Depolitizovaná demokracie 1/

Převzato z  www.lenews.eu

V italském tisku se výraz "depolitizovaná demokracie" objevuje na počátku minulého roku v souvislosti s vytvořením úřednické vlády technokratů Maria Montiho, která nastupuje poté, co politická vláda Berlusconiho ztratila v parlamentu většinovou podporu. 


Noviny přetiskují článek amerického politologa z Nicolas Berggruen Institute a ředitele časopisu New Perspectives Quarterly, Nathana Gardelse, článek uveřejněný 2. února ve španělském El Pais "La ‘democracia despolitizada’ de Monti". 2/

Gardels po krátké návštěvě Itálie konstatuje s uspokojením, že ve vládě technokratů nejsou politici, což je podle něj zárukou pro zdárné provedení reforem ekonomicko-sociálního charakteru. Politikové, kteří většinou zastupují a hájí dílčí zájmy nátlakových skupin, nejsou schopni zásadní reformy provést. V politickém systému zkřížených vetování, zákony a normy, prospěšné pro obnovení systému, jsou ipso facto zbaveny svého obsahu a účinnosti, zůstávají jen mrtvou literou na papíře. 

Střetnutí zájmů vládní koalice se zájmy koalice opoziční vede k ochromení politické činnosti, ke stavu, kdy není možné uskutečnit reformy, nutné k nápravě ekonomické situace. Podle Gardelse podobnou situaci nemůže řešit přímá demokracie, která by nahradila tu reprezentativní, ta by ještě zvýšila vliv partikularistických zájmů sociálních skupin. Podle něj přímá demokracie je zhoubná pro západní společnost, kde převládá kultura dietní Coca-Coly (“Diet Coke Culture”), kde všichni chtějí sladký nápoj, ale bez kalorií, kde vyžadují neomezenou spotřebu a zároveň vládu bez daní, bez zodpovědnosti. 

Gardels vidí nápravu situace ve vytvoření jakéhosi výboru moudrých, direktoria odborníků, kteří mají na rozdíl od profesionálních politiků potřebné znalosti a nejsou manipulováni korporativními zájmy nátlakových skupin. Tento komitét nezávislých odborníků by mohl být jmenován státními volenými orgány - prezidentem státu nebo parlamentem, takže by podle autora byl zachován princip volené demokracie. Tento komitét, na rozdíl od politiků, často bez potřebných znalostí a vzdělání, by měl větší kompetenci, větší schopnost vidět věci v širší a delší časové perspektivě a tedy i předvídat budoucí rozvoj situace a to nejen vnitrostátní, ale především mezinárodní. 

Gardels pohlííží na vládu Montiho jako na experiment "depolitizované demokracie", který otevírá cestu k novým formám správy věcí veřejných (governance) v západní společnosti, jmenovitě evropské, vidí ji jako názorný příklad jak osvobodit společnost od paralýzy a dysfunkčnosti, které ji sužují. "Vláda Montiho nebude jen historickou závorkou. Celý západ chce korigovat excesy demokracie kompetencí a meritokracií." 

Gardels zřejmě očekával, že výsledky činnosti "depolitizované vlády Montiho budou potvrzením teorií o "inteligentní governance" v 21.stol., kterou rozvíjí think-tank ústavu v Kalifornii pod vedením ředitele Nicolase Berggruena. Práci na toto téma kalifornský ústav vydal v říjnu min. roku pod názvem “Intelligent Governance for the 21st Century: A Middle Way Between East and West,” (Inteligentní governance v 21.stol. Střední cesta mezi východem a západem.) 

Západní společnost, zvláště severoamerická, již dávno přestala být "průmyslovou demokracií", stala se demokracií konzumistickou, ve které všechno společenské dění od politiky, medií, trhu, je zaměřeno na okamžitou gratifikaci, diktováno dílčími skupinovými zájmy, kde zcela zanikl zájem o obecné blaho společnosti jako celku. Podobný způsob myšlení a životní praxe dovedly státy k zadlužení a k politické paralýze. Západní společnost ztratila schopnost přizpůsobit se změněným a stále se měnícím podmínkám v novém globalizovaném světě. Z první fáze globalizace, která proběhla po skončení studené války svět na počátku 21. stol. vstupuje do druhé fáze globalizace, kde koexistuje více společenských a kulturních identit, se kterými se nyní západní svět, do nedávna zvyklý mezinárodní situaci řídit, musí porovnávat a vyrovnávat. Kromě průmyslově rozvinuté neokonfuciánské Číny, je tu islámsky orientované demokratické Turecko, nové arabské demokracie, jižní Amerika. 

