Již staří Římané se nechávali obveselovat zrůdami...

 O obveselování publika našimi čackými journalisty

Zrůdy vypadají daleko obyčejněji. Zrůdnost je jinde.

Někdy si myslívám, že jiný účel žurnalistika nemá. Skutečných informací pomálu, většinou polopravdy a nepravdy, tendenčnost taková, že když si rozkliknete kterýkoliv "plátek" na internetu tak dopředu víte, čeho se tam dočtete, zapnete-li si nějaké rádio - na internetu jsou jich tisíce - tak se dočkáte na 90% "všeobecné hudby", popíku nebo beatu středního proudu, jsou výjimky, ale je jich málo. A zprávy? ty jsou stejně tendenční jako jinde jenom jsou kratší. Případně tam hovoří "mluvící hlavy". Za pár dní zjistíte, že jsou to ty samé hlavy a říkají to samé, jen poněkud modifikované na současné události. Tedy pokud ty reálné události vůbec vezmou na vědomí. 

   V TV je to stejné, jen proloženo filmy a "diskuzními pořady", které jsou téměř vždy striktně moderované tak, aby byl výsledek debaty "žádoucí", A to vše přerušováno reklamami, protože peníze nesmrdí a výrobci nebo nebo spíš prodejci zboží mají (možná oprávněný) pocit, že to pomáhá oblouznit jejich zákazníky. 

  Podle kvality reklam posuzuji momentální kulturu národa. Ve srovnání s reklamou polskou, ukrajinskou, německou, americkou nebo ruskou si na tom obyvatele Kotlinky nestojí tak špatně. Máme ji nejpestřejší a sem tam je i vtipná. Ale tom teď psát nechci. jde mi o způsob, jakým se MMI (média masové informace) starají o svou  "sledovanost". Ta je pro ně důležitá právě pro možnost vysílat reklamy, což je přínos nejen finanční, ale i reputační. Dobrá pověst, ať už získaná jakýmkoliv způsobem je důležitá hlavně v době, kdy státem (kontinentem, zeměkoulí) zmítají nepokoje a někdo, momentálně mocnější, je schopen dané médium zakázat nebo přestat podporovat finančně.

   Tehdy dojde na ty zrůdičky.  Senzace, barnumská reklama. Pikantní historky, intimity ze světa celebrit. Senzační leč neověřené zprávy. Některá periodika i weby právě z tohoto obsahu vlastně žijí. Jen tento obsah a placené reklamy. Čtenost a sledovanost mají vysokou cena tudíž cena tam umístěné reklamy je až astronomická. Redaktoři a reportéři vyhledávají takové senzace, které by mohly přinutit co nejvíce lidí si koupit daný plátek koupit nebo rozkliknout. Případně nepřeladit (v TV a rádiu). Prostě lidi jsou už takoví - zvědavé opičky. Kdysi jsme z takových reklam měli legaci, teď když už jsme ten Západ sami nám najednou smysl pro humor začíná chybět. 

   Leč nechme reklamu na pokoji, to je jiná kapitola. Tady jde o senzace, bizarnosti. Svět v mém okolí rozhodně vypadá jinak, než ten z "bulváru". Nepotkávám příliš mnoho lidí s implantovanými rohy a rozeklaným jazykem aby vypadali jako ďábel. Nepotkal jsem. Nejdivnější osobou byl Vladimír Franz, který se nechal "ozdobit" po celém těle a je to přitom kumštýř s povahou středostavovského profesora. Netradiční ale dobrý hudební skladatel. Dobře se mi s ním spolupracovalo. 

   "Transku" - transgenderovou osobu neznám ani jednu. Jediná, o které jsme to věděl byla Tereza Spencerová, která se narodila jako muž. Chytrá, nekonfitní osoba, výborná novinářka. Leseb a gayů znám několik. Všichni se snaží vypadat jako normální lidi, chodí sice do jiných kaváren a vináren než "hetéráci", drží při sobě, ale nikomu nevadí. Tři gaye jsem dokonce měl postupně ve stavu - bez problémů. Snad jen jsou pořádkumilovnější než "ne-gayové" a musí se jim věci vytýkat jemněji než normálním klukům. 

   To, že se nějaká herečka rozejde se svým manželem se stává, herci jsou často extroverti, nemají trpělivost pro udržení stálých vztahů. Ale málokdy se o tom píše v bulváru jako například o "rodině" Žilkových a Stropnických. Ti se většinou se svými nedobrými vztahy bulváru svěřují úmyslně, aby byli v povědomí publika, když jim to v zaměstnání zrovna moc nejde. 

   Umělecké "počiny" většinou zapadnou bez větší pozornosti, poslední takový, který rozvířil veřejné mínění  byla socha Věry Špinarové v Husově sadu. Protože jsem s Věrkou několikrát pracoval, tak vidím, že ta bronzová podoba ji není podobná ani fyzicky, ani povahou. "Řešilo" se to snad půl roku, ale už to je taky pryč. Výstava hypermoderního umění, artefaktů,  proběhla v Ostravě  bez zájmu publika a byla zase v klidu deinstalována. Na Tančící dům v Praze se už taky asi zapomnělo - stojí tam a někomu se i líbí.

