aneb co se zdává starým kocourům
 |
| foto StK |
Vedle dálnice za městem leží neobdělávané pole. Spíše taková vyschlá louka, pokrytá nažloutlou, řídkou trávou se táhne až k tmavému, nezřetelnému obzoru. Nedá se tam nikudy dostat, nevede tam z dálnice žádná odbočka a chlapi říkají, že je tam jakási silová bariéra, které tě nepustí dál, i když přelezeš svodidla.
Prý je tam "Zóna".
Jednou náš pes honil zajíce, ten vběhl do betonového kanálu, který vede pod dálnicí na druhou stranu a oba zmizeli. Na druhé straně se ale neobjevili, ani se nikdy nevrátili. Když jsme se do betonové roury podívali, bylo vidět, že tam na poli stojí nízká, ale rozlehlá plechová budova.
Jednoho dnem odpoledne jsme s nějakými lidmi prolezli suchým kanálem na neviditelnou stranu našeho světa. Pár desítek metrů od dálnice, ze které je vidět jenom násep a betonové skruže kanálu, kterým jsme prolezli. Auta, která jezdí po dálnici odsud vidět není, ani zvuk sem nedoléhá. Špinavě žlutá obloha, s nízkými mraky. Je bezvětří, ticho a teplo. Vrata byla zavřená na zámek, ale dala se odchlípnout od rámu a škvírou poměrně pohodlně prolézt. Uvnitř obrovské haly je rozsvíceno, protože hala nemá žádná okna. Světlo je ale dost slabé, šedé, takové bezpečnostní, noční. Nikdo tu není, ale celou halu zaplňuje nějaká složitá výrobní linka. Je uspořádána meandrovitě, tak jak výrobní linky obvykle bývají. Tiše tam stojí, bez pohybu, vypadá to, že se teprve do provozu uvádí.
Když se dostaneme k jejímu začátku zjišťujeme, že je to linka na porážku lidí. Na začátku je hlava člověka umístěna mezi dvě kovové tyče, tak aby tělo nevypadlo a pak dva plechové díly přitisknou paže poráženého člověka k tělu, aby se nemohl bránit. Linka bezpečně stojí, tak si zkouším strčit hlavu mezi tyče a opravdu, kdyby se spustily ty plechové rukávy, byl bych bezmocný. Tělo je nadzdviženo nad nerezovou podlahu a přivlečeno na lesklé kovové tyče, které ho podepřou. Vypadá to, že tu budou namontované nějaké cirkulárky, které odříznou nohy a ruce poráženého člověka a končetiny spadnou do sběrných nádob k dalšímu zpracování. Finálně stroj odřízne tělo od hlavy, rameno s touhle cirkulárkou už namontované je. Dívám se na to s velkou nechutí, ale tak nějak beze strachu. V masokombinátu je to vlastně stejné - jenom místo lidí se tam zpracovávají krávy. Ostatní chlapi chodí se mnou, dívají se - a mlčí.
Přecházíme k dalšímu meandru linky, tady už padají do kontajnérů hotové výrobky – salámy a párky z lidí. Na zvláštním držáku jsou převěšeny vlasy obětí – ale jen ty dlouhé, asi ženské. Zatím tady jsou jen náhradní, zkušební předměty – obyčejné, asi vepřové párky a salámy, místo lidských vlasů je na tyči přehozena koudel. Takže tady se ze zásobníků budou odebírat hotové výrobky. Salámy a párky z lidského masa. Dumám, jestli se používají na párky i lidská střeva nebo je to střevo umělé.
Poblíž konce je i její začátek a všimnu si, že u něj stojí velké kulaté stany, něco jako mongolské jurty – ale z bílého lesklého materiálu, vypadají jako nafukovací. Dovnitř vedou odkudsi bílé hadice a je mi jasné, že v provozu by vedly omamný plyn, aby bylo možno lidi nasazovat do držáků na začátku linky bez toho, že by se bránili. Obdoba plynové komory. Po obvodu jurty jsou nafukovací lavičky, kde si asi budoucí jateční lidé mohou sednout, když se jim začne chtít spát. Po několika málo vteřinách po vsazení do linky už jim jakákoliv obrana nebude nic platná, protože budou strojem naprosto znehybněni.. Patrně s tím, že člověk bude „zpracováván za živa“ mimozemšťané počítají a má to být jakýsi způsob mimozemské „košer“ porážky, aby maso bylo chutnější. U začátku linky si všimnu, že hala pokračuje dál, je tam temný prostor, kde by se určitě vešla i další linka.
Zvenku je najednou slyšet přibližující se motor traktoru, který cosi dovezl. Ve škvíře pod automaticky otevíranými vraty se objevuje ostré světlo reflektorů – venku se mezitím docela setmělo. Rozestupujeme se a ustupujeme do stínu – to mohou být jen mimozemšťané. Vrata se automaticky otevírají, traktor vjíždí a táhne za sebou malý valník. Na něm se vezou ve stoje tři dělníci. Když seskočí dolů, vystupujeme ze stínu a pod pohrůžkou zastřelení je donutíme k tomu, aby se svlékli donaha. Udělají to. Vypadají normálně, lidsky, jen trochu vystrašeně - ale náhle jim z levé strany hubených hrudníků vyrazí přes kůži jakési tenké drátovité výhonky, ohnou se a zabodnou se jim do pravé strany těla - a tím je zabijí. Ti lidé byli buď mimozemšťané, nebo byli mimozemšťany kontrolováni...
 |
| foto StK |
...a kocour mi hlasitě vrní u ucha a dožaduje se příliš časné snídaně. To asi byl ten zvuk traktoru ze snu. Posílám ho pryč, snídaně bude až za hodinu, rozsvítím mu údaj na digitálním budíku – čísla sice asi nezná, ale gesto chápe a znechuceně si jde lehnout do nohou postele. Já ale raději vstávám a zapisuji si tenhle hororovitý / nehororovitý sen.
17/3/2013
Pěkně nahozená povídka. Do XB1. Tak jak je. Stála by i za rozpracování. Líbí se mi přechod jako by z reálného vyprávění, které jsem očekával, do fikce, třebaže ztracený pes mi hned přišel neobvyklý.
OdpovědětVymazatNapadá mě, že skutečnost by mohla být daleko sofistikovanější, že netřeba podobných zařízení a plynových hadic, ale třeba je to tak, že k témuž slouží dráty a bezdráty a k nim připojená zařízení ovlivňující mysl lidí a jejich chování a to zase mysl a kdesi někdo se živí a obchoduje tou formovanou mentální energií obsahující emoce živých i zanikajících zanikajících myslí.
OdpovědětVymazatLegrace je v tom Schumachere, že kromě toho zaběhlého psa (úvod) je to skutečně neupravený sen. Sen ve skutečnosti začal vylamováním plechových vrat.
OdpovědětVymazatOpravdu nedroguji, jenom jsem našel způsob, jak své sny nezapomenout. No uznej - potřebuji snad chodit do kina?
[;>)
Zóna! Ještě než čtu dál: Strugačtí - ?!
OdpovědětVymazatPřiznávám - název je vypůjčený. Ze Stalkera čili Pikniku u cesty. Víc ne.
OdpovědětVymazatDokonale hutný věcný nevzrušivý názorný popis NĚČEHO.
OdpovědětVymazatOvšem kaliště, oprámy, bývalá jezírka kdovíčeho s kdovíjakým dnem - No Sever se pro tohle hodí nejvíc! Tedy kromě té neskutečné šílené paranoidní "krajiny" pod Krušnýma horama. Předloni jsem po celé délce projel, shora. Nelze ani popisovat. Ale pro tyhle scény - to ano!
Pamatovat si sny. To už mi léta nejde!
Taky Kafka třeba. A má nedostižná Clarkova Zpráva o třetí planetě (Devět miliard Božích jmen a Sluneční vítr). Tohle mě prostě hned napadlo.
Takovéhle scifi se mi sice nezdálo, ale mám je také uhozené a někdy jsem rád, že je ráno. Utahaný, že bych znovu zalezl. Zcela výjimečně je sen luxusní. Někdy je sen na pokračování, někdy se i probudím, řeknu si že takhle ne a pokračuju. Někdy to funguje a scéna se změní. Jak v Muž z Acalpulca. Záleží na činnosti před usnutím, co poslouchám, na co se dívám, co čtu. Posledních čtrnáct dní se učím brnkat na kytaru (přečetl jsem si "Těžké melodično" od Prachetta), kterou jsem dostal jako kluk, tak sny jsou pohodovější. Zajímavé je, že v těch snech hraju úžasně (jako Lister z Červeného trpaslíka v "lepší než život"), ale i na housle, na které jsem také nikdy nehrál. Také se mi zdávalo, že mluvím plynně anglicky, něco si dokonce zapamatoval, musel použít slovní a ono to dávalo smysl. Záhady.
OdpovědětVymazatSvět snů je má propojené sny mezi sebou. Snové krajiny, které neexistují při dalším snu poznávám, orientuji, vybavují se mi sb=ny, které se mi o tom místě zdály a jen někdy se trochu "pozmění". Ani se nedivím, že dřívější lidé považovali snovou krajinu za skutečnou a v bdělém stavu se ji pokoušeli najít. Mám třeba hranici mezi Moravou a Slovenskem ve snu jako hlubokou strmou rokli, po jejímž dně jezdí vlaky a je tam i malé nádraží, k němuž se dá dostat jen ze slovenské strany dlouhatánským klikatým schodištěm ve stěně té rokle. Slovensko a Moravu ale nahoře nad roklí spojuje normální silniční most. Jenže na Slovensku (na tom snovém) se mluví jen maďarsky a nerozumím ani slovo.
