...my se tady fackujerme.

Rudolf Hrušínský st.         Zdroj: ČSFD

   To říká pan Rudolf Hrušínský, když vysvětluje naše "česká specifika" americkému detektivovi v podání pana Michala Dočolomanského v jednom pěkném českém filmu.

Humor?  Kdeže!  Popis reality. 

(Když jsem tohle napsal jako motto, dal jsem si vyhledat, z kterého filmu to je. Jestli z "Adély" nebo z "Tajemného hradu". A zjistil jsem, že stejný úvod použil Aston ve své poznámce k zcela jinému případu z roku 2008. Ale nechám to tak - znamená to totiž, že tenhle bonmot je naprosto a ryze český.)

   Pustil jsem onehdy "na sebe" TV zpravodajství a sledoval, jak převážejí Janu Nagyovou k soudu do Prahy. Jako svědkyni. Kolona několika automobilů, z nichž svižně vyskákali vazouni v kuklách a neprůstřelných vestičkách se samopaly, připravenými k palbě. Vypadali nebezpečně a člověk by skoro věřil, že dokáží čelit i dvěma těžce ozbrojeným zločineckým gangům najednou. Pak vystoupila milenka bývalého premiéra s šátkem elegantně přehozeným přes pouta. (To je stejná šaškárna, jako když se v USA popíjí na ulici alkohol z láhve v papírovém sáčku. Všichni vědí, o co jde ale tváříme se, jako bychom nevěděli.) Ozbrojený doprovod se rozestavil do obranné pozice a ostražitě sledoval okolí snad v domnění, že několik kameramanů TV náhle odhodí své kamery, vytáhnou umně skryté zbraně a ubohou úřednici osvobodí a odvezou na nějaké utajené místo. Nebo vyskočí nějaký český Jack Ruby a nebezpečnou vězeňkyni několika ranami z velkorážné pistole umlčí, aby už nemohla nikdy nic prozradit o svých odměnách, které tak strašně ležely v žaludku panu Karlu Randákovi z rozvědky že dal našim čackým novinářům k dispozici výplatní pásku paní Nagyové. (Asi Randákovy odměny byly o dost menší, což ho jako šéfa oprávněně (?)  naštvalo.) 

   Nestalo se ale vůbec nic protože jen člověk vybavený velmi bujnou fantazií nebo zvráceným smyslem pro humor by mohl něco podobného očekávat. V Praze, Česko, Evropská unie. Když naši policisté zatýkali Radovana Krejčíře a prováděli prohlídku jeho luxusní vily, pan Krejčíř se dovolil jít na WC (naprosto originální způsob, jak se zbavit na chvilku strážce. Ještě nikde nepopsaný!) a tiše "po anglicku" zmizel zadním východem - až do Jihoafrické republiky. Nebo že by ho (možná) pánové z kriminálky pustili? Za nějaký ten "melounek" v hotovosti? Vzhledem k tomu, jací jsou to ostří hoši nepřipadá v úvahu!

   Prostě oni, policisté jsou lidi "zvláštního ražení". Když se  v Duchcově  manželský pár se vracel domů z diskotéky, dva romští útočníci nejdříve napadli muže pěstmi, pak silnou větví. Brutálnější však byly tři Cikánky, které útočily na ženu. Srazily ji k zemi, bily pěstmi, kopaly. Útok skončil až v okamžiku, kdy na místo přijela policie. Policista, který sloužil na nedaleké služebně městské policie  kterého prosili napadení o pomoc se na služebně raději zamkl. (Už není policistou. Snad jediné rozumné rozhodnutí z poslední doby.)

Následovaly protiromské demonstrace, kde však policie tvrdě zasáhla. Proti demonstrujícím. Jistě, v předních řadách to byly "holé lebky", které vycítily možnost se s někým porvat. Je zbytečné se bavit o tom, zda to byli nebo nebyli neonacisté. Jakákoliv ideologie je jen zástupná - a to pro obě strany. 

Chuť se porvat se schovává za neonacistické ideje, kterým ti primitivové nerozumí a jen tupě skandují hesla svých "guru", kteří v klidu, na dálku a často pomocí internetu 

Chuť porvat se ale vede i jiné mladé muže k tomu, aby se přihlásili do pořádkových sborů. A zdá se, že jsou si obě skupiny podobné nejen povahou, ale i vizáží. Chuť být alfa-samcem a nemít to tak přísně bodováno jako při boxu  nebo jiném úpolovém sportu.

Zdroj: Internet

Zdroj: Internet

   Na obrázcích opravdu těžce rozeznáváte, kdo je "holebeční rváč" a kdo policista v civilu - případně policejní provokatér v civilu, jak o nich vypovídají někteří účastníci takových protestů. Pomůcka - policisté v civilu mají podobné khaki šortky. A svalnatá těla. Uniforma. Patrně proto, aby je těžkooděnci poznali a neseřezali stejně jako jiné protestující. Výstrojní erudice tajné policie tedy nepostoupila ani o píď. Před desítkami let měli kriminalisté světlé balonové kabáty a tmavé klobouky. S těmi jsem kdysi musel několikrát - a nerad - hovořit. (Zajímavé je, že to nebyli hlupáci, jak se obvykle traduje v disidentských pamětech.)

