Nedůvěra

Soudy, soudci, justice
Několik nesouvislých poznámek

   Nekonečná sága odsuzujících a osvobozujících rozsudků. Stejný obviněný, stejný čin - jen různé soudy. Soudní spory, kde soudy nižší instance opakovaně rozhodují jinak, než soudy jim nadřízené. Nekonečné kolečko. Nedostavování se k jednání ze zdravotních i jiných důvodů, žádosti o opakování znaleckých posudků se zcela odlišnými závěry atd.

   Sága je to hlavně nekonečná. Soudy u nás trvají i dvacet let. Vzájemné žaloby, slučování a oddělovaní kauz atd.  Justice tvrdí, že má málo soudců a pomocníků - vykonavatelů ř´či jak se jim říká. Ale v systému, kde se lze odvolávat praktiky do nekonečna by nepomohlo ani kdyby u nás bylo soudců násobně víc. Jen by dostávali dalo více peněz ze státního rozpočtu. 

   Nezávislý soudce. Není závislý ani na zákonech - máme různé "právní názory".  Takže vzniká podezření, že je závislý na "kapesném" - které možná od obviněných šikovně přijímá prostřednictvím prostředníků. Přitom když se hovořilo o platech soudců, argumentovalo se tím, že soudce musí mít tak vysoký plat, aby byl zcela imunní k případným úplatkům. Mylná teorie. Z toho, co vúroniklo na veřejnost je patrné, že kdo je nakloněn "braní" bere i menší částky, nesrovnatelné s jeho platem. Inu, jak se paroduje "běžný Čech" - každá koruna dobrá nebo "hloupý kdo dává, hloupšjší kdo nebere".A "nemusí pršet, stačí když kape".

   Pokud soudce / prokurátor neudělá administrativní chybu, za své rozhodnutí odpovídá jenom...  Bohu?  Nebo nikomu, pokud je bezvěrec. Je prakticky neodvolatelný. A nekritizovatelný. Po jakékoliv kritice se za strany Soudcovské unie ozvou rozhořčené hlasy o nutné nezávislosti soudů a soudců. Pořád platí, že vrána vráně oči nevyklove a odsouzených soudců je naprosté minimum.

   Předvídat rozsudek se dneska nedá. MUDr. Rath byl zatímně osvobozen, protože se našla administrativní chyba při povolování odposlechů. Nikdo nezpochybňuje Rathovu vinu, pravdivost odposlechů atd. ale jen úřední postup při jejich povolování. Formální, úřední chyba.

   Jistěže  - advokát má právo / povinnost hájit svého klienta. Za to je placen. Jenže naše zákony umožňují tak široký výklad, že vlastně přestávají mít smysl. Za to mohou zákonodárci, kteří systémem často jen jim osobně užitečných přílepků znehodnotí a zkomplikují snad každý zákon, který vyjde ze sněmovny.

   Další problém: soudní znalci. Jak si mohou říkat znalci, když jsou schopni vydat naprosto odlišná stanoviska k jednomu případu, kdy mají k dispozici stejné důkazy? Jsou to vůbec znalci? Nebo jen úplatní chlápkové s kulatým razítkem? Takového jsem před mnoha lety poznal. Dal za peníze k čemukoliv takové dobrozdání (cenový odhad), jaký si zákazník přál. Věc ani nemusel vidět nebo se o ní nějak informovat. Pravda, bylo to za hlubokého socialismu. Mám ale pocit, že takoví experti existují i v našem "raném kapitalismu s (ne)lidskou tváří".

   A navíc - zdá se , že soudci jsou  pod tlakem sdělovacích prostředků. Soudce, který vyjádří svůj politický názor (který nijak nesouvisí s jeho prací) je Soudcovskou unií  trestán. Najednou nemá právo mít svůj soukromý názor. A jak je na tom třeba soudní zapisovatel? Smí na blog beztrestně napsat svůj názor?

   Jk kdesi píše Ondřej Neff je justice po politicích a žurnalistech další skupinou bez důvěry většiny populace. A důvěru pak získávají týpci, kteří by ji nikdy neměli dostat. Většinou se objevují mezi politiky. Vzpomínám na Miroslava Sládka nebo na šéfa DSSS Vandase. Pokud soudy tuhle stranu zakáží, tak se prostě přejmenuje, malinko si upraví stanovy a "jedeme dál, močálem černým, podél bílých skal."

   A žurnalisté místo toho, aby objektivně (co nejobjektivněji) informovali, prezentují v TV i jinde momentální ideologii jako svůj názor. Zase podle přísloví "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej" neboli "Bližší košile než kabát".

   Kdesi jsem slyšel bonmot, že "K soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek!" A tvrdil to člověk, který o našem soudnictví opravdu něco ví. Tož co si mám o tom všem myslet já, outsider, neználek, který byl za víc než kopu let svého života u soudu dvakrát a to jen svědčit.

   Pamatuji si jen, že na chodbě, kde jsem čekal až nastane můj čas bylo chladno a rozléhaly se tam hlasy skoro jako v kostele, v soudní síni se nerozléhaly, byla docela malá a byla tam silně cítit pasta na parkety.

