Když chodím přes výpadovku a železniční trať po lávce pro pěší, mohu uvidět tenhle ostrov ve vzduchu, nainstalovaný na krytu pouliční lampy. Kdo ho tam přilepil a proč nevím... |
To není řečnický obrat, ale skutečnost. Abych byl přesný, bylo to 10. srpna 2002 v 17:50, když jsem po probdělé noci a náročném dni usnul na gauči s obrovským, ale nesmírně hodným britským kocourem Damiánem, uloženým podél mé levé ruky. Kocouři jsou vůbec skvělý prostředek na usnutí - lepší než jakékoliv prášky. Teplý, měkký tvoreček a tiše si vrní. Málokdo odolá tomu pozvání do jiného světa.
Sny si zapisuji už delší dobu - někdy od roku 2000. Zjistil jsem totiž, že si po úplném probuzení pamatuji ze snu často jen to, že byl zajímavý. Takže abych se dozvěděl, co mi mozek provádí, když spím, dal jsem si na psací stůl sešitek a tužku. A hned po probuzení ze sna, třeba i uprostřed noci si tam naškrábu několik bodů. To mi stačí,abych si sen poměrně přesně vybavil i po několika dnech, kdy si ho zapíšu do počítače.
Snů mám zapsáno několik set a sám se divím, jak pestrý je ten můj svět v nevědomí. Aby z těch příhod měl užitek i někdo jiný než já sám, tak tady občas pár takových zápisků ocituji. Jsou autentické, jenom z nich vypustím jména osob, mých blízkých a kolegů. Třeba by se zlobili, co všechno se mi o nich zdálo.
Tak tedy ten sen:
…v jakémsi mořském zálivu před lety armáda zkoušela, zda je možno vybudovat umělý plovoucí ostrov. Navezli obrovské bloky umělého sopečného skla, slepili dohromady a ukotvili celý ostrov lany ke dnu. Pak navezli na plovoucí ostrov hlínu se zbytky kořenů a za několik let vyrostl na ostrově prales. To vše mi vykládá průvodce u můstku, který spojuje umělý ostrov s pevninou. Je docela kratičký, tak asi 5 metrů. Na ostrov vede i zelená PVC hadice s přívodem sladké vody pro hotel, který je prý na ostrově vybudován pro zvědavé návštěvníky. Průvodce nám ukazuje i vzorky umělého sopečného tuftu, jak je pevný a že plave na vodě nejméně 50 let.
Vcházíme na ostrov a dáváme se vpravo po jeho pobřeží. Míjíme hotel a pak už je ve „vnitrozemí“ ostrova pouze les. Na kraji lesa jsou tabule s upozorněním, že se nemá vstupovat do lesa, aby tím nebyla rušena místní zvířata. Průvodce ale říká, že ve skutečnosti to je prý pro bezpečí návštěvníků, protože v lese žijí „divocí Indiáni“. Prošli jsme už asi dvě třetiny délky ostrova, když se vegetace změnila na houští z nějakého proutí - jsou to jen pruty vyrůstající ze země kolmo vzhůru a bez listí. V houští jsou prošlapány nějaké cestičky nebo spíše tunely. Dva turisté, kteří jdou před námi s videokamerou najednou zpozorují, že na křižovatce cest se cosi mihne - napřed nahá žena a za ní běží nahý muž. Je to daleko, ale turisté nadšeně vykřikují, že se jim to podařilo natočit. Průvodce k nim dobíhá a upozorňuje je, aby byli zticha a nedráždili „Indiány“. Když k nim na křižovatku cest dojdeme, vidím, že v jednom průseku v houští jsou opravdu muž a žena, ale jsou už oblečení a jsou to běloši - asi také návštěvníci, kteří si chtěli zahrát na divochy.
Zahnuli jsme vlevo do „vnitrozemí“ a všiml jsem si, že ke konci ostrova vedou další úzké průseku v houští. Opouštím výpravu a po několika pokusech se mi podaří najít způsob, jak se houštím pohybovat, abych bez poranění mohl projít průsekem. Dávám se tedy opět na cestu doprava, směrem ke konci ostrova. Najednou na konci průseku vidím věžičku kostela a uvědomuji si, že to musí být konec ostrova a já už vidím kostel na pobřeží pevniny.
