Opice a my

   Nejsem žádný filosof, ale vidím to jasně i v rozmezí jednoho života: Co v přírodě probíhá obvykle kontinuálně (nebo se nám to jen tak jeví) se v lidské společnosti odbývá schodovitě. Problémy pozvolna rostou, nůžky se rozevírají až k hraně snesitelnosti a pak se "něco" stane. Válka nebo revoluce. Někdy je válka substitutem revoluce, někdy, zdá se, to může být i naopak. Vývoj lidstva se zrychluje a zkracují se intervaly mezi násilnými událostmi. Proč? 

TLUPA

    Základem všeho je opičí podstata člověka. S opičkami toho máme opravdu hodně společného. Zoologové by mohli vykládat! Pokud si někdy uděláte čas a strávíte třeba půlden před opičím klecí, zjistíte, že lidé se chovají stejně jako ony. A nemusí to být zrovna primáti. 

Zjistíte, že opice mají určitou hierarchii tlupy, kterou se "ti nahoře" snaží udržet a ti hned "pod nimi"  naopak zvrátit. Těm dole tom bývá poměrně dost jedno. Šéf jako šéf. Snaží se získat postavení ve své třídě. Teprve až se stanou "nejmenšími šéfy", začnou pošilhávat nahoru.

K získání dobrého postavení opice používají všemožné praktiky - stejně jako lidé. Od promiskuity samic přes "službičky" typu vybírání blech (prý oboustranný užitek - tvrdí zoologové) až po ukázku síly. 

   O různých skupinách opic, tlupách, se člověk spíše dočte, v ZOO se puštěním různých druhů opic do jednoho výběhu vyhýbají a asi ví proč. Třeba o tom, jak tlupy šimpanzů loví guerézy a dokonce, že je to není ani tak způsob získání obživy, jako způsob, jakým si získávají šimpanzi respekt. Nebudu tady stavět příklady vedle sebe - každý si přece dokáže dosadit člověčí analogii. 

   Ale člověk se přece jen od opiček liší. U opic ani u primátů nebylo nikdy ani náznakem pozorováno nějaké náboženství, víra. Kromě artikulované řeči a později i písma je to třetí hlavní odlišnost. Kipling si tu opičí tlupu vymyslel - ostatně jako to všechno o Mauglím. Je to čistá, naučná alegorie. Tedy - pohádka. Když už jsme u těch pohádek - nějak nám mizí, degenerují. Další chyba naší nové civilizace. Považovat pohádku za pouhou zábavu pro děti. Ba ne pohádky už odedávna indoktrinovaly děti svým obecně přijatelným morálním  pohledem na svět.

NapřÍklad, že spravedlnost vždy zvítězí - nebo by aspoň měla.

  U pralidí však byly takové tendence už prokazatelné. Pověsti, ságy, symboly. Bohové různých specializací i různých kategorií "síly", různé ráže, jsou od těch dob tady s námi. Totemy, svatyně, vyobrazení v kameni i na kameni. 

IDEOLOGIE

   S náboženstvím se objevila i politika - neboli shromažďování lidí společných zájmů. A z místních bitek, třeba o přístup k vodě nebo o právo průchodu soutěskou, se pozvolna staly války. Války vedené "pod praporem" nějakého náboženství (nebo ideologie), přičemž územní nebo materiální zisk byl jejich skutečnou příčinou. Starověké války, středověké války, války Svaté i Vlastenecké. 

   Takhle se mi jeví i "arabské jaro" a dokonce i válka na Ukrajině. O IS a Boko Haram nemluvě. Jen takovými debilními idejemi jako je náboženství lze donutit lidi, aby povstali (od stolu nebo z lože od svých žen), uchopili nějakou zbraň a šli zabíjet jiné lidi, v daném konfliktu stejně málo zaangažované. Životní prostor, přírodní zdroje, odbytiště výrobků, vojenská nárazníková zóna a podobně - to jsou skutečné důvody, proč se válčí. Mohamed, Kristus nebo Lenin jsou jen zástupné symboly. Často se jednotlivá náboženství liší jen v podružnostech. Krásně to popsal Jonathan Swift v Gulliverových cestách, kde popisuje letité krvavé války mezi Tluskokoncovými a Tenkokoncovými - neboli spor o to, kterým koncem začít loupat uvařené vajíčko (poznámka pro ty, kteří snad zmíněný spisek nečetli i když tady takové opravdu nečekám). 

   Nicméně až opičí snaha se zařadit do té nebo oné tlupy, strany je vidět denně v diskuzích třeba i na "registrovaném" Neviditelném psu. Vášnivě diskutujeme, zda sociální odbor  odebral děti nesezdanému páru z Nýrska právem či nikoliv a nakolik za to může logopedka a zda má kvalifikaci na posouzení atd atd. A jestli otec holčičky v minulosti zneužíval svou neteř, jak někteří tvrdí...Viz diskuse. Málokdo napíše, že nemá dostatek pravdivých nezpochybnitelných informací a tedy k tomu vlastně nemá co dodat. Ale nenávist ke státním  "orgánům"  je zřetelně čitelná. Patláme se v podružnostech a hledáme, "kdo za to může" bez toho, že bychom o tom něco věděli. 

   Tenhle modelový příklad  mi evokuje jiný známý výrok "Chléb a hry". Lid je třeba nakrmit a zabavit, jinak začíná přemýšlet o takových "svatokrádežných" věcech, jako je směřování společnosti, tedy kam se věci ubírají, kdo je tam vede, jakou mají v tomhle dění roli oni a komu to vlastně slouží ku prospěchu. 

