pondělí 21. září 2015

O balení



    Musím se pochlubit - balit opravdu umím. Balím dobře, na několik způsobů, s profesionálními výsledky a dokonce snad i umělecky. Mých služeb z oblasti balení se celá léta dožadovali a stále dožadují nejen kolegové a přátelé, ale i kolegyně a rodinní příbuzníci. 
   Tomu, neváhám říct umění, jsem se naučil v sedmdesátých letech minulého století, kdy jsem sloužil v jedné (nyní) zahraniční armádní destinaci - v Liptovském Svatém Mikuláši. Podhorské městečko, průmysl veškerý žádný, jenom Kožiarské a Drevárské závody - rukavičkářství a výroba dýh. Chalani odjížděli za prací většinou do havírny v Ostravě a potenciálních ženichů nebylo dost. Jen velká vojenská posádka v městě a druhá v blízké vesnici Liptovský Peter.  

   A právě tam jsem sloužil jako mladičký důstojník ve funkci "pomocníka politruka" tedy oficiálně pomocníka zástupce velitele útvaru pro věci politické. Můj šéf, podplukovník,  byl Čech jako poleno kdesi od Domažlic - ostatně tenkrát byla kasárna více česká než slovenská. V Čechách to prý bylo právě naopak. Můj velitel byl, kromě toho,  že byl voják a komunista byl taky chytrý a vzdělaný člověk - na lampasáka až snad příliš. Takže jsme si brzy porozuměli - vojnu jsme brali jako zaměstnání, nikoliv povolání. On mi nedělal vojnu a já jemu potíže. Měli jsme služby rozděleny tak, že on přijel do kasáren ranním autobusem a byl v kanceláři už před sedmou, já jsem se přibatolil až kolem osmé - po poklidné snídani, kterou jsem konzumoval na svém pokoji. Naopak on nenápadně zmizel prvním vojenským autobusem ve 13:00, který jezdil do města do objektu B a tak nějak se ztratil domů. Já měl za úkol jeho neexistenci krýt před nadřízeným. Služba DVT na lampasáky přišla tak jednou za tři měsíce. Doufám, že jsem tím neprozradil nějaké vojenské tajemství - ostatně ČSLA už neexistuje, tak co. 


   Měli jsme ale dost práce - ve dvou objektech bylo několik tisíc záklaďáků, studentů vojenských odborných škol i "absíků" a ti potřebovali kromě PŠM také nějakou zábavu v době osobního volna. Fungovaly tam tři kapely, dvě beatové a jedna "country-westernová", dramatický kroužek, kde se angažovaly i místní dievčatá z Kožiárských závodov - krásná, mladá a vdavekchtivá, zorganizoval jsem tam i Divadlo hudby, kde nám z Prahy posílali každý týden nové gramodesky (i Beatles!) a dokonce jsem si prosadil i místní rozhlasovou stanici rozhlasu po drátě  (do éteru nás nepustili), která vysílala ráno a večer a v sobotu dopoledne nejen hudbu, ale i programy, které jsme sami napsali. Podmínkou velení bylo, že se každé úterý vysílala četba z jimi doporučené knihy. Začali jsme dílem gen. Ludvíka Svobody "Směr Praha". Vytáhl jsem si z absíků dva kluky, kteří nejen uměli číst, ale mluvili česky (tedy ne pražsky, brněnsky, plzeňsky nebo ostravsky) a měli na mikrofon příjemný hlas jeden byl baryton a druhý dokonce basbaryton. A s těmi jsem vždycky načetli pár relací dopředu a oni mohli jít místo do studia do Jamníku do krčmy. Pak už jsem zkusil Malaparteho "Kůži" a jakožto čistě protiválečnou literaturu jsem ji i prosadil u velitele TU. Byl to rodilý Ukrajinec, válečný hrdina a férový chlap.


   Kromě toho jsem měl "na triku" i dvě vojenská kina, která promítala denně filmy - kupodivu tenkrát ještě bez cenzury. I když přiznám - mnohem větší úspěch než "Démanty noci" Jana Němce měla třeba celá série "Angelik".  A taky jsme organizovali "přepady" - tedy ukázky vojenských taktických akcí, kdy se brzy ráno vydalo pár vojáků k některému z blízkých pionýrských táborů, před budíčkem naházelo do lesa pár dělobuchů, v návětří zapálilo dýmovnice a s cvičnými hlavněmi našroubovanými na samopaly SA-26 za velkého řvaní vystřílelo celou bedničku slepých. Nevím proč, ale měli představovat belgický výsadek ve vnitrozemí a od "našich" se lišili tím, že místo čepic měli na hlavách pirátské šátky. Pak tam vlítla druhá polovina určených a "Belgičany" vystřílela. Až vedoucí tábora zase sesbírali  dětičky z lesa, kam obvykle utekly, povídali jsme jim o tom, že svět je rozdělen na ty hodné, "naše" a na "nepřátele" z NATO. A že určitě vyhrajeme. 


   Abych ale abych nezapomněl, co jsem vlastně chtěl. Bohatý (ne)vojenský program vyžadoval nějakou motivaci pro vojáky - střelba slepými neuvěřitelně zasvinila celý samopal který se musel vycídit a taky snídaně už nebyla obvykle čerstvá. Takže vojáci dostávali od nás knihy. To jsem měl na starosti zase já. Ve "Slovenskej knihe" v Mikuláši byl tehdy dost velký výběr českých knížek - i když ve slovenštině vycházely dobré cizojazyčné knihy mnohem dříve než v češtině. Ty tam pochopitelně byly taky - a slovensky tehdy bez problémů četl snad každý.

Byl jsem v knihkupectví tak častým hostem, že na mě prodavačky pokřikovaly až na ulici, že mají nějakou novinku i když jsem jen šel kolem.  


   Knih bylo potřeba hodně a já si je chtěl přečíst a nechtělo se mi je všechny kupovat. Takže jsem nakupoval tu "krásnou literaturu" do zásoby. Každou knížku jsem opatrně rozbalil, přečetl a pak nastala nutnost knížku zase zabalit tak, aby se nic nepoznalo. Po několika pokusech jsem dosáhl toho, že všechny sklady a ohyby byly na svých místech, zálepky také - a knížka byla zabalená jako od profesionála. Tuhle zručnost jsem si odnesl i do civilu a "podváděl" jsem takto i svou budoucí ženu. Dostala ode mě občas knížku - ale já už ji měl přečtenou. Musel jsem ale dávat dobrý pozor, abych se neprozradil, že ji už znám. 

Pak jsem zvládl i jiné způsoby balení - našikmo, se záložkami. No a odborně zabalených knížek a dárků (zvládl jsem dobře zabalit i předměty hodně roztodivných tvarů) si všimli nejen rodinní příslušníci, ale i přátelé a kolegové a tak mám před vánoci spoustu práce. Dárek musí být krásně zabalený - to k dárku přece neodmyslitelně patří.



Ta moje mi občas říká, že ona vždycky balila spíše chlapy - a že já mám štěstí, že tak dobře umím balit jen ty dárky. Protože jinak...


Nicméně si myslím, že má spíš štěstí ona. No ni?





Vysvětlivky:


havírna - uhelné doly
chalani - chlapci
DVT - dozorčí vojskového tvaru
PŠM - politické školení mužstva Bylo povinné
záklaďák - voják základní služby
absík - absolvent vojenské nebo civilní střední školy. Budoucí nižší důstojník
TU - technické učiliště PVOS  - protivzdušné obrany státu
SA-26 - samopal na pistolové střelivo 7,65 se skládací pažbou, tzv. pumpička 

79 komentářů:

  1. Tak to jsem si hned poránu užila, kocoure. Díky. A takové vzpomínky si necháváte pro sebe? Hanba! Na vojnu vzpomínat nemůžu, škoda. Podle toho co jsem četla, měl jste kliku. Ale proč? Protože jste šikovnej a mazanej a dobře vedenej od rodičů. Vaše paní to všechno vzala za ten správnej ženskej konec, že totiž sbalila vás. Nevím sice, jak po letech dále kooperujete, ale určitě to nuda není, Těším se na další pokračování!

    OdpovědětSmazat
  2. Stydím se, neumím balit. Rozbalovat- to je jiné kafe.
    Manipulace a zneškodňování obalů za použití průlomových prostředků je moje specialita, neustále vyvíjet a získávat nové prostředky a metody práce v rozbalovacím oboru. Obal jak známo rží jednotlivé části ……… pohromadě, maskuje jeho typické vizuální znaky a vytváří jako vedlejší produkt odpad. Cílem balení (maskování obsahu) je prosazení určitých zájmů a požadavků jednotlivce, skupiny či organizace. Proto je třeba rozbalovat, rozbalovat a rozbalovat až po důkladné klasifikaci v devíti bodech:
    1. Způsob iniciace systému
    2. Cíle sledované „BALITELEM“
    3. Možnosti rozpoznatelnosti
    4. Způsob umístění
    5. Subjekt umístění
    6. Subjekt iniciování obalového systému
    7. Výrobce obalového systému
    8. Místo výroby obalového systémů
    9. Charakter – druh použitých obalovin
    Pozor na „Balíky“
    4P

    OdpovědětSmazat
  3. Eeee - EK, nejste náhodou jeden z těch dvou co kouřili ve skladu celuloidových trubiček - tedy bezdýmého střelného prachu? Toho, co již neexistuje? [;>)

    OdpovědětSmazat
  4. Anonymní(mu):

    Ek jedním z těch dvou vcelku bez pochyby nebude. V opačném případě by to totiž byl onen tak dlouho hledaný důkaz existence života po životě a jeho možnosti kontaktu s kyberprostorem :-)

    OdpovědětSmazat
  5. Vakátní hlášení: Nic se nestalo.
    4P
    PS.

    Jen jeden úchvatný komentář vyvržen přímo od kořenů (podzemních): Anonymní Astra řekl(a)...

    EK, každej dělá, co umí. Ty jenom blafeš a skutek utek.Rejpat dovede kdekdo.

    21. září 2015 8:37:00 SELČ

    OdpovědětSmazat
  6. Boha jeho, to jsem si po pár dnech užil. Já - vojín-absolvent spojař. Co s filosofama a přírodovědou, že. Snad je pustit ke zbraním? Zato umím napořád přijímat a vysílat -- --- ..- ... . --- ...- -.- ..- ; to se nikdy neztratí, že?
    Já se zas zapojím. Ovšem s tolika chytrýma chlapama to není dycky ajnfach, elementary, dear Watson...

