Skepse je vlastnost, která chrání psychiku člověka před velkými zklamáními. Skeptik ani není člověk nějak extrémně nedůvěřivý. Skeptik se jen snaží každý problém v mezích svých možností prozkoumat, pochopit. Nemá přehnaná očekávání jako optimista ale naopak nečeká katastrofy jako pesimista.
Vlády všech stupňů (od mistra na pracovišti až po velení OSN) nemá skeptiky rádo. Je těžké je něčím nadchnout, je těžké je něčím jen tak postrašit. To jsou zhruba dva nejdůležitější pocity, kterými se ovládají "masy". Postrašit lidi nějakým jevem a pak jim vysvětlit, že oni, vláda jsou ti, kteří je zachrání, budou-li následovat jejich pokyny. Pokud možno s nadšením.
Začínal jsem jako každý mladý člověk jako optimista. Jenže optimismus je křehký pocit, při nárazu na realitu se snadno přehoupne do pesimismu až nihilismu. U mě to byl rok 1968. Z nadšení, že dojde k uvolnění tuhého režimu (později jsem zjistil, že jsou i mnohem tužší režimy) jsem se jako spousta jiných lidí přehoupl do pesimismu, zvlášť, když se na nás "svět (Západ) vykašlal".
Po určité době jsem konstatoval s jednou sestrou z Čechovových Tří, že "Žít se musí!" Tudíž i do jisté míry (tu míru si určím každý sám podle svého svědomí) s režimem kooperovat.
Můj přímý nadřízený na vojně, podplukovník, mi v té době říkal, že nemůžeme být neutrální, jak se říkalo, že vzhledem k geopolitické situaci budeme muset někam patřit, buď na Východ nebo na Západ. Že jsme na nástupišti vojsk z obou stran.
V podstatě měl pravdu. Po "Velvetu" jsme se rozhodli pro Západ. Podplukovník je už asi dávno po smrti. Měl by letos asi tak 100 let a tak by se ten "starý komunista" (a skeptik) velmi podivil, že jít na Západ znamená se vrhnout do čím dál tím tužšího režimu, který je kombinací neosocialistických až neokomunistických myšlenek, zeleného pábení, genderového myšlení, nátlakových skupin všelikých obskurních menšin. Že jsme stále více v zglajchšaltovaném područí těch velkých.
Ukázalo se, že lidé jsou stejní na Východě i Západě. Tak jak provolávali slávu Stalinovi, Maovi, Pol-Potovi a dalším, provolávají dneska slávu jiným potentátům. Ti všichni použili výše uvedeného schematu: Vystrašit a nabídnout řešení - pod podmínkou podvolení.
V podstatě se o to pokouší i islámská ideologie. Na primitivní, emotivní národy to funguje. Přijmi islám, modli se pětkrát denně, poslouchej svého imáma a zaručíme ti nadřízenost nad ženami a nad nevěřícími. Budeš přesně vědět, co máš dělat, jak se chovat a budeš mít klid v duši. Jsou jich miliardy, těch, kteří chtějí mít klid v duši. Není se tomu co divit, křesťané na tom byli před nedávnem stejně. I jiná náboženství. Jenže v našem civilizačním okruhu víra slábne. A místo, aby byla nahrazena kritickým myšlením, skepticismem je nahrazována jinými ideologiemi, vírami. Environmentalismem, genderismem atd.
Nejsou to filosofické směry, ale víry, protože jakákoliv snaha o jejich skutečné pochopení a tedy možnou kritiku, jiný názor okamžitě spustí kanonádu odsudků, vytěsňování ze sdělovacích prostředků, dehonestaci osob. To je stav, ve kterém se nacházíme. Věrchušky (vlády) se snaží udržet na tom patře společenské pyramidy, na kterém jsou a možná raději popolézt o nějaké to patro výše, takže "pluje s proudem", snaží se nenarazit. Současně se ovšem snaží vyvolávat směrem dolů pocit, že rozumí potřebám lidí, že "drží prst na tepu doby". Pochopitelně to nelze dělat ani dokonale, ani nekonečně dlouho.
