...ovšem na druhé straně (2)

Matěj Stropnický,
syn ministra obrany.

Mladý Miloš Zeman,
budoucí president

   ...Ale zase na druhou stranu teď vidím, že když není žádná vojna, není to dobře. Člověk se tam v dost brzkém věku setkal s faktem, že někdo je nad ním. Zkrátka brzy zjistil, že musí mít vůči něčemu respekt. Když šel naproti mně major, tak jsem byl celý bez sebe. Teď si tak nějak každý proplouvá a mám pocit, že vojna v jistém směru měla něco do sebe. Říkalo se, že z kluka udělá chlapa, a to je pravda. Dva roky byly ale opravdu velká ztráta. Stačil by rok.

Jaroslav Uhlíř, komponista 

(Taky si to myslím.)

   Ve Švédsku chytré vládní hlavičky zjistily, že lidé věci, hlavně elektroniku, raději zahodí a koupí si novou. Jednak mezitím technika udělá krok vpřed (sice obvykle jen v reklamních sloganech), jednak je opravování věcí činnost odborná a tudíž drahá a často se prostě nevyplatí. Oprava je dražší než nová, modernější věc. Nehledě na to, že dnes se vyrábějí věci, které nejsou na nějaké opravy stavěné. Plastikový obal telefonu, čtečky, fénu nebo ovladače televizoru spojíte jen pouhým přiložením k sobě a "scvaknutím". A drží. 

Ovšem rozebrat takové věci znamená mít jednak vědomosti, kde jsou neviditelné západky, které je třeba zatlačit na jednom víčku a ty jiné, které se musí zatlačit na druhé polovině krytu a ještě mít speciální páčidélko z umělé hmoty, abyste nepoškodili hrany. Mimo jiné - ten kousíček modré umělé hmoty si výrobce cení na sto sedmdesát korun. Když to ale jednou vidíte, snadno si z nějakého zbytečku plastiku, třeba zlomené plastikové lžičky vyrobíte stejné. Zadarmo. A nemusí být ani modré.

(Ano, právníci mezi námi tady upozorňují, že by možná bylo porušeno autorské právo na průmyslový vzor. Jenže - kdo má třeba práva na páku jednozvratnou, dvouzvratnou a na kladku volnou. Aha? Nehledě na nakloněnou rovinu...)

   S opravami se u běžných věcí už prakticky nepočítá. Takže švédský nápad o zvýšení "opravitelnosti" předmětů jde tak nějak proti všeobecnému trendu. Kup, chvíli používej a pak si kup něco nového. Pochopitelně od naší firmy! Protože "udržitelný rozvoj" drží světovou ekonomiku nad vodou. Když jen posloucháte slova a o ekonomice nevíte zhola nic, zjistíte že rozvoj je vlastně růst. A když bude něco stále růst, jednou to naroste to takové velikosti, že už to nebude "udržitelné". 

   Nicméně jsem pochopil, proč k závěrům o "zlepšení podílu opravitelnosti předmětů, přístrojů a strojů". Paní ministryně prohlásila, že ve Švédsku je teď hodně "nových občanů", kteří sice nejsou velcí odborníci, ale jsou manuálně velmi zruční. Chtělo by se podotknout, že jako opice, ale tohle sem nepatří.

   A vzhledem k tomu, že k rozlousknutí pouzdra třeba mobilního telefonu je potřebné dost manuální zručnosti k odstranění vlastní závady stačí často pájka - a vědět, kam který drátek připájet nebo v nejhorším kterou desku plošných spojů vyměnit (pokud výrobce takovou službu vůbec provádí). Nějaké větší šikovnosti netřeba. Jen "vědět jak". Takže oné opičí zručnosti se ujmou "noví Švédové", staří budou vědět, který drátek připájet a kam - a nadnárodní koncerny prodají méně nových mobilů, tabletů, televizorů a podobně. A bude se propouštět. Hlavně v montovnách na východě. V Číně, Hong Kongu, Thajsku. A ti propuštění budou bez práce a budou se snažit dostat do bájného Německa nebo Švédska, kde je prý život lehčí až docela snadný. Takový had, který si požírá z hladu vlastní ocas.

  Výrobky německé a ruské se donedávna opravovat daly. Skříňka se dala rozebrat, součástky vyměnit, bývala k sehnání i dokumentace. Jenže co s rádiem, které vydrží dvacet - třicet let. Takový majitel si na něj zvykne, má už k němu takřka citový vztah a je tudíž naprosto neperspektivním zákazníkem. Nové vymyšlenosti s životností rovnou délce záruky + čtrnáct dní navíc na odbyt nepůjdou. Tady je jakýsi rozpor, no ne?

==============================

  Najednou je tu vážně narušená mantra: Kupuj, kupuj, kup třeba i na dluh a pak zas pilně vydělávej, abys měl za co nakupovat. Protože život - to je o věcech a zážitcích. Třeba výlet do exotické země (na dluh) nebo návštěva koncertu nějaké celebrity v cizině (na dluh), případně zakoupení lepší verze něčeho, co sis už koupil před časem. Reedice DVD a CD, remake filmů, bibliofilská vydání knih, které vyšly před deseti lety a které máte v knihovně. Proč?  

   Protože kniha - ta přece není primárně určená ke čtení. Kdepak!  Kniha musí být vázaná v imitaci pravé kůže a mít krásný hřbet s potiskem z pravého kočičího zlata. Jen tak bude důstojným doplňkem vaší knihovny. Číst ji přece nebudete - to by se mohla i ohmatat!  

A DVD dostanete za trojnásobek ceny v plechové krabici s barevným potiskem a brožurou. Někdy bývá přibaleno další DVD, kde režisér nebo jiní zúčastnění vyprávějí na kameru, proč tohle natočili tak, jak to natočili a co tím chtěli dosáhnout. Připomíná mi to kuchaře, který dojde za hostem až do lokálu a vykládá mu, z jak kvalitních surovin mu uvařil večeři a co má host při konzumaci pociťovat.

A co mají ti dva pánové v perexu společného? Jsou pečlivě učesáni a mají ve tváři dostatek sebevědomí. Jinak vlastně vůbec nic. Jen to sebevědomí ve tváři mě zarazilo. O mladém Stropnickém možná ještě uslyšíme...

Tak jsem si trochu ulevil, vyvěsím to a zase se začnu "česat" záznamy premiér a připravovat je pro vydání na DVD. Jsou zkrátka okamžiky, kdy opravdu nemám rád divadlo...