Mesiášký komplex "bílého muže"

... a partikulární zájmy těch ostatních

Mučedník.  Středodvěk dnes.

    Novináři a hlavně TV mají nový námět - záznam bestiálního upálení jordánského pilota ozbrojenci Islámského státu. Státu, který má kromě mladých islamistických zblblíků k dispozici obrovské zásoby zbraní a peněžních prostředků. Armádu, kterou jsme si vlastně vytvořili sami našimi hloupými zásahy do diktátorských režimů na Blízkém východě a v Africe a které podporujeme třeba tím, že kupujeme ropu z míst, která obsadili. Snad přes prostředníky, ale kupujeme. Protože je levnější, než je v kraji zvykem. A o peníze přece jde až v první řadě.

   Je čas se konečně přestat míchat do záležitostí jiných konců zeměkoule. Nejsme totiž žádní spasitelé, naše právo a naše kultura jsou vlastně nepřenosné bez toho, že bychom si ty, které chceme "obdarovat demokracií" plně nepodrobili. Kolonialismus. Mnozí tamní pamětníci vzpomínali na nadvládu bílých s nostalgií. Byli sice kolonií, ale bylo co jíst, byl tam doktor a nebyly kmenové války. Ale pamětníci vymírají. Z rasově segregovaných státu, kde vládli odporní bílí kolonizátoři jsou - chvíle napětí - opět rasově segregované státy, kde vládnou "ti druzi" a bílí utíkají, aby přežili.

   Ten svět Blízkého východu (i Afriky) je asi nejlépe ponechat sobě samému. Zbavit se pocitu, že jsme povinni je obracet "na víru" jako v době křižáckých výprav, Svatých válek, i když ideologie se změnila - nejde o křesťanství, ale "demokracii" a "svobodu". To je totiž jejich hra, vždy byla a zasahovat do těch surových středověkých her nikdo zvenku smysluplně nedovede. Afghánistán byla chyba, které se dopustiti Britové, po nich Sověti a nakonec USA. Všichni to projeli. Situace se tam - po nezbytném vyvraždění kolaborantů  - vždy vrací +/- do původního stavu.

   Stejně jako Irák, Libye, Egypt Sýrie. Tak jako byla chyba Korea a Vietnam. Je třeba chránit vlastní území, vlastní obyvatelstvo, zdroje, kulturu. Jinak budeme náhle v roli hrstky bělochů s puškami, putující pralesem, které náčelník jednoho kmene přesvědčí, že jim druhý kmen v pralese ubližuje. A oni začnou na ty jeho nepřátele střílet "aby spravedlnost", ale nevědí, kdo ten spor vyvolal, kdo je v právu a co bylo před tím a také co bude potom. Když si nedají pozor, mohou o své pušky přijít. A pak i o své životy. Protože se neorientují v tom jejich poněkud nepřehledném  "pralesním právu".

Opravdu máme "řešit" takové spory?

   Už jsem to kdysi použil: Zkušený policajt do rvačky dvou cikánských tlup nikdy nevstupuje. Dostal by na budku od obou stran sporu. Počká si klidně za rohem a až rvačka skončí, zavolá sanitu zraněným, pohřebák padlým a antona pro ty provinilce, kteří nestačili utéct. Nic lepšího a moudřejšího se nedá dělat. Montekové a Kapuleti. Pořád dokola. Lži na všech stranách. Lži, které sám lhář považuje za pravdu pravdoucí.

   Pravdy, které protivník vždy označí za lži.Lži, které nám do hlavy natloukají média z obou stran.Ovšem tak primitivním způsobem, že se někdejší velmistr nacistické propagandy Joseph Goebbels musí obracet v hrobě. Nic chytrého, jen dezinformace a stokrát opakované lži.

   Objektivní pravda neexistuje. "Skutečná pravda" je totiž jenom to, co vysílá Radiožurnál nebo NOVA. Nova má asi lepší pravdu, protože uvádí větší počet mrtvých. [;>)) 

Válka na Ukrajině - o nás bez nás? 

Tank ukrajinské armády

   Německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský president Holland, (který již podruhé zvolen nebude) rozjeli další kolo jednání o alespoň částečném zklidnění situace na východě Ukrajiny. V novinách se objevují titulky "O nás bez nás" a  "Nová Mnichovská dohoda". Zoufalá snaha novinářů o nějaké originální přirovnání. Jenže kulhá na obě nohy. Není to snaha ustoupit Putinovi nebo mu věnovat kus Ukrajiny, ale jen strach z možné budoucí války. Střízlivé vyhodnocení situace.

