Blahoslaveni budiž chudí duchem...

...neboť jejich jest království nebeské.

Tolik praví Kniha knih. Nehodlám jim jakkoliv upírat království nebeské, ale začínám uvažovat, jestli je správné jim příliš umetat cestičku tady, na tom našem, nikoliv na onom světě. Bible to ale říká jasně. 
Království nebeské, ne pozemské.

   Díval jsem se v pondělí na TV - dělám to zřídkakdy, ale někdy není to není zcela na škodu. Tentokrát byl avizován pořad o "zlých obchodnících", kteří pořádají prezentační zájezdy pro důchodce podle známého schématu Nabídka zájezdu "do neznáma". Důchodci, nalákáni cenou 49.90 Kč na osobu za zájezd a oběd jsou "autobusmo" odvezeni do libovolné malé vesničky, která má svůj kulturní dům, tam je jim nabídnut oběd a před tím i poté do nich slovně buší "nabízeči" jakéhokoliv předraženého šuntu. Biolampa, zdravotní přikrývky, léčivé polštáře, ekologické sady hrnců s "pozlacenými" uchy a dnem, zázračné vysavače na roztoče nebo matrace se zázračnými vlastnostmi. Téměř každý tohle zboží  zná - přinejmenším ze své poštovní schránky. Zázračné vlastnosti a silně předražená cena - navýšení tak 200 - 500%. A pochopitelně - špatná smlouva, která chrání prodejce před jakýmikoliv stížnostmi jejich zákazníků.

   Jistě, každý to zná a zdá se, že se nenajdou takoví, kteří by nalítli. Gaussova křivka přirozeného rozložení téměř čehokoliv v přírodě, od rozptylu broků v terči až po inteligenční kvocient obyvatelstva nám ale neomylně určuje, že na obou stranách křivky od středu bývá výskyt jevu většinou zrcadlový. Zvolíme-li vhodnou (pravdivou) vodorovnou stupnici je přesně symetrický. Takže na každého člověka inteligentního připadá jeden "alternativně inteligentní" jedinec. Takoví umí sice číst, částečně i počítat, ale těch naučených vlastností většinou neužívají. Jezdí na popsané prodejní akce i když už mají se sebou zkušenost, že nakonec pod tlakem profesionálů koupí nějakou neuvěřitelnou hovadinku za fůru peněz. A aby její nákup nějak zdůvodnili, před dětmi nebo i sami před sebou, chválí pak ten nakoupený šunt přenáramně. Lampu sice ještě nikdy nepoužili, ale mají ji pro případ, že by ji někdy potřebovali. Samozřejmě, že je klouby bolí. Bolí, aspoň občas, většinu lidí nad 65 let. Ale tihle nechávají zázračnou lampu ležet v krásném koženkovém kufříku, protože naprosto správně tuší, že jim od bolesti nepomůže. Takže ji mají zavřenou ve skříni pro případ, že by někdy "bylo hůř".  A tak je to i s ostatními "nezbytnostmi".

   Kdyby za takové věci utráceli jen peníze, které mají, bylo by to smutné, možná by občas měli hlad, ale ne snad přímo tragické. Tragické na tom je, že tihle ti koumáci hned na místě, po obědě a pod pohrůžkou, že je organizátoři nechají na místě a budou se muset  desítky kilometrů od domova dopravit domů sami podepíší kupní smlouvu, která je pro ně nevýhodná a na jejíž splácení nemají dost peněz. Když jim to druhý den doma dojde, zavolají do televize a stěžují si, jak s nimi "vydrbali".  A TV přijede s celým štábem, politují ty lidičky, kteří ani "nevědí, co činí" a pokoušejí se, rovněž  nátlakem z prodejců vymámit možnost odstoupení od smlouvy. I ve smlouvě bývá podle zákona napsáno, že do určité doby lze od smlouvy odstoupit písemnou formou. Jenže pán přece nebude číst smlouvu celou, je to přece únavné a musel by si na to najít prýle, tak zavolá mobilem a považuje věc za vyřízenou. Splátky neplatí - ani nemá z čeho - a vždyť jim přece zavolal. Pak se upřímně diví, když se ohlásí exekutor. Pláč a skřípění zubů před kamerami. Jak jsou na ně někteří lidi zlí.