    OdpovědětSmazat
  7. EKobalík mě svým rozborem docela zaujal. Netušila jsem, že tak prostá věc, jakou je rozbalování,je taková fuška. Aspoň mně to nikdy tak nepřipadalo. Rozkošně rozbalování zamlžil. A to je právě ta chyba, které se dopouští tolik lidí, tedy mužských. Obsah má vypadnout na první dobrou - chicht

    OdpovědětSmazat
  8. Faktická

    Kdybych já uměla balit mužský tak, jako neumím balit dárečky, v životě bych žádného neutrhla. No, aspoň jedno balení že mi jde.......

    OdpovědětSmazat
  9. Jakube, jako bývalá skautka jsem uměla morseovku dokonale, teď umím jen SOS a pár doprovodných slov - papírníci, junácká hůl, cílovníci, akát, i rarášek, ale nejvíc se mi líbila zrádná žena, lupíneček má taky něco do sebe. atd. Je tady v ulici ale zajímavý jev. Vždycky v létě, když jsou okna otevřená, je slyšet vysílání morseovkou. Třeba celé dopoledne, šíleným tempem jede ten někdo s nějakou zprávou do světa. Myslela jsem, že tahleta zábava, koníček, že už je pryč, a není. To se mi líbí. To vaše slovo je "morseovku", ale byla to fuška, neoddělil jste ta písmena dobře. Příště prosím lepší úpravu. Jinak jste jednička!

    OdpovědětSmazat
  10. Tak tohle je pro mě mučírna. Už při ručních pracech bylo mučením cokoli podnikat s papírem natož s tkaninou. Na rozdíl s čímkoli od "železa", plastů a podobně, tedy tvrdých materiálů. Školní úlohy za mě vyšívala babička. Nikdo neměl tak pavidelný řetízkový steh...Umět přišít knoflík, to chápu, ale pro kluka vyšívat, no fuj. Vrcholem balení pro mě je narvat do zdobného pytlíku a převázat mašlí. Jinak, když už to musí být, využívám profesionálů. A to není tak často, tak se mi neprodraží. Samotného mě zajímá ne balení, ale obsah.

    OdpovědětSmazat
  11. Nojo Obuvníku,
    je fakt, že to není dostatek "mužné". Ale obal prodává. U žen dokonce několik vrstev obalu způsobuje ten elementární zájem druhého (v dnešní době i prvního) pohlaví. Protože co je vlastní obsah ženy?
    Vyšívání - též jsme měli na škole. Nenáviděl jsem. Raději jsem se naučil na šicím stroji SINGER. Byl jsem požádán matinkou, abych jej očistil a promazal - no a při zkoušení jsem se naučil šít. Umím si zkrátit nohavice, zalátat džíny, ušít pouzdro z kůže a tak. Víc nic. Ale turistika a horolezectví mě naučilo, že když si něco natrhnu (kromě p*dele) tak si to musím umět pevně sešít - na krásu se ale nehrálo. Obyčejnou jehlou a nití z KPZ. Nosit sebou "ZPĚVÁKA" nebylo dost dobře možné.
    Tu Singrovku jsem podědil a mám ji doma. Je z roku 1923 a šije jak šílená - i tři kůže na sobě - jen se musí hodně šlapat. Před měsícem se utrhl řemen a při pokusech o jeho zkracování jsem zjistil, že i německá kůže ztrouchnivět může. Původní řemen padl kdysi v šedesátých letech, tento byl rezervní. Měl jsem obavu, že kulatý kožený řemen patřičných parametrů už neseženu. Podnikl jsem několik výprav po internetu a nic. Pak mě napadlo napsat "na šlapací šicí stroj". A za necelou stovku jsem koupil řemeny dva, dokonce i správné délky. Divné, že?

    OdpovědětSmazat
  12. Dnes lze bez problémů dostat kruhové oběžné usňové řemeny na mašiny z dvacátých let, klasické singrovky? No prosím. Pak že nejsou pěkná překvapení. Jakkoli v měřítku poněkud menším než třeba migrace...

    OdpovědětSmazat
  13. všeob/1
    jasné porušení postupu balení/rozbalení.
    Malá chybka a .............V REKTU, ehm.
    Zachovejte nepokoj a neklid.
    4P

    OdpovědětSmazat
  14. Balení:

    Balení mi nečiní potíže v jakémkoliv smyslu toho slova, tedy jak dárků, tak zavazadel a tak i slečen, když na to přijde, ale rozhodně to není můj nejoblíbenější a nejvyhledávanější druh balení.

    Materiály:

    Mám nejraději ze všeho dřevo, kovy, sklo a plasty. Nicméně zvládám i fólie, látky, papír a podobné záležitosti, barvy také, štětcem či jinak nanášené, všechno má svoje a chce to nevzdávat se hned při prvním nezdaru, když už se z nějakého důvod z počátku nedaří dle představ. Ale samozřejmě, že člověk se pravděpodobně nejvíc „skamarádí“ s těmi materiály, se kterými se mu daří „od ruky“ tak nějak samo a přirozeně. I když zase překonávání překážek má také své kouzlo, nesestává-li práce s nějakým materiálem jen z těch překážek a zádrhelů a prakticky ničeho jiného, a vždy se dají takové najít.

    Singerovka:

    Také nám někde zůstala po babí. Nádherná, „věčná“ a velice funkční věc.

    S&B:

    Povaha oněch materiálů je výbušná a tak si myslím, že když čas od času něco „řachne“, není to zase až taková podivnost. Důležité a podstatné je, aby když se něco takového stane, aby neletěla do luftu celá fabrika s celým městem, což se zjevně nestalo, protože na to někdo správně a zavčasu pomyslel a provoz fabriky je povaze oněch materiálů poměrně dobře přizpůsoben.

    OdpovědětSmazat
  15. S s B. zdroj netajných info. analíza : http://jdem.cz/btttb4
    Zajímavá je info o ztrátě respektu pracovníků k prováděným pracem na str.54
    Představení objektu Ládovna
    Objekt Ládovna spadá kompletně do pyroprovozu. Jsou zde objekty pro výrobu, zpracování, skladování a ničení třaskavých složí, Objekt 28 a 341 Výroba zápalek, Objekt 41 Výroba složí, sušárna a sklady složí,
    Laboratoř jako Objekt 26 a Obora se sklady bezdýmného prachu a ničiště.
    Objekt Ládovna má celkem 138 zaměstnanců a všichni zaměstnanci na všech pracovištích tohoto objektu jsou zařazení do pyroprovozu. V objektu Ládovna se pracuje na dvousměnný provoz.
    Sada pracovních pomůcek v rámci tohoto objektu je téměř totožná s předchozím objektem, oproti objektu Lovecká je v tomto objektu nutno používat navíc triko s dlouhým rukávem.
    4P

    OdpovědětSmazat
  16. Dost třaskavé informace.
    Když člověk ztratí respekt k trhavinám, třaskavinám nebo výbušninám, ony si jej za čas zjednají samy. Ale to platí i o el. proudu a podobných záležitostech, třeba autech nebo motorkách.
    Ale marnost nad marnost. Prý zakopl člověk nesoucí v tyglíku směs do zápalek nábojů. Za porušení bezpečnostních předpisů dostal trest smrti, který byl bezodkladně vykonán. ¨
    Ale není to moc k smíchu.

    OdpovědětSmazat
  17. Respekt k nebezpečným věcem:

    Ano, kdo ho nemá, se buď poučí z cizích chyb, nebo vyhraje Darwinovu cenu. A proč ten tyglík nosil? Chtěl si ho čórnout? Je-li to nebezpečné, proč tam na to není dopravník co se netřese a nezakopává?

    Dlouho jsem se divil, že jsou počty zabitých a zmrzačených při dopravních nehodách velmi nízké v porovnání s rostoucí mírou debility, agresivity a ignorance, s jakou se u nás jezdí. No a vida, za poslední zhruba rok nám to začalo utěšeně stoupat. A že jich není ještě víc mohou mnozí poděkovat jenom a pouze ne jejich řidičskému (ne)umění, to je i jejich okolí většinou spíš ohrožuje, ale rostoucí míře pasivní bezpečnosti vozidel a pořád ještě dost kvalitní medicíně.

    OdpovědětSmazat
  18. Draku, jen doplním o své poznatky.
    Střídám auta, některá jsou "pokusně" vybavena zařízením které dovede, mimo jiné, po programovém přenastavení nad určené vlastnosti skenovat a rušit vlnové délky vyzařované "pomahači". Prostě jim vrátí odraz se správou "nejsem tady". Jízda s touto výbavou se stává pohodovou bez stálého dělení pozornosti věnované provozu s tachometrem a stresem kde vybafnou a budou vnucovat pomoc. To mimo jiné ve vlastnostech je vyhledávání drncanců, děr, čtení čar, značek, světel i návěstidel pro dopravník bez zakopávání a třesu. Jediné co mne udivuje je jak silně září vozy VOLVO ve spektru které není vidět....prostě pohádka?
    Změna chování motorů VW při zahlédnutí STK je jen odvar.
    4P

    OdpovědětSmazat
  19. EK, máš na mysli toho parkovacího asistenta s antiradarem? To je aktuální hitovka. Dobrý, ale není to medicína na veškerá měření. Úsekové měření, tlakové senzory ve vozovce, indukční smyčky, nové laserové měřiče, kamerové měřiče, policejní vehikl v civilním provedení měřící v provozu. Proti tomu nepomůže ani vysooktanová svěcená voda. Tyhle hračky nepoužívám, protože nespěchám, rád se kochám. Většinou. No a krom toho vím, kde měřej.

