KDO JE OBRÁNCEM DEMOKRACIE V ITÁLII?

Ještě pár slov o situaci po únorových volbách (24.-25. února 2013)

Autor: Informace

 

    Slíbila jsem Kocourovi, i když dost proti své vůli, že doplním svůj příspěvek o politické situaci v Itálii, až bude známo složení vlády, jejímž sestavením byl pověřen lídr Pd Pier Luigi Bersani, jako vedoucí levicové koalice Pd - SEL, která získala sice většinu, ale natolik těsnou před koalicí Pdl - Severní liga, že nemá potřebnou většinovou podporu v senátu. Problém sestavení nové vlády je zkomplikován také tím, že Hnutí 5 Hvězd vyšlo z voleb jako nejsilnější strana před Pd a Pdl. Výsledky jednání Bersaniho měly být známy včera večer, poté co šel Bersani referovat prezidentu republiky. Ale po půldruha hodinovém rokování prezident republiky a pak Bersani vydali tak šalomounsky zformulované komuniké, že nad jeho přesným významem novináři rokovali v televizi další hodinu. Prezident dnes bude znova hovořit s hlavními stranami a snad večer se dozvíme výsledky. Píšu raději teď, i když je dosud všechno nejasné, abych příliš nenapínala Kocourovu zvědavost.

     Po intenzivní předvolební kampani do které zasahovali neoprávněně i evropští politikové a vlivný zahraniční tisk, kteří doporučovali italským voličům hlasovat pro Bersaniho levicovou Pd a pro kandidátní listinu eurokrata Montiho, se umístily ve volbách na prvních místech tři strany - levicová Pd Bersaniho, pravicová Pdl Berlusconiho a občanské Hnutí 5 Hvězd Beppe Grilla, a to jen s malými percentuálními rozdíly. Takže jediným možným řešením pro sestavení vlády je koalice dvou ze tří stran. Jenže právě v tomto okamžiku vycházejí plně najevo anomálie italského politického života. Anomálie dlouhého data, jejich kořeny musíme hledat už v prvním poválečném období. 

     Tyto anomálie jsou dány existencí silné postkomunistické Pd (Partito demokratico), do které se počátkem devadesátých let po pádu SSSR převtělila komunistická PCI. Už PCI byla anomalií v porovnání s jinými komunistickými stranami v Evropě. Byla to druhá nejsilnější strana v zemi, která již od konce války silně počítala s uchopením moci, nejdřív cestou ozbrojeného státního převratu a po rozhodnutí Stalina převrat neprovádět, přešla na politiku převratu parlamentní cestou. Pronikala cílevědomě do všech složek národního života, městských správ, ekonomiky, kultury, škol, univerzit. Na kulturním poli se jí skutečně podařilo dosáhnout monopolní hegemonie. Uplatňovala heslo: "o sei dentro, o sei completamente fuori" (buď jsi s námi anebo jsi docela mimo). 

     Vhodný okamžik, jak věřila, nastal ve volbách v r. 1994, kdy strany předešlých vládních koalic (DC, PSI, PSDI, PLI) vyšly zdecimované a prakticky roztříštěné po soudní akci "čistých rukou", zaměřené na korupci a nelegální financování stran. Byla to akce vedená levicovou justicí, jako důkaz stačí fakt, že dlouholeté financování PCI Moskvou nejen že nebylo považováno za trestný akt, ale bylo hned římskou prokuraturou archivováno. Kromě toho vyšlo najevo několik případů korupce i ze strany komunistů, ale soudci se spokojili s prohlášením pokladnika strany, že to dělal sám bez vědomí vedení. 