   Ale pěkně po pořádku. Když se rozpadl Sovětský Svaz  a Ukrajina získala kýženou samostatnost, málokdo tušil, že se k moci dostanou lidé jako Kravčuk a Kučma, kteří vlastně jen udržovali kurs nastavený v období existence CCCP. Nepřišly žádné podstatné reformy, žilo se jak předtím.

   Proto se rozhořela tak zvaná Oranžová revoluce, vyvolaná nesouhlasem části veřejnosti s vítězstvím proruského kandidáta, premiéra Viktora Janukovyče. Po anulování voleb a rozpuštění parlamentu ve volbách opět vyhrála Strana regionů s Janukovyčem v čele (34%) ale byla,  po dlouhém povolebním vyjednávání ustanovena vláda v čele s Julii Tymošenkovou. Ta ale měla jen těsnou většinu a po vystoupení dvou poslanců se koalice rozpadla. Pak sice byla  obnovena koalice BJuT a Naší Ukrajiny, ale nastaly problémy s dopravou plynu přes Ukrajinu, kdy  Ukrajina odmítala platit Rusku za plyn tržní cenu a "odkláněla" zaplacený plyn určený pro Evropu pro své vnitrostátní účely. Katastrofické scénáře si snad všichni pamatujeme - i s ruskými vyhrůžkami o utažení kohoutů. 

   V roce 2010 vyhrál prezidentské volby znovu Viktor Janukovyč s 48 % hlasů a Strana regionů tak získala nejen křeslo premiéra a předsedy jednokomorového parlamentu, ale i post prezidenta. Přestože se Janukovič prezentoval jako silně proruský kandidát, nakonec dokázal Ukrajinu přiblížit i k Evropě, neboť již v polovině roku  2013 se zdálo, že Ukrajina směřuje k podepsání asociační dohody s Evropskou Unií, čímž by se výrazně přiblížila k budoucímu členství v této organizaci a svými dobrými vztahy s Ruskem by se mohla stát i jakýmsi "mostem mezi Východem a Západem". Vše ale ukončilo rozhodnutí prezidenta Janukoviče a ukrajinské vlády, která dočasně pozastavilo podepsání dohody.

Pokojná protivládní demonstrace v Kyjevě

  Den poté, v pátek 22. listopadu 2013 zaplavila Kyjev a západní část Ukrajiny vlna demonstrací. Před Vánoci 2013 se na hlavním kyjevském náměstí na největší manifestaci sešlo až 200 tisíc lidí a série protestů, která je známá pod názvem Euromajdan, se rozrostla i do některých dalších ukrajinských měst. V lednu 2014 situace začala eskalovat poté, co povstalci použili střelné zbraně proti pořádkovým složkám a na ulicích se objevili první mrtví. 18. února již nepokoje přerostly v ozbrojené střety a prezident Janukovyč uprchl ze země.

   V reakci na události demonstrovali proruští aktivisté na podporu Janukovyče na východě a jihu země. V Doněcku se koncem února za tímto účelem sešlo asi 10 000 lidí a doposud autonomní Krym usiloval o úplné odtržení od Ukrajiny. 16. března se konalo referendum o samostatnosti Krymu a následném připojení k Ruské federaci. V tomto referendu se voliči absolutní většinou rozhodli k nezávislosti na Ukrajině, což je zpochybňováno západními mocnostmi s tím, že výsledky byly dopředu napsané v Moskvě a nebylo uznáno převažující většinou zemí sdružených v OSN. Žádný relevantní důkaz však Západem podán nebyl.  

Krymský parlament 17. března vyhlásil nezávislý svrchovaný stát s názvem Republika Krym, který požádal o vstup do Ruské federace jako její nový subjekt. Tím byl Krym pro Ukrajinu ztracen. Dne 25. května se na Ukrajině uskutečnily prezidentské volby. Vítězem se stal oligarcha Petro Porošenko.

   Proruské nepokoje na východní Ukrajině, které vypukly po svržení prezidenta Janukovyče, se vystupňovaly v ozbrojený konflikt mezi separatistickými silami v Doněcké a Luhanské lidové republice a ukrajinskou vládou. Kvůli bojovým operacím uprchlo z východní Ukrajiny do Ruska už více než 730,000 lidí. Mrtvých (na obou stranách konfliktu) je téměř 6 000. [Wikipedie]

   A v tomto stádiu bychom se měli jednoznačně postavit proti Rusku? No dejme tomu - každý má na Rusko svůj metr - a Rusko není totéž, co Rusové, ale zkusme realisticky zhodnotit naše šance. USA nás nabádá k tvrdosti - ono se to za Atlantikem nabádá nabádá snadno - ale je tohle zrovna tohle řešení, které zabrání III. válce?  Pokud USA opravdu dodají na Ukrajinu moderní zbraně, musí tam poslat i své specialisty, vojáky, kteří ty zbraně dokáží ovládat.  Ukrajinská armáda je podle některých armádou v rozkladu, do bratrovražedných bojů (a do boje obecně) se ukrajinským mužům nechce, hledají jakékoliv záminky se povolávacímu rozkazu vyhnout. 

