Drž hubu a krok! Trošku!

Zdeněk Troška, zdroj: Mediafax

    A už jsme zase tam, kde jsme v dějinách mnohokrát byli. Budeme trestat  ty zlé chlapečky, kteří použijí "bakané slovíčko"To je dobrý způsob, jak udržet kázeň. Zkrátka - Drž  hubu a krok! 

   Publicistu a novináře Karla Hvížďalu pobouřila slova filmového režiséra Zdeňka Trošky. V rozhovoru s Barborou Tachecí totiž Troška pochválil Adolfa Hitlera za to, že v kontextu zaměstnanosti „postavil Německo na nohy“. Přečtěte si nejprve článeček, který mě nadzdvihl, nemá moc smysl ho tady opisovat. Bude lepší si něco říct o souvislostech a pokrytectví.

   Bývá celkem obvyklé, že se občas změní "režim". Čili se k moci dostane někdo jiný, než tam byl do dneška. Takhle to jde už od prehistorických dob. Říkáme tomu obvykle pokrok, nebo krok zpět - podle toho, ne čí straně se cítíme být. A vždycky bylo jaksi nevhodné o bývalém režimu říkat cokoliv dobrého. Docela bych pochopil, že vyznávání pohanských bohů tak strašně iritovalo křesťany. To, že od středověku lidská společnost v tomto ohledu neurazila ani metr vpřed je ovšem zarážející. 

  Je nesporné, že nacismus, představovaný Adolfem Hitlerem je naprosto zrůdná ideologie, která stále milióny životů a způsobila rozval morálky celé Evropy. Tedy pokud Evropa nějakou společnou morálku vůbec měla. V každém případě byl Hitler slavně poražen slavnou Rudou armádou, před kterou moje babička schovávala moji budoucí maminku tři dni ve sklepě, aby její čest nepřišla k úhoně (nepřišla) a děda sháněl po Přívoze něco k snědku ale bez hodinek v kapsičce. Čímž mi je posléze mohl odkázat. Nestala nová doba, všechno pocházející od CCCP bylo dobré, bezvadné, následováníhodné. 

   Do takové atmosféry jsem se narodil já. První "politický vjem" pro mě byl, když v rádiu hráli 
zvláštní, smuteční hudbu - ten den zemřel president Klement Gottwald. Viděl jsem, že to potěšilo dědu i babičku - ta mě vychovávala, když máma "dělala kariéru" u divadla. 

Hitlera, tak toho opravdu neměli rádi, ale "Klému" z nějakého důvodu taky ne. A to tehdy ještě nepřišli o své celoživotní úspory, to nastalo až s vládou Antonína Zápotockého. Nálada byla povznesená a tak jsem ze šuplíčku v babiččině šicím stroji vytáhl trikoloru, kterou tam děda schovával pro případy revolucí, válek, převratů a podobných příležitostí, kdy vždy kousek odstřihl a nosil na klopě a začal jsem tancovat jakýsi improvizovaný, radostný tanec se stuhou. A tehdy si pamatuji na první  projev pokrytectví - děda se svojí chromou nohou vyskočil z křesla a rychle zakryl okno do kuchyně závěsem - jako na noc. Co je to roleta a k čemu je dobrá jsem se dozvěděl až  naši dostali byt "ve městě". Tahle scénka se totiž odehrávala v havířské kolonii poblíže Orlové, kde nakonec skončili děda s babičkou poté, kdy je ve své vile ubytovala moje bohatá prateta a po několika málo letech, kdy dávala své sestře, mé babičce znát, kdo je tam pánem ji tak nepřímo donutila odejít kamkoliv. Ani děda ani babička tetu Luci prostě neskousli. Ale k věci - když se tehdy "babča" podivila, co děda blbne, byla poučena, že naproti přes ulici žije havíř - komunista a ten by to mohl někam nahlásit a bůhví co by se pak stalo. Tehdy jsem tu dědovu poznámku nechápal, ale raději jsem přestal tancovat. Náladu jsem ale měl zkaženou, na to si pamatuji docela přesně. Instinktivně jsem cítil ty dědovy obavy.

zdroj: Internet

   To bylo první setkání s "předběžnou opatrností", které se taky lidově říká předposranost nebo přizdisráčtsví.  Pak těch setkání začalo přibývat. Ve školce jsem se přihlásil s poznatkem, že náš první president nebyl Klement Gottwald, ale T. G. Masaryk  a maminku byla hned den den, kdy si pro mě přišla varována, ať si dá pozor, že do podléhám někomu, kdo to s naším zřízením nemyslí dobře. 