OdpovědětVymazatNebo na chalupu, kterou mám 100 km daleko ale ve snu tam doběhnu za pár minut - zkratkou po lesní silnici. V každém snu ta zkratka prostě je.
Jak si zapamatovat sny? Jednoduše: Když se člověk ze sna probudí, musí vstát a v několika bodech si sen zapsat na papír. Hned. A druhý den se mi podle toho papíru vybaví podrobnosti, které pak zapíšu do PC. Pak mi stačí se začíst a sen si mohu libovolně opakovat jako film v PC. Ba i po letech - viz výše.
Ovšem bacha na deset modřin na hlavě. (Velinský: Den a noc, in: Kontinent neomezených možností)
OdpovědětVymazatTvůj sen byl již nedávno (2012) zfilmován, Kocůre.
OdpovědětVymazatWachovští-Cloud Atlas.
Příběh Sonmi 451.
Detaily haly, tuším, v čase 2.22.
Lze stáhnout, čertík má, poradí.
Nejdrsnější scéna kinematografie [imho].
GE od G
Zkratkou - taková červí díra Slezskem, že?!
OdpovědětVymazatMně se taky moc zdá, že jsem to v zásadě, tu hororovou šopu s linkou na lidi, už někde mlhavě, náznamem, nejasně, periferním zrakem, zábleskem nějak v i d ě l . Ale Atlas mraků jsem žel zatím nezřel...
Jakube,
OdpovědětVymazatani já Atlas mraků nečetl, neviděl, asi si to (doufám) seženu na filmu, abych porovnal to, co mi mozek vytvořil sám s tím, co někdo vymyslel.
Ale mozek stejně kombinuje z toho, co zná. Já si myslím, že je to inspirace z filmu o automatických jatkách. Alespoň když jsem to u sousedů v Pekle nedávno viděl, dost mě to sebralo. Ta neosobnost. Nezastavitelný stroj. Osud. Proto jsem vyhledal svůj "snový" zápis a vyvěsil.
P.S.: Přitom žena má má tu knihu od syna mého od předloňských Vánoc - netušil jsem ale vůbec, že je to SF.
Ale dneska ji určitě nenačnu...
Ano. Mozek nám po zapadnutí západky usnutím začne za chvíli vytvářet koláže, patchwork, fotomontáže, slepence, propletence. Svému nejniterněji vnímavému vnoučkovi jsem před pár lety v soustředěném důvěrném povídání dvou chlapů přes dvě generace před usnutím líčil, jak si mozkové buňky vydechnou, když je vydán příkaz k usnutí: a teď mají préé! A začnou se spojovat, propojovat, chytat, jak jim to v bdělém stavu nikdy pán/paní nedovolí. A blbnou, zkouší všecko možné a navazujou se kdovíjak a další a další, a najednou střih... Na takové chvíle, vrcholně důležité, jsou dědečci (u holčiček babičky) nenahraditelní/é.
OdpovědětVymazatMozek si když odpočíváme třídí, ukládá, maže, přemísťuje, kombinuje, tedy řeší námi přes den nevyřešené, využívaje volnou kapacitu, kterou přes den musí věnovat činnostem, kterými se zabýváme. Trochu to připomíná to, co dělají dobře napsané operační systémy, ty, když je volno, defragmentují souborový systém, aby se načítalo rychleji, tedy systematisují a přemísťují, zálohují, udržují, atd, atp. Ty sny mohou být odrazem toho, co je nevyřešeno a mozek nad tím pracuje a toho, co jsme dříve a v poslední době zažili a viděli.
OdpovědětVymazatV poslední době se přece mluví o výročí osvobození Osvětimi, kde se zabíjelo plynem a lidské ostatky se tam přece také zpracovávaly, skoro do mrtě. Kolem Ostravy jsou ty laguny. O "košer" porážení se také hovoří v souvislosti s vozembouchy a židy, takže já v tom vidím takové zajímavé kombinační uchopení aktuálního a dříve zažitého a spekulací nad aktuálními problémy a děním.
No a samozřejmě, že Kocour nepřišel na svět bez talentu ke psaní, ale právě že naopak, takže díky za to pamatování snů i za hezké počtení :-)
Těšil jsem se na fotky, ale tohle stojí za to.
OdpovědětVymazatKorán...Velmi zajímavé jak se Mohamedovy názory vyvíjely časem, podle toho jaký a s kým řešil problém. Otázka je jaký islám, nyní mající středověk, bude za 600 let. Kdyby se křesťané před šesti sty lety dostali k moderním technologiím, zvlášť vojenským, jak by to dopadalo…
OdpovědětVymazatNepodléhám ani multikulti ani antiislámské hysterii. Chápu muslimský odpor vůči ateistům. Než nevěřící, jsou pro ně přijatelní křestťané i židé. Z jejich pohledu být nevěřící je nejhorší co může být. V tom mají pravdu, jejich instinkt je správný. Obecně totož nejde o absenci náboženství, ale o absenci jakékoli spojující víry, kultury, která nemusí být nutně náboženská v tom slova smyslu. Může být jako sdílený filosofický koncept, obsahující i společné sjednocující rituály, nutné pro fungování jakéhokoli společenství a provázející člověka po celý jeho vývoj. Naše současnost je toho důsledkem. Otázka je jaká bude naše budoucnost bez víry v obecném smyslu. Na pouhém rozumu nelze stavět, mnohé z rozumného je nutno mnohým lidem vnutit v rámci víry. A hlavně je potřeba onoho spojovatele spojujícího lidi, kteří se osobně neznají.
Tam kde takový spojovatel chybí, lidé ho hledají. Křesťanství, které je základem naší civilizace, netáhne. Jen na trhu, žraní a sraní nelze civilizaci postavit. Proto to dopadá jak pozorujeme. Jestliže odmítáme islám tak jako odmítáme křesťanství, ne co proti němu postavíme abychom se vymezili, ale jaký všeobecný civilizační koncept spojující lidi více i méně rozumné zvolíme pro sebe? Máme nějaký koncept pro lidstvo pro miliardy lidí? Máme jim co nabídnout, když sami nevíme kudy kam? Tedy kromě trhu, žraní a sraní.
Schumacher a jeho "jednotící myšlenka":
OdpovědětVymazatZdá se, že je to recyklovaný komunismus jako spojující idea. Ne PRO, ale PROTI současné nadnárodní společnosti. Viz Syriza v Řecku a Podemos ve Španělsku.
Postavit se proti islámu je sice třeba, byl by to obrovský technologický i filosofický krok zpět, ale rozhodně ne na stranu nynějších vládců.
Bohužel si dovedu představit reálný komunismus. Liberalismus, ten bezbřehý, anarchistický, je vlastně jenom přesným opakem komunismu. Teorie, která v praxi nutně selže, protože nezapočítává naše "opičí" vlastnosti. Nebo, chcete-li, obecně živočišné zásady.
Žer, nebo budeš sežrán.
Není dobré být v roli, kdy je jeden potravou (v jakémkoliv smyslu) toho silnějšího.
A ještě jedna malá, možná hloupá myšlenka - pořád se mluví o rozevírajících se nůžkách mezi chudými a bohatými. Bezmocní chudí a mocní bohatí. Kocour k tomu poznamenává: Rozevřené nůžky jsou hodně nebezpečnou zbraní!
O opicích (a nůžkách) právě píšu poněkud poťouchlou poznámku. Koukám, že myšlenková indukce funguje.[;>)
Rozevřené nůžky... - to se dokonale povedlo. Naprosto závidím. To se nedá usilovným špekulováním vymyslet. To musí přijít samo. To by dělalo čest i Lecovi!
OdpovědětVymazatJednotící myšlenky / náboženství / ideologie / oblbování a nebezpečné kraviny:
OdpovědětVymazatStavět na rozumu, nebo na blbosti? Stavíme-li na rozumu, opíráme se o poměrně malou členskou základnu, protože rozumných a soudných je v populaci poměrně málo, zato ti voli a debílie jak kdyby se klonovali za pochodu a zcela bez problémů.
Jenomže když se staví na blbosti či agresivitě, nebo rovnou na obojím, je tu problém, mnohdy docela obrovský, protože to mnohdy končí v obrovských křečích, průserech a slepých uličkách. Zkrátka bývá to dost zkázonosné.
Do značné míry jen málo sejde na tom, jestli se ta blbost a iracionalita, na kterých se staví, nazývají křesťanstvím, islámem, socialismem, komunismem, multikulturalismem, bojem se změnami klimatu, nebo jestli půjde o jakoukoliv jinou kravinu s názvem a náplní dosud nevymyšlenými. Podstatné je, že jsou v rozporu se zdravým rozumem, fakty a přírodními zákony. Čím víc bývají ty kraviny v rozporu s přírodními zákony a zdravým rozumem, tím víc škody napáchají, včetně zániků civilisací a hromad mrtvol, které po sobě zanechávají. Trvanlivost některých, takových kravin, zejména když jde o náboženství, je docela děsivá.
Zkrátka s tímhle krajně nebezpečným a třaskavým zbožím prosím velice opatrně, ano?