    OdpovědětSmazat
  20. Obuvníče, ne ne, není to asiant, je to PCL v nekomerční pokusné podobě pro prům. užití v autonom. přepravních zařízeních omezeného dosahu. A není to moje, jen to zneužívám.
    4P

    OdpovědětSmazat
  21. A PCL je co? / EK:

    PCL Pacific Coast League (AAA baseball)
    PCL Posterior Cruciate Ligament
    PCL Printer Command Language
    PCL Psychopathy Checklist (criminal psychology)
    PCL Printer Control Language (Hewlett Packard)
    PCL Polycaprolactone
    PCL Perry-Castañeda Library (University of Texas)
    PCL Passive Coherent Location
    PCL Pilot Controlled Lighting
    PCL Personnel Security Clearance
    PCL Process Control Language
    PCL Physique Chimie de Laboratoire (French school subject)
    PCL Pre-Code Looking
    PCL Power Control Lever (aviation)
    PCL Password Cracking Library
    PCL Pocket Checklist
    PCL Provisions for Credit Losses (banking)
    PCL Pictorial Computing Laboratory
    PCL Protective Concentration Level
    PCL Pucallpa, Peru - Captain Rolden (Airport Code)
    PCL Process Control Laboratory
    PCL Periciliary Liquid Layer (physiology)
    PCL Primary Congenital Lymphedema
    PCL Pneumatic Components Ltd (UK)
    PCL Parish Catechetical Leader
    PCL Per-Core License
    PCL Post Conference List
    PCL Parallel Communications Link
    PCL Program Control Logic
    PCL Pattern Comment Line(s)
    PCL Pitch Change Link
    PCL Protective Concentration Limit (remedial environmental activities)
    PCL Positive Control Launch
    PCL Plama Consortium Limited
    PCL Permissible Contamination Limit
    PCL Penguin Client Library (Club Penguin; gaming)
    PCL Personnel Control List
    PCL Progress Checklist
    PCL Proving Center Lab
    PCL Poste de Commandement Local (French: Local Command Post)
    PCL Proto-Cal Laboratories Limited (Antrim, Northern Ireland)
    PCL Programmable Communication Line
    PCL Product Computing Module Load(s) (Nortel)
    PCL Production Capability Lead Time
    PCL Preliminary Change Letter
    PCL Pre/Postwork Check List
    PCL Pre-designated Conventional Load
    PCL Process Check List
    PCL Preferred Client List
    PCL Paintball Club des Lions (French paintball club)
    PCL Post Closing Liquidity (finance)
    PCL Portable Computer Lab
    PCL Potato Council (Agriculture & Horticulture. Development Board; UK)
    PCL Polish Clan League
    PCL Partnership for Continued Learning (Ohio)
    PCL Peruvian Crewing Limited (ships)
    PCL PhoXo Core Library (software)
    PCL Permanente Commissie Leerlingenzorg (Dutch: Needs Committee)
    PCL Primary Coolant Loop (nuclear power)
    PCL Public Company Limited (Thailand)
    PCL Public Contract Law
    .....

    ?????

    OdpovědětSmazat
  22. PCL? Kdyby byl EK charakter, tak by nás netahal na nosy a ihned napsal, o co kráčí. Takhle se drak absolutně vysílil a zcela zbytečně. Co je PCL - EK? MSF! FYI jsem z toho jelen! ( MSF = měj se fajn, FYI - For your information). A ještě přihodím FUD - fear - srach, uncertainity-nejistota, doubt - pochyby !

    GL - good luck!

    OdpovědětSmazat
  23. EK je asi voják...
    Protože ti se vyjadřují ve zkratkách. Třeba MARS (to byly mizerné, leč levné cigarety) prý znamenalo Malá Armádní Redukovaná Sparta. Podle jiného klíče to byly plechové skříňky na drobné součástky a znamenalo to Mechanizace, Automatizace, Racionalizace, Specializace. On člověk vypadá hned zajímavěji, když mluví v kódech, že, EK? [;>))

    Ale přidám jeden další výklad výrazu PCL = pentrioda (elektronka) se sériovým žhavením, používaná ve starých televizorech. Například PCL 82 nebo PCL 85 - to byl generátor vertikálního rozkladu obrazu a když obraz běhal nahoru nebo dolů a nedal se zasynchronizovat, obvykle pomohla výměna této lampy.
    To jste nevěděli, heč!

    OdpovědětSmazat
  24. STK. Omlouvám se, moc to také nechápu, však velice účinno. Zde nástin:
    http://www.google.com/patents/US6995705
    a zde to ostatní pro TVP a hud. nástr+zesil: http://www.conrad.cz/elektronka-pcl-86-14-gw-8-trioda-pentoda.k130632.
    už mne to neba.Tak přřřřříště.
    4P

    OdpovědětSmazat
  25. Tolik času na takový blbovinky? :-) Škoda života! Co to EK je asi ve vojenské hantýrce? Napadají mě samá nepublikovatelná slova :-) O těch lampách, kocoure,to jste mi dal, jsem to fakt nevěděla a myslím, že po tom, co jste to rozšifroval, nebudu asi moct dlouho spát. Pošlete mi laskavě obratem prášky na spaní. Nebo to bude na žalobu!

    OdpovědětSmazat
  26. Tolik práce s PCLs... vanitas vanitatis!

    OdpovědětSmazat
  27. Pro Astru:
    To nic, to už je asi stáří. Pamatujete si přesně na svůj první den ve škole nebo první rande, ale co bylo včera na večeři ne.
    Takže mám vědomosti, které jsou mi dneska na dvě věci.
    I když občas zazářím - předloni jsem v Praze dělal ve Státní opeře takové mezinárodní baletní matiné a kdosi z tanečníků z Japonska donesl studiový pásek. Kolegové hostitelé sice měli k dispozici Studera, ale nikdo z nich neuměl do stroje založit pásek. Když jsem pustil ruce "na automat", bylo to hotovo za pár vteřin. Ruce si to pamatovaly. Málem mi zatleskali. To je ale zručnost, podobná rozdělání ohně pomocí třech dřívek a tkaničky od bot. Mimo jiné - i to umím. Ale už málo bot má tkaničky. Je to samý suchý zip. [;>/
    Když jsem si předloni (nebo před-předloni?) chtěl dát v lese svou cigaretu a zjistil jsem, že nemám zapalovač a do civilizace je to skoro dvě hodiny chůze, zvolil jsem raději objektiv od foťáku. Funguje to.

    OdpovědětSmazat
  28. Užívání zkratek:

    Užívání zkratek šetří práci, ale jen v případech, kdy je jejich užití na místě, například když autor píše delší text a zbytečně by se vysiloval častým opakováním téhož. Ale pravidlo je, že součástí textu je seznam použitých zkratek a není od věci při prvním zmínce zkratku „rozvést“. Jedná-li se o jednu jedinou zmínku, je vhodnější obejít se bez zkratky a rovnou to rozepsat. Také je třeba vážit okolnosti, kdy s kým a o čem je řeč, protože s lidmi ze stejné profese se mohu bavit „hutněji“ a jiným způsobem, nežli s lidmi mimo obor, zkrátka je zapotřebí používat představivost a vcítění se.

    Astře:

    drak se rozhodně nevysílil, měl to hotové za necelých 20 vteřin.

    Končetiny a automatické chování:

    Spousty věcí, které děláme, jsme schopni provádět tak nějak automaticky, autonomně, aniž bychom na to mysleli. Jsou zažité, zažrané kamsi a automaticky a neuvěřitelně rychle vykonávané. Podezřívám zrak mozeček a míchu, že jsou tak nějak prodrátované na přímo, jinak by ta rychlost nebyla možná. Například ovládání auta. Až jednou budu muset sednout do nějakého krámu s automatickou převodovkou, zapomenu na to myslet a dám volný průchod automatice zvyklé na tu manuální převodovku, to bude bengál :-)

    OdpovědětSmazat
  29. Ale vždyť já vím, draku, že jste to zkopíroval. Jsem sice internetová nanynka, ale tohle už dávno znám. :-) Teď marně pátrám po horní liště. Za poslední dobu se mi ztratila už podruhé. Nevím, jak na to. Musím povolat do zbraně vnuka, aby to spravil. Nemůžu si zesílit nebo zeslabit zvuk v ampliónech, nevidím na hodiny, na kalendář, jsem jako bez ruky. Musím všechno zadávat ve vyhledavači furt dokola. Ta lišta je prostě nevychovaná a je to mrška. Odejde si, kdy se jí zachce,

    OdpovědětSmazat
  30. Lišta / Astře:

    Zkuste zajet myšákem do míst, kde se lišta obvykle vyskytuje. Měla by se objevit znovu, aspoň dokud tam ten myšák bude. Jestli se bude objevovat po najetí myšákem a po jeho odjetí zmizí, tak má povoleno automatické schovávání a to je potřeba „odnastavit“. Ve Woknech se to dělá tím, že se na liště cvakne pravým myšákem a levým se zvolí, že se schovávat nemá.

    OdpovědětSmazat
  31. Draku - udělala jsem - lišta se neobjevovala.Bojím se dělat další pokusy, že si to všechno zmatlám. Už se mi to jednou přihodilo a já jsem napáchala takový věci, že by se za to nestyděl ani Einstein. Díky za snahu, povolám vnouče. Na co ho vlastně mám, ne?

    OdpovědětSmazat
  32. Astře:

    Asi bude líp, když to udělá někdo, kdo vidí co dělá a ví co dělá. Já jsem kdysi, nevěda čeho činím, „vygumoval“ úplně všechno z routeru od CISCA, dodnes nevím jak jsem toho dosáhl, ale bylo to hotové ani ne za 2 vteřiny. Zapletly se mi pazoury, stiskl jsem místo původně zamýšlené nějakou jinou pakombinaci kláves a bylo hotovo, totálně. A bylo to hotovo včetně zápisu na FLASH, takže už nepomohl ani reset :-) Plecháč najednou nevěděl čí je :-) Dával jsem ten bordel dohromady tenkrát několik hodin a ještě mi museli intensivně pomáhat. Záloha nebyla k mání a cucat si z prstu co všechno a jak má být nastaveno nebylo zrovna snadné...

    OdpovědětSmazat
  33. Já vím, Draku. I já jsem si párkrát "odpálil nálož".

    Každý si váží práce pyrotechniků, jsou o nich filmy - ale takový ajťák dokáže za pár sekund napáchat i mnohem větší škodu, i když obvykle on sám přitom nezemře.
    Třeba taková síť, která řídí letecký provoz nebo vodohospodářství nebo energetiku...

    Moc na ty krabice spoléháme. A nekontrolujeme je příliš - většinou to ani "ručně" nejde. Jednou se nám to ale krutě vymstí - a nebudou to nutně muset být hackeři. [;>)

    OdpovědětSmazat
  34. Astro, jaký máš systém, co jsi dělala naposled před tím než lišta zmizela, měla jsi ji stálou nebo schovávací, zkus myší zajet na všechny okraje obrazovky (obvykle ji mám na dolním, ale manželka mi ji někdy neví jak přemístí ke straně). Jestli to nepomůže, restartuj. A podej sem report.

