Bijte komouše!

Berlínská zeď. Skutečná.

Motto:

Co to vy komouši pořád melete o nějakém antikomunismu?! Prostě močůvka nepatří do polívky, hnůj nepatří do postele, pederasti do mateřské školky, nacisti a komunisti do lidské společnosti.

A co na to židovský mlíkař Tovje ze vsi  Anatěvka v Rusku? Asi by řekl jako obvykle: 

"Ale na druhé straně..." 

Ví, co říká. Židák jeden starý!

Bijte komouše!

Najednou je celý "Nepostřehnutelný psík" plný ostrých antikomunistických článků. A jiná média rovněž. Nevolte komunisty volá i Věra Čáslavská. "Pane Zemane, vysvětlete veřejnosti své sponzory!" je slyšet od herce Tomáše Hanáka. Jan Fišer je ATEO karikován jako rudoch, indián.

Nepolemizuji s tím, že by tyto hlasy neměly pravdu. Mají. Téměř všechny. Děsím se jiné věci. Té neuvěřitelné stádnosti. Všichni pojďme sborem za vedoucím - volem?

Někdo mi tu chce namluvit, že se obyvatelstvo dělí na  komunisty a lidi.

Tak to přece není. Obyvatelstvo Kotlinky se opravdu nedělí na Cikány a lidi, židy a lidi, sudeťáky a lidi nebo gaye a lidi. 

Když to vezmu kolem a kolem - mohlo se klidně stát, že bych býval byl do KSČ vstoupil vstoupil i já. Nerozvážně, hloupě. Nestalo se tak - jedna kovaná komunistka, personalistka našeho Ústavu mi během několika minut vysvětlila, jaký jsem vůl. Mladý, naivní vůl, který si myslel, že komunisty předělá - aspoň ty ve svém okolí. Chacha!   (Díky, paní  Marcelo!)

Jenže - on ten vstup do strany byl u každého mladého člověka obvykle možný ne proto, že dozrál ke komunismu, ale proto, že nedozrál včas k tomu, aby dokázal říct NE. Člověk nad pětadvacet už vstupoval do strany s tím, že mu to ulehčí kariéru. Pragmatické rozhodnutí.

Nebo byl  prostě blb. Tak to je.  

Být komunistou... 

