Hlasy odjinud čili mimoň si píše blog

   Jsme obklopeni symboly. Náš život je jimi neustále řízen, usměrňován. Každý ví, co znamená lebka se zkříženými hnáty. Nebo blesk. Kostra ruky. Většina zákazů a příkazů má svou mezinárodně srozumitelnou podobu, má svůj piktogram. 

   Dopravní značky. Také životní postoje a víra mají své symboly. Kříž, hvězda, půlměsíc, svastika, ankh. Občas se stává, že se někdo již platného, používaného symbolu zmocní a spojí ho s tím, co sám dělá, se svou ideologií. 

  Symbol si prostě přivlastní. A potom každý, kdo tohoto symbolu použije - třeba v původním významu - se náhle stává "propagátorem" něčeho, co někteří považují za špatné. A jiní třeba zase za dobré. Lidé prostě nemají stejné názory. 

   Dokud mě nepoučily nenávistné diskuze na netu, neviděl jsem na číslech 18 nebo 88 nic zvláštního. Asociace byla "jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet" nebo "je čas odejít do Ústavu na večerní akci". Číslo osmdesát osm je pro mě "dvojité nekonečno". Neboli nekonečno lomeno nekonečnem - tedy 1. (Vím, že  to matematicky není správně, ale jako fór dobrý, ne?) 

Až profesionální "vymítači extrémismu", sociální vědci a badatelé na tomhle nepřehledném terénu mi vysvětlili, že jsou to tajné znaky neofašistů. Hleďme! Adolf Hitler. Heil Hitler. No to by mě nenapadlo.

   Ale: hlásat nějakou ideologii nebo naopak něco popírat se nedá zakázat. Ne rozumně. Pokud by to šlo, lidstvo by bylo kdesi v době prvobytně pospolné společnosti. Nebo nanejvýš v otrokářství. Každá změna řádu byla přece nejdříve změnou myšlení lidí. Myšlení, které nutně odporovalo tehdejším regulím. Pak teprve následovaly činy. Většinou násilné - ale tak už to chodí. 

   Názor nedokážete zlikvidovat ani zákonem a sebe přísnějšími tresty, ani nenávistnými útoky novinářů - tedy těch, kteří se za novináře vydávají. Na čas umlčet asi ano. Nebo jen zdánlivě umlčet, zahnat do ilegality. Je to pořád stejné - mluvíme o něčem a myslíme tím něco úplně jiného. Vytváříme umělá provinění. 

Hledáme, jak někomu ublížit, hodit kamenem ale zůstat spravedlivým, bez viny.

ABB

    Zkusím jednu takovou manipulaci: Poblíže centra města uhlí a ocele (bejvávalo) postavili obrovský prosklený kancelářský komplex.  Na jeho průčelí se skví tři rudá písmena. 

   Takže se ptám - není to náhodou tajná oslava činu Anderse Behringa Breivika? Přihlášení se k jeho ideologii? K masové politické vraždě? 

   Nebo se jedná o podporu Adama B. Bartoše, člověka, který má značně nekonformní názory a mnoha lidem z opačného politického tábora jimi nabourává snadnou cestu k manipulaci veřejným míněním této země? A.B.Bartoš je přesvědčený antisemita a jeho názory se mi nelíbí. Ale místo toho, aby jeho protivníci použili lepších a silnějších protiargumentů, snaží se ho ukřičet. Pomluvit, znemožnit. Je to snad proto, že jejich argumentace je slabá, nepřesvědčivá?

  Pravda je jako obvykle mnohem jednodušší i když neméně protivná. Jedná se o firmu, která po celém světě  prodává "leštěné prdy". V praxi jsem reálné výsledky její práce ještě nezaznamenal. Ale třeba se to změní.Možná se stane slavnou jako Microsoft.

Věrohodné zprávy ze svobodných médií

   Veškerá média našeho, tedy "svobodného světa" byla před časem zaplavena zprávami, jakým hnusným způsobem, se mladý severokorejský diktátor Kim Čong-un zbavil svého strýce a své milenky, neboť si pořídil novou souložnici. Všichni tomu věřili - protože jiných zpráv nebylo. A teď takováhle rána. Ještě by chybělo, aby se odněkud vynořil jeho strýc, kterého takovým způsobem "uklidil", aby mohl jeho zkušeností využívat tajně a vypadal tak nebezpečněji. Ale třeba strýce opravdu roztrhali hladoví psi. Nebo možná masožravá prasata, jak tvrdila senzacechtivější média.

O nás bez nás

   Tak tenhle způsob jednání se slabším partnerem zná každý ze školy. Mnichovská dohoda. Nikoho nezachránila, válku oddálila jen o několik měsíců. Tentokrát se samozvaná kyjevská vláda, nelegální, vydemonstrovaná na Majdanu, rozhodla, že separatisty k jednání nepřipustí. Takže naděje na nějaké nenásilné urovnání národnostního sporu je téměř nulová.    Navíc ten spor není ani tak národnostní, i když zupácká prohlášení samozvané kyjevské vlády ho jako "národnostní" odstartovala.