Zkrátka a dobře, ti, co se pavažují za chytré, případně to, co mají nějaký vliv a chtějí ho nějak uplatnit, by s tím oblbováním a manipulacemi svých spoluobčanů tupounů, měli zacházet mnohem a mnohem opatrněji, nežli tak bylo činěno v minulosti, nebo v současnosti. Zkrátka měli by si na to najímat inteligentní profíky, ale s jakousi minimální úrovní morálky a odpovědnosti, protože jinak se z následků těch krátkozrakých neprozíravých kravin nevyhrabame, udusí nás, zasypou nás a způsobí, že budeme sežráni...
Draku,
OdpovědětVymazatten poslední odstavec je snad ta nevětší utopie, jakou jsem kdy četl.
Vůdci vždy oblbují.
pokud se ztotožní s nějakou ideou, může (ale nemusí) je ta idea trochu vnitřně omezit a usměrnit. Jedině idea může přinést nějaká tabu a ochránit ovčany před zneužitím.
Pokud se ztotožní s rozumem, jsou to jen technologové moci pro které neplatí žádné tabu a úspěchu obětují cokoliv.
Jedny z největších škod natělali a nejhorší teror zdůvodněný šťastnými zítřky vykonávali ti, co se rozumem zaklínali.
Rozevřené / rozevírající se nůžky / Jakubovi S:
OdpovědětVymazatTo je termín, který se v komentářích o neblahém stavu ekonomiky vyskytuje docela dlouho, rozhodně bych musel dlouho přemýšlet a pátrat, abych si vzpomněl, kdy a u koho jsem ho poprvé četl.
Odráží to smutný fakt, že mikron populace vlastní skoro všechen majetek a hotovost. Jinými slovy doby, kdy byla ve většině civilisovaných zemí převládala poměrně spokojená a slušně placená střední třída jsou nenávratně pryč a z většiny populace jsou spíš chudí drbani, mezi kterými se sem tam v poměru zhruba 1:1 000 až 1 : 10 000 pohybuje jeden hodně přežraný jedinec, co doslova neví co s prachama. A ty nůžky se rozevírají víc a víc a pnutí sílí. Samozřejmě, že to pak nahrává všelijakým populistům rozličného zrna, kteří slibují nesplnitelné zázraky na počkání a zatím obvykle s ničím nehnou, jen více či méně zvětší dluh veřejných financí... No a protože se smysluplné řešení odkládá, napětí roste a bude-li se to zanedbávat dost dlouho, může to společnost roztrhat na kusy a bůh ví, co z ní zbude, nebo nezbyde. Každý chce mít šanci na aspoň trochu slušný život, když bude vědět, že nemá, nebude mít co ztratit a bude se podle toho také chovat. Vyloženě bezprostřední exploze nehrozí, ale neradil bych, aby se to dlouhodobě podceňovalo tak moc, jako doposud. Z Řecka a Španělska to sem zase tak daleko není a Francie na tom také není bůh ví jak úžasně a i v Itálii jsou delší dobu k vidění problémy.
Oblbování / Kapitánu Nemovi:
OdpovědětVymazatMezi zaklínáním se rozumem a rozumným chováním, je velký rozdíl. To první bývá obvykle zhoubné.
Oblbovat ano, ale jak se říká od a do a ne víc, zkrátka jen tolik, kolik to musí být a jen k dosažení něčeho opravdu smysluplného. Prostě netlačit příliš na pilu a držet se v rozumných mezích. Nemáme snad už problémů i tak dost? Máme. Stejně se ale obávám, že ti mamlasové v čele toho cirkusu ve kterém se nacházíme se začnou chovat o něco rozumněji až když začnou ty problémy být opravdu značné a hodně velké. Jenomže zatímco Hitlera jsem jakž takž zvládli, nikde není záruka, že se podaří zvládnou to všechno, co se na nás hrne dnes a že nás to nakonec nepohřbí. Za blbost se platí někdy i cena nejvyšší.
Ano, ti, co se pustili do boje proti změnám klimatu se také zaklínají rozumem, ale ať se zaklínají jak chtějí, tak zdravý rozum ani nezahlédli z rychlíku. Tohle konkrétně řadím mezi zhoubné kraviny.
Málokdo z věrchušky (libovolného levelu) si dovolí nahlas před svými poddanými prohlásit - "tohle nevím, nedokážu odhadnut". Pokora a holá pravda.
OdpovědětVymazatK tomuhle prohlášení je ale třeba být hodně odvážným a navíc filosofem.
"To nevím.." / StK:
OdpovědětVymazatVětu ve smyslu tohle nevím, ale možná, že tuším, pronášejí vědátoři často a běžně, aspoň pokud zrovna nestydatě nelžou za účelem vyražení haldy prachů na ten či onen nesmysl objednaný politiky. Ti také lžou, za podobným účelem, vyražení hlady prachů z důvěřivých ovčánků směrem ke správným firmám a kamarádům v nich. Zkrátka zjevný a neskrývaný nadbytek sebevědomí obvykle naznačuje něco velmi nedobrého a nešťastného zároveň. Je jen otázkou času, kdy to blbě skončí.
Myslím, že T.G.M., který pocházel z akademické sféry, používal obraty jako nevím, ale domnívám se, a neviděl na tom nic špatného ani on, ani jeho okolí a nevidím na tom nic špatného ani já. To všechno bylo dávno.
Časem přišli náckové, ti nepochybovali o ničem, bolševici stejně tak a kam to dotáhli?
Ke žraní a sraní / Obuvníkovi:
OdpovědětVymazatProč tak pohrdáte významnou součástí látkové výměny? Neměl byste zapomínat, že látková výměna je to, co nás drží při životě. Projevy látkové výměny jsou:
* dýchání - bez toho se dá vydržet několik minut?
* pití a močení - bez vody se dá vydržet několik dní, týden? Bez močení zhruba stejně tak.
* žraní a sraní - bez žraní není sraní a bez žraní se sice obejdeme řádově týdny, ale není to nic moc a konec je tak či onak nevyhnutelný.
Kdo tomu nevěří, může se zkusit obejít bez látkové výměny a hledat alternativu třeba zde:
http://odkrytepravdy.cz/sekta-praetorianu-sekta-pretorianu-pretorianska-sekta/
Nebo to zkusit s kamarádem Jardy Duška:
http://www.novinky.cz/zena/zdravi/254808-henri-monfort-clovek-ktery-uz-devet-let-nejedl.html
Myslím, že ten kamarád taky papká a rád, až se mu boule za ušima dělají a srát taky chodí, jen se s tím tají a mlží kolem toho a tím mlžením si docela slušně si na to papkání a další potřeby vydělává oblbováním a oškubáváním důvěřivých blbečků...
Zkrátka a dobře, není podle mého názoru dobrým a reálným řešením jedno oblbování a vypatlávání mozků na hradit jiným. Posunete se tak akorát z bláta do louže, nebo naopak.
Naším současným největším problémem je přemíra oblbování a lhaní v kombinaci s tím, že ideologie, s jejíž pomocí je tak činěno, jsou velmi vzdáleny jak objektivní realitě, tak i zájmům nás všech. Následkem toho si ničíme ekonomiku a tudíž i sílu a reálné možnosti něco ovlivnit k lepšímu. Ničíme si tím i ty zbytky důvěry jednoho k druhému, což ničí společnost jako takovou skoro až do základu. Necháváme si tu množit se a vlivově sílit menšiny, které v tom lepším případě jen parazitují a v tom horším hrozí zkázou civilisace jak jí známe s následným propadem o staletí až tisíciletí zpátky. A to vše v podstatě jen proto, aby mikron společnosti mohl vlastnit ještě víc prachů a majetku, než před tím. Vlivný mikron by si měl konečně uvědomit, že bez civilisace bude v hajzlu, nejspíš bezhlavý.
Řešením tedy není jednu poblouzněnou, zvrácenou a nefunkční ideologii, nehradit nějakou jinou a ještě hůř působící. Řešením by mohlo být přestat lhát a přestat blbnout. Možná. A zkusit se vrátit k něčemu, co se nebude vyloženě pokoušet o vlastní zkázu a když už, tak aspoň ne tak zarputile a ne tak urputně.
Draku, ...."Stejně se ale obávám, že ti mamlasové v čele toho cirkusu ve kterém se nacházíme se začnou chovat o něco rozumněji až když začnou ty problémy být opravdu značné a hodně velké."...
OdpovědětVymazatAno, takhle to vždy funguje. Zpětná vazba musí mít potřebnou sílu. My marxistileninisti tomu říkáme přechod kvantity v kvalitu. Musí nastat takové poměry, že vytvoří revoluční situaci. Typické a smutné pro takové případy jsou ošklivé vedlejší účinky. Můžeš upozorňovat furt dokola, připomínat všechny takové dějinné situace, že problémy je nutno řešit včas než narostou a spustí lavinovitou reakci, ale marnost nad marnost. Adresáti poměřují aktuální transakční náklady s aktuálním výnosem a nikoli s výnosem ve vzdálené budoucnosti. Podle toho se chovají.
Politici...ano, předvést solidaritu za mimořádných bezpečnostních opatření a zas se schovat do bezpečí za bariéru zdí a pretoriánských stráží. Vždyť nejsou bezpečni ani mezi svými občany a voliči. Natož aby spolu s nimi sdíleli všechna rizika. Oni jsou vyvolení. Kde je doba, kdy kanadský předseda vlády jezdil do úřadu na kole.
