Převzato z portálu Českého rozhlasu
I když se to nezdá, předchozí článek jsem napsal dříve,
než jsem narazil na tenhle rozhovor.
Tady se nic zvláštního nedozvíte. Jen staré recyklované pravdy. Ale i na ně se dneska často zapomíná.
pondělí 9. února 2015
Jan Petránek k současné situaci ve světě
Převzato z portálu Českého rozhlasu
I když se to nezdá, předchozí článek jsem napsal dříve,
než jsem narazil na tenhle rozhovor.
14 komentářů:
"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.
Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Absolutní jednička, jistěže. Poslouchám a čtu ho léta. V šíři záběru, ponoru do historie, klidném a římsky jasném vyvozování soudů a závěrů, v klidném logickém pomalém toku vět, směřujících logicky a neúprosně ke konečnému conclusio - na něj nikdo, aspoň obecně, v měřítku světa, nemá.
OdpovědětVymazatŠkoda, že podobní lidé taky stárnou...¨ST.
OdpovědětVymazatJo slyšel už dřív. Divil jsem se, že ho co ČRO vpustili a navíc odvysílali. Naprosto s ním souhlasím. To by byl politik, ne ta neštěstí která tam jsou.
OdpovědětVymazatJako politik by byl šežrán tou zvěří téměř okamžítě, tak jak je stár, mlád by se asimiloval?
OdpovědětVymazat4P
Kdo nerozpaží proadne roštem, tak bylo, je, bude.
CO VÁM TO PŘIPOMENE, nebo ne?
OdpovědětVymazat"Pracovníci ve státní správě mohli odcházet odchodu do důchodu už před dosažením šedesáti let. K tomu si mohli užívat osmitýdenní dovolené. A aby nebylo výhod málo, dostávali ještě nejen 13., ale také 14. a dokonce ještě 15. platy. Zkrátka, ..... nebylo jen vyhledávaným cílem turistů, ale také opravdovým rájem státních úředníků.
Práce v tomto sektoru představovala pro zaměstnance výhody, o nichž si mohli ve většině ostatních zemí nechat jen zdát. A takových šťastlivců bylo kolem jednoho milionu lidí. Ve státní správě se navíc nepropouštělo, a pokud ano, tak se „zlatým padákem“, tj. s odstupným ve výši deseti měsíčních platů. Úsměvným a zároveň tragickým případem je naddimenzované školství, kdy např. na odlehlém ostrůvku provozovali školu se čtyřiceti učiteli a deseti žáky.
Jak dlouho "nám" to tady ještě vydrží.
4P
I já jsem mezi ten "šťastný milion" patříval. Mezi tu darmožrouty, co ujídají chlebíčka pracujícím a nevytváří hodnoty! Šest až sedm týdnů prázdnin! (Jedině v létě. Lyžaři mají smůlu.) Odchod baletek do důchodu už v pětačtyřiceti! (Povinnost udržovat váhu v rozmezí +/- 1 kg, jinak padák. A vypadat!!!)
OdpovědětVymazatPlat asi tak jednu třetinu "normálního". Prakticky žádné volné soboty a neděle! Dělená směna - dopoledne a večer = nic nezařídíš, nenakoupíš, neuděláš. Jít v sobotu na výlet? Nakresli si! Děcko nechat samo doma hned, jak se umělo jít vyčůrat. Při výpovědi, (jedno z jaké strany) žádné odstupné! Atd.
Nezávidět, není obvykle co. [;>)
Pravda, bylo to tady, v České Kotlince...
OdpovědětVymazatKocoure, byly povinné odvody baletek?
OdpovědětVymazatOdvody ne, Obuvníku.
OdpovědětVymazatAle baletka je myslím horší profese než voják. A co je nejstrašnější - ty mladičké holčičky, většinou plnící nerealizované ambice svých obtloustlých matek nakonec tančí (za směšný peníz) úplně dobrovolně(!) v očekávání, že se stanou novou Majou Pliseckou nebo Nikol Márovou.
Nestanou - jen zlomek procenta z nich se stane slavnými sólistkami.
Ale jednu výhodu mají: Ten celoživotní drill z nich udělá velmi snesitelné manželky. Obětavé, neskuhrající, štíhlé a docela skromné. Jsou opravdu jen řídké výjimky, které potvrzují tohle pravidlo. Dnes, "v rozvinutém kapitalismu" ještě musí studovat při práci, aby po skončení kariéry mohly dělat i něco jiného a nemusely třeba sedět u kasy v supermarketu.
Dost jsem litoval, že jsem si nevzal baletku. Možnost tam byla. Ale zase - nedopadl jsem tak zle...
(A to mi žena nekouká přes rameno!)
Kdoví jestli...
OdpovědětVymazatOmlouvám se za kompilát.
OdpovědětVymazatNejlepší – nejhorší. Všechno má svoje, jen to záleží na úhlu pohledu.
Ale voják je myslím horší (ta smrt?) profese než baletka. A co je nejstrašnější - ty mladí chlapci, většinou plnící nerealizované ambice svých obtloustlých otců nakonec cvičí (za „ne z cela, směšný, ale i“ peníz) úplně dobrovolně (!) v očekávání, že se stanou hrdinou v očích národa za který nasazují krky.
Nestanou - ani zlomek procenta z nich se nestane slavnými, naopak, ovčani sluníčkáři, zelené sépie, obsedantně kompulzívní nány z pece je označí za nájemné žoldácké zabijáky.
Ale jednu výhodu mají: Ten drill z nich udělá muže. Obětavé, neskuhrající a docela skromné. Jsou i opravdu jen řídké výjimky, které potvrzují tohle pravidlo. Dnes, "v rozvinutém kapitalismu – tj. sicíku" ještě musí studovat a plně se věnovat práci, aby po skončení kariéry mohly, snad, když to přežijí dělat i něco jiného a nemusely třeba sedět na ulici a žebrat u supermarketu.
Dost jsem litoval, ale nééé, nelitoval. Možnost tam taky byla. Ale zase - nedopadl jsem tak zle...
(A to mi už žádný herec nekouká přes rameno!)
4P nečekám jásot, ale ven to muselo.
Takže ideální spojení EK-čko
OdpovědětVymazatje "Voják a tanečnice". Ale to už napsal (jako svou prvotinu) Bohuslav Martinů, takže...
Ale souhlasím EK,
OdpovědětVymazatže vojna naučí ledacos. Třeba uposlechnout rozkaz, o kterém si myslím svoje, ale splním ho, protože nemohu znát všechny souvislosti.
Tohle dnešní mladí neakceptují - a proto jdou z místa do místa i když po odborné stránce třeba nejsou tak mizerní pracovníci. (Často jsou mizerní, ale nedokáží si to přiznat.) Nikdo totiž nechce člověka, který si dělá jen to, co sám chce.
===
Profesionalizace armády měla smysl, zatím co zrušení povinného výcviku podle mě smysl nemělo. Ale jsem s tím názorem sám, jak kůl v plotě...
VZP (velmi zlomyslná poznámka): Rusko brannou povinnost nezrušilo.
Ale kdepak sám! Úplně stejný mám od Velkého listopadu dodnes a budu mít podle všeho napořád. Oboje vidím takto stejně jasně a jednoznačně. A v obém, hlavně v tom druhém, každou chvíli narazím u někoho, u koho bych to v životě nečekal. A dávají to aji do souvislosti s mou modrou knížkou (získána až po abs. všech soustředění ap. a získání hrdého titulu VOJÍN ABSOLVENT)!
OdpovědětVymazat