    OdpovědětSmazat
  35. Výroba průšvihů / StK:

    Ano, říkat se tomu dá všelijak, odpálit nálož zní docela výstižně, zejména je-li míra destrukce veliká a efektu je dostiženo v extrémně krátkém čase ;-) Dá se také šlápnout do ......, nebo na naběhnout si na vidle, něco zmotat, zvorat, zprasit, atd, atp, čeština je v tomto ohledu velice bohatá, málem nevyčerpatelná. Mimo jiné i proto jí mám velice rád.

    Sítě jsou fajn, ale já pokládám za nezbytné ovládat a zvládat i nouzové postupy v případě, že je něco částečně nebo i zcela nefunkční. Současné zatracené trendy, kdy vše je uměle děláno tak, aby data byla v cloudu, tedy v čoudu a bez toho to pokud možno vůbec nešlo, činí ale tu zranitelnost hned mnohem větší, ne-li rovnou fatální. Pouhopouhý vedlejší efekt pouhé nenažrané idiocie, nebo rovnou záměrná sabotáž, případně plíživý, nenápadný nástup kybertotality? Asi to třetí že? Ta zranitelnost nebyla asi úplně původním záměrem, ale na druhou stranu je vlastně velmi dobře, že ta nastupující kybertotalita, bude poměrně snadno zranitelná. Znepokojující je, že není vidět skoro žádný odpor.

    OdpovědětSmazat
  36. Ano, Draku. Závislost na síti je jako závislost na elektřině. V něčem horší. Stačí kolaps sítě, zničení důležitých datových center a nekoupíš ani rohlík. K tomu to směřuje, jestliže budou zrušeny hotové peníze. Peníze byly data a ta nejsou, nemáš ani floka. Směna zboží mezi dvěma subjekty, nově vyžaduje třetí subjekt. Banku. Vznikl obecný bankovní monopol. V záplavě "významých" zpráv jako loni o Ukrajině, nyní o uprchlících, zítra ...necháme se překvapit, a navazujících nekonečných diskuzí, zanikají "drobnosti" jako je záporná úroková sazba. Svěříš bance peníze, banka s nimi nakládá jenže místo aby ti platila úrok jako odměnu, jako podíl na zisku, nechává si platit. To bylo něčím umožněno. Zatím co dříve banka vydělávala půjčováním cizích peněz a na tom základě vyplácela odměnu, nyní vydělává na základě vnuceného monopolu na zprostředkování transakcí. Se zánikem hotových peněz bude monopol absolutní. Nad svými penězi nebudeš mít naprosto žádnou kontrolu, tak jako mizí kontrola nad nemovitým majetkem, jehož vlastnictví není založeno faktickou držbou osvědčenou, pro jistotu, deklaratorním zápisem někde, ale konstitutivním zápisem chráněným méně než přístup do čehokoli chráněný jakýmkoli heslem. Nechráněným vůbec. Tak aby ses každý měsíc přesvědčoval, jestli ti patří co to patří. Kdokoli se může a to dost snadno vydávat za tebe. Vrátíš se z dovolené a nemáš kde bydlet. A nedomůžeš se. Představ si, že tohle bude také v elektronické podobě. Jedno kliknutí a nemáš nic, jsi nikdo. No a co? Koho to bude zajímat? Filmová dystopie nás dohnala. Jenže, ano, tenhle systém je obecně zranitelný. Něco se stane špatně a v nenávratnu zmizí důležitá data, nebo alespoň na takovou dobu, že důsledek bude stejný. Jestliže postihne většinu nebo významnou část lidí, dojde ke kolapsu a k vytvoření nové rovnováhy a nové struktury na nižší stabilní "energetické" rovině. Ano, do jisté míry se lze zajistit proti nejhoršímu. Někteří tak už činí. Jenže za vynaložení transakčních nákladů odčerpávajích zdroje na příjemný život, jehož doba je nám vymezena. Nehledě na to, že obchodování s tím je dobrý byznys. Většina o těchto záležitostech nepřemýšlí. Vezme první mediální zprávu, první titulek, první úser kohokoli z mediálního trychtýře a už to prohání svými závity. Když už, tak na sítích řeší co aktuálně Frau Merkel....

    OdpovědětSmazat
  37. Jistě, jsou nemnozí,které to nemusí, přinejmenším až tak moc, trápit. Mají svá aktiva, podle zákona mezního užitku řádově převyšující jejich všednodenní potřebu (to je významné pro diverzifikaci a efektivní rozhodování, i s ohledem na transakční náklady s tím spojené), globálně diverzifikována v různých formách. A jestliže někde dojde ke kolapsu, bude to pro ně sice nepříjemné, avšak nikoli katastrofické. Sami se cítí být nezávislí a nejméně ohroženi, a to opravdu jsou, jsou hybateli událostí, nositeli trendů a především aktéry byznysu a experimentů s důsledky pro stamiliony, miliardy lidí. Ostatně to co sledujeme v přímém přenosu, čeho jsou plná média, ona politika, ony jevy, mají nekomplikovaný základ. Je to důsledek prosazování něčích obchodních zájmů. Vždyť například ISIL nepoužívá bankovní účty, platební karty, nikdo mu neprodává zbraně, nikdo nekupuje zboží z území, které ovládá? ISIL musí mít velmi mocné čaroděje. Nebo kouzelnou lampu s džinem? Je to tak, že zatím co někdo na tom vydělává a fór je v tom, že je to ten kdo obchodní politikou fakticky vytváří obecnou politiku s takovými důsledky, formální vlády vynakládají miliardy od daňových poplatníků na omezení následků toho. A samozřejmě, že někomu plynou do kapes, někdo na tom vydělává. Tak i na náhlé "zčistajasna" vlně "uprchlíků" a "ubožáků", z nichž někteří na tom byli tak zoufale, že si mohli dovolit zaplatit v ekvivalentu tisíců i desetitisíců Eur. A hned se zjeví armáda lidumilných pomocníčků, kteří v nejlepším úmyslu, za ty peníze nebo za peníze daňových poplatníků činí ono humanitární blaho. To všechno se děje "náhodou" a "spontánně", že. Co zaměřit pozornost na to, že tyhle randály, embarga, sankce, nezačaly v době, kdy Euro začalo konkurovat dolaru. Euro na Íránské burze....A hle, země zla..Mezi tím nějaké zájmy, ropovody, plynovody, ceny komodit...Ukrajina...Bulharská větev, Turecko, Sýrie, o Iráku nemluvě. Vždy všude, kde se něco strategického těží, přes co se to musí přepravovat. Samozřejmě, že ve jménu svobody, demokracie, prosperity. Zajímavá partie. A Frau Merkel? Obama? Jen figury na šachovnici. Zdejší ksichti? S jedinou starostí aby byli znovu zvoleni anebo aby byli zvoleni místo nynějších. K čemuž jim pomáhej mediálně zpracovaný ovčan. No, třeba jsem paranoidní. Třeba ne. Třeba ne až tak moc.

    OdpovědětSmazat
  38. Ďjó, jak pravil pan Povodra...

    Ostatně, ten problém absolutní centralizace, zbavené jakýchkoliv lidských elementů, které prý produkují chyby, už přece řešil Orwell. A centralizací dat se centralizuje moc. Absolutně.
    Systém, zbavený lidství na všech mezistupních, zbavený tím ale i možnosti korekcí nedokonalostí právě autonomně přemýšlejícími lidmi. Stroj, podobný Orwellovu anebo Huxleyho světu. Pyramida, která, zasažena v nejvyšších patrech se neovladatelně hroutí, bez možnosti podniknout jakékoliv záchranné operace. Zbytečnost, pokoušet se o něco dole, na spodku pyramidy, v "prováděcích patrech" má být naprosto zřejmá - máme se s důvěrou podřídit. A ten "stroj" nemusí být nutně jen elektronický. Každý úřad, každý úředník je součástí tohoto "velkého stroje".

    Nedávno jsem četl úvahu o tom, že rozhodování v EU je založeno na používání Excelu. Kvóty migrantů, určené s přesností na jeden kus tomu odpovídají. Ovšem parametry, jako je jejich vstupní množství či vůle migrantů(!) se podřídit se do Excelu nevejdou. Lidský faktor, selské úvahy "postižených" států ovšem také ne. Takže ke korekci nedochází a zaděláváme si (ano, my všichni, jsme totiž součástí systému) na opravdu VELIKÝ průšvih.

    Takže nejen energetika, vodohodpodářství, doprava (nejen letecká), bankovnictví - prostě ovládání kdečeho pomocí systému bez možností korekcí na všech levelech je právě ta nálož, kterou někdo jednou odpálí. Hacker, technická závada nebo neumětel. Výsledek bude vždy stejný, popsaný už Schumacherem. A předtím i jinými - jsem přece sběratel "postkatastrofické literatury". Nastane stav, nazývaný zkratkovitě "Zpátky na stromy!"

    Jenže lidi (ti kteří přežijí), se budou snažit kooperovat, aby se snížila entropie. Aby se "nepozabíjeli".(Malevil, Den trifidů a jiné knihy.) A kooperace si vyžádá výstavbu nové hierarchie, nového systému.
    Demokracie je možná pouze do určité velikosti skupiny - a i tam musí být omezená. Ani v rodině nelze POKAŽDÉ hlasovat o tom, co bude k večeři. I tam se musí uplatnit právo veta, ale ne všeobecné - dané tomu nejmocnějšímu. V daném případě třeba kuchaři.

    Beru to z praxe. Nikdy jsem neměl na starosti více, než třicet lidí. Trvale tak 8 až 10. A brzy jsem se vyléčil z ideje, že mohu:

    1. Nechat rozhodovat většinu - byli jsme části většího celku a demokracie na to nedbá

    2. Rozhodovat bez ohledu na mínění svých "poddaných". Vede to nejen k jejich nespokojenosti a dělání naschválů, ale i ke ztrátě motivace - tudíž výkonu.

    Takže jedině kombinace absolutistické vlády s prvky demokracie - t.j. "naslouchání hlasu lidu". Většinou ví lépe jak, než šéf.

    Proto nechápu, jak EU rozhoduje. Není demokracie - jen se za ni vydává, když se to právě hodí. Je to propracovaný systém, který umožňuje prosadit "demokratickým divadélkem" vlastně - cokoliv.

    P.S.: Z množství utečenců sice jde strach, ale nezlobím se na ně. Jednají ¨ze svého pohledu logicky. Klondike je t.č. v EU.