     Při těchto soudních "čistkách" došlo k mnoha sebevraždám obviněných politiků. Bývalý předseda vlády socialista Bettino Craxi zemřel ve vyhnanství v Tunisku, kam se uchýlil před řáděním justice, která ho odsoudila definitivně na 11 let pro korupci a nelegální financování strany (celkem mu hrozilo 27 let, když vezmeme v úvahu další procesy). Na Craxiho byl vydán mezinárodní zatýkač, takže se nemohl léčit v Itálii nebo jinde, i když trpěl cukrovkou v nejvyšším stadiu. Proč se vrhla levicová justice na socialistu Craxiho? Protože po létech pokorného podřizování se socialistů politice PCI, se vymanil z tohoto smrtelného objetí, přesunul stranu do politického středu a zkoalizoval se s demokřesťanskou DC. Dva roky po jeho smrti (v 2002 r.) Evropský soud ve Strasburgu odsoudil italskou justici pro narušování lidských práv, protože upřela obžalovanému hájit se proti tvrzením, která byla vzata jako právní podklad pro rozsudek («contestare le dichiarazioni che hanno costituito la base legale della condanna»). 

Takže tímto způsobem bylo "demokratickou nezávislou justicí" vyklizeno pole pro nástup Pd/PCI k moci. 

Kajman Silvio Berlusconi            Zdroj: Italské weby

     Tehdy, na počátku devadesátých let, vstoupil na politickou scénu podnikatel Silvio Berlusconi a snažil se povzbudit k protiakci některé politiky DC, co si zachovali "čisté ruce". Když ti ze strachu odmítli, založil vlastní stranu Forza Italia a volby vyhrál. Tehdy vznikla ta nesmrtelná, nehynoucí nenávist postkomunistů vůči jeho osobě, která se konkretizovala v justiční persekuci (109 procesů, 2500 soudních stání, 530 policejních prohlídek jeho podniků). Zřejmě předešlé destabilizační zásahy levicově orientované justice do politického života se zdály být tou nejspolehlivější metodou jak ho odstranit. 

Od té doby je na Berlusconiho házeno soustavně bláto, stal se zosobněním samotného Satana na zemi, dali mu přezdívku Kajman, a to poté, co o něm režisér Nanni Moretti natočil stejnojmenný celovečerní film. (Najdete ho v plném znění na webu.) 

     V dubnu 2011 levicový intelektuál Alberto Asor Rosa dokonce bije na poplach ze stránek listu il Manifesto. Demokracie je vážně ohrožena berlusconizmem a proto je zapotřebí, aby státní moc zasáhla na potlačení nového totalitarizmu, kerý nastoluje Berlusconi a jeho strana. Profesor Asor Rosa píše doslovně: "To co mám na mysli, je zákrok síly, která by s autoritou a z nezvratných důvodů, které vyplývají z nutnosti obrany nezcizitelných pilířů republikánského systému, zasáhla svrchu, zavedla by to, co nazývám, mimořádným stavem, s pomocí karabiniérů a státní policie, rozpustila by parlament, zrušila by poslaneckou imunitu, navrátila by soudům možnost činnosti, autoritativně by zavedla nová volební pravidla, odstranila by navždy konflikt zájmů, příčiny existence zločinecko afaristických lobbies, a za pomoci předvídatelné, dokonce jisté evropské pomoci, by převedla zemi k přístavu velké, čestné a rovnoprávné volební konzultace. 

     Demokracie se zachraňuje i narušením demokratických pravidel. Nebude-li využita tato příležitost, dějiny se budou opakovat. Jinak, nedej bůh, toho budeme za dva tři roky litovat (Itálie ve čtyřiadvacátém, Německo v únoru třiatřicátého).  SIC!!!

     Osmasedmdesátiletému profesoru italianistiky, marxistické orientace, aktivistovi z let olova, zajisté revoluční zápal nechybí, mně to ale jaksi připomíná únor osmačtyřicátého za lehkého mrazení v zádech A ta evropská pomocná ruka (evropské policie nebo dokonce vojska NATO?) zase ne tak docela matně osmašedesesátý. Poučení: těmhle stalinistům v západoevropském vydání nikdy chuť na násilný převrat nepřešla a nepřejde. A to ve jménu záštity demokratických svobod!!! 

     Zostudili Berlusconiho pomocí levicového tisku po celém světě. A mezinárodní listy jim ochotně podaly ruku. Jen mimochodem bych připomněla, že v červnu 2011 britský The Economist vydal speciální číslo, věnované Berlusconimu s obálkou "Berlusconi - the man who screwed an entire country" ( B. - muž, který ošulil celou zem). Po volbách pak vlivné mezinárodní listy vycházejí s karikaturou Berlusconiho a Grilla jako klaunů. The Economist s karikaturou na přední straně listu s nápisem "Přicházejí klaunové". 