Co s tímhle chceš dělat? Jak s nimi chceš pohnout? Když se pohnou jedině v případě, že mají pocit, že jim samým jde o krk. Jak chceš pohnout nemyslícími a oblbovanými masami s trychtýři zavedenými do hlav? Rozumnými argumenty? Tohle nikdy a nikde nefungovalo. Oni potřebují svého Amuna, Atona, Dia, JHVH či jiné, nějakého zbožštělého člověka, potřebují rituály všeobjímající lásky či pětiminutovek nenávisti. Když jim to nedáš, tak si to uplácají sami. Jak tohle chceš systémově řešit, když nevyřešíš všednodenní idiocii, na kterou narážíš na každém kroku?
Žraní a sraní....
OdpovědětVymazatJistěže, Draku. To je logické pořadí. Minuty, dny, týdny. A dál? Roky, staletí, tisíciletí.....
S tímhle vědomím už Obuvníku žiji už od svých dvaadvaceti let. Prohlédnutí bylo strašné (kolem zuřil reálný socialismus a bratrské armády se staraly o to aby se u nás nic nezvrhlo nevhodným směrem). Naštěstí než jsem se stačil stát kovaným "anti" jsem se dostal několikrát (pracovně) na tehdejší Západ. A došlo mi, že tam se to dělá sice úplně jinak - ale v podstatě stejně.
OdpovědětVymazatByl jsem v Baskicku ubytovaný u matky jednoho velmi hledaného velitele ETA a pomocí tlumočníka jsme si popovídali o národní hrdosti. Proč ETA. Nevím proč, ale paní nám věřila (nebyli jsme Španělé) a byl to taky velmi poučný rozhovor.
Právě dopisuji článek. Bude se jmenovat jinak, než na počátku: Opice a nůžky.
Jak s tím okolním bordelem pohnout? / Obuvníkovi:
OdpovědětVymazatJak a kam s tím bordelem pohnout? A jak to udělat, aby to bylo žádoucím a smysluplným směrem? Zatím nevím. Kdybych věděl, bylo by to rovnou na několik Nobelovek najednou. Vzhledem k mnohým padouchům a vrahům, kteří je ke dnešnímu dni už dostali, bych je stejně nejspíš nechtěl přijmout.
Z lidských dějin rozhodně víc než dobře víme a vidíme, že oblbování, lhaní a manipulování je věc, sice účinná, ale s nežádoucími až vyloženě zhoubnými vedlejšími efekty. Účinné to bývá především krátkodobě, někdy střednědobě a výjimečně i dlouhodobě. Ty nežádoucí vedlejší účinky se dostaví s určitým zpožděním, ale je to jak s kyvadlem, čím později se to dostaví, tedy zhoupne na druhou stranu, tím horší a drtivější a zhoubnější to pak bývá. Takže ten Váš tmel společnosti je mnohdy horší než mor nebo rakovina. Je to slepá ulička a hrozí záhubou, momentálně dokonce průserem horším, než byl svého času Hitler a po něm třeba případné vítězství světového bolševictva ve studené válce.
Zkrátka kudy a jak dál nevím, rozhodně ne nijak zřetelně a jistě. Určitě ale vím, kde, kdy a jak se to už zkoušelo bez úspěchu a kudy a jak tedy zjevně cesta nevede. Dalších uřvaných a nikam nevedoucích náboženství a ideologií, které nikam nevedou, leda do další zkázy a průseru prostě netřeba, aspoň ne v Evropě a Severní Americe, které už jsou vývojově přeci jen o kus dál, než ten více či méně zaostalý zbytek světa.
Nelze vyloučit, že cesta vede dál jen a pouze za předpokladu, že ty lidské opice konečně přijmou dar matky přírody, kterého se jim dostalo v podobě šedých buněk mozkových, schopných odvádět velmi užitečný výkon a výsledku. Buď tedy ty opice ten dar přijmou, naučí se s ním náležitě zacházet a užívat ho ve svůj prospěch a konečně si zaslouží užívat ten přídomek sapiens, nebo prostě skončí jako slepá vývojová ulička a šanci dostane jiný druh. Chovat se neracionálně a blbě je možné, ale jen po nějakou dobu a my už to štěstí pokoušíme tou ignorancí a blbostí příliš dlouho a příliš blbě, takže není vyloučeno, že se po právu naštve a opustí nás.
Draku, jestliže lidská společnost takhle funguje odnepaměti, není rozumný předpoklad, že by to najednou mělo fungovat jinak. Vždycky bude nějaký Aton, Amun, Zeus, JHVH, Alláh, nějaké animistické božstvo, více či méně zpředmětnělé, či dokonce živé, urychlovač či jen kus rezaté traverzy. Většina lidí to potřebuje. A když ne přímo tohle, tak nějaký koncept, princip, oživený společnými rituály, otcem zakladatelem, zbožštělou moudrou figurou. Vždycky to tak bylo a bude.
OdpovědětVymazatVíra je to, co člověka odlišuje na jedné straně od zvířete a na druhé straně od stroje.
A která strana je která? Abych věděl, jestli jsem zvíře nebo stroj.
OdpovědětVymazat... Počkat, teď mi teprve došlo, že ten výrok vlastně může mít dva významy; v tom případě tedy otázka zní: jakou víru mají zvířata a jakou stroje?
Potřeba víry / Obuvníkovi:
OdpovědětVymazat"Berličku" v podobě víry možná potřebovali kdysi ti, co si málo věřili a tudíž se příliš báli. Chytří cynici kolem nich si toho všimli a hbitě toho zneužili a ty lehkověrné trouby ovládli a zmanipulovali. A jak vidno, dodnes se z té hromady sraček ne a ne vyhrabat. S tím rozdílem, že s tím, co dnes víme, k tomu všemu humbuku, krom neskutečné lidské blbosti, neexistuje jediný racionální důvod.
Dítě, když se popálí o horkou plotnu, obvykle už se k ní nepřiblíží, není-li vyloženě vadné na hlavu. Proč by to s vírou mělo být jinak?
Víra je podle mého to, co odlišuje lehkověrného troubu (ovládané manipulované hovádko bez vlastního rozumu?) od racionálního člověka, možná až cynika, který těm druhým vidí až do žaludku, mnohdy bohužel až do hlav... Nic moc.
Víry bez výjimky jsou přežitek, ten přežitek je někdy úsměvný folklór a v těch horších případech pak pěkné svinstvo, často velice škodlivé. Čím dřív to zmizí nadobro ze světa, tím líp. Nemám už, co bych k tomu dodal.
Mnohé dospělé děti z křesťanských rodin, kde bylo dětí hodně, od víry odcházejí a mají už rodiny úplně normální s 2 - 3 dětmi maximálně. Svět dost probouzí, i tradičně katolické státy jako Itálie a Španělsko už to zažívají dost intensivně. Já věřím, že se časem něco kloudného a hlavně neškodného jako náhrada za ten vesměs oblbovací sajrajt nakonec najde.
Jo Draku, bude se musit najít nějaká ta substituce,. Téměř denně, někdy i čtyřikrát denně procházím "zábavním a nákupním centrem Nová Karolina" a vidím, že nahrazuje korzo i kostel krámek i krčmu. Rodiny zajedou autem do podzemí a pěkně, bez kabátů se procházejí mezi butiky, na jejichž zboží z 95% nemají dost peněz - ale potěší se pohledem a zase jdou dál. Něco málo předraženého ochutnají v některém restauračním koutku.
OdpovědětVymazatA když už sobota či neděle končí, zajdou si do kina na něco barevného a širokoúhlého, v jedné ruce Colu a v druhé typický pytlík popcornu. Pak sjedou velkokapacitním výtahem do podzemí, vyzvednou si své auto a s pocitem skvěle stráveného dne odfrčí do okrajových částí města.
Na vesnici se v neděli ráno chodilo do kostela a po obědě do hospody. Přitom si lidi popovídali - i ti , kteří se jinak nepotkávali. Teď si možná něco napíšou na Facebook nebo pokecají na Skype. Možná, nevím, nejsem členem.
Nevím - tenhle konzumní život je náhražkou života nebo jeho cílem?
Kocoure,
OdpovědětVymazattenhle konzumní život je jak náhražkou tak i cílem života. Řekněme cíleně vytvářenou a vychvalovanou náhražkou.
Draku,
pokud jsou víry přežitek, tak proč jejich odstranění či vykořenění život nezlepšilo ale naopak probudilo ty nejhorší pudy a nejhorší zlo. A proč pokusy nahradit víru něčím jiným totálně selhaly a tam kde proti víře bojovaly systém skončil tím hůře čím silněji se ji snažil vykořenit? Víra neznamená mít tolik dětí kolik ženská zvládne porodit. Víra a počet dětí spolu souvisí méně než volně (pochopitelně až na výjimky, ale to už je většinou fundamentalismus).
Substituce / trávení volného času:
OdpovědětVymazatNo upřímně vzato opravdu nevím, co na tom ti lidičkové mají. V těch velkých nákupních hangárech bývá k vidění halda globálně sajrajtového zbožího, na kterém krom hanebné ceny a jejího zřejmého nepoměru mezi tou hanebností té ceny a zjevnou neužitečností onoho zboží, je vcelku málo pozoruhodného. Navíc jsou ty hangáry jeden jak druhý, takže už se mi dávno okoukaly a nikterak mi nelákají. Navíc já nakupuji vyloženě jestřábím způsobem podle seznamu, takže spíš přifrčím, profrčím, při té příležitosti popadnu co potřebuji a zase co nejrychleji odfrčím.