    To náš systém je debilní. A sobecký. Raději jezdíme do Thajska na erotické výlety, než abychom si pořídili ty průměrné 2,2 dětí, které je třeba k udržení společnosti, aby nezanikla. Ale přijímáme běžence s nadšenými výkřiky o humanitě a oni chtějí své dobro. Na ničem jiném jim nesejde.


    "Co mi po společnosti, že? Jen já rozhoduji o svém životě!" (True / False)

    Vida, kam nám uhnulo téma o balení...

    OdpovědětSmazat
  39. Obuvníku, Obuvníku...
    Víš jak dopadají proroci, že?


    A ještě něco je v Bibli - stavba Babylonské věže. To "zmatení jazyků" si překládám jako "střet zájmů".

    Nic nového pod sluncem. Snad jen ty počítače.

    Ale co s tím! Tohle je řešení!

    OdpovědětSmazat
  40. Pro Schu a draka - a taky jako omluvu kocourovi, za to, že jsem sem z pouhé živelnosti zavlíkla svůj soukromý problém s horní lištou. Mělo to být v "deníčku". Takže jen rychlá odpověď těm dvěma ochotným mužům. Bednu jsme vypnula natvrdo, nic zpátky nenaskočilo, ba co dím, nenaskočilo nic ani přitom, když jsem se dobývala myší nahoru, dolů a do stran.Je to odporný vercajk, tenhleten internet, silně mi jde na nervy.Já vím, že je to moje blbost, nicméně naštvaná můžu být, stroj mi to snad neoplatí ještě větším zádrhelem. Omlouvám se, sorry!

    OdpovědětSmazat
  41. Astro,
    není to o nic víc MM (OT) než běžící diskuze o současnosti. Inu - asi to lidi trápí, tak si o tom (aspoň) povídají.
    Tady je dovoleno téměř vše, kromě agresivity vůči ostatním hostům, je to přete Útulna před nepříjemnou manipulací mainstreamu. Budiž tu nám všem útulně.

    OT - off topic
    MM - mimo mísu

    OdpovědětSmazat
  42. Astro, to je výzva! Miluji, když se mi něco sere!
    Určitě to má řešení. Třeba rozlišovat dvě věci. Lištu v internetovém prohlížeči a lištu na ploše. Ta je defaultně dole a není schovávací. Nevím o možnosti uživatelského nastavení systému, že by lišta (nazývaná hlavní panel) byla stále schovaná. Jaký máš systém?
    Když zmizí nějaká lišta z prohlížeče,třeba nechtěnou klávesovou zkratkou (nemám rád, mě se v systému například přepíná y/z), dá se znovu nastavit z volby "zobrazit" zobrazené přímo nebo najitelné v "nastavení".
    Když podrobně popíšeš, když s tím nepohnu já, třeba pohne Drak.

    OdpovědětSmazat
  43. Jak skrýt lištu v Win?

    Pravé tlačítko myši - panely - vlastnosti - autonaticky skrývat hlavní panel. Lup a NENÍ VIDĚT, pokud se na něj nenajede myšákem.
    Tak je to aspoň v XP.
    U prohlížeče - záleží na jakém. Používám jenom Chrome a "hořící lišku" a tam je to podle Obuvníkova popisu. Ale tam bych nedoporučoval něco přepínat - lze to tam dost dobře rozhasit - byť vratně.

    Přehazování y/z se děje současným stiskem kláves Ctrl a Shift. Základní Win zkratka. Tohle se mi daří několikrát denně - mám tzv. "tlustém prsty". Tak občas přepisuji i půl řádku. A taky místo mezery často píšu "M".

    No co nadělám - ani osm roků bušení do piána mi už nepomáhá - bylo to příliš dávno. [;>)

    OdpovědětSmazat
  44. Milí pánové, nemáte šajna, jak mě těší vaše snaha pomoct mi v nesnázích. Jenže - mluvíte s blbkou, která má internet sice velmi ráda, ale vůbec netuší, kudy koza kráčí.

    Znáte program UBUNTU? To je oblast, ve které se orientuju, protože je to prostor (prý) jednoduchý a proto vhodný pro moje "umění". Jediné, co na internetu dokonale ovládám, je psaní na klávesnici, mám z toho státnici na klasickém psacím stroji, takže v tom jsem mistryně. Jináč v ničem dalším tady na tomto poli. Jakmile bych začala "pracovat" na nějakých opravách, stalo by se, co předvídá kocour, rozhasila bych totálně všechno. Už si raději nebudu stýskat na tohle téma, sem prostě musí přijít Někdo, kdo na to mrkne, ťukne tuatam a zase bude ve všem ordnunk. Mám v nouzi nejvyšší gurua, který mi dálkově opraví, co potřebuju. Ale na toho se obracím až ve chvílích nejšílenějších,kdy jsem svou"prací" zavinila nějakou totální změt. To se naštěstí nestává tak často. Nevím, jestli jste to už někdy slyšeli, ale mně se kdysi podařilo poslat svoji celou otevřenou emailovou nekonečnou schránku do celého světa na zkušenou. Pomohl mi emailový kamarád z Plzně, který mě zachránil. Jinak jsem už stála na parapetu a chtěla jsem si ze zoufalství skočit. Jo, umělkyně se nezapře. :-) Do smíchu mi tenkrát fakt nebylo. Ta dnešní lapálie s lištou je proti tomu brnkačka.

    OdpovědětSmazat
  45. Milá zlatá Astro, kdybys hned napsala a popsala. Je to jasné. Nemáš operační systém Windows, máš UBUNTU, což je jedna z distribučních verzí operačního systému LINUX. Čili na program, ale operační systém, tedy "duše" počítače. Pro rozličné potřeby - internet, psaní, úpravu fotek, práci se zvukem, přehrávání všeho možného... máš nainstalované programy. Které, až na výjimky, nejsou stejné jako ty, které fungují pod Windows. Například pro kancelář můžeš mít OpenOffice obsahující Writer na psaní, Calc na tabulky. Je to alternativa k MS Office. (Je i ve verzi pro Windows, používám)A stejně tak, jako ostatní programy je "open source", tedy bezplatná. Na rozdíl od MS Office. Bezplatný je i operační systém, pokud nepočítám "krabicovou verzi", ovšem i ta zahrnuje jen cenu krabice média, dokumentace,komfortní podpory. Linux je méně rozšířený než Windows, v některých případech vyžaduje trochu víc IT znalostí na uživatelské úrovni. Jestliže Ti vyhovuje, zůstaň u něj, funguje dobře a v lecčem je stabilnější a bezpečnější. Samozřejmě, nutno se trošičku učit, počítač není televize. Výhodou je, že když už se rozčilovat, tak bezplatně. Protože kdo má Windows rozčiluje se tak i tak a někdy velmi. Aktuálně a čerstvě na jednom stroji mám Windows 8.1, přechod z XP byl poněkud opruz, než jsem přišel, že ty omalovánky prakticky pracují stejně a i vyhovují. Jádro systému je dobré, jenže na ty omalovánky, tedy uživatelské rozhraní je nutno si zvyknout a nastavit je. S W 10 si to rozmyslím, jeví se mi jako až příliš velká závislost na Microsoftu. Jestli překonám lenost, vyzkouším UBUNTU a případně se na tom stroji od MS odříznu úplně, jestli podporuje všechny funkce toho železa, což u notebooků bývá problém. Nemusím jít ve znalostech tak hluboko, abych prolejzal fóra a dověděl se "hele, to je jednoduchý, že tohle nechodí...jo s tím bejvaj problémy...vezmeš tohle, támhle...zkompiluješ...mělo by to chodit...když nebude...no nějak se bez toho obejdeš...mně zas na tamtom nechodí ono...au! vymáčknul jsem si uhra..." a protože jsme v Česku, čelil poznámkám, že když jsem tak blbej, že když chci... a neumím zkompilovat, že mám zůstat u Windows....

    A co se týče všeobecných IT znalostí, v základu netřeba mnoho. Vědět jak počítač obecně funguje, co jsou obecně data, co je soubor, co je složka (k neuvěření pro kolik lidí je to kámen úrazu stejně jako pochopit, že textový dokument, video, fotka, jsou všechno prostě soubory složené z nul a jedniček, a že základní práce s nimi - kopírování, přenášení, a podobně, je obecně stejná, že sice umějí uložit textový dokument, ale "Jak uložím fotku z mailu?" "Potřebuju uložit fotku do souboru." Do souboru? Proč? "No tam kde mám uložené ostatní fotky." Snad do složky ne? "Ne, chci do toho souboru jak mám ten obrázek..." No přece stejně jako ukládáš dokumenty z mailu, jen do složky Foto. "Ale tohle není dokument, to je fotka, to já neumím a nechci vědeckou přednášku, řekni mi co mám zmáčknout....nenenene já se to nechci učit, mám strašnej fofr...." Pak s ostatníma babama kafe a cigáro), co obecně je program, co je operační systém.

    OdpovědětSmazat
  46. UBUNTU / Astře:

    Určitě se necítím dotčen, když se někdo na něco zeptá. Ty tanečky kolem lišty byly řekněme takové docela pěkné zpestření. Roztomilé bylo, jak jsme si všichni mysleli, že jde o Wokna, zatímco šlo o Ubuntu, což ale, jen pro upřesnění terminologie není program, ale linuxová distribuce, tedy celý obrovský balík programů. Těch linuxových distribucí jsou mraky, řádově asi stovky viz odkaz:

    http://distrowatch.com

    Mnohé z nich mají jako základ Ubuntu. Ubuntu si zakládá na jednoduchosti instalace i užívání, ale je to jako se vším, za všechno se platí. Jakmile je něco příliš jednoduché pro lidi, co nevědí a vědět nechtějí, je to pak na té druhé straně zbytečně komplikované až rovnou neovladatelné pro ty vědoucí. Ubuntu jsem míval před pár lety ze studijních důvodů v emulátoru, ale to mi už přešlo a už dávno si hraji si s něčím jiným :-) Vrátíme-li se ale ke zmizelé liště, i tam by to mělo jít poměrně snadno nastavit v nějakých ovládacích panýlcích. Ale přiznám se, že bez toho, že bych si to zase narval do emulátoru a hrabal se v tom, nevím jak toho docílit.