Mladý optimista se po několika životních zkušenostech často stane skeptikem a buď se rozhodne dělat kariéru a přizpůsobí se současným trendům nebo se postavit do opozice a začne remcat. Neúčinně, více méně "vést hospodské řeči" jak se říkávalo. Protože zapojit se do politické opozice je vlastně k ničemu, Ta se totiž stará hlavně o své zvolení, takže slibuje hory doly, ale po volbách se otočí po směru převládajícího větru a snaží se udržet a pokud možno pozvolna ničit své politické protivníky, kteří se od nich ovšem liší jen nepatrně. Na těch nepatrných rozdílech se pak snaží nahonit politické body.
"Investigativní novináři" se starají o vytahování prohřešků té nebo oné strany podle toho, která platí a o vzájemné udávání. Mezi tím spin doktoři vyvolávají až hysterické "kampaně", které pak političtí lídři slibují vyřešit "ku prospěchu všeho lidu". Momentálně je to "koronavirus".
Až tahle kampaň utichne, patrně se opět dostane do popředí "zkáza planety vlivem člověka" - tedy převážně bílé populace v Evropě a Americe. Situace v méně rozvinutých zemích se presentovat nebude a v Číně jen tehdy, když se to bude spin doktorům hodit.
A tak jedeme dál...
Tak takhle vypadá svět pohledem skeptika. Jak vypadá skepse pohledem umělce nebo technika napíši jindy. Ale také nečekejte ani zářivé barvy optimismu, ani hluboký nihilismus. Nic není skeptikovi protivnější, než manipulace a lhaní.
Skepticismus je svou povahou barvy šedé, teploty vlažné, povrchu drsného.
Jeho prostředky se jmenují ironie a sarkasmus.
Jediným jeho učením je víra v selský rozum.
A na závěr poučení - člověk nemá život brát moc vážně. Stejně jednou umře.
Veselme se!
A na závěr poučení - člověk nemá život brát moc vážně. Stejně jednou umře.
Veselme se!
Opakem skeptika je optimista. Kdykoliv se objeví "nová" strana, hodí jí to. Protože to nové bude určitě lepší, než to staré.
OdpovědětVymazatJeště vzpomínám, jak jsme všichni propadli Pražskému Jaru 1968, sláva Dubčekovi, sláva Smrkovskému. Když nám přijeli naši "přátelé" pomáhat proti kontrarevoluci, bylo to nadšení vystřídáno odporem k okupantům. "Dočasný" pobyt RA jsem jako skeptik otipoval už tehdy na 20 roků. Že jsem se tak přesně strefil, byla jenom náhoda. Ale to podstatné bylo, že z poznané pravdy vyplývá i nutná opatření.
Ve svých 30 jsem toho měl dost už v plánu, to zhatili soudruzi, nejenom ti sovětští. Čekat, až mi bude 50, mezitím se nějak flákat, to nebylo to pravé ořechové. Stačilo upozornění, že se už StB zajímá o překladatele, který pracoval pro Poláky, abych dal manželce za pravdu a začal jsem úplně znova 900 km od Prahy.
Po návratu. 1990, jsem jako skeptik nemohl sdílet to nadšení z Václava Havla a Václava Klause, prostě životní zkušenost mi říkala, že i v hezkých jablkách bývá červ. Jak ten čas šel, Věci Veřejné zanikly, řada jiných pokusů o demokracii také ztroskotala. Máme, co jsme chtěli, alespoň to odpovídá názorům podstatné části občanů a ty musíme respektovat.
Zbožná přání se opravdu velmi zřídka stanou skutečností, život je spíše nekonečná žada kompromisů. Ti, co drželi dříve komunisty, drží dnes své vily a majetky pocházející z té doby, jsou vzornými demokráty. Ti nejchytřejší z nich pro jistotu podepsali nějakou tu výzvu, aby se měli čím prokázat, až to praskne. Také skeptici. Jejich hlavní starost je, držet ostatní co nejdál od lizu.
Kocoure, člověk potřebuje něčemu (v něco)věřit aby měl jeho život smysl. Jen s kritickým myšlením bez víry dojdeš k tomu, že život a speciálně člověk je jen drobná a dočasná chyba v matrixu. Seber mu víru kterou má a chytne si nějakou jinou. Všechny revoluce jsou vlastně o zbavení človeka staré víry a naroubování nové, LEPŠÍ.
OdpovědětVymazatJsou víry které člověka kultivují a jiné, které v něm odblokovávají zábrany a pouští vnitřní bestii z řetězu.
V Boha Kapitáne už věřit nemůžu. A v co jinak? Snad, že lidi nejsou taková hovada, jak se zdají ýt na první pohled. Nebo že s kloboukem v ruce projdeš celý svět. Případně, že zítřek nebude posledním dnem v mém životě.