Když už jde o volný čas, tak buď se jde na výlet, do přírody, nebo se navštíví příbuzní či známí, nebo se zajde do musea, do ZOO, cokoliv nějak kloudného. Poslední místo, které by mi napadlo jako žádoucí a vhodné ke trávení času je nějaký nákupní hangár či multikino. I do kina si někdy zajdu / zajdeme, ale nejčastěji je to třeba Světozor, tam tupouny s kola - lokou a nafouklou kukuřicí nepotkáte. Nijak mi nechybí a nerad je potkávám. Konec konců co je špatného na tom, domluvit se se známými a zajít večer do hospody na kus řeči?
Označil bych to utloukání času v nákupních hangárech a multikinech dílem za selhání rodiny a dílem za selhání osvěty ať už ve škole nebo veřejnokrávních médiích, ale ač sám tenhle způsob utloukání času vůbec nevyhledávám a nepřipadne mi jako nějak úžasně strávený a žádoucí, tak vyloženě příkře bych ho neodsuzoval. Pořád je to mnohem lepší, než tlouct palicí o zem a chystat se na džihád. Navíc, když jdu do ZOO, rozhodně bych neřekl, že tam je málo lidí, takže chodí a chodí jich tam docela dost. Když třeba bývá noc vědy, je tom kolem nás docela dost mlaďochů nebo mladých rodin s dětmi, takže k vidění je ledacos, nejenom ty hangáry. Když jedu na letecké dny, taky je docela narváno. Cyklistů a jiných, co se všelijak hýbají na koloběžkách kolečkových bruslích a nevím na čem všem se dnes dá hýbat, je toho hodně, vidím docela dost a docela často. Neřekl bych, že převládají a vládnou jenom ty hangáry.
No ale určitě se shodneme, že prostoru pro něco lepšího a užitečnějšího je pořád ještě docela dost.
Kdo
OdpovědětVymazatby, Draku, měl tu osvětu dělat? Církve byly vymeteny jako nepotřebná veteš a pokud se pokusí zvednout hlavu, jsou zesměšňovány a umlčovány, Stáňa a Vláďa to nejen nezvlády ale přímo zpackaly na co sahly.
Kdo další zbývá?
Majitelé medií - těm vyhovuje lákat lidi do "chrámů konzumu a zábavy" protože si na tom přivydělají.
Kompaktní skupinky alternativců a fanatiků - děkuji, nechci.
Kde odstranění víry probudilo ty nejhorší pudy a nejhorší zlo? Jak já to pozoruju, tak napopak víra silně koreluje (jak v místě tak v čase) se zlem a kde je jí nejméně (například u nás) je relativně nejlépe (neboli nejméně špatně). Ovšem ne každá víra je náboženstvím a náboženství nemusí být vírou (viz již dříve zmiňovaní Pluchchové a jejich Naděje).
OdpovědětVymazatOsvěta / kapitánu Nemovi:
OdpovědětVymazatBudete se asi divit, ale především by to měli být rodiče dětí, těm by na jejich potomcích mělo záležet nejvíc a tak by na tom sami měli mít ten největší zájem. V tom by jim samozřejmě měly významně napomáhat školy a stát, včetně veřejnoprávních médií. Když na to přijde a bude-li o to zájem, třeba i ty církve, ale tam je poněkud ožehavá otázka toho vykrádání mozků a ovlivňování, aspoň mně by to vadilo, nebo bych byl přinejmenším velice ostražitý a opatrný, než bych na něco takového v případě mých dětí přistoupil. A existuje i poměrně dost různých příspěvkových organisací, jsou v nich dobrovolníci a náklady s provozem (nájmy a energie) kryje například obec a na spotřebovaný materiál se vybere na kurzovném či kroužkovném. Nejsem jejich členem, ale v rámci možností pomáhám.
Co se předlistopadové doby týče, tak, znám a na sobě jsem zažil situaci jen v Praze, ale namátkou jsem chodil například do radiokroužku a turistického oddílu. Nebylo to drahé a bylo to docela fajn. Sranda byla, že turistický oddíl měl bezvadného vedoucího, který to vedl podle skauta a četli jsme si tam bezva knížky. Stáňa a vláda nám na tom nekazily nic. Celkem si i z pozdější předlistopadové doby vzpomínám na slušnou a dostupnou síť hvězdáren, které jsem rád navštěvoval jak v Praze, tak i mimo ní. Ty hvězdárny jsou dostupné dodnes.
Zkrátka a dobře, nejsou na světě jenom církve, zeměkoule se točila před nimi, když tu ještě nebyly a bude se točit i dál, až tu po nich zbydou jen záznamy.
Víte v mém okolí mi strašně štve, když každý jen mele, že někdo by něco měl. A on sám, chce se mi vždy zeptat, a co hodlá dělat on sám?
Já jsem s mými dětmi strávil haldy času čímsi, co bych nazval inteligentním hraním, tedy tím, že jsme si hráli, a to tak, aby jim z toho hraní zůstalo v hlavě něco inteligentního a užitečného. Komenského škola hrou. Když jsem poznal, že pozornost a chápání slábnou, odreagovali jsem se obyčejným blbnutím a pak se zase vrátili k tématu. Ano je to náročné i namáhavé, ale když toto nechce nikdo dělat sám pro jeho vlastní děti, jak to sakra může chtít po nějaké instituci, a je jedno a fuk, jestli je to církev, nebo kroužek nějaké příspěvkovky, nebo organisovaný školou. A hlavně je třeba vykašlat se zvysoka na všechny ty blbé řeči, že na to, či ono, je příliš brzy, blbost, děti samy to obvykle vědí nejlíp. jen je třeba jim pomoci a usměrnit je tím správným směrem. Je to práce, je to čas a snažit by se měli především rodiče. Vše ostatní jsou jen pomocné síly.
Víra a zlo / ZŽ:
OdpovědětVymazatObecně vzato, nebral bych to až tak kategoricky. Ale tam kde převládá víra kupříkladu protestantská a ctí se pracovitost, houževnatost, čestnost a podobně, vládne ve společnosti poměrně slušný stav. U nás to sice není zrovna ideální, ale úplně na odpis to tu určitě také není. A co si budeme povídat, tak ideální to tu nebylo ani v časech, kdy se věřilo mnohem víc, takže jako podmínku bezpodmínečně nutnou k dobrému životu víru rozhodně nevnímám. Spíš to beru tak, že za příznivých okolností nemusí být vyloženě na závadu.
Víra a zlo:
OdpovědětVymazatNěkteré víry v ranných stádiích, co se cítí povolány šířit se světem ohněm i mečem, což křesťany už naštěstí většinou přešlo, zatímco islám ne, tak to je opravdu ztělesněné zlo a průšvih, jako když vyšije.
To, že si nějací obtloustlí mamlasové, jako celé rodiny pobíhají po nějakém nákupním hangáru? No a co? Ono to snad někomu vadí? Že by nějakému padouchovi, co z nich po kázání nevyrazí po 100,- Kč do kasičky a nemůže od nich vyzvídat při zpovědích a krafat jim do života a posílat pak svodky do Vatikánu? Ono tohle snad někomu nějak chybí? No vždyť ať si do kostela jde, zakázáno to není. Mně to ale nijak nechybí a zrovna kvůli tomu mi ani nehne tam jít. Do kostela jinak zajdu docela rád, podívám se na obrazy, byť tématicky poněkud monotónní, poobdivuji architekta, stavitele a umělce, pochválím si chládek, když je vedro a třeba si i posedím a popřemýšlím. A jsem spokojen, nic víc od toho místa a budovy ani nechci.
ZŽ:
OdpovědětVymazatTak měl jsem na mysli třeba Francouzskou revoluci a jakobíny, bolševické Rusko, Hitlerovské Německo, severní Koreu.
Draku,
já myslel tu institucionální osvětu, to že rodina, o tom žádná, ale nesmí jí do toho instituce kecat nad míru. To co se píše o Barnevernu, tak je li to pravda (alespoň většina - naštěstí nemám vlastní ani blízce zprostředkovanou zkušenost), tak to už by bylo hoooodně za čárou.
Zlo:
OdpovědětVymazatZlo páchají lidé a zlo páchají dost nezávisle na institucích a jestli si jako záminku najdou šíření víry, nebo boj s ní, je řekl bych upřímně fuk, to je taková ta sorta fanoušků Baníku, nebo Sparty, nebo Stalina, nebo Hitlera, nebo Mohameda, atd, atp, doplňte si sami, dle libosti. Za určitých okolností když se to sejde, dají se do pohybu a dají těm zlým pudům průchod. Opice tak činí, když mají například pocit, že jich je na území už moc a že je to území neuživí. Lidé to mají podobné, jsou to jen trochu zdokonalené a olysalé, ale v podstatě pořád ty samé opice. U lidí ty agresivní tupouny často zmanipuluje nějaký hajzl za účelem něčí likvidace (zničení konkurence) a následného okradení.
Instituce a děti:
Obávám se, že Skandinávie začíná být varovným vzorem, kam až by vliv státu a jeho institucí na děti zajít určitě neměl. Jakmile je na světě kdokoliv, kdo není povinen skládat účty za svou práci a nemusí si jí obhajovat, je na průšvih zaděláno a je jen otázkou času, kdy nastane.
Hitler, Stalin, Kimové - to je přece právě nekritická víra v Autoritu.
OdpovědětVymazatDrakovi:
OdpovědětVymazatJá jenom, že taková substituce tady je. A je opravdu masovější, než aktivity, které jsou k něčemu dobré. Ať už po stránce poznání, pohybu těla nebo třeba jen potěchu duše - pozorování krásy.
