavičkou RVHP. A neustálé poručníkování - RVHP, Varšavská smlouva, Tábor míru a socialismu. Ruské filmy, ruské knihy. Kdyby aspoň ruské - ale ony byly převážně sovětské - což je podstatný rozdíl.  Odborná literatura jen přes ruské překlady. Rádiové rušičky jely na plné pecky, aby se k nám nedostaly jakékoliv informace ze Západu, ke kterému jsme téměř všichni vzhlíželi jako ke světu svobody a spravedlnosti a to tím víc, čím se naše tehdejší propaganda pokoušela o opak. Vzpomínáte na "vrahy z Wall Streetu"? Nebo na to, jak si "strýček Sam hraje na světového policajta?  

   Po letech s hrůzou zjistíte, že na každém šprochu je opravdu pravdy trochu. Jak o těch finančnících, tak o těch vojácích z Pentagonu. Mocenská struktura sovětských komunistů sice ustála československý pokus o "lidskou tvář socialismu" v roce 1968 - pravda s pomocí "spřátelených armád" ale pak postupně degradovala. Pěrestrojka v CCCP,  uvolnění tuhého dohledu a pak už následovala ona slavná Velká Podzimní Sametová Revoluce, kdy se jen s minimálním odporem unavených a zkorumpovaných komunistů zmocnila vlády skupina lidí, kteří ovšem nebyli připraveni a nechali si nadoktrinovat postupy i "vhodné osoby" - jednak komunistické, jednak "prozápadní".

   Během čtvrtstoletí se pak změnilo ledacos. To, že se v rádiu hraje jinak než před VPSR je to nejmenší. Ti, kteří se dokázali zmocnit vlády nejprve rozvolnili zákony a umožnili tím vznik nových bohatců Kupodivu na tom získali nejvíce bývalí komunisté - vyznali se, měli ty správné známosti. Západ, který naši "velvetku" s nadšením podporoval - nová sféra vojenského i ekonomického vlivu, nové, nenasycené trhy - se do řízení společnosti začal vměšovat o něco později. Poté, co se nepovedlo zcela zakázat KSČ, (dlužno připomenout, že v KSČ bylo tehdy 1 700 000 členů a kandidátů) začaly vznikat různé registry spolupracovníků StB,  Ústav pro výzkum totalitních režimů a jiné organizace, které měly a mají  za úkol omezit veškeré "východní vlivy". Nastala éra Havlova, pak už poněkud normálnější období Václava Klause a to už to všichni pamatujeme. I když se u nás střídali u vlády "levicoví" a "pravicoví" politici (někdy se to nedalo moc rozlišit - ČSSD a ODS byly v podstatě docela záměnné, KDU-ČSL vždy nečitelná a ostatní v delším časovém období pominutelní) nastal kulturní i ideový příklon k Západu. Vstoupili jsme do NATO (čímž jsme si snad zajistili ochranu proti Rusku) a do EU, čímž jsme se stali smluvními vazaly západní Evropy a také USA. Přijímali jsme finanční dotace, které nám umožňovaly leccos postavit, ale současně i využívání našich zemí jako "montovny" lecjakých nadnárodních firem (protože platy dělníků byly mnohem nižší, než na západ od nás) a byli jsme, alespoň zpočátku, nenasyceným trhem na ledacos. Od knih přes filmy, elektroniku, luxusní ošacení až po prefabrikované potraviny v hypermarketech. Divoká privatizace umožnila získání majetku hlavně těm, kdo se dokázali včas orientovat a měli "nějaký finanční základ" nebo aspoň ostré lokty.

Dotací se nechceme vzdát, protože každá částka umožňuje politikům, kteří jsou u moci "konat veřejné dobro". Navíc, jak se poslední dobou zřetelně ukazuje, je to skvělý penězovod, z něhož si šikovní politici dokáží tajně odčerpat do vlastních kapes dost peněz. Dokonce to už má i svou kategorii: Dotační podvody.

   S kulturou to dopadlo podobně jako za dob socialismu jenže opačně. Knihy, filmy, divadlo i populární hudba převážně západní provenience. Co přijde z Východu je předem dehonestováno, byť je to třeba ruská klasika, která nemá se sovětskou érou nic společného. Byl jsem dokonce u jedné diskuze, kde se navrhovalo, že by se nemělo dávat "Labutí jezero" - prý nepřijdou lidi. Nápad neprošel - a lidi přišli.

