Volnost, rovnost, bratrství...

Přípodoteky filosofa 1

   Volnost čili svoboda... Ano ano. Volnost je nové náboženství, náboženství naší doby. Pravil... ten chytrý nemorální židáček Heine, ovšemže z bezpečného exilu, už před 170 lety. Měl na mysli svou dobu.

Aha – no tak pojďme hlouběji do historie: co praví moudrý Nathan jiného takového, Gottholda Ephraima Lessinga? Es sind nicht alle frei, die ihrer Ketten spotten. Přeložím (ale musel jsem uvést v té krásné osvícenské řeči): Ne všichni volni jsou, kdož okovům se smějí!

Ovšem pan dvorní rada von G. nás ze svého palácíku na Frauenplanu ve Výmaru (navštívil jsem jej tam druhdy) stručně upozorňuje: Po svobodě jde muž, žena pak po mravnosti. No když to říká sám Božský, nutno to prostě přijmout -

   Rovnost... to je stručně a nekompromisně otázka, do jaké míry v čem pardonujeme, tolerujeme, kodifikujeme   n e r o v n o s t .  Už pradávno je všem (kromě populistických demagogů) jasné, že optimem (vědomě neříkám maximem) je rovnost  š a n c í , příležitostí, východisek na startu – pozic. A – to musím důrazně přidat, neboť se to vždy opomene a ponechá justici a policii – rovněž rovnost  p ř e d  z á k o n e m . Rovnost šancí pak je nutno průběžně udržovat, hlídat, obnovovat. A kde je v reálném životě absolutní dosažitelná rovnost? V klášterech a ve vojsku, tedy mužstvu, nejlépe na frontě. A ta se pak bleskově ustálí a petrifikuje na klášterních a válečných hřbitovech. Sic transit gloria mundi. A také nerovnost.

   Bratrství: ale přece opravdové, genetické bratrství není třeba proklamovat, vzletně po něm (nejlíp s fanglí v ruce) volat – respektive buď se prostě cítí a prožívá a je divné a trapné a podezřelé je patetizovat – nebo je takové činění už předem divné a odsouzeno k nezdaru (autor má dva bratry, rodiče je měli, má žena, mám syny – celkem dost srovnávacího materiálu). Nuže nahraďme je synonymem  s v o r n o s t . Ano, tak se nazývaly první dělnické spolky u nás. A byly nesmírně, nepředstavitelně obětavé, a záslužné... jenže vy si představíte, co z těch-to obětavých počátků vzešlo po pár generacích. Ovšem rovněž jedno z nejfrekventovanějších slov Sokolů. Ale už se mi vybavila vzletná první slova krásné úderné vlastenecké vzletné písně, jež zaněla na Helgolandu v srpnu 1841: Einigkeit und Recht und Freiheit...a pokračuje to, hleďte: - für das deutsche Vaterland. Že byste to neznali? Ale jděte. Vsadím se o milión! Aspoň melodii. Ona totiž slova jsou dvojí. A ta (velko)německá mají třetí sloku, jež začíná: Deutschland, Deutschland über alles, / über alles in der Welt... No to je dialektika všeho – ambivalence, relativita – škoda, že už ve Viniční ulici na Albertově nemůžeme potkat pana doc. Einsteina, aby nám to vysvětlil. Už prý tu nepůsobí, řekli mi, když jsem se po něm v sedmašedesátém ptal. A já jsem tak potřeboval zrelativizovat svůj smutek z nutnosti končit studia...

Jakub S.                  

Erazim KOHÁK