   Podpora separatistů, neboli banditů, jak je nazývá Jaseňuk, který se k moci dostal velmi podobným způsobem je ale opatrně avizována z Ruska. A až nastane omezená vojenská akce Ruska na "ochranu rusky mluvící menšiny" (Jaseňuk nahrál Putinovi na smeč)  velmi pochybuji, že se do sporu zamíchá NATO nebo USA. To by byla III. světová - a tu asi nikdo, kdo je ještě při zdravém rozumu nechce. Zatím jen tak straší vojenskými manévry poblíže ruských hranic, stejně, jako Putin "haraší zbraněmi" na svém dvorku.Takže Jaseňuk & his boys s fašistickými názory budou EU i NATO upuštěni jako horký brambor a ponecháni "lidovému hněvu". (Oni si je asi Ukrajinci nakonec pověsí sami.) Kdy? Až začne mrznout a Putin opravdu zastaví plyn. EU se sice bude snažit cpát plyn do země, která ho v žádném případě nezaplatí, ale jen do do doby, než se zásoby začnou opovážlivě tenčit a kapacita ostatních plynovodů nebude dostatečná. Pak Ukrajina zamrzne, protože EU nebude chtít riskovat lidové bouře. 

  

Hlavně nenasrat dělníky

   Tuhle větu kdysi pronesl Lubomír Štrougal (považuji ho doposud ze jednoho z nejchytřejších tehdejších mocipánů)  na vládě nebo snad na ÚV. Premiér Sobotka to modifikoval na "hlavně nenasrat úředníky." Dělníci (a ani učitelé) už totiž nemají na tuhle věrchušku valný vliv. Ale takový úředník na ministerstvu školství, když by začal pracovat přesně podle předpisů - no tak to by byla katastrofa. Možná by se pak skandovalo "Chládek do chládku!"

Je to sice gauner, ale je to náš gauner aneb výpalné

   Dějí se tu v Kotlince věci. Krade se. Ono se kradlo vždycky, ale teď se krade tak nějak drzeji. A není síly, ktrerá by tomu zabránila. Není politické vůle zastavit činnost sběren kovů - což je jediný rozumný způsob, jak krádežím zabránit. Majitelé sběrem patrně vyplácejí místním politikům nějaké výpalné - jinak si to nedovedu představit.

   Mám na to jedno malé pozorování: Po cestě do mého Ústavu je několik odvodňovacích rýh. Byly přikryty silným děrovanými plechy, přišroubovanými šrouby se speciálními hlavičkami. Kryty zmizely, bezďáci si opatřili imbus klíče.. Pak tam dali plechy polité asfaltem a hlavičky šroubů byly už naprosto speciální. Šroťáci už tedy šrouby nevyšroubovávali, ale celé plechy vypáčili páčidlem a rozbili tím i vlastním kanálek. Pak byly kanálky několik měsíců vyplněny dřevěnými trámky, občas se nějaký ztratil - ono se s tím dřevem dá topit, leč dešťová voda se valila po mostě i chodníku. Lidem se to hrubě nelíbilo. Nyní je tam umná mřížka snad z betonu. A je klid. Beton se nikde nevykupuje. 

   S kanálovými mřížemi je to stejné.Tady se mění mříže preventivně - vjet předním kolem do klasické kanálové vpustě znamená obvykle konec pro to kolo. Když je to jízdní kolo, je to navíc kotrmelec přes řídítka. V centru už takové nežádoucí tělocvičné úkony nehrozí. Tam už je na kanálech "plastmása". Na všech.    

   Velmi podobná situace je s hernami. V centru Ostravy už vlastně pořádně fungují jenom ty herny. O omezování hazardu se sice pořád mluví, pořád někdo někomu něco slibuje, ale skutek utek. Neochota místní samosprávy vyhláškou herny zakázat se zdůvodňuje různě. Tu podezřením, že se herny přemístí mimo území obce nebo města a tim mimo jejich jurisdikci, nebo že se hazard zažne pěstovat v soukromí - ale pravda je ta, že výpalné z heren není malé a pomáhá místním politikům splnit alespoň malou část jejich předvolebních slibů ale hlavně mám pocit, že část výpalného dostávají zastupitelé přímo do kapsičky. Možná jim křivdím - ale ta krajní neochota chránit občany proti hazardu (a proti jejich vůli)  je obrovská. 

Na závěr ještě jedna informace a fotka 

Tohle se píše na webu AcelorMittalu. A takhle to vypadá z mého balkonu. Tuto sobotu.

K vylidněnému centru

   Toho pouličního muzikanta jsem fotil minulou neděli v centru města. Hrál pěkně filmové melodie - ale kolem něho ani živáčka. Herny jsou totiž o ulici dál. Chtěl jsem vyfotit zoufalce na prázdné ulici a nebyl to žádný problém. Za deset minut, kdy jsem hledal vhodný úhel záběru prošli kolem dva - slovy dva lidé. Nakonec jsem mu tam položil dvacku "na baterky do synťáku" sám. 

Inu, překrásný nový svět. Tohle místo bylo centrem, tady se život nezastavil ani v noci. Bydlel jsem hned za rohem, tak vím. Teď je tam prázdno i v poledne.