Houští končí malou mýtinkou na pobřeží ostrova. Tam sedí skupina „Indiánů“, kteří se nápadně podobají našim Cikánům, ale jsou čistí a slušní. Sedí u vody a na něco čekají. Najednou se z vody ozve zvláštní zvuk a připlouvá tisíce ryb, které tam snad kladou jikry. Indiáni je vytahují z vody - to je ten úlovek, na který čekali. Běžím se taky podívat, ale stará Indiánka na mě gestikuluje volá „No foto, no foto!“ Ukazuji ji, že žádný fotoaparát nemám, že jsou to jen moje brýle, které mi spadly na zem. Vrásčitá Indiánka se uklidňuje a dokonce se na mě usmívá. Indiáni si nalovili ryb a odnášejí je cestičkou v houští kamsi do vnitrozemí. Odcházím taky. Za mnou jde už jenom jejich náčelník, který k mému překvapení za sebou zavírá obyčejné dřevěné dveře, které jsou připevněny na konci chodbičky v proutí. Pak zevnitř na dveře upevní maskovací rohož, která dveře sjednotí s okolním porostem. Vedle dveří jsou vypínače elektrického osvětlení chodbičky. Snažím se zhasnout, ale nějak to nejde - Indiáni vpředu to jinými vypínači zase zapínají. Nakonec náčelník najde správnou kombinaci, světlo zhasne a vše zase vypadá jako normální průsek v houštině. Indiáni kamsi odešli.
Vracím se stejnou cestou a zacházím do hotelu zadním vchodem. Hotel je dost veliký, má dvě patra nad zemí a jedno v podzemí. I v zadní, služební části hotelu je to dost pěkné. Narážím na dveře, na kterých jsou vedle sebe nalepeny dva obrázky růží - stejné logo, které používá ČSSD. Nakonec si říkám, že to je asi místní sociální demokracie - takže je logické, že má jako znak růži. Procházím chodbou, která vypadá jako školní chodba. Někdo mi vysvětluje, že je to školka pro děti zaměstnanců hotelu.
Na konci chodby už nalézám schody, které odněkud znám - ano, jsou to schody do vestibulu hotelu. Těsně u schodů je nápis „Local TV studio - director“. Vstupuji dovnitř a tam sedí ředitel a jeho sekretářka. Zdravím je, ale ani je příliš nepřekvapuje, že jsem vešel. Oba jsou to Slováci a právě svolali poradu ostatních vedoucích. Vchází první, malý šedivý pán kolem padesátky - vedoucí kameramanů a jen tak ode dveří povídá (slovensky, pochopitelně): „Volal jste mě řediteli, že se jako mám přijít podívat. Tak jsem tady a vidím to. Máte to tu pěkné a já zas odcházím.“ Po jeho odchodu ředitel podotkne k sekretářce, že tušil, jak to dopadne, protože tenhle vedoucí je hrozný zbabělec.
A už se hrnou další. Všichni jsou to Slováci. Nejnápadnější je vysoká, hubená žena, asi tak čtyřicetiletá, se zrzavými vlasy, v extravagantním kalhotovém kostýmu, která hned začíná na stěnu upevňovat bílé, kovové držáky, aby mohla začít výklad k nějakému technickému problému. Chvilku ji pomáhám, ale moc mi to nejde, nemohu provléct kroucené přívodní kabely přes příslušné otvory, tak toho nechávám a odcházím. To už se ale pomalu probouzím a uvědomuji si, že tenhle sen musí mít titulek „Pontonoví lidé“ - a probouzím se docela…
==============
To je všechno, co jsem si tehdy zapsal. Pro zvědavé - jediné drogy, které jsem v té době používal byly kofein a nikotin. (Nikotinu jsem se už zbavil.) Proč jsem vlastně takovou příhodu vyvěsil? Protože jsem dneska dopoledne na netu uviděl tenhle článek.