    Výzva když se něco sere:

    Na rozdíl od Obuvníka nesnáším, když se něco sere. Starám se typicky o heterogenní sítě, to znamená pracovní stanice s Wokny a linuxovými servery, nekdy i wokenními, není-li z nějakého důvodu vyhnutí, třeba proto, že aplikace potřebuje SQL-kovou databázi jenom a pouze od M$ a žádnou jinou. Na wokenních stanicích serverech se pořád něco sype a drolí, takže bych jejich vývojáři mjí obrovské štěstí, že jsme na sebe dosud nenarazili, jinak by asi došlo k bolestivé insultaci. Wokna, ať už serverová, nebo pracovně staniční jsou děsivě pajdavý a těžko „kočírovatelný“ hnojník a čurbes. Jenomže žijeme ve světě, který z nějakého důvodu nepokrytě nadržuje zjevným i skrytým vadám, takže podobně, jako se prosadil u videorekordérů prosadil svého času sice nejlevnější, zato ale nejméně dokonalý systém záznamu VHS, no tak ze všech možných variant softwaru se nakonec prosadil MS-DOS a později Wokna. Zatímco ten provní průšvih už snad odezněl, tak následky toho druhého pociťujeme dodnes a ještě nějakou dobu pociťovat budeme.

    OdpovědětSmazat
  47. Draku, mě to také netěší, jenže co naplat, když se sere tak se sere. Tak si tak ulevuju. Co píšeš je jak přes kopírák od našeho IT, pracoval ještě na sálových a vždy připomene, že bez problémů uměly multitasking.
    Ubuntu zkusím, možná, ale pro ten případ pořídím extra disk.

    OdpovědětSmazat
  48. Pro Schu a draka...
    Haha, chichtychicht, to jsem se krásně probudila. Byla jsem poněkud rozhozená, vy jste mě srovnali, pánové. Prostudovala jsem si vaše esperanto, pobavila se, zjistila, že chápu tak každé páté slovo, a řekla si, ále co, hlavně, že mi chutná. Nějaká lišta mi může být ukradená. Schu, kdybys mi tímhle štylem vyznával lásku, vůbec bych netušila, jestli mě miluješ nebo ne. A tykáš mi tak suverénně, že to beru jako poklonu. Až si uvařím kafe, přiťuknu si s tebou na dálku!

    S vřelými díky i kafem
    Astra

    OdpovědětSmazat
  49. Pro Astru i Draka:

    Já sice počítače taky moc nechápu, ale musím se s nimi domluvit - pracuji na nich. Od toho, aby fungovaly a dělaly co je třeba máme ajťáky. Jejich rozhovory jsou pro mě horší, než poslouchat divadelní představení v čínštině. (I to jsem už zažil. Tedy v korejštině a vietnamštině - dokonce jsem je musel stříhat - pochopitelně s Korejcem/Vietnamkou za zády.)
    A to mám syna ajťáka... Ale vězte Astro, že oni ví, o čem mluví. Tedy většinou.

    Kdysi dávno jsem přišel na nápad, že si pořídíme pro náš úsek v Ústavu vlastní server. Ve funkci úložiště. Do té doby jsme vše skladovali a přenášeli na discích v šuplících, celoústavní server nebyl kvůli síti 10M a směšným kapacitám použitelný - takový záznam na dvě kamery má cca 60 GB. A tak se pořídil počítač s Win a začali jsme pracovat s ním - naše interní síť byla 100M a to už celkem šlo - když si člověk během stěhování dat šel uvařit kafe. Jenže windowsy se tak jednou za 14 dní sekly a nepustily - často ani restart nepomohl a z jiné budovy je restart mírně řečeno poněkud nepraktický. 2 x 20 minut rychlé chůze. Už jsme se chtěli vrátit k "šuplíkům" přenášeným v tašce, ale můj ajťák do serveru bez mého vědomí a souhlasu namontoval Linux. Já si ničeho nevšiml - vše reagovalo, jak mělo až na to, že se nic nesekalo. Po měsíci jsem už začal být nervózní, kdy se zase "ta zas*aná wokna" zase seknou. A inženýr mi vítězoslavně oznámil, že už nikdy, protože je tam Linux.
    Po pás jsem se mu poklonil...

    OdpovědětSmazat
  50. Sálová počítadla:

    Sálová počítadla rozličných druhů a provedení ještě pamatuji z 2. poloviny 80-tých let a i těch devadesátých. Zatímco v těch 80-tých to byly kousky většinou koncepčně dosti staré, z let 60-tých, zpravidla okopírované IBM 360, tak v těch devadesátých už to byly sálové kusy světových výrobců, s UNIXem a databázemi, takže to už byla mnohem zajímavější a veselejší kapitola. Komunikovalo se s tím sice seriovými terminály, ale multitasking to umělo a nejenom ten.

    Domluva s pikslami:

    Domluva s pikslami není zase tak těžká, ale tak jako vše, vyžaduje to trochu snahy, představivosti a schopnosti procítění a následného uchopení velice zjednodušeného popisu, co se s daty v typických případech děje a jakým způsobem zhruba se to děje. Ten jemný malý rozdíl mezi procesorem, pamětí, sběrnicí (dá se i vynechat :-), datovým úložištěm, tedy diskem, flashkou, optickým médiem a nějakými těmi periferiemi, třeba monitory, klávesnicemi, tiskárnami a myšičkami. Kdo si dá tu práci zhruba tak 1/2 hodiny, žije mnohem lehčí a snadnější život, protože když aspoň zhruba ví, co se v tom krámu co má někde při ruce děje, užívá ho mnohem efektivněji a s minimem průšvihů. Kdo to z nějakého důvodu podcení a odflákne, může kupodivu, sám nechápu jak, užívat rovněž, ale takový člověk je pak sběratelem postupů, které sice koná, ale skoro neví proč. Nejvíc ze všeho mi to pak připomíná nějaký z cargo kultů. Vím, že to existuje, vidím to denně kolem sebe, ale sám bych takto žít a konat aspoň bez základního porozumění prostě nedovedl. Chcípl bych na kombinaci zvědavosti a vzteku z toho, že ani netuším...

    Linux / po pás jsem se mu poklonil:

    Po pás se poklonit je takové krásně staro-slovanské :-) Nicméně ať už se to vyjádří jak chce, cítím hlubokou úctu a respekt vůči lidem, kteří programují BSD a linuxová jádra a kteří pak pro ně píší další softwarové balíky. Zejména, je-li ten software napsán deterministickým způsobem, tedy tak, že jak ho nastavíte, tak pracuje a nepajdá, nepadá, a nehroutí se, prostě dělá co dělat má a nic víc, nic méně a dělá to dlouhodobě a hlavně stabilně. To Wokna nedělají, ta jsou nějak nastavena z fabriky, když vám to nevyhovuje, máte dost smůlu, ale třeba si i něco nastavíte, ale i to nastavení je dost problematické. Většina nastavitelných parametrů je totiž skrytá, ty k nastavení potřebné a povolené jsou v lepším případě nalezitelné na jakýchsi klikátkách, v nějakém naprosto nelogickém a nečekaném místě a když to nechodí, je problém zjistit proč, protože záznamy o činnosti jsou tak blbě napsané, že něco v tom najít je malý zázrak, ale i ty se čas od času dějí... Navíc, aby se to nepletlo, je to všechno pojmenované a schované za jakýmsi zmateným ptydepe, které příliš neodpovídá reálně probíhajícím dějům a zbytečně vnáší do věci chaos a zmatek, protože se liší od běžné terminologie... Chod Woken a jejich aplikací, to je čirá chaotická magie, nelze předem vědět, že když nastavím parametry takto, že program se poté nějak zachová a že se tak se stejnými daty zachová vždy stejně a zda vůbec doběhne až do konce a „nespadne při tom na držku“... Zkrátka o zábavu a překvapení, většinou nemilá, není u Woken nikdy nouze. Jsou to taková na práci a čas velice náročná tamagoči...

    OdpovědětSmazat
  51. Kocoure, to jsem ráda, že konečně čtu, že i muž, jako vy, může mít problém, podobný mému. Totiž, že i vám může řeč ajťáků připadat jako nějaké západní čínské nářečí, které s ryzí čínštinou vůbec nemá co dělat.Navíc, každý máme jiný počítač, takže i klávesy bývají jinde a celé uspořádání technické je všelijak rozdílné. Tak ten, kdo radí na dálku, nevidí, co vidíte vy a naopak. Já bych si musela založit slovníček, jako když jsem se učila angličtinu, a tam si psát to nové výrazivo a učit se nejen co ta klapka dělá, ale taky jak se jí říká, kde je a vůbec proč je. Díky za povzbuzení! :-)

    OdpovědětSmazat
  52. A ještě mi to nedá - když jsem v rádiu byla v režii nebo ve střižně, nebo ve studiu. válela jsem všude jak pámbu, protože jsem tam byla doma. Technika tenkrát v těch třeba osmdesátých letech byla samozřejmě proti dnešku jiná, ale právě proto, že byla jiná, neznamená to, že byla jednoduchá. Vážím si toho, že jsem to tenkrát zvládala bravurně, ale tady - v tom neviditelném prostoru, kde se pohybujeme - je to stokrát horší, nedá se to odkoukat, protože tady jsme všchni jen jakési chiméry, používající k dorozumívání klávesnici stroje, a to je málo.

    OdpovědětSmazat
  53. Pocity z řeči čínské a další:

    Je pravda, že tak jako v každé profesi, i v oblasti IT, či CIT, jak se také někdy říká, působí mamlasové bez špetky citu, fantasie a schopnosti vcítění se do druhého a tím pádem naprosto neschopní vysvětlit cokoliv a komukoliv. Berme to tak, že i ti mamlasové se musí někde živit a jsou na ruce tak nešikovní, že zkusili štěstí v této oblasti no a ono jim to vyšlo. To by ale přece nemělo sloužit jako záminka k tomu, že odmítnu aspoň přibližně vědět co dělám a jak to dělám, když pracuji s pikslou. ve spoustě případů to vidím jen a pouze jako programovou pohodlnost a odmítání vynaložit i to minimum námahy potřebné k pochopení toho nejjednoduššího. Jak říká jedno úsloví: „Kdo toho moc neumí, toho nebolí ruce“, a tady zase kdo se vyhne mentálnímu úsilí, no tak ho nebolí hlavinka, zato ale bolí často všechny kolem :-)

    OdpovědětSmazat
  54. Dorozumívání prostřednictvím klábosnice / Astře:

    Ano je to omezené a možná dokonce i více omezené, nežli rozhlas, ale pořád je to docela slušná možnost komunikace a když se to umí, dají se použít i odkazy na tu či onu stránku či obrázek. Zkrátka jde o to, umět tak, jak to bývalo kdysi v knihách za císaře pána, umět dobře popsat a k tomu se naučit pracovat s odkazy jednoduše pracovat s odkazy:

    Jak umístiti odkaz do komentáře

    A hned se ty možnosti významně rozšíří. Musí se chtít a musí se pro to něco dělat.