Byl jsem pokaždé proškolen v tom, co se smí říkat mimo domov a co se v žádném případě nesmí. Vzpomínám si, že každý poznatek pak bývat doplněn poznámkou, zda se jedná o informaci volnou nebo "radioaktivní".* Děda třeba říkal, že protektorát byl hrozný, nacismus taky, ale že tu byl aspoň pořádek.  Méně se kradlo. Jenže to se říkat mimo domov nesmělo. To patřilo mezi informace radioaktivní. Do devíti let jsem strašně trpěl, když se doma mluvilo o tom, že v Sovětském Svazu není všechno tak, jak má být. Byl jsem zpracovaný propagandou ve škole a knížkami z knihovny tak dokonale, že jsem tu zářnou zemi na východě považoval za ráj na zemi. V Ježíška jsem už sice nevěřil, ale v CCCP ano. Když jsem pak z toho snu procitl, bylo to pro mě hodně deprimující. Pak nastala dlouhá "doba dvojkolejnosti", kdy už jsem byl schopen rozlišit sám, jestli je ta která informace veřejná nebo radioaktivní.

zdroj: Internet

   To se trochu pokazilo v roce 1968, kdy se v novinách začaly objevovat do té doby nevídané informace. Nastala do "doba podmíněné svobody". Málokdo si po tak dlouhé mediální masáži dokázal představit, že by se mohl změnit celý režim. Vždyť podle zpráv ze západu je tam přece zle, bída a nesvoboda. A bijou tam černochy.  Takže co kdybychom zkusili nějakou třetí cestu, soudruzi: Socialismus s lidskou tváří! Už tehdy se objevili první přizdisráči, kteří dokola vykřikovali, že to tak CCCP nenenchá, že si nenechá rozbít "tábor míru a socialismu". Myslel jsem, že to nikdo nezastaví - ale 21. srpna 1968 přišla velmi studená sprcha a zamrazila situaci na dalších dvacet let. 

   Ale doba relativní svobody zase nebyla tak dlouhá, abychom snadno nezajeli zpátky do vyjetých kolejí.  Pravda, mnozí doplatili na to, že v osmašedesátém příliš mluvili a někteří, zvláště zatvrzelí dokonce odmítali přijmout oficiální tezi o "osvobození bratrskými armádami" a tak šli z míst rektorů, redaktorů a podobných do míst, kde práce opravdu šlechtí člověka: do kotelen, na místa umývačů oken a nočních hlídačů. 

   Ti, co měli zdravé instinkty a dost odvahy to v prvních dnech okupace "vzali za kopečky".  Tehdy byli Čechoslováci v okolních zemích přijímání s pochopením a docela ochotně. Já jsem měl tohle rozhodování o něco zjednodušené - útěk za hranice bych byl nucen spojit s dezercí z armády. Nějak jsem k tomu nenašel odvahu - a pak už nebylo kam utíkat - trh s uprchlíky z ČSSR byl zcela nasycen a ve sběrných táborech už přibývali spíše kriminálníci, kteří utíkali od odpovědnosti za své skutky. 

Prosadit se venku, třeba v Austrálii bylo pro člověka ze socialismu dost těžké - nikdo mu tam neříkal co musí a co ne, ale všechny problémy si musel vyřešit sám. Mnozí to tam nezvládli a vrátili se potupně zpátky - často s fanfárami a pěti minutami slávy v TV anebo rozhlase. Propagandisticky byli "vytěženi" a režim už nezajímali. Jen StB si je zpovzdálí hlídala - aby náhodou nebyli "agenty západních rozvědek". 