Svět nad světem... |
StK:
OdpovědětVymazatDíky za tohle obyčejné, hezké, lidské, odlehčené a netíživé téma. Ono myslet pořád na ty potvornosti, kraviny až rovnou hrůzy kolem, je tíživé. A člověk si má nakládat té tíhy na bedra jen tolik, kolik unese, aby se z toho případně nezhroutil. Nevím jestli něco takového cítili i ostatní, ale mně ta změna udělala radost.
Svítidlo:
Ta ozdůbka na tom svítidle je zajímavá a nádherná. Krom toho, že je to zajímavé, dobře se na to kouká a autor nejspíš bude trochu recesista a exhibicionista zároveň, nevidím důvodu, proč by se někdo s něčím takovým měl namáhat :-) Mně se to v každém případě líbí a je dobře, že to ten člověk udělal.
Sen:
Ten sen o tom ostrově je docela hezký. Hezké sny mám rád. To že si je Kocoure pamatuješ, je spíš výjimka. Lidi sny většinou mají, ale strašně rychle je zapomínají. U těch ošklivých to není žádná škoda. A možná máš i kliku, že když si to zapíšeš, že to taky po sobě přečteš. Moje psací písmo je ani ne do 1/2 hodiny po zapsání už jen jednosměrná šifra bez klíče k rozšifrování. Chci-li číst po sobě co jsem napsal, musím psát buď klábosnicí, nebo tiskacím písmem, takovým tím co se používalo na výkresech, ale to zase píšu pomalu. A tak raději nepíšu vůbec, nebo jen klábosnicí a laserovkou. Tahat pořád diktafon, což je zase jiná možnost, je rovněž otravné. A tak si toho moc nezapisuji a žiji jen s tím co uvízne v hlavě, nebo zaznamenám nějak jinak.
Některé moje sny by určitě stály za zaznamenání, aspoň podle mě, ale nestalo se a vymýšlet si nechci :-)
Plovoucí ostrovy:
Vyrábět plovoucí ostrovy jako pan Sowa, to si jeden sice na jedné straně asi může dovolit, ale na té druhé, žít na něčem takovém bych asi považoval za příliš velké riziko, než abych ho chtěl podstoupit. Stačí jen nějakému nečasu nestihnout odplout z dosahu dost rychle, což se při pomalosti pohybu toho ostrova nepochybně stát může a bude jak se říká "po žížalách".
Koncept plovoucích ostrovů je hezký ale asi by to chtělo založit akciovku vlastněnou jeho budoucími obyvateli a vybudovat něco pořádného, velkého a odolného, čemu neublíží ani pořádná bouřka, nebo tsunami a na tom si pak klidně i žít. Ale to už bude o dost nákladnější a není to pro průměrně finančně nezdatného jedince, musela by se jich složit na tu věc celá hromada, řádově hrubým odhadem desetitisíce, možná i o řád víc. Jenže to by vygenerovalo nepochybně haldy dalších problémů různého druhu.
Přiznání (Drakovi) [;>)
OdpovědětVymazatUž jen ten můj avatar "Kocour" je pověstný tím, že škrábe. Jsem na tom stejně jako Drak - ale mám podstatnou výhodu. Dlouhých 40 roků jsem zanechával po sobě "služební" poznámky, které nakonec nebyly čitelné ani pro mě - ale moje žena tak byla (osudem) donucena se je naučit číst. Takže když po sobě něco nemůžu přečíst, jdu s tím za ženou a ta mi BEZ PROBLÉMŮ přečte, co jsem v rozrušení napsal. Vždy totiž píšu v rychle, rozrušení... V počítačovém textu to řeším četnými následnými opravami překlepů. Kdybych psal pomaleji, nemusel bych se potom divit, co to na tom displeji trčí za šílené šifry.
To je celá pravda...
Kocoure, závidět se nemá, ale křičím: Závidím!!! I sen i jeho převedení do slov.
OdpovědětVymazatST.