    OdpovědětSmazat
  55. Astro, ano, to je dobrý postřeh, občas jsem poněkud neosobní a protivný šťoura a občas s tím mívám problémy. V poslední době obstojně socializován, tak jen v ajfru když se zapomenu. Ťukám Pulmoranem, protože předevčírem se mi vyrazila nádcha. Sypu a leju de sebe všechno možné aby přešla, což se, zatím, daří. K těm klapkám - dobré vést si sešit. Netřeba toho mnoho, ale, alespoň zpočátku je to užitečné. Nutné je zhruba vědět jak systém funguje, jakou má stukturu. Vyplatí se to. Protože mám paměť válečného zločince, spoléhám na logiku, ne na to co přesně zmáčknout. Protože to vede k tomu..."Tohle auto neumím řídit." "Proč? "Tohle je zelené já jezdím v červeném." To je extrém. Jenže na druhou stranu, kdyby auta byla například jako Windows, byla by to katstrofa. "V našem novém modelu jsem se rozhodli přehodit pedály, protože nám to připadá ergomomičtější." Nebo při projíždění zatáčky hláška : "Aplikace volant neodpovídá - chcete proces ukončit nebo počkat?"
    Linux vážně zkusím, nejspíš Ubuntu. Když už se mám rozčilovat. Ano W10 jsou v základu povedená. Jenže nelíbí se mi čím dál tím větší on-line závislost na Microsoftu. Místo každodenního rozčilování nad "politikou" je lepší učit se něco nového. Tak na zdraví!

    OdpovědětSmazat
  56. Milý draku, když jsem se dostatečně vychechtala po rozkliknutí "Jak umístit odkaz do komentáře", kde jsem se setkala s výrazy odborné angličtiny, které jsem v životě neviděla a nechápu je ani v češtině, chtěla jsem ten odkaz zlikvidovat. Dělala jsem psí kusy, všechno,co vím a i co nevím. Docela jsem i sprostě nadávala a řvala na počítač. Nic nepomáhalo, sedělo to tam a rozhodlo se, že neodejde. Nakonec jsem vyrvala šňůru ze zdi, znovu nahodila motor a konečně byl pokoj.A stal se i zázrak. Naskočila horní lišta. Asi jako odměna za to utrpení. Teď jsem jen zvědavá, až dopíšu a kouknu se nahoru, bude-li tam ještě. Nicméně - vážím si vaší neskonalé trpělivosti a věřte, že já chci umět na počítači víc, a dělám pro to dost, ale budu muset asi absolvovat nějaký kurz. Ačkoliv doteď mi stačilo, co dovedu.

    OdpovědětSmazat
  57. Kocoure, jenomže já nemám ajťáka pečovatele. Jen ajťáka kamaráda, kterému jsem nesmírně vděčný za to, že se se mnou trápil a když potřebuju, poradí a pomůže abych si pomohl sám. Na začátku toho všeho byl ing. Mikuláš z ČVUT, který mi v několika lekcích dal úplné základy o tom jak to funguje. Úžasný fanda a pedagog. To byl asi rok 1992. Byl jsem při tom jak se trápil se studenty při zápočtech. Já taky. Nesměl jsem napovídat. To byla hrůza a ignorance u některých budoucích techniků. V roce 1997 jsem si koupil první přenosné počítadélko, XT, DOS5, 640kilo paměti, expandovatelné, dílem na 20MB HDD, dílem v paměti. Nastavit config.sys, autoecec.bat a další config.sys na jednotce D v paměti. T602, M602, úžasný Volkov Commander. Externí disketová jednotka. Psaní prvních textů, napřed k tisku přes diskety, pak první tiskárna od našeho info, LX100 bez podavače, a jaká radost když ho po čase vyštrachal ve skříni... S psacím strojem jsem si nikdy nerozuměl, kdepak desetiprstovka. Tohle mi přišlo jako spasení. A pak další mašinka s Windows 3.11 a Wintextem, myš, no to byla amerika.

    OdpovědětSmazat
  58. Astro, rozhlasačka, zvukařka? Úžasné!

    OdpovědětSmazat
  59. Pro Schu v 16.50

    Mám sešit, mám i obrovský růžový papír, kde jsou triviální pokyny, co mám učinit, když... V sešitě je všechno rozepsané jako pro blba. Když si čtu jak odesílat fotky, tak je to na první obecnou a záchvat smíchu. Ale nestydím se za to. Na to, že jsem samouk, mám pocit, že jsem docela dobrá. Počítač mám sice už pět let, ale spíš jen pro zábavu. Nějaký špumprnágle neprovozuju. Ono se to jinak učí, když je po ruce někdo, kdo to umí naučit, než když člověk loví jako samotář a učí se jen z chyb a omylů. - V tom rádiu jsem dělala redaktorskou práci v redakci pro mládež. A protože tam se začínalo pořád s něčím novým, nesměl člověk propadnout nápadu, že už všechno umí a musel se učit znovu a znovu. Byla to úžasná škola a nenesnadnější a nekrásnější naplnění mého života. Práce nesmíně různorodá, Lenin by padnul na zadek, tam šlo jen pořád o to učit se!

    OdpovědětSmazat
  60. To ale Astro musíme každý!

    Přestat se učit, zajímat o novosti znamená vlastně profesně umřít. Začínal jsem, když byly ve všem elektronky. Pak přišly tranzistory, pak integrované obvody a nakonec se digitalizovalo. Od magnetofonů Jansen SJ 100 a NAGRA III přes "maďary STM 210", Revoxy a Studery až k DAT a minidiskům, počítačovým editorům a nakonec kartovým přehrávačům. Bylo třeba být vždy o krok vpřed - jinak se nedaly plánovat "investice". Odhadnout, kam technika půjde, co bude za pár let "normou". Vždy se mi to povedlo o několik let dříve než ostatním kulturním Ústavům (třeba i rozhlasu [;>) a jsem na to patřičně pyšný.

    Můj první počítač byl Spektrum, pak Didaktik Gama a pak už to byly PC. Vše jsem zúročil když se začalo digitalizovat a vytvářet databáze - ale v počítačích mi pak prostě ujel vlak. Už vím jen velmi zhruba, co se v té bedně pod stolem nebo ve stojanu někde v budově děje. Ale umím s nimi docela rychle pracovat.

    Od mono jsme se přes stereo dostali až ke čtyřstopákům a multiplaybacku - to byla úleva. Sbor i soli mohli přijít jindy - nemuselo se tak složitě kombinovat s možnostmi kumštýřů nebo opakovat do zblbnutí nahrávku jen proto, že jednou bylo něco v orchestru a jindy zase zpěvák nestihl nástup nebo měl hlen.

    Dneska mám v počítači k dispozici 64 stop s možností rozšířit na 128 a možná i víc a možnost nedestruktivních úprav - když se mi něco nepovede, prostě stisknu Ctrl+Z a jsem zpátky.

    To není, jako kdysi, když se mi podařilo špatně ustřihnout kousek pásku se sborovým zpěvem u slovíčka "svítání" a bylo tam najednou "cvítání". Bylo už dávno po půlnoci, celý sbor už odešel domů a my se ženou lezli v režii po kolenou a v desítkách ústřižků pásku na zemi hledali ty necelé dva centimetry pásku, aby se nemusel celý sbor natáčet znova.

    Ale stejně na to rád vzpomínám. Byl jsem mladý, moje žena taky a když jsme ten kousek pásku našli a přilepili, doma jsme to pak řádně oslavili. Za svítání.
    (Neptejte se jak...[;>)

    A už dost, nostalgicky si tu cindám na pentli a málokoho to zajímá...

    OdpovědětSmazat
  61. Kocoure, jsem dojata. Přesně tohleto si strašně ráda čtu. O práci, která naplní celýho člověka. Já se tenkrát fakt moc nestarala, co je uvnitř magneťáku, co vážil metrák a já ho tahala po reportážích, jen jsem musela vědět, jak ho obsloužit, aby mi sloužil. A taky nikdy nezapomenu hedání jednoho centimetru pásku, který mi upadnul do haldy dalších stovek centimetrů. To byly horory. Jak vám rozumím! :-)

    OdpovědětSmazat
  62. HEUREKA! Lišta tam zase sedí jak na trůně, těmi záhadnými klikyháky, co jsem tady provozovala včera tak zběsile, se rozhodla odměnit mě svojí přítomností. Ještě kdybych věděla, jak jsem to udělala, to by bylo něco ku zdaru, Nicméně, JE TAM! ŽIVOT JE BOJ. TAK AHOJ ! Jsem významná uměkyně! :-)))))

    OdpovědětSmazat
  63. Astro, príma!
    I já něco trochu pamatuju. Ty krásné staré stroje. Pořád se nemůžu dokopat abych zprovoznil gramofon a začal digitalizovat. Vždycky je něco přednějšího.... K páskům se už nevrátím. Kvalitní kotoučáky měly půvab, jenže kazety, v kategorii HiFi byly omyl, slepá cesta na hranici technických možností. Kdežto kvalitní pásek při rychlosti 19 nebo dokonce 38 na kvalitním stroji stále obstojí. A především jde o obsah. V tom jako by se zastavil čas. Technické možnosti josu úžasné, jenže nejsou hity, šlágry. Chybí kultura, která by byla jejich zdrojem.

    OdpovědětSmazat
  64. Kocoure, zajímá, moc. Čas od času si znovu pročítám štůsek časopisů Hudba a Zvuk. To mělo ducha a šmrnc.

    OdpovědětSmazat
  65. Pokud se ještě najdou nějací další čtenáři, možná zpřístupním dalším článkem zase něco z "technického muzea" ve své hlavě. Třeba povídání "O ztracených záznamech."
    Měl jsem hodinovou nahrávku "echt" cikánských písní, pořízenou v cikánském táboře (vozy, koně, ukradené slepice atd.) když jsem tam jednou v noci zabloudil jako voják. (Nosíval jsem sebou malý magnetofon Stuzzi 9,5 cm/sec., celostopý záznam, pohon na dvě ploché baterie, mikrofon upravený AKG.) Byl jsem jejich host (pozvali mě k ohni) a je to úplně jiný zážitek, než být gadžo. Ale nahrávka se někde ztratila. Hrozná škoda - tu náladu nenapodobíš ve studiu ani náhodou. Nejsou na to lidi, nepraská oheň, ze tmy se neozývají pasoucí se koně. Ač jsem se s nimi hanebně zpil "Konzumnou liehovinou" (a částečně pijatyku i financoval) a opilý pak usnul, ráno mi nechybělo nic, jen mě přikryli dekou, abych neprostydl. (Východní Slovensko, skoro Ukrajina, 1969)

    OdpovědětSmazat
  66. Kocoure, já chci takýýýýý!!!! A Schu - pamatuju ještě rychlost 76. To byl mazec :-) Těch škatulí všude co bylo...