     Takže tak se stal Berlusconi vyvrhelem lidstva a levičáci říkají, že je impresentabile (není prezentovatelný) na mezinárodním poli. 

Bersani přede dveřmi Pěti hvězd   Zdroj: Italské weby

     Pd věřila, že krytá štítem eurokrata Montiho, dosáhne v těchto volbách natolik početnou většinu, že pak v koalici s Montiho stranou bude moci konečně nerušeně vládnout. A k tomu ještě s požehnáním Bruselu a Berlína. Ruka byla už v rukávu, jak se mylně domníval lídr Pd Bersani, jenže voliči mu udělali znova čáru přes rozpočet. Pdl Berlusconiho prohrála volby jen o nějakých 150-200 tisíc hlasů a Montiho kandidátka dostala míň jak deset procent. 

Jak píší noviny, Monti je dnes považován v Bruselu za politickou mrtvolu, k ničemu nevhodnou a nepohodlnou, protože svědčí jen o fiasku snah evropských politiků zasahovat do italských voleb. 

Na šrot...         

     Předvolební manévry Bersaniho - jeho návštěva v Berlíně, jeho naprostá bezpodmínečná podpora politiky Montiho, jeho prohlašování, že Pd stojí pevně na proevropských (rozuměj probruselských) pozicích - mu odvedly značnou část mladých voličů, kteří hlasovali pro Hnutí 5 Hvězd. 

     Takže co teď? Má jako lídr strany, co dostala nejvíc hlasů, sestavit novou vládu. Ale s kým? Hnutí ihned odhlasovalo, že podporu Bersanimu nedá. A to přesto, že se k jeho členům obrátili levicoví intelektuálové s výzvou, aby se spojili s Pd v boji proti Berlusconimu. "Milý Beppe Grillo, drazí přátelé Hnutí 5 Hvězd, vaším vítězstvím ve volbách se otevírají velké možnosti, jak změnit od základu politický systém nejen v Itálii ale v celé Evropě. Velká přležitost je tu teď, v této chvíli, využijte ji a nečekejte na další vítězství, kdy byste se mohli stát jedinou stranou. Využijte této přležitosti, ta nová by se nemusela vyskytnout. Spojte se s námi, pomozte nám osvobodit se od berlusconizmu, zbavit se podnikatele, který by nikdy neměl sedět v parlamentu a tím míň být předsedou vlády. Chápeme, že je nesnadné dát důvěru kandidátovi na místo premiéra a vládě těch stran, které doposud jen slibovaly a sliby neplnily, ale přesto hlasujte pro vládu, která ve svých osmi programových bodech vychází vstříc vašim požadavkům." 

Pokus Bersaniho o novou vládu.                   Zdroj:  Foratrikni

      Totiž taktika Bersaniho se zdá být značně ambiciozní. Na jedné straně chce neutralizovat Hnutí 5 Hvězd tím, že jich část přetáhne na vlastní stranu. Na druhé chce názorně ukázat, že jejich program a jejich ideologie je pro kočku, že se rozplyne při prvním silnějším náporu. A pak za třetí chce zatlačit do kouta Pdl. 

Odmítá, alespoň na oko, podporu Pdl. Odmítá se spojit s nenáviděným Kajmanem, neprezentábilním v cizině. Nemůže přece přijmout právě jeho podporu, aby se Pd/PCI dostala k vládě. Při příštích volbách by se mu to určitě nevyplatilo, počítá. 

Na druhé straně mu Pdl nabízí pomoc, ale jen za podmínky, že křeslo prezidenta republiky, kterému zakrátko končí mandát, připadne kandidátovi Pdl. Navrhují na místo prezidenta republiky profesora filozofie Marcella Peru, který byl mimochodem předsedou senátu v XIV legislatuře. 

Mezi Pd a Pdl se vedou v tom smyslu tajná kuloární jednání, ale něco z nich na veřejnost občas pronikne. 