Kde jsem to, jen, tentto. Jasně na té lampě je kostelík-kaplička z Radiměře po vzbuchu skladu v Květné. Nebo to bylo jen technické zahoření. Kadým pádem potěš je (i mne a nás) Jakeš. Bude se prolongovat oprávnění všeho pro všechny. Připlatky možné, téměř radiměř, zdroje jsou!.
OdpovědětVymazat4P
Žádné plovoucí, ale létací ostrovy to budou!
OdpovědětVymazatčp.
TAK TO FUNGUJE:
OdpovědětVymazathttp://jdem.cz/bq9kr7
Kocoure, hezký sen.
OdpovědětVymazatTen článek v odkazu jsem myslím už někde četl dříve, nebude to víc než 3 roky, ale něco mi na něm nesedí.
100000 petek je hezké číslo. U nás nejobvyklejší petka má 1,5 l, od coly až 2,5? to dá výlak tak mezi 150 - 250 tun. Ten tvar , takový "divný čtverec o straně asi 20m, celkem asi 300m2? Něco bude vážit samotná konstrukce (byť z překližky a bambusu) a petky, něco stavby, něco na rezervu aby nešel ostrůvek ke dnu když začne pršet a všechno navlhne a ztěžkne, pláž s pískem, .... kolik výtlaku zbývá na hlínu aby tam šlo něco smysluplně pěstovat? ony i ty rostliny budou něco vážit.
ale i tak, pohodové čtení
StK:
OdpovědětVymazatTo, že po Tobě Tvá žena přečte co píšeš, i když škrábeš, je závidění hodné. Ta moje po mě něco přečte jen když se snažím psát hezky. Takže jen tehdy, když píšu pomalu. Děti zrovna tak. Takže poté, co se v našem životě objevily plechovky s klábosnicemi a laserovky, a později e-mail, jsem si docela oddechl, přišly potvory jedny opravdu v pravý čas. Zachránily mi poměrně dost času. Toho pravda nikdy není dost, ale díky i za to, co je k mání.
ST:
Ta pochvala je na místě. Opravdu je to hezky čtivé.
Kapitánu Nemovi.
Přiznám se, že se mi to příliš počítat nechtělo. Tipoval bych ale, že se tam nepoužívaly klasické PET-ky, které známe běžně z obchodu. Spíš bych tam čekal něco, co známe z fontánek na pití se studenou či teplou vodou. Tam jsou takové hodně odolné PET-lahve s objemem kolem 10 l. nevím jestli by to stačilo, ale u tohoto tipu lahví bych se aspoň tolika nebál, že ten cirkus Huberto půjde ke dnu rychleji, než by všichni čekali. Otázkou také je, jak odolávají ty přírodní materiály mořské vodě a jak dlouho to vydrží. Chtělo by to přeci jenom o něco víc informací.
Draku, tak ty petky z fontánek mne nevím proč nenapadly. Možná proto že nejsou tak běžné a v době kdy jsem se s nimi setkal byly vratné a při ztrátě/poškození se účtoval nemalý peníz.
OdpovědětVymazatAle pravda, s nimi by nosnost byla výrazně vyšší.
K tomu počítání: nemůžu za to, že jsem jaký jsem a u každé takovéhle hračky mne zajímá i její realizovatelnost. Důsledekem toho jsem obecně dost skeptický a trvá než se pro něco nadchnu.
Kapitánu Nemovi:
OdpovědětVymazatMě zase pro změnu nemusí napadnout halda jiných věcí, které dřív napadnou Vás, nebo kohokoliv jiného, kdo používá hlavu k primárnímu účelu, ke kterému byla vyvinuta a ne že jí má jen k ohřevu vzduchu na vstupu, příjmu potravy, nošení chlupů a aby mu nepršelo do krku, to by přece šlo vyřešit i jednodušším a úspornějším způsobem :-)
Nemusí to nutně být PET-ky jako z fontánek, i když v USA to asi bude jedna z těch pravděpodobnějších možností. Možná tam mají i jiné PET-lahve, s tlustší a odolnější stěnou a větším objemem. Z klasických běžných nápojových by to z mnoha dobrých důvodů bylo dost o strach. PET-lahve jsou jen jeden problém, dalším bude konstrukce, použité materiály a jejich spoje a poté i odolnost toho všeho dohromady a celková trvanlivost. Je tam spousta otázek, na které bych určitě rád měl uspokojivé odpovědi před tím, než bych se pokusil na něčem takovém se plavit a pokoušet osud.