   Nastala doba, kdy bylo třeba utužit naše svazky se Západem. Spousty různých regulací a předpisů, zákazů často nesmyslných, které přicházely z EU, zákaz žárovek sloužil třeba k tomu, aby se nemusely zavírat nové továrny na úsporné zářivky ve Francii. Zákazy hospodářské byly poslední dobou doplněny příkazy politickými, které začaly prosazovat hyperkorektnost, multikulturní vnímání světa, teze o naprosté rovnosti pohlaví, přizpůsobování vnitřních zákonů zákonům EU které se často rovnají jen zákonům těch největších zemí EU, Německa a Francie. Tato ingerence začala vyvolávat odpor, který sílí s imigrantskou vlnou z Blízkého východu, kterou hlavně způsobil nepromyšlený zásah Západu do dění v Libyi, Egyptě, Sýrii, který pomohl protivládním silám svrhnout tamní diktátory. Země, kde probíhal latentní boj mezi různými náboženskými sektami, společenskými třídami a národnostmi tím byly uvrženy do zmatku a bratrovražedných bojů. které pokračují dodnes. Zbraně a finanční prostředky dodávají jak bohaté země Perského zálivu, tak USA a Evropa - jenže každý z nich preferuje tu svou "spřízněnou" skupinu. (Tomuto zmatku v severní Africe předcházel zásah NATO do dění v bývalé Jugoslávii, v Iráku a Afganistanu.) Nyní jsou tyto země v permanentní "občanské" válce, protože pořádek tam bylo možno udržet jen autoritativním režimem - tedy diktaturou. Jinému způsobu vládnutí tamní obyvatelstvo nebylo a není schopno porozumět. Demokracie "západního typu" se jim zdá naprosto slabá, bezmocná. A v podstatě mají pravdu.

   K vzniklému problému s utečenci se Západ, důkladně zhlouplý vlastními neosocialistickými teoriemi "postavil čelem" a "Mutti" Angela Merkel pozvala všechny uprchlíky, válečné i ekonomické, ať přijdou do Německa, že se o ně postará. Záhy, když se ukázalo, že to nedokáže, věrchuška EU hledala způsob, jak do řešení tohoto obrovského problému zapojit i ostatní státy. Ty ovšem ty oponují, že jednak se  "arabském jaru" nijak neangažovaly a také, že nikoho na své území nezvaly. Za to je jim vyhrožováno, jako vždy, když odepřely vazalskou poslušnost, odebráním dotací. Někteří naši politici na to slyší a lavírují. Obyčejní lidé už ale mají vážném pochyby o tom, zda je naše členství v EU tak výhodné, jak jim bylo tehdy předkládáno. Jenže vrchnost nedopustí, aby se o tom hlasovalo. Žádné referendum! Ztratila by velkou část moci. Místo toho se snaží hlasy, varující proti islamizaci našeho území umlčet čím dál tím tvrdší cenzurou.  Ať už výběrem vhodných novinářů, kteří jediní mají přístup do mainstreamových médii, cenzurou diskuzí na internetu nebo přímo technickými prostředky, například mazáním facebookových profilů (IVČRN). Také kriminalizací hlasatelů  těchto "podvratných myšlenek". Nápadně mi to připomíná "normalizaci, která probíhala na začátku sedmdesátých let. Tehdy se řešily způsoby, jak odrušit rádiové rušičky, kopírovaly se písničky Karla Kryla, které pochopitelně nemohly zaznít v rádiu, opisovaly se celé romány, které tehdy nesměly vyjít. Některé z nich jsem četl na průklepovém papíře, kdy se musel pod průklep dát čistý list, aby byl text vůbec čitelný.

Vždy, v každém době a v každém režimu se ale najde nějaká část novinářů, umělců a intelektuálů, kteří s vědomím, že by přišli o dosud získané benefity, raději podporují oficiální názory vlády.  Tehdy bylo možno číst v novinách články o "Zaprodancích a ztroskotancích", vznikla Anticharta, zprávy byly cenzurovány takřka absolutně.