Vítěz Grillo Glez              Zdroj: Italské weby

      Hnutí 5 Hvězd trvá na tom, že buď povedou vládu oni, anebo že tu žádná vláda nebude. Prý stačí parlament. Jaksi zapomínají, že už francouzští osvícenci hovořili o dělení státní moci na výkonnou, zákonodárnou a soudní. Zřejmě to v internetové tekuté demokracii není zapotřebí. 

   A nakonec - připomíná vedení Pdl - Pd nevyhrála jasně volby, první stranou v parlamentu je Hnutí 5 Hvězd, po ní pak Pdl, takže jakým právem chce obsadit všechny čtyři hlavní funkce státu? Předsedy parlamentu, předsedy senátu - ty si už levičáci odhlasovali, předsedy vlády - tam se šplhá Bersani a nakonec i prezidenta republiky.

Táhněte do arabské prdele...

     Právem obránce demokracie, přece! Pd už podala tolik důkazů, jak si to provádění demokracie představuje, že člověk nemůže o dobrých úmyslech levice ani trochu pochybovat.

   

=II=

Dodatek

29.března 2013, 19:50

    Právě vyšla z prezidentské kanceláře poslední stranická delegace, a to delegace Pd, kterou vedl Enrico Letta (Bersani se jednání nezúčastnil, odjel prý domů). Letta znovu potvrdil, že program změn a obnovy jeho strany se nesetkal se souhlasem ostatních stran a proto nechává rozhodnutí na prezidentu republiky. Pd po dlouhých a ostrých kontrapozicích s Pdl není ochotná s ní spolupracovat na vytvoření společné koaliční vlády..
Zástupci Hnutí 5 Hvězd odmítají podpořit jakoukoliv jinou vládu než svoji.
Pdl, vedená Berlusconim a Severní Liga, vedená Maronim projevily ochotu spolupracovat s Pd při vytvoření nové vlády v zájmu země, která nemůže zůstávat dál v politickém chaosu. Oba lídři ale prohlásili, že jejich strany nepodpoří, po zkušenostech s vládou Montiho, novou úřednickou nebo technokratickou vládu. 

   Po skončení konzultací prezident republiky nevydal žádné komuniké. Oznámí své rozhodnutí zítra ráno v deset hodin.

=II=

Dodatek II
30.března, 10:00 

    Již včera večer se začala šířit mezi novináři zpráva, že prezident Napolitano pohrozil delegaci Pd svou předčasnou demisí, jestliže se strany nedohodnou na pevné koalici, která by podporovala vládu v obou komorách parlamentu. Dnes noviny vycházejí s palcovými titulky a rozebírají různé eventuality a důsledky předčasného odchodu hlavy státu ze své funkce. 

Co udělá teď Napolitano? Navrhne svou prezidentskou vládu anebo bude trvat na vládě velké koalice? 

     Jedno je jisté, shodují se novináři: Bersani vychází ze hry s jasnou porážkou, pravděpodobně ztratí i leadeship ve straně, na jeho místo nastoupí mladý florentský starosta Renzi, který je ochotný spolupacovat s Pdl Berlusconiho. Dokonce se shodují na tom, že vítězem z této situace vychází Berlusconi jako prvotřídní politik a obratný hráč šachů. Průzkumy veřejného mínění uvádějí, že by dnes ve volbách vyhrála jeho strana, její obliba stoupla za tento týden handrkování asi o 2 procenta. Lidi už otrávil jak Bersani se svým naléháním na Cvrčky, tak Cvrčkové svým destruktivním postojem věčného odmítání jakékoliv spolupráce.

Setkání prezidenta s novináři, ohlášené na dnešek na 10 hodin se tedy nekoná.

=II=

Dodatek III

30. března 14:00

   Prezident Napolitano dementoval hlasy o svém úmyslu podat demisi. Zůstane na svém místě až do posledního dne. Zároveň oznámil, že sestavil dvě pracovní skupiny odborníků, které se budou zabývat otázkami potřebných reforem, ekonomických a institučních, aby tak vypracovaly společnou programovou platformu pro vytvoření nové vlády. Napolitano také zdůraznil, že Itálie má vládu, plně operativní, a to vládu Montiho, která je nadále činná na národním a mezinárodním poli.