    OdpovědětSmazat
  67. Kocoure, velmi se nacházím.
    Astro, 76 při dnešních technologických možnostech to by byla super analogová kvalita. Pásek, vrstva, hlavy, mechanika, elektronika. Bohatě by stačilo 38. Někteří tvrdí, že i kvalitní digitální zpracování něco ze zvuku bere...něco jako "zvukového ducha". Nevím.

    OdpovědětSmazat
  68. Ano, digitální a analogový záznam se liší. [;>)

    Bylo to prakticky ověřeno před mnoha lety v USA. Jedno studio dodávalo do Hollywoodu scénickou hudbu pro filmy. Výsledek se ale předával na DAT v digitální formě, aby se netratila kvalita.
    Až jednou majitel toho hudebního studia modernizoval - zdigitalizoval celý proces. Když hrdě odevzdal první plně "DDD" záznam, vrátili mu ho z filmového postprodukčního studia s tím, že zvuk je nevyhovující - neosobní, nespojitý, studený.
    To byl teda průšvih - natočit to znova by přišlo na velké prachy a majitel by musel všechno hradit ze svého nebo rezignovat na spolupráci s Hollywoodem, která ho dobře živila.
    Pak dostal nápad: vzal digitální záznam a natočil ho na běžný studiový magnetofon Ampex a pak zase zpátky na DAT. Zalhal, že se pracovalo paralelně v obou systémech a poslal znova do filmového studia. Vzápětí dostal od filmových zvukařů zelenou - že to je tedy ono.
    Pánům z Hollywoodu tam prostě předtím chyběl základní šum a mírné zkreslení, způsobované páskem.

    Jinak já jsem taky naletěl při prvním setkání s digitálním záznamem: Málem jsem ohluchl, protože hlasitost odposlechu si člověk podvědomě nastavoval podle "mateřského šumu", ještě naž se ozval první tón. Ale on ten šum byl u CDo třicet - čtyřicet decibelů nižší. Takže první akord mi málem serval poslechovky ze zdi.

    Ostatně vzpomínám si na reklamní žvásty v začátcích: uslyšíte skutečné digitální ticho...

    OdpovědětSmazat
  69. Vzpomínám na první setkání s CD. U známého. Měl to krátce po tom jak s tím sony vylezlo. Aparatura asi tak na úrovni toho co měl Ladislav Štaidl. Toccata a fuga D moll. Ticho...a pak...Úžasné. Z CD jsem byl nadšený. Jen někdy jsem měl pocit, že sólo housle znějí drsně. Jsou vášnivé diskuse o tom, co už stačí a co ještě ne.
    Tuhle jsem padnul na diskusi o vlivu USB káblu na kvalitu zvuku... Nebejt blbejch, chytrý by se neuživili...

    Sám si myslím, že kvalita CD audio stačí. Problém je v odfláknutém zpracování nahrávky. Od záznamu po finální zpracování. Při převodu analogových nahrávek do digitální podoby. V "remasteringu". Ve vylepšování a v prznění dynamiky, v čištění a odšumování. V praxi to většinou znamená že nahrávku protáhnou nějak přednastavenými digitálními filtry. Před víc než deseti lety jsem zkusmo digitalizoval několik elpíček. Přes zvukovou kartu notebooku, pravda, celkem slušnou. A něco přes levnou externí. Nijak jsem neupravoval, jediné s čím jsem si pohrál bylo nastavení signálových úrovní řetězce. Rozdíl jsem nepoznal. Jako z desky. Ano, se vším všudy, se všemi ruchy. Ale radost poslouchat. Je to živé. Zavřu oči, zaposlouchám se, představím si gramofon....

    OdpovědětSmazat
  70. Ano Obuvníku,
    CDA kvalita je pro koncové použití (poslech) naprosto dostatečná. Pokud se musí podstatněji hýbat s dynamikou, je vhodné mít nahrávku s větší bitovou hloubkou, (32 bit float), pokud s rychlostí (vědecké účely - např. záznamy hlasů delfínů nebo netoppýrů) zase vyšší vzorkování - třeba 96 kHz. Ale to jsou extrémy - i když my používáme 32 bit - pro jistotu.

    Praskání, šumění a deformovaný zvuk frekvenční i tvarové zkreslení - ano, tak se imituje gramofonový záznam. Třeba pro potřeby jeviště.

    Obdobně se imituje staré AM rádio, když se má jednat o KW tak se přidá rušení radiotelegrafií telefaxem, v telefonu se zase pásmo tvrdě omezí na 500 - 2500 Hz a přidá se tvarové zkreslení a lupance, imitace mobily je podobná, ne tak drastické omezení, ale přidává se tiché echo, dvakrát - jednou se zpožděním několik msec "flanger efekt" a podruhé stovky msec "návrat signálu od protějšího telefonu".

    Mám pokračovat? [;>))

    OdpovědětSmazat
  71. Jo, pokračujte, kocoure, ale nešlo by to takňák spíš jako pro lidi? Nejsou tady všichni takoví odborníci. Například bych "přidávala tiché echo i třikrát", aby bylo dobře slyšet.. Dá se vůbec psát o odborných věcech populárně? Srozumitelně? Upřímně řečeno, laik z toho přečtení nemá lautr nic. Já bych z toho dělala spíš literaturu, a to nejde. :-)

    OdpovědětSmazat
  72. To bylo pro Obuvníka, což je nadšený amatér a určitě mi rozuměl.
    Takže už raději nebudu pokračovat, protože to vypadá, jako bych opisoval svoje vlastní skripta.
    A to jsem ještě nepoužil naši hantýrku. [;>)

    Chtěl jsem jenom říct, že kolem zvuku (ale i fotek) je spousta předsudků - ostatně kolem rozhlasu / zvuku taky. Realita je jednak jednodušší, jednak složitější. To přece znáte sama, Astro.

    Já osobně ocením jak "echt" pravou nahrávku reality, tak její kvalitní nápodobu - t.j. třeba veškerý zvuk pro film a TV záznamy - tam kde se realita nedá zaznamenat. Kde zvuk musí korespondovat s obrazem.
    Víte třeba, jak je těžké dostat "do rádia" divadelní představení tak, aby tam zůstala původním atmosféra a přitom bylo dobře rozumět? Aby nechyběl optický vjem?
    To je obvykle velké dumání dramaturga, režiséra i zvukaře. A každý má svou představu, takže se obvykle dost hádají. Což podle mých zkušeností přináší ty nejlepší výsledky. Bez sporů a dobře - to je zázrak - to se stane tak jednou za rok.
    Inu - já dělal ještě se "srdcaři". Teď je třeba ozvučování muzikálu natolik "kolektivním dílem", že je to vlastně fabrika. Standart, bez duše, mechanická práce. Vyhovět všem zúčastněným, každému trochu.
    Muzikály už naštěstí nedělám - odmítl jsem na nich participovat. [;>/
    Jeden infarkt mi stačil.

    OdpovědětSmazat
  73. Počtením těch věcí kolem záznamu zvuku a jeho kvality jsem se docela pobavil :-) Obecně vzato jsem přesvědčen, když se dívám kolem sebe, že většinou jde o tlachání, protože:

    1) Zvuk je často pořizován na na zařízeních, jejichž kvalita a možnosti jsou je nějaké a lepší to nebude.
    2) Ta zařízení jsou obsluhována lidskými bytostmi a zdaleka ne každá z těch bytostí je nadána sluchem a schopnostmi s tím zařízením slušně a účelně zacházet.
    3) Drtivá většina koncových zařízení, na kterých se poslouchá, je příšerná, tedy ty nejlevnější špuntafony, vylevněná „chrastítka“ místo reproduktorů ať už u počítadel, nebo v TV či radiopřijímačích, případně děsivé reproduktory v autech.

    Než se tedy ten zvuk dostane od zdroje k posluchači může se toho po cestě hodně „pomrvit“ a jak to tak často slyším, tak se to dost často stává. O to zaníceněji se ale někteří jedinci hádají :-) Ale na druhou stranu, dost často jsou výsledky dobré, když se to poslechne na něčem slušném, takže nejčastějším „mrvičem“ zvuku jsou naštěstí ta příšerná „chrastítka“ na tom konci u posluchačů. Ti s tím obvykle nechtějí nic dělat, ale to je je jejich problém.

    OdpovědětSmazat
  74. Číňané se rozhodli, že se do budoucna obejdou bez malého a měkkého:

    http://www.instaluj.cz/magazin/neokylin-soucast-planu-ciny-zbavit-se-windows

    Já osobně to považuji to za velice prozíravý a rozumný nápad.

    OdpovědětSmazat
  75. Tak vida, k čemu všemu tady došlo při balení dárečků. Balili jsme o sto péro všechno možný i nemožný. Bylo to fajn! Takže je to zase výzva pro kocoura, aby přiložil polínko do zdejšího krbu - ze svých zatím nevydaných vzpomínek na život.

    OdpovědětSmazat
  76. Draku, neokylin vypadá zajímavě. Kdyby byla anglická nebo česká lokalizace....

    OdpovědětSmazat
  77. Neokylin / Obuvníkovi:

    Zaujalo mi to jako taková zajímavůstka. Nicméně vzhledem k velikosti Číny se to na tom malém a měkkém nějak projeví, musí. A na druhou stranu, základ to má ve Fedoře od Red Hatu, takže není až takový problém zkusit si tu. Distribucí Linuxu je hodně a Neokylin je specifický a zaměřený dovnitř do Číny, a směrem ven proti Spokojeným Státům a malému a měkkému, nic pro nás, pakliže se nechceme dát na studium čínštiny a na to se obávám již vhodný čas minul, je to hodně pracné a trvá to kolem 10 let? Něco se tom myslím že psalo i serveru na root.cz.

    OdpovědětSmazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)