Prohledat tento blog

čtvrtek 13. října 2022

Rusko v troskách







  Tendenčnost a tupá nenávist ke všemu ruskému, to je "imperativ dne". Tak, jak jsme proklínali Spojené státy a "imperialismus" před rokem 1989 nyní proklínáme všechno, co je ruské. 

Proč? To by mě taky zajímalo. 


   Na ruské straně se toho zas tak moc nezměnilo. Rozpadl se Sovětský svaz a ze zbytku se zformovala Ruská Federace. Nedrží spolu tak pevně jako SSSR, je tam vidět i odstředivé tendence, hlavně v nově připojených republikách a na Dálném východě, což je dáno nepořádkem v administrativě, kdy se kdejaký gubernátor, zanechaný ve svém postavení ještě z doby SSSR snaží "udělat se pro sebe", někdy i s pomocí západních sil. 

   Nakonec - bylo to hezky vidět když před několika týdny nastala "částečná mobilizace". Mnozí gubernátoři neměli dost peněz na to, aby své vojáky, ať už povolané nebo dobrovolníky vybavili aspoň základním oblečením a botami. Prý nemají dost peněz. Ale na připravované "jolky" čili vánoční výzdobu měli odložených prostředků dost. Aby se zavděčili svým. Bylo třeba důrazného připomenutí z Kremlu, aby konali, co mají. 

   Ono  se to vlastně od dob carského Ruska opravdu moc nezměnilo. Gubernátoři jsou téměř stejní, jako byli za Gogola. (Mimo jiné - Gogol byl ukrajinského původu.) Poměry v jeho satirickém kousku  Revizor jsou aktuální v Rusku, ale nejen tam, dodnes. Protože i v naší malé Kotlince jsou "gubernátorské manýry" vidět dodnes. Ostatně - přečtěte si dnešní noviny. Třeba na netu.


 Ale k věci:  co napsal Alexandr Isajevič Solženicyn (1918-2008), nositel Nobelovy ceny za literaturu (1970) v jeho knize z roku 1998 Rossija v obvale (Rusko v troskách), konkrétně v kapitole Slovanská tragédie: 

   Nechť Bůh požehná Ukrajině její samostatný rozvoj, ale její neodpustitelnou chybou bylo její nepoměrné rozšíření o území, která do Lenina nikdy ukrajinskými nebyla – dvě Doněcké oblasti, celý jižní pás Novoruska (Melitopol – Cherson – Oděsa) a Krym. Kolik ruských občanů protrpělo s nelibostí a úžasem tuto násilnou, ničím neoprávněnou a bez nejmenšího protestu, s ochablostí naší tehdejší diplomacie uskutečněnou krádež Krymu během čtyřiadvaceti hodin. I jeho zradu při každém dalším krymském konfliktu. I bez sebemenších politických kroků nepochopitelné předání Sevastopolu, démantu ruské vojenské slávy. Toto zlodějství udělala naše zvolená moc, ale my, občané, jsme včas neprotestovali. A nyní bude třeba našim nejbližším pokolením se s tím smířit na dlouhou dobu. Krádež Sevastopolu je nízkým zlostným pohrdáním celou ruskou historií 19. a 20. století. Při všech těchto podmínkách Rusko nemůže v žádné formě bez váhání zradit mnohamilionové ruské obyvatelstvo na Ukrajině, zříci se naší jednoty s ním. Ukrajinské mocenské kruhy si zvolily cestu usilovného utlačování ruského jazyka.


   U našich, tendenčně prozápadně orientovaných novinářů, z nichž někteří před třiceti lety peskovali Západ za všelijaké činy a prohlášení, se teď asi nositel Nobelovy ceny a tehdejší jimi obdivovaný disident  nejspíše stane terčem jejich nenávisti. Už čtrnáct let je mu zcela lhostejné. Za padesát let si nebude nikdo pamatovat jména těch novinářů.


Solženicynovo ano. 

9 komentářů:

  1. Můj otec, když jsem se ho ptal na některé vývojové tendence po r. 1989, tak se mně to snažil vysvětlit přirovnáním k valachovi, který měl celý život klapky na očích. Pokud měl dlouhou dobu klapku na jednom oku, tak při sundání obou klapek měl tendenci jít automaticky na opačnou stranu, ať tam bylo cokoliv. Když nyní sleduji to davové šílenství, nemohu se ubránit pocitu, že se v tomto směru nic nezměnilo. A jestli na kozlíku sedí nějaký vozka, netuším.

    OdpovědětVymazat
  2. "Proč? To by mě taky zajímalo. Na ruské straně se toho zas tak moc nezměnilo."
    A to je právě ten důvod. Kdyby se změnilo, tak bychom mohli za minulostí udělat tlustou čáru. Ale protože se nezměnilo, tak pochopitelně pokračuje tradiční nepřátelství z dob SSSR.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím proč, ale Vaše odpověď mně připadá poněkud tendenční. Což bývá důvodem, proč se většinou nezapojuji do diskuzí. Musím však podotknout, že v Číně se toho taky až tolik tolik nezměnilo, a přesto obchody s ní jenom kvetou.....

      Vymazat
    2. " v Číně se toho taky až tolik tolik nezměnilo, a přesto obchody s ní jenom kvetou"
      Inu, jak psal už Čapek:
      „víš, kdo ještě teď, když už je pětina Evropy potopena, dodává Mlokům třaskaviny a torpéda a vrtačky? Víš, kdo horečně, dnem i nocí pracuje v laboratořích, aby našel ještě účinnější mašiny a látky na rozmetání světa? Víš, kdo půjčuje Mlokům peníze, víš, kdo financuje tenhle Konec Světa, tu celou novou Potopu?“
      „Vím. Všechny továrny. Všechny banky. Všechny státy.“

      Vymazat
    3. Kdo podporuje Ukrajinu? A kdo Rusko? Válka s mloky je velmi promyšlená kniha. Jako skoro všechno od K.Čapka. Proto platí i dneska. Kdo dal mlokům první nože?

      Vymazat
    4. Ten obchod ale není výhodný oboustranně, pokud to vztáhneme na dnešek. [;>))

      Vymazat
  3. Kdybych to věděl, řeknu. Tady se jedná spíše o názor. Rusko je jiné - tedy hlavně není komunistické. Byl jsem tam předloni a občas mluvím se zdejšími Rusy. Až na slabý přízvuk (a vlastenectví) jsou nerozeznání od běžných lidí. Ale těch 45 let, kdy jsme byli pod vlivem CCCP se v některých lidech nesmazatelně otisklo. S tím se nedá nic dělat.

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)