   To je popis situace. Ale uvažme - kdyby nebylo "hloupých hejlů", nebylo by ani takových společností. Největší, kterou znám je slavná firma Zepter. Podniká tu v Kotlince zcela legálně, se svolením úřadů a neporušuje žádné české zákony. Jenom ti její zákazníci jsou poněkud divní. Považte: Pánvička ve slevě za 1215.- Kč, původní cena 3813.- Kč. No nekup to!

V našem "superhypermárketu" je tatáž pánvička, stejný průměr, stejná technologie výroby - a s dvouletou zárukou stoji 599.- Kč. Turecká. Ale faktem je, že není pánvička Zepter. není to ta slavná značka, jenom se na ní dá smažit stejně dobře jako na té za 3813.- Kč (+ poštovné a balné.)

   Problém není v tom, že si potenciální zákazník nedokáže zjistit fakta (často to ani nejde) a naletí na "label", značku a na žvanění kolem. Vzpomínám na firmu, která v Hi-Endovém časopise nabízela elektrolytické kondenzátory pro tu nejvyšší HiFi třídu. Naprosto bez zkreslení a bez šumu. Třikrát tak drahé jako ty běžné, protože v nich byl použit papír z palmových vláken. Pro neelektrikáře  - v elektrolytickém kondenzátoru není izolační vrstvou ten papír, ale vrstva oxidu hliníku na polepu - hliníkové fólii. Papír je tam jen ve funkci houbičky, která udržuje elektrolyt mezi poplepy. Tedy nejen že rozdíl nemohl slyšet ani netopýr s absolutním hudebním sluchem, ale nebyl měřitelný ani nejexaktnějšími metodami.

Problém je jinde: Hi-Endový zesilovač si kupuje bohatý člověk, dejme tomu tzv. zbohatlík. Ten tím, že za škatulku nezaplatí obvyklých 8 000.- ale klidně osminásobek nijak neohrozí svou životní úroveň - spíš to ani nepozná. Jen návštěvám ze společenských  kruhů, se kterými se takoví setkávají bude znovu a znovu zdůrazňovat ta palmová vlákna v kondenzátorech. S největší pravděpodobností nebude vůbec vědět. o čem to vlastně mluví.

  Manželé, kteří si pořídili dvě matrace za 66 000.- a teď jim hrozí, že je navštíví "pan exekuční" a zabaví jim hromadu dalších věcí, které potřebují k životu jsou na tom podstatně hůř. Ale domnívám se, že soucit s takovými lidmi opravdu není na místě. Je to stejně zcestný způsob, jako chránit myšičky před kocourem. Jednak se přemnoží myši a budou ohlodávat co se dá a bude to trvat dlouho, než se situace (počet myší na metr čtvereční) dá do normálu, protože kocour, ten nám mezitím pošel hlady. Velmi krásná pomůcka je na to uvažování  primitivní program na osmibitový počítač. Jmenoval se tuším "Lišky a zajíci" a matematicky postihoval situaci na jednom palouku, kde byla dána jeho velikost, a počty tam žijících zajíců a  lišek. Výsledky této koexistence  až kost zjednodušeného příkladu program vypisoval graficky. Uhynulo-li příliš mnoho lišek, zajíci se začali množit nekontrolovaně a hynuli hlady - palouk nestačil. Pokud se vzorec upravil, aby zohlednil i degeneraci, byli schopni zajíci i vyhynout. Pak pochopitelně vyhynuly i lišky. Pokud ani zajíci ani lišky nevyhynuli zcela, začaly lišky mít další roky chuť se množit, potravy (zajíců) bylo kolem spousta a tak zajíců začalo zákonitě ubývat - a tím i degenerativních tendencí v jejich populaci - a tráva na palouku už stačila. S několika výkyvy v počtech se nakonec křivky počtů zajíců i lišek ustálí na původních a vše funguje až do dalšího zásahu člověka - programátora.