Když mi v roce 1970 po třech dnech bolestí a zvracení prasklo slepé střevo, měl jsem těžkou sepsi, otravu krve a byl jsem (podle rozboru krve) už vlastně mrtvý. Život mi zachránili dva lékaři. Oba vojáci, oba důstojníci, oba komunisté, jeden z nich navíc žid. To jsem ale zjistil až za hodně roků po jeho smrti. Leží totiž na židovském hřbitově. A přitom byl komunista. 
Ten první, starý posádkový doktor přišel po dvou hmatech na mém břichu na to, co mi je (předtím mě mladý lékař léčil dva dni na žaludeční neurózu)a posla mě okamžitě sanitkou s řidičem, kterému řekl, že tu cestu z Liptovského Mikuláše do Ružomberoku asi nepřežiju a ten druhý mi apendix ve Vojenské nemocnici v Rožumberoku okamžitě odoperoval přesto, že podle výsledků z laboratoře jsem vlastně byl objektivně mrtvý a naděje na úspěch byla +/- nulová. Ale po 19 dnech jsem se probral a žil jsem. Takže musím s hanbou přiznat, že žiji díky několika komunistům. A teď snad mám všechny komunisty ostentativně s ostatními odsoudit a proklít? 
Ba ne, lidi jsou různí. Být komunistou je jenom jedna špatná vlastnost člověka nic víc. 
===
Na starém bytě, kdy jsem ještě bydlel s rodiči, s námi bydlel ve stejném patře jeden soudruh. Jmenoval se úplně jinak, ale říkejme mu třeba Kyška. Ani vlastně nevím, čím se živil - pořád byl doma. Prý snad byl nějaký referent na KV KSČ nebo něco podobného. Svou ženu, takovou tichou hospodyňku, která stálechodila v zástěře (dokonce i do obchodu)  tituloval "soudružko" a vytrvale ji podezíral z nevěry. Vždy, když jeho podezření dospělo do finálního stádia, což bylo tak asi čtyřikrát ročně, ji  tloukl a vyhazoval na chodbu, často i bez šatů. Občas si k nám chodila poplakat. Ale kvůli synovi se zase vrátila zpátky do "Kyškárny". Přesto byl mladý Kyška bit a fackován až do svých patnácti let. Přitom ho starý Kyška neoslovoval soudruhu, ale "ty sviňo!" Pak mladý  odešel na nějakou vojenskou školu, asi rád, a s rodinou, tedy s otcem přerušil veškeré styky. Více dětí naštěstí neměli. Maminka brzy nato umřela. Starý soudruh Kyška se už nikdy neoženil, asi dvakrát si do velkého bytu sice přivedl nějakou soudružku, ale ta mu po vždycky několika dnech utekla. Nevím proč, ale myslím, že to byly důvody závažné. 
Tak tenhle soudruh Kyška byl předsedou tzv. uličního výboru, kvůli němu jsem se nedostal na školu - nelenil a poslal na VŠ, kde jsem udělal přijímačky dopis, že nezaručuje dobrý výsledek mého  studia. Psal, že můj táta sice byl v koncentráku ale upozorňoval,  že můj nevlastní strýc sloužil pod generálem Rommelem v Africe a že moji příbuzní jsou rozeseti v okolních státech a jsou, "leninužel", i věřící! Pak mi po několika letech podobně "polepil" žádost o výjezdní doložku, když jsem chtěl s kamarádem projet na motorce Finsko.  
No a pak jsem se odstěhoval a pan soudruh  Kyška přestal mít  na můj život jakýkoliv vliv. Naposledy jsem ho viděl po "převratu" někdy v roce 1990, když se svoji neuvěřitelně špatnou ruštinou dělal průvodce turistům ze CCCP. Ti z něj byli poněkud vykulení. Co si pak mysleli o Češích nevím, ale nic povzbuzujícího to asi nebylo. Takže tahle "lidská sviňka" taky byla komunistou. Byl snad takový, jaký byl, jenom protože byl komunistou? Těžko. 
===
Můj první šéf v Ústavu byl taky komunista. Mladý a přesvědčený. Byl kádrovou rezervou - pokud si někdo vzpomene, co ten tehdy termín znamenal. A pak postupoval dále. Stal se náměstkem ředitele na oblasti, pak v Olomouci, následně v Brně. Ale neškodil. Nerozlišoval lidi na komunisty a nekomunisty, ale na lidi, kteří něco umí a na neumětely. Na lidi, kteří drží slovo a na ty, kteří lžou. Na  tahouny a vyžírky. Inu - komunista. Už sice není ve straně, ale na komunistickou ideologii nedá dopustit. Pořád považuje komunismus za nejlepší možný společenský řád. Ale dneska už ví bezpečně, že je to řád utopický.*
===
Potkal jsem před lety pracovně jednoho úředníka, který byl křivák už od pohledu. Bývalý horník. Na dole měl vážný úraz a zůstala mu křivá levá ruka, kterou neuměl připažit. Obecně se mu říkalo "Křivoručka". Ten, když se s někým dostal do sporu, vždycky začínal hádku slovy "A viš ty synku, od kdy jsem ja ve straně?! Neviš nic! Od dvaapadesateho! Tak drž pysk!"  Když se (ještě před rokem 1989) přišlo na to, že ve velkém rozkrádal "socialistický majetek" a jiní soudruzi v šusťácích si pro něj přišli až do jeho kanceláře, nebyl v Ústavu nikdo, kdo by ho politoval. Taky tohle byl komunista. 
Být komunistou znamená jen to, mít poněkud idealistické představy nebo se snažit proplout životem bez zbytečných ztrát. To, že je někdo byl komunistou není pro hodnocení kvality člověka zas tak důležité. Je to stejně nedůležité, jako to, zda je Čech, Němec, Ital nebo Nor. Nebo gay, žid, blonďák nebo Sparťan, Slávista či Baníkovec. Tento jeden parametr neříká vůbec nic. Je to stejné, jako když  řeknu třeba tři sta sedmnáct. A neřeknu čeho.

