Jedna malá desinformace

V rozhovoru s uznávaným chirurgem profesorem Pavlem Pafkem můžete číst:

   „Jen hloupý člověk si může myslet, že pacient, který přijede do nemocnice v autě za dva miliony korun, se postaví do řady s těmi, kteří tam přijeli tramvají. Musíme si uvědomit, že zdravotnictví nemá pro všechny na všechno v době, kdy to potřebují,“ 

    "Jistě si nikdo nemyslí, že by pana prezidenta operoval nějaký mladý, málo zkušený sekundární lékař jako pana Nováka z nějaké vísky. To je mylná představa. Ale jestli chceme opravdu demokracii, pak musí být ve zdravotní péči brán prezident jako bezdomovec. Na tom trvám. A to nikdy nebylo ani nebude."

   "Připojištěný pacient není ošetřen jinak než nepřipojištěný pacient. Připojištěný pacient si jen vybere rychlejší termín k ošetření nebo operaci, nadstandardní ubytování a osobu, třeba primáře nebo profesora, která ho bude ošetřovat. A na tohle je schopen si platit. Ale tu operaci žlučníku nebo slepého střeva nemůžete udělat bohatému nebo chudému jinak, to je prakticky stejné."

   Takže nepřipojištěný, chudý pacient bude operován nezkušenými lékaři a až na něj zbude čas. Někteří se svého termínu nedožijí. Takový nepatrný rozdíl.

Všechno rovnostářství stranou! Tady jde přece o prachy!

   "...čeští občané ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie navštěvují lékaře v průměru téměř dvakrát častěji než obyvatelé těchto zemí. U nás je to kolem dvanácti návštěv za rok, jinde šest až sedm. A to je vážná věc. Je jasné, že za těchto okolností nemůže náš systém perspektivně stačit na moderní evropský zdravotní standard a že do toho budou muset vstoupit další peníze."

   Jenže páni doktoři vám nepředepíší lék na půl roku nebo na rok. Každé tři měsíce se musíte obtěžovat do ordinace specialisty. Protože za každou návštěvu dostane pan doktor nějakou částku peněz z pojišťovny. 
   Kardiolog, endokrinolog, urolog, stomatolog. Čtyři návštěvy za rok x čtyři specialisté to je šestnáct návštěv aniž onemocníte, aniž se váš zdravotní stav změnil, jste jen chronik a to je skoro každý starý člověk. Když není chronik a náhodou se dostane do hledáčku specialisty, ten už na něm najde nějakou malou nesrovnalost, kterou je třeba pravidelně sledovat.

   "Ale jsou určité postupy – není jich mnoho – kde jsou materiální vstupy o různých cenách. Například operace prostaty robotem je samozřejmě mnohonásobně dražší než klasická operace. Pak si můžete vybrat různé kyčelní klouby nebo oční čočky. Ale z mého pohledu ty materiální vstupy nejsou rozhodující."

   Ale je tu podstatný rozdíl mezi funkčností a trvanlivostí náhrad. Taková reoperace kyčelního kloubu je věc tuze nepříjemná. Pro pacienta. Pro nemocnici je to ale přínos,. Jeden nelevný výkon navíc. A potřeba většího množství lékařů a pomocného personálu. 

Takže pane profesore - opravdu bude chudý ošetřen stejně dobře jako bohatý? Vždyť si sám odporujete!

   Jen při smrtelných nemocech se skóre srovná. Tam peníze prodlouží pacientovi život jen o pár měsíců. Smrt nehledí na bohatství. Ta je spravedlivá a tedy naprosto sociální. 

Ale zdravotnictví za bohatého, kterého doprovodí až ke smrti přece jen naúčtuje pojišťovně víc. 

V tom je to kouzlo bohatství. 

   Nerozporuji tvrzení pana profesora Pafka, má stoprocentní pravdu. Co říká, je prostě realita. Jen ji poněkud zabaluje do lidumilného pseudosociálního kostýmku. Pravda by se měla podávat neředěná. Být lékařem není poslání, jak se nám sami lékaři snaží namluvit. Je to byznys s lidským zdravím a nemocí, s utrpením a nakonec i smrtí. Ale jako každý obchod by se měl odehrávat poctivě. 

Pacient si přeje být zcela zdráv a umřít co nejpozději.

Lékaři se mu snaží splnit hlavně to druhé přání.

O peníze přece jde až v první řadě!

=================

Poznámka: 

   Tohle nepíši z vlastní zkušenosti. Všichni mí lékaři specialisté jsou seriózní a chováme se k sobě naprosto férově. Přátelsky. Ale přece jen pár postřehů:

   Když jsem s infarktem myokardu ležel na operačním stole a dva mladí doktoři mi přes tepnu v levé ruce zprůchodňovali cévy v okolí srdce, dělali svou práci naprosto profesionálně. Rychle, přesně s přehledem. To už jsem věděl, že pro tentokrát neumřu. Přitom spolu diskutovali, zda se připojí ke stávce lékařů za vyšší platy, která tehdy byla organizována pod heslem "Děkujeme, odcházíme!" Nakonec se oba dohodli, že se k akci připojí. Jak to s nimi dopadlo pak nevím. Se mnou dobře.

   Když mi o dva roky později diabetolog řekl, že když podstatně zhubnu, tak možná moje nastávajícím cukrovka II. typu ustoupí, respektive ani nepropukne. Dodržel jsem dietu a zhubl. Za devět měsíců o čtrnáct kilo  a pak už byly rozbory krve naprosto v pořádku, jako za mlada. Potěšilo mě to, poděkoval jsem panu doktorovi za vynikající radu a popřál mu další takto úspěšně vyléčené pacienty. Protože už nebudeme mít důvod se stýkat. 

   "Moment!" pravil tenhle sympatický mladý muž. "Nemáte v pořádku štítnou žlázu!". A promptně zahájil léčbu nemoci, o které jsem do tohoto okamžiku nevěděl. Nakonec experimentálně zjistil správné množství hormonu, které musím každý den spolknout půl hodiny před snídaní a rozbory krve začaly ukazovat zcela normální hodnoty. Tak jsme se dohodli, že mi napíše lék vždy aspoň na půl roku a až mi tabletky dojdou, přijdu si s ním popovídat o pokroku v endokrinologii.