Zamýšlení se a počítání je cosi, co provádím také, když se zrovna necítím vyčerpaná až skoro k smrti a mozek jen trochu funguje. Nevidím na tom nic špatného, naopak, to Vás positivně odlišuje od běžného průměru. No a být spíš skeptický než naopak, je přinejmenším praktické a moudré zároveň. Můžete pak zažít leda příjemné překvapení a ne naopak, jako snílci s hlavami v oblacích. Důležité ale je, nenechat si tím spíš skeptickým přístupem, kazit dobrou náladu.
A zde zkušební chrout :
OdpovědětVymazathttp://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/355964-stale-vice-zemi-pohlizi-na-ateisty-jako-na-hrozbu.html
přesně podle: Vymývání mozků - pomalá varianta.
Boj proti atesimu na BV / EK:
OdpovědětVymazatO důvod víc držet celý ten islámský a islamistický bordel co nejdál od kontinentu, od těla, od území od státu, od obyvatel, prostě od všeho a naopak velmi pádný důvod pro to, prohlásit tuhle záležitost za hnutí potlačují lidská práva a svobody a tím pádem to důsledně potírat kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv v jakékoliv podobě.
Draku, mně se to nezdá až tak špatné. Kdyby navíc přidali, že po sobě nemusím mýt nádobí, můžu drobit kde chci a kolik chci, a že můžu nacákat v koupelně, začal bych uvažovat o konverzi.
OdpovědětVymazatOstatně nechápu, proč se nad tím lidskoprávníci tak čílí, vždyť jsou tím multikulturně obohacováni jak chtěli.
Konverze na islám / Obuvníkovi:
OdpovědětVymazatKomu se ten islamistický brajgl líbí, může dle libosti odjet do Saudské Arábie, do Turecka, nebo do haldy dalších zemí, kde je doma. Může si třeba zajet zabojovat do Sýrie či Iráku. Možností islamistického vyžití má habaděj. Prostoru má ten agresivní, dobyvačný agresivní sajrajt víc než dost. Rozhodně není třeba a ani není žádoucí takovým (de)mentálním odpadem devastovat a deklasovat další prostor a už vůbec ne v Evropě. Jsem zásadně proti. Jsem tu doma a tenhle agresivní vypatlaný, arogantní, panovačný a agresivní čurbes tady prostě a jednoduše nechci.
Draku, snaž se vidět i výhody. Můžeš mít více manželek. Rozvod je jednoduchý, stačí esemeska. Každodenní pravidelný tělocvik. Jednou ročně důkladná dieta. Žádné nezdravé vepřové a alkohol. Živí Tě nevěřící. S jejich ženami smíš dělat co chceš. Pojem znásilněníá neexistuje. Stačí abys prohlásil, že jsi diskriminovanou menšinou a každý účad či soud Ti dá za pravdu. Jen blázen tohle odmítá. Ráj na Zemi....
OdpovědětVymazatVýhody? / Obuvníkovi:
OdpovědětVymazatChtít tyto "výhody" je ze středně a dlouhodobého horizontu asi stejně moudré, jako přát si onemocnět rakovinou.
Mám rád chleba se sádlem a cibulí a občas trochu piva nebo vína.
Proti ladným křivkám ženského těla v zásadě nic nemám, ale všeho moc škodí a poslední dobou mi nadchnou spíš ladné křivky rychlých sporťáků, letadel a jacht, nebo nádherné křivky optických členů na nějakém pořádném a pěkně drahém skle a nádherná kresba z něj, zachycená pořádným čipem...
Kou bytostně touží po výhodách ze světa islámu, může si do světa islámu odjet. Nemusí ten brajgl zavádět zde, není to ani žádoucí, ani potřeba. Je to v konečném důsledku návrat o staletí zpátky a je to víc než sebevražedná mise.