   Co tím sleduji? Policie se až příliš často projevuje jako herecký soubor - dejme tomu operety. Kostýmy, pečlivě secvičené tanečky pod vedením ne příliš zdatných choreografů. A nad tím - herci, kteří odříkávají své naučené role. Někdy suverénně, jindy nejistě a opatrně, jak to dělal při první tiskové konferenci po masívním útoku policie na aktéry kauzy "premiér Nečas" třeba státní zástupce Ivo Ištvan. S napětím v obličeji přednášel jakési stanovisko, opatrně volil slova, aby se nepřeřekl. Bylo mi ho v ten okamžik líto, nápadně připomínal zoufalého herce v divadelní detektivce, který zapomněl text, improvizuje a je mimo doslech nápovědy. 

Hlavně neprozradit, kdo je vrah!**

Šéf olomouckého vrchního státního zastupitelství Ivo Ištvan
při tiskové konferenci ke čtvrtečnímu policejnímu zásahu.
Autor: Dan Materna, MAFRA

   Tak jako některé profese lákají homosexuály (kadeřníci, tanečníci, číšníci) jiné lákají rváče (policie, armáda, něktyeré sporty) a jiné zase ty, kteří chtějí být středem pozornosti - herce, tanečníky a politiky. Obávám se, že ne všichni politici jdou do politiky, aby si vydělali nějaké peníze. To je vlastně ten lepší případ. Někteří mají hlavně obrovskou potřebu sebeprezentace. Bohužel takový přístup ke své životní roli je, zdá se, běžný i u policie a justice.*** A to už je celkem dost velký průšvih.

   Ne že by u zákonodárců byl ten průšvih nějak výrazně menší. Vadné zákony, např. nesmyslně podporující tzv. "solární byznys" mohou škodit státu - tedy nám všem - dost citelně. Ale je tady naděje, že za pár let (tedy dva páry let) budou volby a ty rozdají karty úplně jinak. Pokud ovšem mezi obyvatelstvem nepřevládne celková skleslost a skepse a k urnám se opravdu dostaví. 

   Je, alespoň pro mě, velmi  zajímavé pozorovat tohle Divadlo Svět,  Theatrum Mundi a porovnávat s divadlem skutečným, "artistním". Musím ale říct, že žádný velký rozdíl nevidím. Snad jen ten, že z toho "většího divadla" nelze nikam odejít. 

Myslím, že je mylná teorie, že divadlo má být odrazem, zjednodušeným modelem či zmenšeninou okolního složitého světa. Začínám mít neodbytný pocit, že je tomu přesně naopak. Svět vypadá, že je zkonstruován podle divadla. A pokud je ten divadelní kus zrovna opereta, vypadá pak takhle. Možná je to důvod, kvůli kterému se lidé stávají alkoholiky, drogovými závisláky nebo sebevrahy. 

Případně sarkastickými skeptiky. 

*/   Když si vzpomenete, kdo vlastně byl student Martin Šmíd, jehož údajná smrt rozpoutala celonárodní protesty v roce 1989 zjistíte, že policejní provokace se používá stále, bez ohledu na režim.

**/ A taky neprozradit, u koho se našlo těch pár miliónů a několik kilo zlata. Byly údajně nalezeny při realizace oné operetní monstrakce, která měla (a taky potopila) slabou vládu Petra Nečase. Ale ani po několika týdnech nikdo neřekl, komu patřily a zda nějak s "trafikovou kauzou" souvisí. Předpokládám, že nesouvisí a ta zmínka je (s)prostá manipulace - publikum si mylně domyslí, "komu tak asi mohly patřit".  

***/  O těch,. kteří berou politiku jako službu státu jsem jen slyšel. Nějací takoví prý jsou. Někde.

Dodatky: 

Celý případ má (kromě humorných operetních aspektů) také jinou, vážnější  rovinu.

Petr Placák k Ivo Ištvanovi píše:

"... Státní zástupce Ištvan je podle všeho přesně ten typ jurodivce, který udělá z etického problému věc trestněprávní, aniž by si kladl nějaké další otázky po přiměřenosti, právní kultuře či po podstatě demokracie. (Ištvan se například vehementně dožadoval potrestání kolegy, který se svým soukromým autem parkoval na místě vyhrazeném pro služební vozy!) Je to přesně ten typ člověka, kterému stačí jen něco podstrčit a on vše ostatní – za jiné – už zařídí sám, aniž by něco tušil.
Služební horlivec, který svým rigidním postupem napáchá stokrát víc škody, než jaký přinese společnosti užitek. Tak se stalo, že premiér, za jehož vlády dostala poprvé v polistopadové historii policie volnou ruku, je sám stíhaný z pomyslného trestného činu, o kterém se právníci přou, zda vůbec existuje, zatímco kmotrové, které se Petr Nečas snažil odříznout od stranické politiky, se smějí. ..."


A další diskutér na NP J. Vyhnalík doplňuje:

...On to nebyl ledajaký kolega, ale předseda brněnského SZ Petr Coufal, který byl jedním z těch, kteří Ištvana vystřídali po jeho neslavném působení v kauze Čunek. Ta žaloba byla nesmyslná, ale svůj účel splnila. Petr Coufal žalobu jako nesmyslnou zamítl, ale to bylo právě to, na co Ivo Ištvan čekal. Obratem na něj podal kárnou žalobu, že neoprávněně rozhodoval v žalobě na vlastní osobu. Kárný senát sice Petra Coufala nijak nepotrestal, ale on posléze na svoji pozici rezignoval.
Nejednalo se tedy o nějaký čistý purismus, ale plánovanou a podlou pomstu s využitím právních kliček!

Vyplývá z toho tato otázka: Kdo tohle všechno nastartoval?  Kdo "Vypustil Krakena?" 
Komu ku prospěchu?