ZOO - chodím tam fotit - pro sebe i za peníze. A je to často jen procházka, takové korzo pro maminky s dětmi, které si tam chodí popovídat a zakouřit si na čerstvém vzduchu. Zvířátka je zajímají opravdu jen okrajově, divím se, že nejdou jen tak do parku, kde se neplatí vstupné - tuším 100.- v zimě, v létě je to víc. Poláci a Němci se na ta zvířátka dívají jinak, zajímá je to, kecají o tom a fotí je. (Že z 95% blbě je celkem jedno.) Ale za tu stovku si užívají toho, co ZOO nabízí. (Potkal jsem tam i muslimy a u nich jsem usoudil, že se tam chodí najíst a poslouchat nahlas rádio. Ale třeba to byl jen exces...
Když tam jde děcko (většinou malé, které z toho nemá "ten pojem") tak je lépe, když ho doprovází děda s babičkou - něco řeknou, něco přečtou z popisek. Mám z nich mnohem lepší pocit a na rozdíl od mladých maminek nenechávají děcka volně pobíhat, podlézat zábradlí, riskovat "rychlou tlapku" nějaké velké kočky a řvát. Proto chodím fotit v úterý a ve středu a skoro nikdy v pátek, sobotu nebo neděli.
V Tróji, pokud se tam dostanu, setrvávám celý den a většinou hořce lituji, že víc než ten den nemohu pobýt.
A já mám zcela hotovo, práce je nakopírovaná na flešce a jdu spát. Zítra do ústavu odevzdat dílo a pak konečně dopíšu těch pár poznámek o nůžkách a opicích.
Nekritická víra / ZŽ:
OdpovědětVymazatCokoliv příliš nekritického a nezpochybňovaného, zejména pak víra, může být ve výsledku víc než problematické. V dějinách je příkladů víc než dost, stačí se dívat a číst a není až tak těžké to v tom vidět a najít. Mnohem těžší je, co s tím zkusit udělat a jak to zastavit, když se člověk přichomýtne k další vlně rozdmýchávání vášní, případně je naopak svědkem nemístného appeasementu vůči někomu, kdo by naopak měl rovnou dostat pořádně po kušně dřív, než to přeroste v pořádný skoro neřešitelný problém.
Dnes bylo ve zprávách jakési krimi. V liberecké hospodě mladého muže a společnost kolem něj ohrožoval jakýsi magor, jak se nakonec později zjistilo, plynovku. Mladík chtěl dotyčného zadržet do příjezdu policie, tak trochu cvok, když v ten okamžik nevěděl, jestli je to plynovka, nebo ne. Snažil se tedy dotyčného otrapu s plynovkou zadržet, ale dotyčný ho v potyčce plynovkou trefil do papule, tak mladík pustil a dotyčný utekl do auta a přes varovnou i ostrou střelbu policie nakonec ujel. O něco později mladíka zmlátilo několik individuí a skončil s otřesem mozku v nemocnici. V TV se k tomu vyjadřovali tak floskulně a divně, že bych se vsadil, že šlo o Cikány. Ti si totiž podpoření profesionálními řvouny, financovanými z našich daní, dovolují čím dál tím drzeji a víc... Už dávno je načase, aby to blbnutí na kvadrát skončilo a aby se všem měřilo stejně. Mezitím se tu objevují dementní unijní kontroly, jestli se prý cikánským dětem nějak nekřivdí, když tak často končí ve zvláštních školách, které se momentálně čert ví jak jmenují po už si 155 přejmenování na nátlak uřvaných profesionálních blbounů.
Lidé páchající zlo a instituce
OdpovědětVymazatJsou instituce, kde existuje něco jako samoočistné procesy, jako záporná zlětná vazba, kde lidé, inklinující ke zlu mají cestu vzhů alespoň trochu znesnadněnou a jiné, kde takové procesy nejsou a zlí lidé jsou v nich ve výhodě. Ty druhé VĚDÍ, co je pro lidi to nejlepší a dokopou je k tomu, kdyby je zabít nebo zmrzačit měly. Jsou charakteristické pro totalitní a levicové systémy.
Re "nechávají děcka volně pobíhat":
OdpovědětVymazatHlášení v Zoo:
"Žádáme rodiče malé Marcelky, aby se dostavili ke lví kleci pro sandálky."
OdpovědětVymazatDraku,jako bych slyšel svého informatika, když najede do obrátek. Jak přes kopírák...
Jenže nesuď podle sebe, většina je na tom jinak. Prostě Gauss. Můžeš rozumně a logicky argumentovat jak chceš, ale nefunguje to. Čeho nedosáhneš rozumem, dosáhneš společnými emocemi, motivující dílčí rozumy jednotlivých lidí a rituály ovlivňující jejich jazyk, myšlení a v důsledku chování. Vírou. Tak to funguje od primitivních kmenů až po nynější technickou civilizaci. I u ateistů. Vždyť co jiného je komunistická strana než největší ateistickou církví a vědecký ateismus ateistickým náboženstvím? Problémem nynější euroamerické civilizace je popření Boha skrze racionální, vědecké vyvrácení předmětných dogmat jako např. geocentrismu a dalších omylů z nedostatku poznání, na kterých někteří "věřící" dosud trvají či se je snaží racionalizovat a relativizovat. Tak někteří křesťané tvrdí, že svět není o mnoho starší než sedm tisíc let, nálezy fosilií zdůvodňují nějakým božím záměrem, ortodoxní židé vedou nekonečné diskuse jestli elektrická jiskra je či není oheň, protože to rozhoduje jestli o šábesu smějí použít elektrický vypínač a jestli použití nejiskřícího vypínače není obcházení zákazu rozdělávat oheň o šábesu, jestli hlasové ovládání pro takový případ je přípustné či ne, jehovisti se brání transfuzi cizí krve i za cenu že by měli umřít nejen sami, ale i jejich děti...
Na druhou stranu, některé příkazy víry jsou založeny na praktických empirických zkušenostech, které ovšem, jak je typické, se dále nerozvíjely. Toto zakonzervování je typické i pro komunistické "náboženství" mající veškeré atributy, včetně proroků Marxe, Engelse a zakonzervovaného Lenina a jeho rituálního uctívání ne náhodou podobnému křesťanským a muslimským rituálům, viz procesí s ikonami svatých, jejich ostatky, hadžž do Moskvy tak jako do Mekky, mauzoleum po vzoru egyptských pyramid a jako Kaaba...Tím to skončilo stejně jako celá "marxistická" "filosofie". Pak už jen sjezdy, procesí a vyprázdněné rituály.
Jenže co s tím? Jestliže rozumem vyvracíme křesťanství, na kterém stojíme, co místo něj? Jakým všeobecně přijatelným a dlouhodobým konceptem ho nahradíme? V přímém přenosu takový pokus sledujeme. "Lidská práva", "demokracie", boj proti oteplování co by společnému nepříteli (jak jinak než zástěrka úžasného byznysu pro některé, včetně obchodování odpustky, tedy emisními povolenkami). V tom pokusu jsme pokusnými králíky i experimentátory současně. Třebaže alespoň někteří si to uvědomujeme a snažíme se jimi nebýt. Jenže co naplat, jsme v menšině. Protože Gauss. Tak co s tím chceš dělat.
Obecně souhlasím s Kocourem, snaží se o komplexní pohled.
Zdeňku, to není špatný nápad. Navrhnu koupit několik lístků do zoo a dát horním sousedům do schránky. To zas byla neděle....
OdpovědětVymazatNáhrada víry pro tupouny / Obuvníkovi:
OdpovědětVymazatŠvýcarům se docela hezky podařilo vychovat si občany (tedy vlastně sebe sama) k obrazu svému. Nevím v jakém stavu je tam u nich jejich helvétská víra, ale i kdyby byla na ústupu, je tam k vidění cosi, co u nás ani omylem ne, to je ztotožnění se občana se státem. Oni jsou na svou zemi hrdí a oni se s jejími institucemi ztotožňují. Švýcar je hrdý na svojí zemi, svojí armádu, svojí policii, svoje školství, svůj průmysl, svoje banky, atd, atp. Nemusí se až tak bát přijít o tu helvétskou víru. Věří sami sobě, věří si navzájem, věří svým podnikům a institucím. V tomto ohledu jsou na tom ve srovnání s okolím velice dobře až výjimečně dobře.
Závidím jim v dobrém a chtěl bych, aby se náš vývoj zde ubral jejich směrem. Za příznivějších okolností, nebýt 2. světové a následujících událostí, možná bychom se jim podobali. Jenže stalo se co se stalo a hypotézy jsou dost k ničemu.
Obecně vzato, byly tu doby studené války a byl tu závod o vesmír. Mělo to i velmi žádoucí vedlejší účinky. Budilo to nadějné výhledy do budoucna a víru, že budoucno bude lepší. A lidé byli hrdí na své země a že jsou toho součástí. Cítili se jako platná kolečka velkého silného stroje co směřuje k nádherné budoucnosti...
Současný multikulturalismus a v jeho rámci vynucované sedání si na zadek před agresivními primitivy, vyvolávají poraženecké nálady a chápání toho všeho jako appeasementu a následně budí vztek a odpor a nenávist jak proti těm agresivním primitivům, tak proti těm, co nás nutí sedat si před nimi na zadek a držet huby. To bude muset skončit. Jakmile to skončí, tak spolu s tím skončí i spousta nepříznivých následků a rozložené morálky a nevíry ve stát a instituce.