Aby v budoucnu nedošlo k nepřátelskému střetu těchto civilizací, je zapotřebí vytvořit nové formy kooperace a vzájemného obohacení v rámci respektování pluralizmu. Závisí hodně na západních společnostech, aby se globální "modus operandi" uskutečnil. Proto je zapotřebí, aby do vedení společnosti nastoupily zkušené, kompetentní, schopné osobnosti, které by měly globální pohled na situaci. Je zapotřebí se zbavit populizmu, klientelizmu, umožnit vstup na politickou scénu meritokracii, kompetenci, elitářství. 

I Evropa by měla, podle názorů autorů, vytvořit skupinu eminentních zkušených osobností, které by prodiskutovaly formy a instituce, které by stály v čele Evropy. Po eurokratickém řešení měnové politiky by integraci Evropy měla doplnit i politická reforma, která by povýšila governance na nadnárodní úroveň. V Evropě princip národního sebeurčení brzdí rozvoj demokracie. 

"Sloučení vzájemné závislosti nemůže být dosaženo bez společné identity", říkají autoři. Depolitizovaná demokracie předpokládá společnost kulturně homogenní + kooperativní chování politických elit. 

Nathan Gardels ve svém pohovoru s novináři it. il Foglio ze 4.1.t.r. zdůrazňuje, že experiment vlády Montiho má pro Evropu velký význam. Zvlášť oceňuje jeho "úspěch ve finanční stabilizaci". /4 

Čí stabilizaci? Italskou nebo evropskou? K tomu by měli italští poplatníci hodně co dodat. Jsou Gardelsovi známy výsledky ročního hospodaření vlády prof. Montiho? Povšiml si podstatného zhoršení všech ekonomických ukazatelů, včetně stále rostoucího veřejného dluhu? A to přes podstatné zvýšení daní, které postihlo hlavně střední a chudé vrstvy obyvatelstva? Uvědomuje si, že činnost vlády ekonomických expertů má za výsledek podstatné ochuzení italské ekonomiky, ze které byl vysát kapitál daněmi, takže to vedlo k útěku malých a středních podniků do zahraničí ve snaze přežít páně Montiho "stabilizaci". 

Pokud se týká politických teorií, vyložených v knize amerických autorů, vzniká spontánně otázka: Na základě čeho se může ještě hovořit o demokracii, když voličům je ponecháno jen právo vhodit volební lístek do urny, aby zvolili své představitele do parlamentu, když ten pak bude poslušně schvalovat rozhodnutí hrstky technokratů, nikým nevolených a nikomu se nezodpovídajících? Kdo bude v kontextu depolitizované demokracie kontrolovat emeritní technokraty? Ti snad ani náhodou nejsou vázáni na jiné mocenské vrstvy a skupiny nebo nadnárodní sdružení jako Bilderberg, Trilaterální komise nebo velké banky? Odpovídají jen svému svědomí? 

Mám dojem, že americký think-tank vypracoval novou verzi společnosti, řízené shora, plánovaného hospodářství, omezených občanských svobod. Verzi nedomyšlenou, pokud jde o možné nebo dokonce v režimu nedostatečné kontroly nevyhnutelné deformace směrem k totalitě. 

Směřujeme k polodemokracii nebo k polototalitě? Vyberte si! 

***

1/Pojem "depolitizovaná demokracie" není ve srovnávací politologii nový. Hovoří o ní již v r. 1968 nizozemský politolog Arend Lijphart ve svém článku „Typologies of Democratic Systems.“ publ. v Comparative Political Studies 1968, 1(1) a později v článku "Comparative politics and the comparative method" z roku 1971, publ. v American Political Science Review.[2] 

Kdo by si chtěl přečíst něco podrobnějšího o typech demokracie a o diskuzi o nich doporučuji stať prof. M. Nováka PROBLÉMY MODERNÍ DEMOKRACIE, uveřejněnou na situ CEVRO Institutu, kterou si můžete stáhnout z webu s upozorněním, že jde o pracovní text určený pouze studentům CEVRO Institutu. 

odkaz  2/ 

3/ Stránky knihy najdete  zde.

Zvukový záznam konference dvou autorů na London School of Economics and Political Science. Záznam trvá půl druhé hodiny 

Výňatek o přeměně vlády

odkaz  4/

Napsala Informace, 7/1/2013

========================================================================

Neobvyklé odborné výrazy:

komitét = výbor

partikularistických = partikulárních, dílčích

governance = správa, vláda, řízení věcí veřejných

meritokracie = vláda odborníků