Draku/DOVOLUJI SI UPRAVIT:
OdpovědětVymazatnádherné křivky optických členů v TRUBCE na nějakém pořádném a pěkně SPOLEHLIVÉM ŽELEZE S CHROMOVANÝM VÝVRTEM V TĚŽKÉ ODVENTILOVANÉ HLAVNI PŘEPÍNAČEM FA-3-SA nádherná kresba PŘI POHLEDU z něj, zachycená ostrým OKEM..ZATAJENÝ DECH,NO..... , navrhuji MG a jeho klony.
Přeji přiměřenou dálku bez zamlžení a větru, dostatek světla!
4P
EKáčko, MG mám pořád na stole. Nemá ovšem vývrt a odvětrávání je na horní hraně. Je to monitor...
OdpovědětVymazatSTKáčko, pozor, zbrojní amnestie je jen do konce roku!
OdpovědětVymazatPak NO v případě MG (auto), jinak pouhý přestupek.
4P
draku, "v dlouhodobém horizontu jsme stejně všichni mrtvi" (z výroku klasika...
OdpovědětVymazatNeboj, v ten čas, který nám zbývá, nás musulmani neotráví. A co se týče dlouhodobého nás přesahujícího horizontu, spoléhám na zpětné dobře fungující vazby, které se už začínají projevovat. Zřízení islámského chalífátu tu nehrozí. Chleba se sádlem a s cibulí a pivo k tomu (hergot se mně seběhly sliny) bude vždycky dokud budou lidi. Islamisté to nezarazí. Ledaže by Brusel pro naše zdraví a blaho. Jenže to bychom nebyli my abychom s tím nevykejvali. Když jsme úspěšně přežili daleko horší. Tak přežijeme i islamisty i ten Brusel. Nenechejme si kazit náladu mediálními sračkomety manipulativně rozsévajícími špatnou náladu a užívejme si radostně života.
EK co se týče železa hlasuju pro Dragunova.
Dragunov?:
OdpovědětVymazatTo je náhodou docela pohledná a zároveň užitečná věcička s naprosto báječným poměrem cena / výkon a taky se to dá docela dobře přenášet z místa na místo :-)
Mně osobně by se pravda víc líbil GAU-8 Avenger, nebo nějaká z jeho variant. Střílí to nádherně, když je dost munice. Problém je, že to k přenosu z místa na místo potřebuje docela mohutnou strojovou sílu, nejlépe dobře dimensované éro, nebo vrtulník :-)
Vozembouchové:
Já si myslím, že to původní téma bylo takové nějaké hezčí. Rozhodně mi připadlo mnohem zábavnější přemýšlet, nakolik sny souvisí s reálným životem jako takovým, nakolik s duševním zdravím a jestli se z toho dá něco užitečného poznat, nebo nedá. nejspíš se z toho něco vydedukovat dá, ale bude to vědní obor kdesi na pomezí exaktních věd a trochu i společenských a tudíž to hrabání se ve snech bude vyžadovat zkušeného člověka, který bude jak dobrý třeba neurolog, tak i psycholog, zkrátka nic moc snadného a užitečného nejspíš jen někdy jen v některých případech.
Výroba ostrovů, včetně plovoucích, se mi jeví být zajímavým oborem lidské činnosti. Ty by se daly zužitkovat například jako základny pro těžby nerostů z moře a podobných aktivit, nebo jako kosmodromy na rovníku, protože pro raketové kosmodromy je rovník výhodná poloha a také k turismu, či obyčejnému běžnému životu. Jen si myslím, že by to nejspíš potřebovalo stavět to raději z jiného materiálu, než z PET-lahví a překližky :-)
To je nádhera. A k tomu to neuvěřitelné ozvláštnění vršku krytu lampy.. Co tady dělám?
OdpovědětVymazatDodělav své životní převaděčské (nikoli přes čáru) dílo, splev se (to je přechodník, nikoli Vejda!) těchto x stovek stran kurentu veškerých údajů o jedné (ještě před sedmdesáti lety) deutschmährisch vsi na severu, tedy najednou sny!