Takže by to možná byla válka US specialistů proti  separatistům, podporovaných materiálně i "lidsky" z Ruska. A ten střet by se mohl změnit na III. WW velmi rychle. Během několika minut. 

   Tak tohle se tav věcí v sobotu večer. Uvidíme, co bude dále. Ale skvělými nadějemi (mě osobně) situace moc nenaplňuje. 

   EU a USA totiž narazili na protivníka, který se z jejich tlaku nepodělal. Sankce sice Rusko poškodí, (někdy mám pocit, že poškodí víc nás, než Rusy, kteří jsou na nepřízeň osudu daleko lépe připraveni - už jen svou historií) ale nesrazí na kolena, nedonutí ho, aby si připustil NATO tak blízko ke svým hranicím - když už ho má tak natěsno v Pobaltí.  Svět je totiž pořád bipolární (někdy mám pocit, že tripolární - Čína začíná být skutečnou supervelmocí) a to se nám hrubě nelíbí. Rádi bychom (my, Západ) byli hegemony na celém světě. Ale ouha...

Ovšem zbrojaři by byli nešťastní, kdyby se situace uklidnila. Hlavně ti "transatlantičtí".  NATO musí harašit zbraněmi - jinak se totiž vytrácí smysl jeho existence.  Pro nás ze starého kontinentu je ovšem ta "presumptivní válka" moc blízko. Mezi námi a Ukrajinou je už jenom Slovensko. (Ten vtip se mi zdá být čím dál tím horší. Možná už to ani vtip není.)

   Někdy mám pocit, že by se mohly opět použít titulky z doby před padesáti lety jako "Jestřábi z Pentagonu opět haraší zbraněmi" atd. Já vím, jsem zlý, cynický a role se tak nějak prohodily, ale Pentagon  už opravdu neví, co si na Putina vymyslet. Kdyby se podle téhle metody posuzovali ostatní světoví lídři, asi by sev takovém hodnocení vystřídaly všechny duševním úchylky, co jich jenom na světě je. 

   A to prý je Putin hotový novodobý Stalin. No potěš Jakeš, máme se pak čeho bát. Ba i B.H. Obama by už  se měl pomalu začít třást. Pokud je to pravda, Putin je Stalin, ale se spoustou nebezpečných atomových hraček, které na Nový svět bez problému dosáhnou. Aby se pak netradovalo u ohňů, že Třetí, poslední, světovou válku vlastně způsobil štíhlý černý muž za Atlantickým oceánem. A co na to Vladimír Vladimírovič?

   Zatím ovšem nevíme, na čí stranu se přidá Čína. Zatím sleduje svou vlastní linku - ale časem se může na některou stranu přiklonit bez ohledu na rčení, že "dva jsou rada a tři zrada". Nebo naopak bude dělat toho třetího, který se směje, když se dva perou. 

Pan president Petro Porošenko a jeho suita. 

   Tak tohle je stav věcí v sobotu večer. Uvidíme, co bude dále. Ale skvělými nadějemi (mě osobně) situace moc nenaplňuje. Představitelé Ukrajiny nechtějí o jakýchkoliv ústupcích separatistům ani slyšet. Totéž tvrdí druhá strana. Takže se díku "ukrajinským furiantům" hrneme do průšvihu. Ale  nejde tady o to, kdo zaplatí ten punč.

=========================

Závěrečná perlička - nebo spíše dvě: 

Policisté, vojáci a neozbrojený Žid

   

Pro zvýšení bezpečnosti Pařížanů zakázali v Paříži natáčet filmy, kde vystupují herci v uniformách nebo se zbraněmi. Prostě úřady bojují proti teroristům někdy hodně zvláštně. Tak nějak "zdeúředně". Moc těm policejním manévrům asi nevěří.

Autocenzura

   Zbylá redakce satirického časopisu Hebdo si (podle svých slov) dá "voraz" a nebude už uveřejňovat další karikatury proroka Mohameda, aby nevyvolávali nenávist u muslimů.. Neboli - naši čačtí žurnalisté se nám malinko "pokakali" strachy. Muslimové to ovšem registrují a příležitostně toho strachu využijí. 

Obrázky jsou z linkovaných článků na internetu.