   Hry tu tedy máme - kdyby státní moc jen trochu chtěla, dokázala by rychle zastavit jak bulvár, tak internetové diskuze - ale to si nedovolí. Ze dvou základních podmínek "chléb a hry" by jedna zmizela. Vzniklé informační vakuum by lidi vedlo nutně k přemýšlení. To je nebezpečnější stav, než počínající jaderná reakce.

 Teď marně přemýšlím, jestli ty roztodivné i-phony, nové modely TV "4K s prohnutou obrazovkou" - první na světě!, nová skvělá auta a plně automatické kávovary včetně výletů na nádherné pláže jižních moří zbavené všech kamínků a medúz se dvěma (!) poznávacími výlety za čtrnáct dní  patří do kategorie "chléb" nebo naopak "hry". Z místních lidí poznají tak pokojskou, číšníka a recepčního. (Pokud to zrovna nejsou brigádníci z Ukrajiny.)

   Ale zdá se, že je to jedno. Zabavit, nenechat přemýšlet o smyslu života. Nechat lidi vydělávat potištěné papírky, fůry papírků, které lze pak směnit za tolik nezbytných zbytečností.  Je-li papírků nedostatek, natisknou se nové. A říkat tomu šťastný život. Svoboda. Blahobyt. Dokonce lidem pozvolna vsugerovávat  názor, že zrovna tohle je smysl života. Jediný možný, racionální. Ostatně jak ti šimpanzi. Nažrat se, obskočit / nechat se obskočit a dobře defekovat.  

Co  víc chcete od života?

ZKUŠEBNÍ POLYGON

   Když jsem ještě sloužil socialistické vlasti a CCCP nás ochraňovala před námi samotnými pomocí Střední skupiny vojsk, prezentovala se v odborných kruzích válka ve Vietnamu jako zkušební polygon pro testování zbraní ze sovětského bloku a ze Západu, nejvíce z USA. 

A bylo konstatováno, že radarové rušičky made in USA jsou tak výkonné, že žádný z přehledových lokátorů P 35 ani výškoměru PRV 11 nebyl schopen v tom obrovském množství klamných cílů rozeznat ty pravé. Radiotechnické vojsko osleplo a pohyb nepřátelského letectva byl v Severním Vietnamu monitorován převážně optickým pozorováním - jako za první světové. 

   Protiradarové rakety, vypouštěné z  letadel z bezpečné vzdálenosti jsou nejen schopny bezpečně zasáhnou sovětský radar v chodu, ale dokonce si pamatují jeho postavení, i když se radar vypne hned, jak obsluha indikuje útok takové rakety. Jediné řešení bylo stavět anténní část tak daleko od indikačních vozů, jak jen kabely dovolily. Pak raketa většinou zabila jenom obsluhu "antény", pokud ta z točícího se radaru včas nevyskočila (chtělo to při 12-ti otáčkách za minutu docela velkou šikovnost, abyste si nerozbili držku o stojící podvozek a vzápětí vás nesrazila na zem spodním parabola) a neběžela rychle k nejbližšímu okopu nebo džungle. Sto metrů od antény se člověku ležícímu a zemi většinou moc nestalo - raketa byla pekelně přesná - po zásah do anténního vozu zůstal obvykle na místě jen těžký ocelový "kříž" - podvozek antény, zatlačený výbuchem do země. Na útěk bylo k dispozici takových 15". Spotřeba lokátorů tam tehdy byla dost značná. Aspoň se obnovily zásoby a dostali jsme pro výcvik zánovní přístroje.  Ze Sibiře. I s několik lahvemi vodky, zapomenutými / zašitými za magnetronem.  

   Proč to píšu? Protože mám hluboké podezření, že  východní Ukrajina, Lugansko a Doněcko se stává právě takovým zkušebním polygonem. Z jedné strany tam dodává techniku Rusko (ať mi nikdo nevykládá, že by se povstalci udrželi proti regulérní armádě tak dlouho, nebýt dodávek z Ruska) a z druhé strany se chystá dodávat zbraně USA - pokud už je tam pokoutně přes prostředníka nedodává.  Inu, není nad to vyzkoušet si účinnost moderních zbraní přímo na bojišti, na živých lidech, že, Barracku Husseine Obamo! Ukrajinců jsou přece milióny!

USA ale prý hodlá dodávat jen těžké zbraně a munici, obrněnou techniku a výzkumné drony. (Naváděné rakety do těch výzkumných dronů budou dodány asi zvlášť - jako bonus) a protože je Lugansko od Washingtonu dost daleko, není to pro Bílý dům nijak zvlášť nebezpečné....

Došlo mailem. 

TAKOVÁ ZLOMYSLNOST!

STRÁŽCI ODKAZU

   Ferdinand Peroutka - to co se děje kolem presidentově zmínky o článku Ferdinanda Peroutky s titulkem "Hitler je gentleman" který se nepodařilo dohledat a dalšího článku Stránského není žádnou obranou odkazu  jejich guru (bez Peroutky by nebyla ani jejich společnost), ale jen pokusem o zviditelnění se. Ne snad Peroutky, ten byl a  je vidět dost, ale sama sebe. Navíc - na našeho řádně zvoleného presidenta se prý plivat může, (dokonce i vajíčka házet) - tak co bychom si neplivli, že? Nehodlám se pídit o tom, kde je ta "svatá nezpochybnitelná pravda". Na tom totiž už tak moc nezáleží.

   Na Husáka ani na Havla by jim to kušnění neprošlo. V prvním případě by to smrdělo vězením a v druhém "celonárodním odsouzením". O HItlerovi ani nemluvě, tam by to páchlo krví. K takovému aktu měli odvahu jen intelektuálové Peroutkova ražení, ne "opatrovníci Peroutkova odkazu".

-----------------------------------------------------------------------

   Dneska jen tak hop-skok. Možná tuhle poznámku časem doplním. Ale nic nového se tu nedozvíte. Jen staré, recyklované pravdy...