Prohledat tento blog

neděle 13. ledna 2019

Klinická diagnóza aktivisty


Kauza Klinika z pohledu mimopražského vidláka



   Několik dní se na internetu i TV zprávách řešila „Akce Klinika“. Zdali dokáže (jestli si troufne) exekutor, tedy státní moc, dostat z prostor bývalé plicní kliniky „aktivisty“, kteří si tam udělali klubovnu a jakýsi hodinový hotel. Nejvyšší soud rozhodl, že budova jim nepatří. Přesto že už bylo v minulosti učiněno několik pokusů squottery vystrnadit, nepovedlo se. Bránili se pomocí právníka, podávali odvolání, vraceli se a bůhví co všechno.

Tentokrát jim ale asi jejich právník (tuším, že je to právnička) poradil, že to mají vzdát a celý případ tak vlastně zmizel ze zorného pole (lehce hysterické) veřejnosti.
Rozebírat celou kauzu nehodlám, to už udělali mnohokrát jiní. Ale při té příležitosti mě napadlo několik bočních otázek, kterými se páni žurnalisté příliš nezabývali.

pátek 4. ledna 2019

Svoboda?



Novoroční zamyšlení



   To slovo svoboda je totiž velmi tvárné. Gumové. Je totiž několik východisek svobody. 

Základ svobody je ve svobodné mysli. Mohu si myslet, co se mi zamane.

Pokud ovšem nechci své myšlenky někomu sdělit. Pak už je to svoboda slova, projevu. Tam už nastupují omezení – cenzura, autocenzura. A možné postihy, pokud mocnější s mými slovy nesouhlasí. Kdysi jsme říkali, že u nás je zaručená svoboda projevu, ale už není zaručena „svoboda po projevu“.

Poslední svobodou je svoboda konání. Ta bývá nejmenší, musíme totiž dbát na to, aby naše vlastní svoboda konání neomezovala svobodu ostatních. Tedy přizpůsobit se nějakému řádu, místně platnému.