Obrazy v hlavě

  Tak mě hned po ránu napadla hříšná myšlenka. Jakýpak je asi rozdíl mezi focením a malováním? 

Focení je taková rychlovka, šup a je to tam. Kdežto malování je mazlení. S plátnem, barvami, perspektivou, tématem. Lze ho odkládat a vracet se k němu, vylepšovat. Není to mžik a práce je hotová. Pro sichr dál rozebírat nebudu. Bylo by to asi příliš hříšné ráno.

Napsala Astra.

   To by bylo na dost obsáhlou debatu, Astro. Jistě, někdy člověk snad ho ani nestačí vytáhnout a zmáčknout, jindy chodí celé týdny po horách a čeká: Na světlo, na mlhu, na jeleny, až se vyjdou pást nebo na cokoliv jiného. Ti z ateliérů se zase s fotkou mazlí podobně jako malíři se svým plátnem, polévají své modelky a modely olejem nebo vodou, štelují je to krkolomných pozic, snaží se je vyprovokovat k nějakému jejich pocitu, reakci těla i tváře, protože fotografie to nemilosrdně zachytí.

   Vzpomínám si na jeden obrázek, který jsem dělal čtyři roky. Chtěl jsem vyfotit lesní cestu, místo, kde jsem jako kluk vždy netrpělivě čekal, až si můj děda, hornický invalida, trochu odpočine. Bylo mi jasné, že to původní místo musí dneska vypadat jinak, je to už šedesát let a tam u nás na horách doslova platí, že kde byl les, je teď mýtina a kde byla mýtina, je vysoký les. Je to vlastně stejné, jako na žitném poli. Napřed je tam zorané pole, pak osení, to vyroste a až obilí dozraje, je posečeno a končí to zaoráním strniště a novým osetím. S lesem je to stejné, jenže ten cyklus trvá cca sedmdesát let. Ale je to přece jen dost rychlé na to, aby si člověk všiml.

   Takže jsem hledal místo tomu co nejvíc podobné. Úvoz ve vysokém lese s malou světlinkou, ani ne mýtinkou, jen větším rozestupem mezi stromy. Tam si můj děda pokaždé tak trochu sedl na bok cesty - pořádně si sednout nemohl, jednu nohu měl po závalu v dole "rovnou", neohebnou v koleni a já jako osmiletý jsem pobíhal kolem a čekal, až se půjde dál. Takže jsem si to místo a náladu dokonale zapamatoval. Nakonec jsem to místo našel. Vyfotil a když jsem se na to pak doma díval tak jsem zjistil, že "to není ono". Místo odpovídalo, ale nálada byla ta tam. Zjistil jsem, že nesmí svítit slunce, ale ani nesmí být zcela zataženo, nesmí být čerstvě po dešti, nesmí to být moc na jaře ani na podzim. Musí to být někdy v srpnu, ráno, když se sluníčko právě vyprošťuje z ranních mraků, protože v noci pršelo. Co mám povídat, chodil jsem tam čtyři roky, vždycky jsem pořídil pár obrázků a pak zjišťoval, že to nevypadá tak, jak to mám zapsané v hlavě. Až naposledy, předloni, jsem si fotku promítl na monitor a zjistil, že je tam i děda. Tedy - není přímo vidět, stál asi při expozici kdesi za mnou, ale scéna je taková, jakou jsem si pamatoval.

  Tehdy jsem litoval, že neumím malovat. Protože jinak bych si ušetřil ty čtyři roky chození do kopce za různého počasí a následná zklamání, že to vypadá "trochu jinak". Prostě bych naštepsoval plátno, vzal paletu a namaloval to. Přesně tak, jak si to pamatuji. Kdybych to ovšem uměl.

  Takže focení je pracné jiným způsobem než malování, je omezené - ale výsledku dosáhnete zase jenom někdy nemalým úsilím. Pro mě je to třeba pár fotek ledňáka velkého. Je ve voliéře, obrácené ne severozápad. Takže na husté pletivo, pokryté guanem svítí odzadu slunce a ptáci jsou ve stínu. Když je pletivo na přímém slunci, nedá se dobře "rozmazat" i když foťák přitisknete těsně k němu. A to taky moc nejde, protože před každou expozicí vybudovali zábradlí a nasadili keříky, aby se nikdo k pletivu nedostal. A navíc - musíte čekat, až se pták dostane dále od pletiva a ostřit na něho. A zadní část klece je vybavena okny do vnitřního prostoru, kde ošetřovatel nechává i ve dne svítit žárovku. Takže pozadí taky špatné. To mě přivedlo k tomu, že ubikaci ledňáků nikdy neminu, aniž bych se nepokusil o nemožné. A už párkrát to vyšlo. Fotil jsem na displej, aparát v natažených rukách, aby se objektiv sluneční clonou dotýkal pletiva. Musím věřit ostřícímu trpajzlíkovi v aparátu a tomu, že z těch pěti - deseti expozic bude aspoň jedna použitelná.

Pro diváka nic moc, prostě takový pták. Pro mě velké "vítězství nad hmotou".  

===================================================



A ještě foto-pozdrav všem útulníkům od Astry. Je to prý víno. Psí.