Současné globálně klimatické třeštění s bojem proti kysličníku uhličitému a kšeftování s odpustky, by mělo skončit také. Při mizivém objemu emisí, které produkuje civilisovaný svět a tváří v tvář faktu že všichni ostatní na to upřímně kašlou, nemá cenu, abychom si nadále ničili hospodářství zbytečně podvazovali vlastní ekonomickou sílu a devastovali si konkurence schopnost a jako bonus živili bandu prolhaných parazitů, napojených na státní penězovody.
Je prostě zapotřebí pracovat tak, aby lidé byli hrdí na to, čeho jsou součástí. A je zapotřebí pracovat takovým způsobem aby se nemuselo lhát a křivit.
Je tu kolem nás příliš mnoho prolhaného a křivého. Dotacemi, skrze která jsou ovládaná a devastována celá odvětví lidských činností, kdo není s rozdělovačem dotací kamarád, dotaci nedostane, nebo je zdržena a mezitím ho banky a trh zničí... Dotace by měly skončit, jakékoliv na cokoliv, s výjimkou zachování některých unikátních tradičních technologií.
Do budoucna je potřeba pracovat tak, aby občan cítil, že je o něj zájem, že je s ním počítáno, že je součástí čehosi velkého, co má příznivý výhled do budoucna. A z dlouhodobého hlediska, je zapotřebí co nejméně při tom lhát a oblbovat, tím se totiž zvyšuje míra vzájemné důvěry ve společnosti a bez té nic nemůže dlouhodoběji fungovat. Bez vzájemné důvěry by jen rostla vzájemná nenávist a touha zničit kdeco a kdekoho kolem.
Ti, co nám vládnou, se chovají velice krátkozrace, bezohledně a vyloženě hloupě, protože za účelem dosažení krátkodobého zisku ničí naše dlouhodobější šance a výhledy do budoucna a zapomínají při tom, že ničí budoucnost pro sebe sama i své potomky. Není totiž kam odjet, krom našeho civilisovaného světa to kdekoliv jinde opravdu není pro lidi našeho druhu moc k žití a kolikrát ani k holému přežití ne.
Draku, podívej se na to komplexně. Proč nejsme Švýcaři. Ano, Kalvín. Jenže proč Kalvín, proč právě tam. A proč nejen Kalvín. Nějaké geografické umístění. Přírodní podmínky. Co tam? Co loupit, kam se přes to dá chodit? Kvůli čemu se drápat do hor a válčit s protivnými horaly? A vůbec tam courat? Turismus tehdy nefrčel. Ne náhodou severská kultura je podobná. Kdo kdy chtěl dobývat a obsazovat Švédsko? Co tam? Tehdy. Ano, teď je to jiné, sice stále nemají zlaté doly, oázy ani podobné zdroje, které by stály za to. Ale jsou tam kdo ? Ano, správně. Jsou tam otroci. Netřeba je lapat, držet v okovech a odvážet. Stačí tam přijít a oni vás živí. A dobrovolně. Sami se omezují. Dobrovolně. Není to úžasné? Je to úžasné. Oni sami jsou oním přitahujícím zdrojem. Ehm, tedy hostitelem. Oni příchozí jsou kám? Fíííí. Kdyby se Švédi zvedli a přestěhovali na konec světa, bylo-li by kam, zanedlouho by se dočkali flotily vorů blížících se zpoza obzoru... U nás svišťů tak jako u nich se lecos nesmí říkat, protože je to politicky nekorektní, xenofobní, všeobecně ošklivé a když si to sami mezi sebou pojmenujeme tím správným slovem, tak se za to sami trestáme. Protože u nás u svišťů lecos nesmíme říkat. Šamani, kteří se k nám vlísali do přízně nám to zakazují a posílají na nás biřice, které si stejně jako ty šamany platíme. A to bychom si mohli zkusit je neplatit! Od toho mají ty biřice. Tak děláme fííí.
OdpovědětVymazatProč nejsme Švýcaři? Protože většinou neradi pracujeme a o to raději chytračíme. Jenže to je velmi krátkodobé a krátkozraké a dlouhodobě velmi zhoubné. Proto tak ochotně a dobrovolně nalítneme každému hajzlovi, co nám slíbí něco "zadarmo", tak třeba proto.
OdpovědětVymazatŠamany je zapotřebí nakopat rázně po horalsku a po zásluze do zadnic i do hlavy a vyrazit s nimi zavřené dveře naskrz. Biřici se myslím rádi přidají, vidí to no rozdíl od justice totiž dost po dračím ;-)
Kyvadlo se dík šamanům vychyluje už dlouho hodně blbým, nepřirozeným a zhoubným směrem. Až se pohne zpátky směrem k přirozené rovnováze, nadělá to bordel úměrný velkosti a síle té nepřirozené výchylky a smete a zdevastuje to kdeco a kdekoho kolem. Takže čím dřív se vydáme správným směrem, tím líp, jinak se to vydá směrem do kamsi neřízeně a samovolně samo a nejspíš to bude přes katastrofy, diktátory, temna a další vybrané lahůdky.
Zatím se ještě něco dělat dá, ale čas se krátí.
Draku, to není odpověď. Stejně se můžeš podivovat, že například Chánovská populace nevytvořila Silicon Valley. V důsledku komplexních příčin. Stejně tak to, že pokud neradi pracujeme a o to raději chytračíme (jak kdo), má genetické a kulturní, vzájemně se ovlivňující příčiny. Tak jsme byli vyselektováni v důsledku adaptace na zdejší měnící se poměry, různorodost, vrchnost a protivenství, kterému bylo třeba čelit chytráctvím, tím, že tudy přes nás pořád někdo procházel, válčil a mísil se. Díky tomu jsme přežili a jsme tací jací jsme. Od Švýcarů či jiných se lišíme nejen kulturou, ale geneticky podmíněnou činností mozku, jeho biochemií určující temperament, míru odolnosti vůči stresu, sebeovládání a mnohé další.Tak jako se lišíme mezi sebou navzájem. Jen míra vloh a jejich mix jsou charakteristické pro danou populaci. Záleží na kultuře v rámci které se vlohy uplatňují, jenže ty zpětně ovlivňují kulturu. Do toho působí vnější vlivy. A tak dál. Tak se na sebe podívám do zrcadla a říkám si "Člověče, kolik jsi toho zažil a ani o to nevíš." Ale mám to všechno zapsané v sobě. Nejsem Švýcar proto, že nejsem nositelem švýcarských vloh a švýcarské kultury. Na tom nic nezmění žádné lejstro, stejně tak jako nic neznamená, že podle nějakého lejstra jsem Čech. Jenže vím já? Jen jedno si troufám tvrdit s jistotou. Jsem člověk. Ano, jsem Člověk. To by mohl být námět pro povídku.
OdpovědětVymazatProtože jsem takový, jaký jsem, nejsem Švýcar...
OdpovědětVymazatAle to taky není odpověď. Jsem (já) polovina Poláka, čtvrtina Němce a čtvrtina Slezana / Moravana. Co jsem?
Jo, vlastně to už definoval Obuvník: Homo Sapiens. Do podrobností raději nezabíhejme nemá to cenu. I když k "národním vlastnostem" jsem dost skeptický. Ty vlastnosti jsou spíše než geneticky dány přizpůsobení se okolí. Tak, jak mě naformoval život bych mohl být jak Polákem, tak třeba Rakušanem nebo Sasem. Ale asi ne typickým Čechem. Český způsob uvažování je mi sice pochopitelný - ale není mi vlastní.
A jak jste na tom ztotožnění se s "národem" vy, pánové?
Jsem jaký jsem:
OdpovědětVymazatJá jsem přesně takový, jaký jsem. Jak říká Kocour, dovedu dobře pochopit typicky český způsob uvažování, ale víc než významně často se s ním neztotožním a připadne mi to cize až vyloženě proti srsti.
V zásadě jsem tvor dost kosmopolitní, snesu se a dohodnu se s kdekým, s Indem, Číňanem, Japoncem, Kubáncem, kýmkoliv z Evropy. Ale vyloženě dobře a na stejné vlně se ale cítím být s těmi, kdo mají rádi pořádek, důkladnost a kvalitní výrobky, typicky třeba na jihu Německa, Toskánsku, ve Švýcarsku, horském Rakousku, Skandinávii, pakliže nedojde na výchovu fracků, to bychom si asi vjeli do pačesů. No ale na střety s nevychovanými fracky nevychovaných fracků dochází čím dál tím častěji i zde. Další důvod se některým místům v některých časech vyhnout.
Fyzicky jsem tu narozený, papírově jsem tu také doma. Geneticky jsem nepochybně pestrá a kvalitní evropská směska. No ale pocit cizoty mezi vlastními lidmi, kterým sice rozumím, ale neztotožňuji se s nimi, zažívám často. No ale jeden si nakonec zvykne.
Já nevím, mně se líbí od každého něco. Pocitově snad Jižní Čechy, Morava. Spíš Francie než Anglie, i když na anglosaské a zvlášť protestantské myšlení občas najedu, snad kousek anglického inženýra. Spíš Rakousko než Německo. Spíš Bavorsko než pobaltí. I kousek ruské duše s velkorysým Éch, nu vot...
OdpovědětVymazatTrocha židovského mudrování. Ovšem ksicht echt dojč jak praví manželka, správné brejličky a prý i jak Himmler, prý bych u těch černých udělal kariéru, jejich parádní uniforma by mi slušela. No brr. Tak to bych si nedal ani ve filmu.