OdpovědětVymazatJinak - lituji pane Kapitáne.
Víra a věda, to je jako holínky a hodinky. Věda je slovo, pocházející ze sanskritu, jazyku těch "Bohů" kteří přišli před věky do Indie.
OdpovědětVymazatVíra je jenom vycpávka, pomáhá nám dále přes místa, kde tušíme jenom černou díru, blackhole, nebezpečí.
Srovnat víru a vědu je nejlepší na příkladu: můžete se pohybovat i se špatnými nohami pomocí francouzských holí, ale dobré nohy jsou vždy rychlejší.
Něco jiného je tradice. Tradice je to, co nás spojuje, tím zvyšuje i účinek našich sil. Naši tradici nazýváme křesťanskou, její původ je ještě starší. Pokud bychom ji odmítli, odmítli bychom i mnohé z toho, co považovali naši předkové za důležité, a to by odhalilo naši slabou stránku. Kde je prázdno, tam se natáhnou velmi rychle cizí a nám nepřátelské ideologie. Nemusíme nějak nadpřirozeně věřit, ale naši tradici si také převálcovat nenecháme.
Nesměšuji nikdy víru a kulturu.
OdpovědětVymazatCivilizační kulturu. My jsme přece židovsko-křesťanská kultura, je to uvnitř nás, i kdyby se kdokoliv snažil to vymýtit nebo nějak zamaskovat, málokdy uspěje. Ti kteří zapomenou, většinou pro svůj prospěch svůj původ, jsou ti praví odpadlíci. Bez zařazení, bez příslušnosti, bez minulosti - kromě té své zanedbatelné vlastní.
Jednoduše - aniž bych věřil v nějakého Boha, cítím se být křesťanem.
VymazatA neuráží mě desatero - což je vlastně židovský výmysl.
Můžeme ty počátky vysledovat ještě dále. Konfucius působil pár století už před Kristem. Možná odtud pochází i část té naší kultury, mezi 20 a 30 lety Kristova života je díra ve zprávách. Jsou názory, že své myšlenky získal v Tibetu, stykem s tamější kulturou.
VymazatTeorie jednoho Boha, je z mého hlediska původ všech přírodních zákonů, neboť více původců by mělo nepochybně jako následek i více alternativních zákonů. Zatím víme, že všechy fyzikální zákony jsou z jednoho jediného zdroje. To byla myšlenka už faraona Echnatona.
Ovšem představa Boha, jako dědečka, sedícího kdesi na trůnu, je jenom pomocná konstrukce. Co si nedokážeme představit, transformujeme si v srozumitelný, avšak zcela mylný obraz.
Představa, že Bůh sleduje třeba Zemana, jak si nalévá Becherovku a páchá tím hřích, je spíš legrační. Miliardy takových lidí se chovají nepředpisově. Turci mi vysvětlovali, že když si tu rákiji smíchají s Cocakolou, tak to Alláh nevidí. Jistě jim to pomáhalo hřešit, harám, pravím vám!
Tohle téma se tu už kdysi objevilo. Pedro ho sem tehdy vnesl.
VymazatA jsme oklikou doma Kocoure. Nemáš žádného Boha. Nemáš ani ani žádnou náhražkovou Víru, která by v Tobě uvolnila zlého džina a nutila Tě jít a mlátit ""dobro"" do lidí klackem.
VymazatMáš ale svoji malou soukromou víru kterou jsi si během života nějak uplácal (i když tomu víra neříkáš protože Ti to slovo vadí), která Tě kultivuje a koriguje Tvoje kritické myšlení v tom co je dobré a co dobré není. Protože nekorigované kritické myšlení by hledalo co nejpřímější cestu k maximálnímu osobnímu prospěchu.
Ono je vlastně jedno, jak tomu korekčnímu mechanismu budeš říkat. Já mu říkám víra, protože je základem pro stupnici hodnot, stejně jako jiné Víry (marxistická, zelená, anarchistická, ...).
Ale kultura, kulturní příslušnost a její priority nejsou přece víra. Nebo možná je to jenom debata o terminologii. Ohleduplnost, slušnost (ale odsud-posud) se snese s každou vírou nebo ideologií. Pokud ne, je to smůla pro tu ideologii.