=II=

Komentář

   Prezident Napolitano svým rozhodnutím jmenovat dvě komise "moudrých", složené z odborníků hlavních politických stran, jejichž úkolem je hledat styčné body mezi stranami pro provedení institučních a ekonomicko-sociálních reforem, uložil šalomounsky ožehavý problém vytvoření nové vlády k ledu. S velkou dávkou diplomatické štědrosti ponechal řešení svému nástupci. Výsledky práce dvou komisí "usnadní úkoly novému prezidentu republiky, který bude mít plnou moc k řešení", řekl ve svém komuniké. (Rozuměj: bude moci v případě nadále trvající současné patové situace rozpustit parlament a vyhlásit nové volby.)

   Toto řešení bylo přijato s velkým nadšením značnou částí politických sil. V první řadě Montim, který zůstane u vládního kormidla při nejmenším až do konce léta a tak bude moci, jak doufá, posílit své pozice a značně pošramocený image.. Řešení prezidenta republiky se líbí i Hnutí 5 Hvězd, cvrčkové v něm vidí potvrzení svých teorií, že vláda je instituce celkem zbytečná, že rozhodující moc má parlament. Líbí se Bersaniho straně Pd, kde získávají čas na urovnání vnitrostranických sporů, které hrozily přímo implozí a zároveň vytahuje Bersaniho z bezvýchodné situace, do které se dostal sám naléháním na spolupráci s Hnutím.

   Líbí se méně Pdl a Severní Lize, protože tento vynucení klid na poli institučním, dává možnost levici pokračovat v útoku proti Pdl a hlavně Berlusconimu na poli politickém a justičním.

Prezident tak zahajuje kampaň na volbu nového prezidenta, při níž, jak doufá, dojde "k široké shodě mezi politickými silami". 

  Cvrčkové už ohlásili, že zvolí svého kandidáta on line, tedy na nějakou shodu zřejmě nepomýšlejí. Pd, Pdl a Liga započnou po velikonocích jednání o tom, kdo by byl přijatelným pro obě strany. Nepohodlných kandidátů je celá řada, kdo ale bude ten vhodný, na kterém se tři hlavní strany dohodnou?

 Nedivte se, StK, že česká media věnují italské situaci malou pozornost. Zvenčí je skutečně dost nesnadné se v tom spletitém zauzlení zájmů a machinací orientovat.

=II=

Komentář č. 2

31.dubna 2013, 20.00

   Včera bylo rozhodnutí prezidenta republiky jmenovat dvě komise, které by vypracovaly návrhy institučních a ekonomicko-sociálních reforem, přijato politickými stranami celkem pozitivně. Dnes se objevily již první kritiky a nesouhlas.

   Pdl a Severní Liga tvrdí, že jde o neústavní zásah. Prezident se se stranami nekonzultoval a jmenování komisí parlamentu nespadá pod jeho pravomoc.. Kromě toho Montiho vláda již před rozpuštěním parlamentu podala demisi a nyní vládne bez vyslovení důvěry. Tento stav může trvat takových 7-10 dní a pak se musí vytvořit nová vláda. Anebo jít znovu k volbám.

   Grillo prohlásil, že poradci komise jsou jen pečovatelky pro seniory, parlamentu mají být navráceny všechny jeho funkce.

   I v Partito democratico se ozývají hlasy nesouhlasu. Prezident rozhodl, aniž by se byl poradil s vedením strany. Zvláštní prezidentské komise nemohou suplovat za vládu a ani za parlament.

   A nakonec se ozvaly i poslankyně ženy. Mezi desíti členy komisí není ani jedna žena. Podaly proto všechny bez vyjímky v parlamentu ostrou notu protestu.

=II=

A dodatek Kocourův: 

Jsou na tom dobře, Taliáni. Aspoň se tam na jihu nenudí. Ale jinak - jako doma, jako u nás v Kotlince. 

Ať volíš koho chceš, stejně bude vládnout kdo chce - on přece ví nejlépe, co lidé doopravdy chtějí.

 Z té dálky je to hemžení docela legrační. Italům to ale asi moc legrační nepřipadá..