  Je jednodušší ten jev naprogramovat a dívat se pak, jak ten jednoduchý svět funguje. Svět je to jednoduchý, jen pár řádek v Basicu, ale nějaké poučení se z toho vzít dá.  Počet blbečků (zajíců) v systému je veličina, kterou není radno příliš měnit. Ani nahoru, ani dolů. Omezíme-li nějak "lišky", začnou se nám ti "méně intelektuálně výkonní" přemnožovat. Na výrobu dětí mnoho inteligence netřeba - na rozdíl od jejich řádné výchovy. A kvalita populace jako celku se bude snižovat. Ne nadarmo se mrzáčci a děti slabé za starých časů házely ze skály. Prostředků na obživu bylo relativně málo a bylo třeba je vynaložit efektivně - na perspektivní jedince, kteří byli schopni se nejen množit, ale taky se postarat sami o sebe i o své potomky. Ve zlých dobách se taktio chovají nejen lidé, ale  zvířata. Jsou podporováni jen ti schopnější, jen ti přežijí. Ostatně na co jsou všechny ty samčí souboje o partnerku - jeleni, berani, kocouři. Slouží vlastně jen k tomu, aby rod pokračoval tím nejkvalitnějším genetickým materiálem.

   V současné době žijeme (alespoň tady, na "západě") v relativním materiálním přebytku. Zachraňujeme postižené děti i v případě, že jejich život kvalitní nikdy nebude a nedožijí se dospělosti. Ty prostředky by možná bylo vhodné dát na jiné účely. Ale na druhé straně - i postižené dítě má svou matku, pro níž je vším. A pokud na to máme, tak proč by ne. Je to lepší varianta než kupovat  zbytečnosti mít zlaté kohoutky u mramorové vany, kondenzátory z palmových vláken, případně (soft varianta) pozlacená ucha u hrnců a léčivý polštář, plněný lněným semínkem. Nicméně mějme na paměti, co je důležité. Důležité je zachování rodu, kultury nebo spíše kulturnosti.Nikoliv všeobecná a bezbřehá ochrana slabších. Ta je nadstavbou v dobách hojných, rozmařilých.

   Možná, že teď uvažujete, jaký že je to nelida, ten Kocour. On se snad ani neliší od známého "nelidumila" A.S.Pergilla. Ne, přátelé, to není "nelidství". Ani moje, ani Pergillovo. To je chladná ale logická úvaha, opřená o empirická pozorování života kolem. Přírodního i lidského  Stejná úvaha jako ta, že "rubáš nemá kapsy" a na druhou stranu "řeky zapomnění" si nic s sebou nevezmete. Ať už na existenci druhého břehu věříte nebo ne.

   A ještě něco z toho vyplývá. Že veškeré zápasy, rvačky a hádky by měly být "o něco". O něco rozumného. Ne o to, kdo má nárok na to či ono nebo kdo začal nějaký spor. To jsou věci podružné. Je třeba přežít jako subjekt ale i jako druh a kultura. To je možná ten filosofy tak hledaný smysl života.

A teď - teď mi můžete začít nadávat.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dodatek k problému rasismu.

   Jak se termíny jako rasismus  používají jako heslo, zástupný problém. Tady vidíte, jak vláda odvádí problém od spolupodpisu předsedy Nečase (nedomyšlené) amnestie presidenta republiky. Stačí obvinit ČT z toho přečinu (rasismu) a celá tato hrdá veřejnoprávní instituce se "poonďá" strachy z toho strašného obvinění a už k tomu nepovedenému aktu milosrdenství nebude raději nic vysílat. Možná.

Stejný způsob se dá použít a obvinit nějakou instituci třeba z obhajoby genderové nerovnoprávnosti nebo nedostatku tolerance ke gayům. Jsou to nové způsoby,  které se kdysi  řešily hlasitým zvoláním "Apage Satanas!" nebo pokřikem najatých křiklounů "Kacíř!"