   Bezčasí trvalo další dvě desítky let. Všichni věděli, co se smí a co nesmí říkat, co by se mohlo stát, kdyby se řeklo něco, co se v dané společnosti nehodí a vlastně nastal "mír pod olivami". Dokonce se našel i modus, jak dopravovat zprávy zvenku i posluchačům, kteří bydleli ve vnitrozemí a pro něž byl poslech Svobodné Evropy nebo Hlasu Ameriky kvůli rušení obtížný. Novináři používali ustálené fráze, které znamenaly něco jiného, než prvoplánově inzerovaly. Cenzura neměla co vytknout ale lidé přesto rozuměli. Vzpomínám na korejské civilní letadlo, sestřelené Sověty nad Sachalinem. V rozhlase na stanici Star (Hvězda) zněla zpráva tak, že po varování pilotovi, na něž nebylo nijak reagováno byl "zastaven jeho let". Nikdo nepochyboval o tom, že to civilní letadlo sovětské stíhačky sestřelily. To ovšem socialistické sdělovací prostředky přiznaly až druhý den večer. Do té doby oficiálně jen "zmizelo z obrazovek radarů".  

zdroj: Internet

   V roce 1988 se ale cosi přihodilo a rušičky rozhlasu začaly jedna po druhé vypínat. A do země se začala valit "západní propaganda". Pak následovaly demonstrace v Praze, které ovšem "rozstříkaly"  hasičské stříkačky Veřejné Bezpečnosti, ale tím to neskončilo a nastal rok 1989. Abych pravdu řekl, moc jsem na úspěch téhle revolty nevěřil - domníval jsem se, že to skončí podobně jako v roce 1968. Ale žádné tanky nepřijely. Ani z východu, ani odjinud. A takn se nová moc vystřídala sametově s tou starou. Už se mohlo říkat skoro všechno, jenom to ne, že Václav Havel je zrzavý. Říct něco takového, tak tě dav pověsí na nejbližší kandelábr. Prostě Václav I. byl žurnalisty zbožštěn a ti, kteří měli příležitost se hned přitulili a začali se vyhřívat v jeho záři. Václav Havel je po smrti, zůstalo po něm pár her, které jsou pevně přivázány k době jejich vzniku, pár knížek, které je třeba číst velmi pozorně, aby se v jejich myšlenkových konstrukcích člověk neztratil a jedno letiště v Praze. A pak ti lidé, kterým chybí jeho záře (to prosím není ironie, Havel byl velká osobnost!) a neví, jak by ji nahradili, když oni sami nijak nezáří. 

   A život šel dál, nomenklaturní komunisté houfně odhazovali rudé knížky a protože měli známosti, dostali se do vedoucích funkcí - a tam začala nová cenzura. Ještě si vzpomínám na soudní žaloby, kdo byl a kdo nebyl komunista a spolupracovník StB. Myslím, že tihle stáli za "počinem doby", založením Úřadu na ochranu osobních údajů. A už se začalo vyjadřovat velmi opatrně a pokud chtěl komunista A pomluvit komunistu B, použil pro to obvyklý prostředek - anonymní dopis. A Úřad? Ten se staral o to, aby nebylo vidět do tváří lumpům, kteří nebyli zcela bílé pleti, mladí vrahové a zločinci měli rozostřené tváře a nesmělo se o nich vědět víc, než že jsou ještě mladiství. Současně s tím se začaly  ve zprávách TV technicky rozostřovat nejen tváře, ale i nápisy nad obchody, názvy sušenek a bůhví čeho ještě. Vrchol takového debilního počínání, které má snad zamezit "produkt placementu" je, když před kamerou zpovídanému občanovi rozostří i nápis na jeho čepici. Neboli začalo se  s ochranou čehokoliv blbnout na kvadrát.  (Autorská práva nechávám stranou, to je kapitola sama pro sebe.) 
Když si nějaký "supermarket" vyfotografoval zloděje, kteří u nich pravidelně kradli a na něž byla spravedlnost krátká, protože škoda nebyla velká a na projednání přestupku se prostě páni zloději nedostavovali až do jeho promlčení a vyvěsila jejich podobizny do výkladu, hned tu byla žaloba na ochranu osobnosti - a lumpové soudní spory vyhrávali a inkasovali odškodné - nehledě na to, že fotky musely být okamžitě odstraněny. Předběžné opatření, víme? Čili zase lump vyhrává nad  obyčejným člověkem. 
   Nezaplacená pokuta nebo nějaký nedoplatek se ani moc nevymáhá, počká se, až smluvní pokuta dosáhne určité zajímavé výše a věc se předá soudu a exekutorovi. A pak má člověk kvůli dluhu několik tisíc obstavený plat i konto v bance, exekutor mu zabaví věci v bytě a v horším případě i byt, je-li jeho. Přijde třeba i o místo a rázem tu máme dalšího bezdomovce čili váguse. A pěkně nas... štvaného. Nebo exekutor, "hmotně zainteresován" na dobrém výsledku zabaví v bytě, kde je dlužník hlášen, co se dá, i když se nejedná o dlužníkův majetek a dlužník sám už v bytě dávno nebydlí, protože se třeba rozvedl. A postižení příbuzní nebo jenom jejich známí, u kterých nějakou dobu dlužník bydlel musí podnikat ne vždy úspěšné kroky na záchranu svého majetku. 