   Politici jsou vždy kariéristé, kteří se snaží za každou cenu zaujmout publikum. Ať už extrémními názory nebo tím, že na jiné politiky z cizích, ale i vlastních stran nacházejí různé "kompra", kompromitující zjištění, která ne vždy bývají čerstvá a ne vždy pravdivá. Pak se o ně soudí - a to je přesně to, co je dostává do titulků na prvních stranách.  Jinak bychom ani nevěděli, že takoví lidé existují, "lid" to nezajímá. Novináři tedy řeší, co kdy kdo o kom řekl, nikoliv to, co udělal. Většinou cekem nic - pokud něco nezdefraudoval. 

   Dále jsou to vraždy, pokud možno bestiální, kdy se stejně nedovíte, jak čin proběhl, policie nic neřekne, ale zato se dovíte, že to bylo provedeno zvlášť zavrženíhodným způsobem. Když je nějaká kauza, dopravní nehoda nebo jiná událost uváděna s obrazem nebo videem, je každý obličej nebo krvavá rána stejně jako vývěsky obchodů nebo jiné informace stejně rozmazány, takže si říkám, proč tam nějaký obraz vůbec je. Obraz o ničem nevypovídá a obrázky jsou do značné míry záměnné. Není to v celém světě stejné, ale už se to tak nějak samočinně normalizuje. 

   Prostě svět, který lze pozorovat "napřímo" je jednak o dost nudnější ale na druhé straně o hodně krutější než ten, který vidíme v TV, na netu nebo kdekoliv ve sdělovacích prostředcích. 

   Čili je to vlastně svět virtuální. A mluvící hlavy, různí komentátoři ať profesionální nebo i amatérští (třeba v komentářích na různých webech či blozích na internetu) většinou diskutují právě o tom virtuálním světě nikoliv o světě skutečném, reálném. Slova o slovech, nikoliv faktech. A pak následuje diskuze, kdy na ni nejvíce slov spotřebují ti, kteří o faktech vědí jen málo, ale jsou "teoreticky" připravení a být to na nich, tak by se každý problém vyřešil do čtyřiadvaceti hodin. Jenže těch řešení je vždy několik různých, vzájemně si odporujících a ti, kteří mají řešení v náplní práce se musí těch "moudrých hlasů" střežit jako čert kříže. Protože oni bývají za své řešení většinou opravdu odpovědní. Nikoliv virtuálně. 

   Takže média nás zásobují "zrůdičkami" a my žijeme ve virtuálním světě. A pokud chceme něco vědět doopravdy, musíme čerpat informace z několika nezávislých, obvykle protichůdných zdrojů a pomocí uvažování typy Occamova břitva si sestrojit pravděpodobný obraz skutečnosti. Je dost pracné a časově náročné, Poud chci vědět něco o dění na Ukrajině, znamená to poslechnout si dva nezávislé ukrajinské blogery, ukrajinský rozhlas, dva blogery ruské, shlédnout nějaký diskuzní pořad "mluvících hlav" v ruské TV a pak si udělat pravděpodobný obraz skutečnosti. Když pak poslouchám naše masmédia (rozhlas jen ráno - zprávy, TV zcela výjimečně večer - zprávy) tak se smutně bavím tím, jakým primitivním způsobem je český posluchač a divák manipulován. Pode mého odhadu to ale 80% obyvatelstva nevadí, respektive je to moc nezajímá. Je líné se nějak informovat. Na živobytí jim ještě peníze většinou stačí a v TV přece říkali, že se nic neděje, ale musíme podpořit Ukrajinu, protože... 

OF TOPIC

Něco málo ze světa reálného

  Kdyby se situací zabývali jen o trochu víc, zjistili by, že podporujeme bohaté zbrojaře a plynaře v USA a způsobujeme ztráty na obou stranách konfliktu na Ukrajině, tedy jsme podporovatelé války, kterou jsme nerozpoutali, ve které přes velkohubá vyhlášení našeho předsedy vlády přímo nefigurujeme a ze které, když budeme mít štěstí vyjdeme snad jen se značnými materiálními ztrátami. 

   Pokud ovšem válka USA - Rusko bude příliš eskalovat, můžeme se i na našem území dočkat úrody atomových hřibů.  Máme tu přece opravárenské závody ukrajinské bojové techniky a budeme mít i výcviková střediska ukrajinské armády.  Zato tu máme málo plynu, drahou naftu a elektřinu skrze německou burzu, na které vydělává "tahoun" EU, Německo. Nicméně oficiální média to nijak nevzrušuje. Ukrajina přece vyhraje. Myslím si, že vyhraje Rusko, nebo prohrajeme všichni. Amerika ten ukrajinský konflikt "upustí" stejně jako Afganistan a předtím Vietnam v okamžiku, kdy náklady budou převyšovat zisky nebo ji bude hrozit konflikt s Čínou nebo vnitřní rozpory vážného charakteru (občanská válka) a Evropu, svého někdejšího  hospodářského konkurenta v tom nechá samotnou. Následně nás v tom Evropa nechá taky. Takhle fvypadá dnešní reálný pohled na věc a reálná předpověď. 

Tohle se také děje na Ukrajině. 

Dověděli jste se o tom z našich oficiálních pramenů?

Tohle přece není zajímavé...