Tak než padnu do postele, ještě: můj vůbec první náhlý popud něco přeložit se v šestnácti týkal stěžejního místa hispánské klasiky nejklasičtější - La vida es sueňo. A vizte, mám to pořád 54 let v malých šedých bunkách (na tyhle blbosti mě užije, to holky věděly - ne že by z toho něco bylo):
Qué es la vida? Un frenesi. / Qué es la vida? Una ilusión, / Una sombra, una ficción, / Y el mayor bien es pequeňo. / Qué toda la vida es sueňo, / Y los sueňos sueňos son.
Co je to život? Šílenství,
Co je to život? Jenom zdání,
Sen, ještě smyšlený.
A nejvyššího dobra málo jen, / Vždyť celý život - pouhý sen, / A sny zůstanou sny.
Pedro Calderón de la Barca. Život je jen sen.
OdpovědětVymazatPremiéra na konci března 2002 v DJM. Hercům se hra líbila, diváci ale moc nechodili.
...bo složíííte...
BEZMEZNĚ SMUTNĚ ZÁVIDÍM KAŽDÉMU, KDO JE POŘÁD S TO pamatovat si sny a hned si je zapisovat.
OdpovědětVymazatMůj neuvěřitelný detailní majstštyk byl sen asi ve čtrnácti (nevylučoval jsem, že budu zoologem atp.): byl jsem mravenec v mraveništi, viděl jsem ultrafialově, komunikoval tykadly, vím všecko jak to tam vypadá od nejspodnějších pater nahoru.
A pak akční thriller o mém poslání jako odbojáře přímo v sídle gen. štábu wehrmachtu (byl u nás pod Vysokou mezí) - to chce delší líčení. Jak 007 - ale konec špatný...
Pedro Calderon de la Barca...:
OdpovědětVymazatJe to hezké, ale na ty složitější a náročnější díla potřebuje člověk být přiměřeně odpočatý a svěží, jinak nemá šanci je vnímat jakkoliv jinak, než jako příliš složitá a tudíž spíš nezábavná. A také máme mezi sebou spousty lidí, kterým ta odpočatost a svěžest stejně nepomohou... Zjevně to asi bude patřit mezi hry, na jejichž uvedení je třeba vydělat si komercí, nebo vyškemrat či vyřvat dotaci, jak je dnes dobrým zvykem.
Sny:
Ano, nějaké z těch snů, které byly mimořádně zajímavé, jako ten Jakubův o mravencích, nebo ty akční, si pamatuji také. Psychologové říkají, že drtivá většina lidí drtivou většinu snů prostě zapomene. Když už si nějaké pamatují, tak výjimečně a zpravidla jen ty poslední, ranní, nebo ty co se jim zdály před procitnutím. Procitnutí následkem emotivního děje ve snu, může nastat i mimo obvyklou dobu procitnutí. Rozhodně to patří mezi oblíbená a zajímavá témata, ale věda má v tomto ohledu ještě hodně co dělat.
Pojem snu ještě neuvěřitelně umocňuje, prostě máchovsky, a pouze třemi slovy, veliký řecký sborový lyrik Pindaros:
OdpovědětVymazatSkias onar anthrópos - člověk je sen stínu.
Před pětadvaceti stoletími.
Se mi zdálo, že jsem vystoupil z letadla a neotevřel se mi aný padák...
OdpovědětVymazatSi takové ané sny můžu odpustit. Aně.
A jak ten sen skončil?
OdpovědětVymazatMůj magický Franta Halas (zpaměti):
OdpovědětVymazatSepie sepie ty prcháš ve svém inkoustu
můj mne neskryje jak to děláš sepie
Ráno hlídač majáku sbíráš mrtvé vlaštovky
Sny narazily na hlavu Už nevzletí
Namluvil jsem si to uhranut ve svém podnájmu 1970 na pásek. Ovšem už nebude k ničemu.
Vidíte? K čemu je dobrá p o u h á poesie?