    Mohl bych tu psát několik týdnů nebo vydat knihu a stejně bych nepostihl veškeré nespravedlnosti, které se dnes dějí. O to nic, ty se dějí za každého režimu, nespravedlnostem se vyhnout nedá. Ale nesmí se o nich moc mluvit nebo srovnávat.  Ono totiž její jedno, s čím srovnáváte.  Když budete něco srovnávat se situací za dob rozvinutého socialismu, kterémuž se častěji říká "totáč" budete sice považován za přítele starých pořádků nebo za blbce (to podle slušnosti toho, kdo vás posuzuje, ale nehrozí vám žaloba. Když řeknete, že za Hitlera bylo to nebo ono lepší tak nepolemizuje,hned  se začne vyhrožovat žalobou. A odvolává se na § 260 - Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Takže když tady napíšu, že za dobu vládu naci-soci bylo V Německu něco dobré, ba lepšího než je teď tak se dopouštím trestného činu podle  § 261: 
Kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 260, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. 
A § 260 říká v odstavci (1): 
Kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. 

Co se míní oním hnutím upřesňuje § 261a ...nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti. Čili zákon na obě zmíněná období nahlíží stejně.


   Čím ale vlastně režisér Troška projevil sympatie k nacismu? Konstatováním, že za Hitlera něco fungovalo lépe než dnes za Nečase? Nebo za Zemana, chcete-li? Proč tedy nevyhrožujeme trestním stíháním komunistům, kteří taková tvrzení, vztažená ovšem na "dobu nesvobody" mají vyvěšena na svém webu? 

zdroj: Internet

   Tyto hrátky jsou jen přilévání oleje do ohně třídní nenávisti, která, ať už si to přiznáme nebo ne opět existuje. Třídy jsou zase rozděleny podle bohatství. Bohatí jsou lidé méně dotknutelní, mají totiž dost peněz na kvalitní právníky, potažmo na úplatky. Jak se dá s lítostí konstatovat, určitě větší polovina takových "kauz" tak nějak vyšumí do ztracena. Nebo se soudní spory vlečou až do promlčení. Lobbista Janoušek je toho krásným příkladem. Dělá si z naši soudní moci "vrtuli". Pokud jeho výmluvy a právní kličky nechávají ještě někoho v klidu, je to velmi špatné. 
Ale nechávají, soudy se chovají naprosto podle litery zákona. To bohatě stačí k tomu, aby větší ryba proklouzla pod sítí. (Jsem zvědav, na čem shoří kauza Ráth. Určitě někde někdo nějak porušil zákonný postup****, což jistě bude důvodem pro zastavení stíhání. )

    A někdo tady chce vyhrožovat trestním stíháním režisérovi, který nazývá věcí pravými jmény? Umělci,  člověku, který dokáže myslet stejně jako většina národa, což dokazují úspěchy jeho "lidových" filmů. Bez ohledu na to, že já Troškovy filmy opravdu nemusím, se ptám: Proč? Aby se odpoutala pozornost veřejnosti od těch všech daňových úniků a "tunelů", které jsou základem bohatství té "vyšší třídy"? O to se  starají naši skvělí žurnalisté, "oslovení právníci" a vůbec lidé vzdělaní. Výkvět národa, který se stará o to, aby vše probíhalo podle regulí bez ohledu na to, zda to odporuje elementární logice věci. U kterých forma vždy vítězí nad obsahem.

   Dnes ráno na mě z rádia promluvila jakási mladá osůbka z Helsinského výboru, která prohlásila, že se letos v české republice zase zhoršilo postavení Romů  a muslimů.  Nedovedu pochopit, proč se skuteční intelektuálové proti takovým prázdný floskulím neozvou. Ano, jistě, postavení obou skupin se zřetelně zhoršilo. Po Evropě i na Blízkém východě vybuchují islámští sebevražední atentátníci, v české kotlince zase Cikáni kradou kanálové mříže, měděné okapy a okrádají důchodce před supermarketem. Jak asi přijmou ti hloupí obyčejní lidé nápad brněnské muslimské obce, aby se v jejich městě postavila mešita? Jak přijímají fakt, že většina Romů žije ze sociálních dávek z prostředků gádžů? Opravdu snad někdo čeká, že se zezdola ozve hlas lidu: "Ano, tak to chceme! Jen tak dál!"?