VymazatJsou víry a ideologie ve kterých je ohleduplnost a slušnost tak zdeformovaná a upozaděná že v nich vlastně není. Anebo nemám dost velkou představivost abych tam její zbytky viděl (třeba v té echt zelené).
VymazatPodle mě je víra základ toho jaký kdo je. A každý si ji pro sebe nějak uplácal a přizpůsobil, bez ohledu na to, jestli se k nějaké velké Víře hlásí nebo ne.
A ani nejde člověka na delší dobu víry zbavit. Ano, jeho víra může projít otřesem a člověk o ni může přijít. Ale co nejdřív si zase uplácá nějakou jinou.
Nebudu psát o optimismu, pesimismu a realismu. Považuji se za skeptika, ale mám na to trošku jiný názor. Možná nemám pouze správně definované pojmy, v takovém případě díky za upřesnění reakcí na můj komentář :). Skepsi považuji nejblíže k realistovi, věci nevidím černě ani bíle, spíše reálně. Ale vždy počítám se špatnými variantami možností abych na ně byl předem připravený a měl alternativní řešení. Takové to zda je sklenice z části plná nebo prázdná jistě znáte. Tak jako skeptik bych řekl reálný pohled na věc (vidím sklenici zhruba 50/50), počítám ale s variantou že to co vidím nemusí být přesně takové jak se zdá a možností že se pletu (ať je sklenice plnější či prázdnější, na tom až tak nezáleží) nýbrž beru v potaz i optický klam (např. lom světla) a to že všechny jevy jsou pomíjivé. Je sklenice napůl prázdná či plná vody? Budu přemýšlet nad tím, zda se jedná o vodu.
OdpovědětVymazatManipulace je nepříjemná věc a dá se podle určitých vzorců rychle vypozorovat. Ovšem manipulace na citovém základu od někoho kdo si již získal moji důvěru je problém, protože následná skepse v důvěře jde stranou. Nemyslím si že všechna manipulace je špatná. Manipulace od altruistického člověka kterému nejde o osobní prospěch nýbrž o pomoc druhému člověku, jeho usměrnění, nalezení sebe sama, cílů, hodnot atd. beru jako pozitivní i v případě nepříjemných situací a možností že to danému subjektů párkrát ublíží. Manipulující si ale nemůže dovolit selhat, musí si být jist se všemi riziky, že manipulovaný svůj úkol zvládne a že výsledek přinese mnohem více pozitiv než negativ.
Člověk s kostlivcem ve skříni, závislostí, blokem, či něčím kdy nedokáže být plně sebekritický, svůj problem popírá, neví vlastně proč a bude podvědomě vždy hledat variantu že problém pramení odjinud. Sám si pomoci nedokáže a upřímnou pomoc odmítne. Musí tedy být manipulován tak, aby si později uvědomil že lže sám sobě, že není momentálně šťastný či začne s problémem nevědomky pracovat a bude to považovat za své rozhodnutí (vnuknutí).
Moje víra tkví v pomoci druhým. Ačkoli jsem byl v životě mnohokrát zneužit, vím že když jsem se do teď nenechal zlomit jsem tak silný že na sebe můžu být hrdý. Pomoc druhým mi připadá jako jediná reálná hodnota a něco, co v tomto falešném světě dává smysl. Není zde pochyb zda jde o falešný/umělý cíl. Pomoci mám na mysli něco velkého, ne půjčit peníze, nechat zavolat nebo pustit někoho sednout v autobuse. Tyhle povrchní bezhodnotné kraviny nikomu doopravdy nepomůžou. Vím že lidi jsou smutný, ublížený, mají bolístky, jsou zlomený. Nesou si rány z dětství a už zapomněli... systém nás všechny staví proti sobě, přitom nejsme nepřátelé. Tohle je velice složitá a komplexní idea kde se mísí výchova a dětství, genetické předpoklady, životní zkušenosti, nebo klidně celková mentalita národa kde se nacházíte. Pomoc taková kterou jsem naznačil v části zaměřené na manipulaci beru jako poslání. Když reálně někomu zachráníte život, dáte mu směr, cíl, důvod ke štěstí, duševní posun atd. ve vás zanechá něco, co je více než všechno ostatního. Opak takového počínání je např. zabití či naprosté zničení života někomu jinému ať už na základě emocionální nestability či nehody. To si poté takovou věc nesete celý život. Ne vždy platí to co píšu. Samozřejmě jsou případy kdy to neplatí ale rozepisovat každý aspekt by bylo doopravdy nadlouho.