Pocit, že chápu lidi daleko víc než chápou oni mě. Hlavně že člověk. Jen ten život by mohl být delší, jak moc jsem zvědavej.
Jižní Čechy:
OdpovědětVymazatProžil jsem v Jižních Čechách snad nejlevnější a zároveň nejbáječnější dovolenou v životě. Hned po příjezdu jsem zase frčel zpátky pro teleskop, protože tak krásné nebe s tolika hvězdami, planetami, mlhovinami a kdečím dalším, nepomrvené parazitním světlem, jsem dlouho neviděl, ani před tím, ani potom. A taky mi tam jednou strašně dožralo v poledne viděné v kombinaci s večer slyšeným. V poledne jsme hladoví, žízniví a zmožení procházkou a okolním vedrem vylezli ze zámku. V jeho bezprostředním okolí byly slovy tři hospody a všechny tři zavřené. Nebyl tam ani blbý kiosk s brigádníkem a něčím sterilním v igelitu... Večer jsem pak slyšel povzdech, že je pro lidi málo práce. Tak jsem nevydržel a dotyčného poslal do háje s tím, že by si mohl zkusit místo toho skuhrání třeba otevřít jednu z těch tří zavřených hospod u toho zámku...
Obuvníkovi:
OdpovědětVymazatRuská duše:
Když už jste zmínil tu ruskou duši, líbilo se mi kdysi v dnešním Petrohradě, tehdy Leningradě. Sever má tam u nich cosi do sebe. Pobaltí bylo docela hezké a malebné. Moskva mi dost vyděsila, je to doslova megablázinec. Moskvani ušli, ti obyčejní, když zrovna nemuseli pracovat. Docela hezký, příjemný a útulný byl Kyjev, lítost budil chátrající a rozpadající se a systematicky zanedbávaný Lvov, kdysi nepochybně krásný až výstavní. Nesmazatelný dojem po sobě zanechala v mé duši Oděsa. Tam jsem krom jiných úžasných zážitků poprvé v životě narazil na člověka, který o sobě říkal že je Žid, neskrýval se s tím byl na to naopak hrdý a perlil kolem sebe intelektem, dobrou náladou a báječnými vtipy.
Anglie:
V Anglii musí člověk lišit mezi Londýnem, jihovýchodní, turisticky atraktivní Anglií a zbytkem Anglie. Londýn je megablázinec, ale určitě tam některá místa stojí i přesto za návštěvu. Jihovýchodní Anglie je klidná, krásná, malebná a turisticky velice přitažlivá. Místňáci to vědí, využívají toho a mimo jiné je to poznat ve velkorysé cenotvorbě. Zbytek Anglie už sice není tak zajímavý a turisticky přitažlivý aspoň ne na první pohled ale zase je proti Londýnu a jihovýchodní Anglii cenově přívětivější. Z Anglie mi ještě chybí ke štěstí nějaká obsáhlejší návštěva Duxfordu.
Francie:
Paříž prý není Francie a Normandie je kapitola sama pro sebe. Zajímavé je, že ačkoliv jsem se tam již mnohokrát chystal, byl jsem tam jen jednou, asi na 2 hodiny na nákup, na který jsem si odskočil ze Ženevy. V Paříži mám velmi dobrého známého a věřím, že kdybych si to s ním domluvil, asi bych lepšího průvodce nenašel. Je to totiž velmi sečtelý seriozní starší pán a mluví báječně anglicky a Paříž má rád. Tak třeba to někdy klapne. Chtěl bych tam vidět Paříž, Normandii, Bretagne a Provence. Zkusil bych i navštívit nějaká místa, kde působili naši stíhači za války.
Draku, jako bych to viděl. Ano, je dobré všímat si dobrého. Vidět, že pro někoho poloprázdná láhev je poloplná. Kdyby tak šlo vzít a spojit to nejlepší odevšad.
OdpovědětVymazatA když se vrátím k tématu, ač rodilého pražáka, který tu má rád některá místa,především spojená s lidmi které mám rád a nosím je ve svém srdci, táhne mě to na jih. Ach ty Jižní Čechy, krajina zvlněná, ne moc rovinata ale ne samý příkrý kopec, rozhodně ne placatá ani krpatá. Táhlá návrší, údolíčka, rybníky, báně kostelíků, červené střechy chalup. Nal lány zlatého obilí u cest protkávaných chrpami, vlčím mákem a všm možným kvítím, klene se šmolkově modrá obloha s bílými duchnami oblaků roztodivných tvarů. To vše prosto oné velkoměstské hektičnosti ba až zběsilosti. I lidé jsou jiní, více takoví jak je pamatuji z dětství. Ano, i tam se mnohé mění, ale i mnohé přetrvává.
A jestliže Praha, pak ne Franz Kafka, ale Karal Čapek. A jeho bratr Josef.
Viděl jsem film Půlnoc v Paříži. Asi osmkrát. A těším se až ho shlédnu po deváté. Předevčírem večer jsem potkal starou tramvaj vozící turisty. Představuji si, že procházím ztichlými ulicemi, odbíjí půlnoc a najednou zastaví ta stará tramvaj s rozjařenou společností a průvodčí mě zve dál. A ta tramvaj mě odváží do starých časů, mezi ty, o kterých jsem slyšel vyprávět ale i ty, keré jsem i znal nejen z fotografií. Vidím starý film, dům ve kterém jsem prožil kus života, ach škoda, že není vidět za jeho zdi. Vždyť tam, právě tam museli být ti, po kterých se mi tak stýská....
No nic.
Re Švýcarsko:
OdpovědětVymazatOno dnes asi ani Švýcarsko není to, co kdysi bývalo:
http://zboril.blog.idnes.cz/c/446741/Svycarsko-Multikulturni-raj.html
... není co kdysi bývalo... / ZŽ:
OdpovědětVymazatA kdo, nebo kde, je to stejné, jako to kdysi bývalo? Němci zlemplovatěli a zlenivěli, dávno nejsou tím, čím bývali. To samé zde, dřív jeden šikovný, zručný a bystrý vedle druhého, kdo šikovný a zručný nebyl, styděl se a byl skromně zticha. Dnes? Dnes má debil obě ruce levé a ještě z toho řve nadšením na celou tramvaj. Měli jsme za 1. republiky zákon o potulném cikánstvu, co máme dnes? Positivní diskriminaci a politickou korektnost. Francouzi a Britové? Škoda slov. Sem tam najdete nějaké stopy pravých Britů na venkově, severu a ve Skotsku. Ve Francii snad něco ryze francouzského ještě zůstalo v Normandii, možná jinde na venkově. Ani ti Švýcaři už nejsou jako bývali ale u nich je aspoň politik odvolatelný, když na to přijde a na rozdíl třeba od Rakušáků aspoň zakázali stavět ty blbé minarety a pište si, že bude-li třeba, tak politiky odvolají a přitvrdí. Ve Švýcarsku na výletní lodi jsem viděl, jak si malá turecká holka dělala srandu ze svého tatíka, protože neuměl správně vyslovit název jedné místní vesnice, zatímco ona ano. Zjevně se jí to Švýcarsko dostalo pod kůži, něco takového jsem tady ještě neviděl. Rozhodně je vidět, že to tam s dětmi "umí". Ta země čelí, podobně jako jiné, mnoha tlakům, ať už multikulturním oblbovacím zevnitř i z okolí, tak imigračním a dalším. Na rozdíl od zblblé Skandinávie, usilující o sebezáhubu v přímém přenosu, Švýcary bych neodepisoval, tam pořád ještě stát funguje a hlavně lidi nemají totálně vymetené palice a to je velice dobře. Německo už také dává poslední dobou dost znát, že se mu tyhle pitomé experimenty nelíbí. Uvidíme, naděje a šance pořád jsou. Jen ten debilní islám je pořád stejně blbý a agresivní v čase a prostoru, byť tedy Halíkové a další Quislingové se mnou nebudou souhlasit, ačkoliv denní zpravodajství je co chvíli usvědčuje ze lži.
Páni, chlapi, to je nádherného chytrého citlivého psaní, co jste tu včera a dnes napáchali. Krásná hodinka a víc! Snad aji já brzo zase začnu něčím přispívat ostatním, doufejme. Problémy v rodině, které jsem ani stínem nezpůsobil - časté ochromení jakékoliv činorodosti, hloupé a pošetilé, že. Dobrou!
OdpovědětVymazatJakubovi S.:
OdpovědětVymazatTen závěr se nám tak nějak neplánovaně docela vydařil, o to je to vlastně lepší, že to vzniklo více méně samovolně a neplánovaně. Obuvník má v sobě jakési romantické a literární střívko že?
Problémy jsou potvory, které čas od času na člověka přijdou, aby otestovaly jeho vlastnosti, schopnosti a sílu jim čelit. Tak se tím vším především nenech trápit a deptat, protože deptat se a trápit se má člověk jen tím, co způsobil úmyslně, nebo mimoděk, třeba nedomyšlením následků. To ostatní je třeba brát s pokorou, smířit se s tím a je-li to možné, tak třeba i zkusit napravit škody napáchané někým jiným, ať už z blbosti nebo schválně. No ale trápit se a deptat se kvůli tomu je prostě nesmysl. Takže hlavu vzhůru prosím!
Ale co střívko - střevo, a tlusté. No tedy odborně: intestinum, a nikoliv caecum, nýbrž crassum, a poeticum, amici! A ovšem nejen on. Debitor sum.
OdpovědětVymazatA zkuste si popřekládat...