   Opravdu si "věrchuška", ať už ta naše nebo ta evropská myslí, že lidé přes propagandistické hrátky nevidí a neslyší? A opravdu si intelektuálové myslí, že když nechají za sebe mluvit činovnice, placené přes ČHV bůhví kým si budou ostatní, ti malí a hloupí hobiti jejich vzdělání vážit? Nebo skončí tak, jak po nástupu komunismu jako nežádoucí třída v okamžiku, kdy napětí v podhradí dosáhne kritické meze a začne revoluce. Holé lebky. Nebo Anarchisté. Mladí komunisrté. Budou pogromy jako byly v Rusku i Polsku. Tady bych si dovolil prognózovat, že se židé ocitnou v "hledáčku nenávisti lidových mas" opět. Naprosto nezaviněně a vlastně jen proto, že mlčeli, když se utahovaly šrouby. A intelektuálové budou odsuzování za totéž. Za mlčení, které vždy znamená souhlas.

   Nutně se objeví se nějaký "vůdce" s jednoduchým řešením, horší než Grillo v Itálii, horší než LePen ve Francii, daleko nebezpečnější než Sládek v Česku. A bude postaven do čela, aby konečně "vymetl ten Augiášův chlév". 

   Ještě ale nenastal vhodný čas, pořád je dost jídla, dost blahobytu. Ale křivka se může po krachu bank velmi rychle zlomit. Žádné skutečné peníze vlastně neexistují, jsou to jen čísla v paměti bankovních počítačů. Máme tady Řecko, Kypr, Španělsko, Itálii. Budoucí ohniska nepokojů. A jako příklad si můžeme  vzít Egypt,  Alžír, Sýrii, Afghánistán. Tam i jinde jsme jako NATO vojensky zasáhli a pomohli prosadit "revoluci"!. Výsledkem jsou rozbouřená území, kde se není možno s nikým domluvit, protože každý tvrdí, že právě on je jediným reprezentantem dané země. A tamní lidé - ti se nemají o nic lépe, než za diktátora. Spíš naopak. 
Ortodoxní islám, salafisté tak vítězně táhnou Blízkým Východem. A Blízký Východ není od Česka zas tak daleko. Takže jak už tu zaznělo, budeme volit mezi Německem*****, Ruskem a islámem. Možná i Čínou. Na nějakou naši samostatnost rychle zapomeňme. A raději se starejme, ať už v Brně konečně stojí ta mešita. I s minaretem. 

zdroj: Internet

Takže "1984" zažíná fungovat tak, jak autor předeslal. O pár let později, ale to je umělecká licence. Pozvolna začneme přepisovat minulost, aby vyhověla dnešku. A pak se přepíše dnešek, aby vyhověl zítřku. Po zhruba stu let se opět protočí spirála dějin o jednu otáčku.

A ještě malý dodatek k naší (asi) národní přeposr....  
Expertky miluji. Hned mi naskočila operetka Polská krev od OskaraNedbala, písnička (tercert) "Jsem dip, dip, diplomat..." Takže asi je to tedy "diplomacie", ne zbabělost, nenazývat věci pravými jmény. 



*/ radioaktivní informace - takové prohlášení, které vás mohlo dovést až na nucené práce do Uranových dolů  v Jáchymově. (Toto je info jen pro mladé. Lidé středního a vyššího věku ten výraz  mají naprosto zažitý.) 

**/ čímž netvrdím, že šikovní dlužníci se dokáží zaplacení dluhu úmyslně a velmi sofistikovaně vyhýbat. O nich však slýcháme jen málokdy - mají totiž dobré právníky, kteří hned podávají na novináře žaloby na ochranu osobnosti.

***/  páni, ti je zase nádherný výraz novořeči. Ptydepe. V. Havel by měl radost a možná by napsal pokračování Vyrozumění.

****/ Například použil na záznamy odposlechů neschválený typ CD.  Nebo se najde jiná "rozkošná capovinka"

*****/ Pomalu mi začíná pojem EU a Německo splývat.

==III==