Řízená štvanice

V dnešní době, kdy je nesmírně těžké uniknou mediální masáži, jsou v těchto dnech módní dvě témata: profesor Václav Klaus a jeho amnestie a prezidentské volby, kde kandidují nejméně dva bývalí komunisté. V obou případech je mediální masáž opravdu intenzivní. Každý večer v TV začíná zprávou, kolik lumpáren provedli amnestovaní. Některým zbývalo do konce trestu několik dní, jináým týdný nebo měsíců. Troufne si snad někdo tvrdit, že kdyby si trest odseděli až do samého konce, že by vyšli z vězení a žádný z nich by nic neprovedl? Ba ne. Jenom by jejich recidivy byly rozloženy v dalším čase a nebyly by tak vděčným námětem našich žurnalistů. A komunisté, ČSSD, Nezávislí, TOP009  a jiní by nemohli do kamer volat po demisi vlády (Vláda si u prezidenta Klauze "objednala" amnestii, aby tak ochránila své "kmotry" - toť výplod Vojtěch Filipa, šéfa komunistů, který stojí za to, aby byl zapsán do análů lidské blbosti. Nebo drzosti - jak kdo chce.) 
Ředitelé škol sundávají před TV kamerami ze zdi portréty presidenta ČR na protest proti amnestii. Opravdu, gesto, které nic nestojí. Jednak už není povinnost mít ve třídě portrét presidenta a jednak 7. března, tedy za necelé dva měsíce už V. Klaus tak jak tak prezidentem nebude a obraz by se ze zdi sundat musel. Václava Klause holt už měli dávno pověšeného a teď ho navíc stavějí ke zdi. Vskutku neskutečná odvaha těch ředitelů škol a dokonalý příklad loajálnosti státem placeného učitele. Tak si trošku kopnout do (jak se mnohým zdá) politické mrtvoly. Už se těším, jak budou titíž lidé řvát, když nedostanou příště přidáno na platu a jak budou vykřikovat hesla o své nezastupitelné úloze při výchově naší mládeže! 
Oč odvážnější kousek bylo přikreslování tykadel lokálním politikům! 
A televizáci a internetoví i papíroví žurnalisté se předhánějí, čí zprávy vyjdou dříve a budou "senzačnější" Ještě že to rádio (státní, jiné neposlouchám vůbec) si vede svou. Dneska ráno při snídani (to je ta půlhodina, kdy na sebe pustím rádio) jsem slyšel Volební spot Vladimíra Franze. 50" krásného kvartetu a pak jedna mírná věta. Nevím už co vlastně říkal, ale řekl to klidně a přátelsky. Tak, jak ho znám já. No řekněte - můžu snad volit někoho jiného? I když se nedostane ani do druhého kola. 
Dodatek:  Velký vymývání mozků nastává. Kyblíky špíny se už vznášejí ve vzduchu. Taková obyčejná mediální štvanice.

Jednoduchý fakt

O komunistech jsem se už rozepsal nahoře, takže jenom shrnu látku a postavím problém: Komunisté jsou různí. Tak jako jsou různí gayové, sudeťáci, havíři, taxikáři, učitelé, intoši nebo zvukaři. Je to jenom jeden parametr člověka a to ne ten nejdůležitější. Říká jenom něco buď o jeho naivitě nebo pragmatičnosti. Teprve několik různých vlastností dohromady dává jasnější obraz člověka. To není ani filozofická ani psychologická poučka. 
To je ten jednoduchý fakt.



*/ Už je taky v důchodu. Ze všech funkcí ho nakonec vyhodili, protože byl komunista. Důchodu dožil jako vedoucí provozu v jednom ze svých bývalých působišť. Lidi na něj nedali dopustit - byl spravedlivý a nebál se ani fyzické práce. Nedávno jsem ho potkal v našem Kauflandu. Nakupoval na Vánoce. Asi tu někde v okolí bydlí. V létě ho nejspíš  vyhledám a pokecáme o starých časech...