Herci a kašpaři

   Herec je člověk,  který podle představ režiséra hraje postavu, kterou napsal autor. Tedy nepředstírá, nesnaží se divákovi namluvit, že je někým jiným. Hraje postavu. Je to docela počestná profese a protože se dobrý herec stává na dvě hodiny někým jiným a když se po závěrečném aplausu se odlíčí, převlékne a jde domů stejně jako pekař nebo chirurg, musí dbát na to, aby si kousek své postavy neodnesl domů. Nebo aspoň aby to nebylo vidět. Protože postava - ať už je to podlý vrah nebo dobrotivý císař je jedna záležitost a herec jako osoba druhá.

   Politik je ovšem jiná profese. Ten má přesvědčit ostatní, že to s nimi myslí dobře. A být takovým, jakým se prezentuje. Nehrát nějakou postavu, ale vystupovat sám za sebe. 

Bohužel - velice často (potažmo vždy) se snaží hrát divadlo. Předstírá, kašpaří.  Standa G. a jeho "křišťálově čisté peníze" to přece také "myslel upřímně". 

   Pochopitelně je to jen jeden příklad - těch zlých a nebezpečných kašparů  je mnohem víc. Někdy to vypadá tak, že všichni lidé v politice hrají divadlo. Na rozdíl od profesionálních i ochotnických herců ale fakt, že hrají jakousi postavu popírají a tvrdí, že vše co činí je opravdová pravda. 

Což ovšem není divadlo, to je obyčejný podvod. Nehrají divadlo, hrají jen divadýlko.Ve svůj prospěch. Většinou hmotný, finanční. Jen někdy si masírují ego.

   Ze současného ministra obrany Martina Stropnického vypadla v interview pro agenturu Reuters věta, která rozdráždila celou politickou scénu. (Sledujte, jak se divadlo a politika prolíná. Stejná terminologie!) Prohlásil, že Česká republika nepodporuje přítomnost zahraničních vojáků NATO na svém území v souvislosti s plány Severoatlantické aliance na posílení vojenské přítomnosti v členských státech v reakci na krizi na Ukrajině. Lidé podle něj mají stále ještě v živé paměti okupaci vojsk SSSR z roku 1968. 

True. 

  Nebudu tady zdůvodňovat proč tady rozmístit jednotky NATO nebo proč je naopak nerozmístit. Neuvažujeme logicky - i když jsme členy NATO tak dnes nemáme pocit, že je "Rusko ante portas". 

   Herec Stropnický řekl pravdu za sebe a své vrstevníky - a byl za pravdu po zásluze pokárán. Politik Stropnický už dnes svá upřímná slova relativizuje, vysvětluje a začíná hrát trapné divadýlko. Kašpařit.  Je mi ho líto.

   Nicméně bych pánům opozičníkům i koaličníkům ve sněmovně připomněl, že i pár desítek amerických vojenských specialistů nutných pro obsluhu zamýšleného radaru dalekého dosahu, který měl stát v Brdech bylo údajně proti mysli 70% obyvatelstva. Analogie je jasné. Tehdy to byla bratrská pomoc zemí Varšavské smlouvy, které jsme byli členy. Nyní to má být zajištění naší bezpečnosti vojáky NATO, jehož jsme členy. A kdyby se u nás nedejbože udála nějaká náhlá politická změna, budou vojáci NATO na svých místech a zasáhnou. Pochopitelně "v náš dlouhodobý prospěch" 

Je to prostě tak, i když se téhle naprosto falešné argumentace lstivě zmocnili komunisté a Zelení. 

   Můžete ten pobyt vojsk NATO rozumně zdůvodňovat jak chcete pánové politici. Nebo jak musíte, jak jste se zavázali. Stejně to bude jako "Mluvit o provaze v domě oběšencově." 

  Proč vždy musíme být ne rovnocennými partnery s vlastní vůlí, ale vždy jen vazaly? Čecháčkovská povaha? Neměl nakonec pravdu ten nacista č. 18, jakýsi Adolf H., který údajně prohlásil, že „Čech je cyklistou, jenž se nahoře hrbí, dole však šlape“?

   Protektorát byl podivný svět postavený na lži – Němci se v něm vydávali za ochránce a většina Čechů za ochraňované. Kdo chtěl, mohl žít v závětří, kdo nechtěl nebo měl smůlu, toho strhl vír dějin a vystavil ho těm nejtěžším zkouškám. 

Další analogie? Není jich už nějak moc?