Moderní DAB+ rádio. Zásadně se liší od AM rádia nahoře. Má sice taky knoflík na laděni, na hlasitost
a tlačítka pro přepínání rozsahů, nějakou stupnici čili displej,  reproduktory, aby to hrálo ale...
Už vím. Je celé stříbrné!

   Nyní je pochopitelně situace jiná, jiná je i terminologie. Jsou to "fašouni, nácci, xenofobové". 

Prostě ti, kteří si dovolují nesouhlasit. Dokonce už došlo i na vodní děla při demonstracích Pegidy proti obtěžování žen během Silvestra. Jak silně mi to připomíná události před více než čtvrtstoletím! Opět mám svou nálepku. To mě zvláštním způsobem uklidňuje. 

   Dneska cítím podobnou atmosféru, jako na konci roku 1989. Už je vidět vážné pokusy vrchnosti situaci zvrátit zpět, do všeobecné adorace veškerých "výdobytků Západu". Takové to "smíření se se stavem věcí" jako v době "po normalizační", což vzhledem k dynamice společenských jevů v našem okolí není možné. Ovšem cenzura to bude dneska mít mnohem těžší. Spojovacích kanálů mezi lidmi přibylo řádově, zablokování internetu by uvedlo běžný život do totálního zmatku, asi by se musel vyhlásit mimořádný stav, jakési "stanné právo" na dobu neurčitou. Myslím, že žádný sociolog nebo psycholog by dneska nedokázal odhadnout, jak by tenhle tah vládců dopadl. Armáda s policií není schopna,  jak sama přiznává, ani ohlídat naše vnější "schengenské" hranice. Co by nastalo v případě vyhlášení výjimečného stavu si nedokážu moc představit. Vítr od západu sílí.  Nebo už šílí?

    Vítr vanoucí od západu nás zcela logicky nahání na východ. Nechceme tam, známe to tam a nelíbí se nám tam, ale nakonec možná budeme muset, protože vítr je příliš silný. Ti kteří nechtějí posun na východ a vyhazují kvůli tomu imaginární intelektuální kotvy konají marnou práci. Vítr stále zesiluje a "car Putin" se jenom usmívá. Ví své. Vypadá to, že nakonec budeme rádi že tam je. Jako protiváha hegemona.

==============================

   Můj přímý nadřízený z vojny, podplukovník, zástupce velitele učiliště pro věci politické, byl moudrý člověk. Pochopitelně člen KSČ, jinak by nebyl ani podplukovník, ani politruk. To mu ale nebránilo používat mozek ke svobodnému myšlení. Měli jsme občas v kanceláři spolu důvěrné a tajné debaty o světě i o životě a tehdy (1969) mi tenhle starší pán vysvětlil, že o samostatnosti nebo neutralitě si Československo může tak leda nechat zdát. Jsme příliš malí na to, abychom se obešli bez mezinárodní spolupráce a naše geografická poloha v centru Evropy, mezi Východem a Západem je rovněž neměnná. Nemůžeme republiku někam odstěhovat.

   Naše území by v případě III. světové bylo nutně nástupištěm pozemních vojsk. Můj podplukovník totiž správně předpokládal, že válka to bude spíše klasická, nikoliv atomová, protože v nukleární válce by nebylo vítězů. Je to stejné, jako když si dva v uzavřeném výtahu hrozí, že na toho druhého použijí ruční granát.

   Ukázalo se, že podplukovník měl pravdu, od Nagasaki nebylo atomové zbraně ve válce použito ani jednou. Protože atomové bomby a rakety má už kdekdo a ten, kdo by zaútočil první, by měl výhodu nanejvýš 15 minut. Pak by se 90% země stalo neobyvatelnou a starosti s oteplováním Země, obnovitelnými zdroji, imigrací, multikulturalismem nebo občanskými svobodami by už opravdu nebyly na pořadu dne. Nejméně několik desítek let. Možná několik století.

Pak by snad mohl následovat restart lidstva.

Možná by se povedl, možná ne.

Nevíme.

Mimo Mísu:

V minulém roce emigroval z Francie rekordní počet Židů, obavy začínají mít i Židé v sousedním Německu. Předseda Evropského židovského kongresu dokonce mluví o „nejhorší situaci od dob 2. světové války“. Vladimir Putin evropské Židy vyzývá k emigraci do Ruska.