   Nemohu si odpustit poznámku  k zákonům jako takovým. Před lety jsme zavedli exekutory jako živnost s tím, že stát neumí vymáhat dluhy od dlužníků. Že státním úředníkům je účinek  vymáhání víceméně lhostejný, protože nejsou na něm finančně zainteresování a věřitelé jsou odkázání na různé vymahačské firmy, které o dělaly stylem ruské mafie - nezřídka to opravdu byli Rusové nebo Ukrajinci.

   Něco o tom vím, s jedním ruským "vymahačem" jsem kamarádil. Prima člověk, který mi  podrobně popsal, jak se to dělá. Kupodivu žádné násilí. Jen k dlužníkovi přijel drahým autem pěkně oblečený pán, posadil se mu do kanceláře nebo provozovny, se silným ruským přízvukem mu oznámil, že počká, až svému věřiteli zaplatí danou částku - a seděl. V kufříku, který měl sebou neměl ani samopal ani obušek, ale svačinu a kafe v termosce. A tak mlčky seděl, na otázky nebo nějaké vysvětlování, proč to dnes nejde  či výzvy ať vypadne neodpovídal, jen se usmíval a občas se podíval na své drahé hodinky.  Jak mi Saša říkal, úspěšnost byla asi tak 80 - 90%. Policii na něj žádný z pánů podnikatelů nevolal. Nebyl vlastně  důvod. Tady fungovala představivost dlužníka - co se stane za hodinu nebo zítra - a odolali ji jen ti, kteří opravdu potřebné peníze momentálně neměli. Ale i ti si raději půjčili jinde - tedy "Vytloukali klín klínem!" 

  Mimo jiné - Saša je vystudovaný ruský herec. Dobrý herec s nemalým charismatem. Ale má  bohužel přízvuk. To, co mu na  české scéně vadilo (mohl hrát jen Rusy a v té době se postavy Rusů na repertoáru českých divadel téměř nevyskytovaly) pak zúročil v TV filmech a inscenacích. Ale to nastalo až po období, kdy hrál úspěšně vymahače dluhů. S přízvukem.  

   Ale k věci - tedy zavedli jsme exekutory jako živnost a už zanedlouho se začaly dít divy. Pokuta za nezaplacené jízdné najednou stoupla na desítky ba i stovky tisíc, protože "prodlení" a "náklady".

   Exekuce v Ostravě začaly provádět firmy z Plzně a naopak. Věřitelé nějak nepochopili, že když se exekuce stane nezaplatitelnou, na prodeji majetku málokdy vydělají oni. Svůj díl si předem smluvně zajistili exekutoři. Oni vydělají. Co se pak děje s dlužníkem je jim všem jedno.

   Ne, neobhajuji dlužníky, kteří nechtějí platit stejně jako neobhajuji chodce, kteří přecházejí na červenou. Je to jejich chyba, že se dostali do exekuce. Oni si měli dát pozor na to, aby nedlužili více, než jsou schopni zaplatit. Výmluvy na změněnou finanční situaci třeba po ztrátě zaměstnání nebo po rozvodu neuznávám - je třeba počítat i s tím. Říká se tomu "opasek i kšandy". Jenže většina z nich s tím počítat neumí nebo spíš nechce. Jsou chtiví exotických zájezdů, nových bytů nebo velkoplošných TV. Chtějí vlastnit víc, než soused, než kolega v práci, než kamarádka atd. Chtějí se jevit svému okolí jako úspěšní lidé - ale bohužel na dluh. Konce jsou smutné.  

  Nebo jim už hlava přestává sloužit a zakoupí si obligátní "zázračné hrnce" a nemohou je pak z důchodu splatit. To je ten nejsmutnější případ. Tady je těžká rada. Zbavit svéprávnosti člověka, který začíná trpět stařeckou demencí je přece jen trochu silné kafe, ale hlavně naprostá netaktnost vůči němu. Kdo určí, že už to nejde? Je to vlastně taková malá eutanázie. A jsme u základního problému - kdo na to má právo!?

   A zákon? Ten takový "prodej" vlastně nijak rozumně nereguluje, Hledá sice způsoby, jak jej omezit, ale pokud už k prodeji dojde, ukáže se, že zákon je zcela bezzubý a podvodně uzavřené smlouvy není schopen zrušit. Protože je "svoboda podnikání". Najednou má zákonodárce strach z prodejců a jejich právníků - a soudy se musí řídit zákonem. (Proto jsem psal o "kapitalismu s nelidskou tváří".) 

  To jen tak na okraj, kdy justice selhává hned na počátku.  V zákonodárném shromáždění. Jenže to jsme si zvolili v zatím svobodných volbách sami. Problém je v tom, že nabídka adeptů je malá. Buď o takovém kandidátovi toho víme hrozně málo nebo naopak příliš mnoho. A pokud toho víme mnoho tak stejně nevíme, kolik je v těch informacích pravdy a kolik je zlovolná pomluva jeho protikandidátů. 

Onen často zmiňovaný "lid" to nemá vůbec snadné. 

Tedy my.