Internet = manipulace a nenávist?

   Kdysi dávno,  na konci dvacátého století, jsem přestal poslouchat rádio i TV, protože místo informací šířily KOMENTÁŘE - tedy jednostrannou propagandu. Navíc značně primitivní. Hitlerovský ministr propagandy Goebbels by se musel v hrobě obracet, jak tupé manipulace ideologové vytvářeli (a stále vytvářejí!! [;>/)

  Internet se stal pak novým prostředím s velkou svobodou názorů - bylo zajímavé číst i ty názory, které byly zcela proti mému přesvědčení a zkušenostem.

    Jenže: Nastala doba trollů. Nešlo jen o Falešné Novinky (Fake News), ale hlavně o lidi, kteří si psaním do diskuzí ulevovali od vlastní frustrace. Napadali ostatní diskutující (většinou ve třetí osobně, na přímý útok v druhé osobě tehdy neměli odvahu přesto, že již používali nickname, ale šlo hlavně o ten slovní (duševní) odpad, neuvěřitelnou nenávist, kterou tak zaneřádili diskuzi tak, že lidé, nemající potřebu si takto ulevovat nakonec diskuze opustili a červíci se začali "řezat" mezi sebou. Na mnohých webech se diskuze už vůbec nedají číst, je to jako dělat si cestičku v hromadě páchnoucích exkrementů.

   Nicky už snad ani nejsou potřeba, lidé se napadají i pod vlastními (nebo i ukradenými) identitami na Facebooku, Instagramu a podobných sítích. Toho jsem si naštěstí všiml a do těchto končin ani nepáchnu. Horší je, že nenávist se začala rozlézat i po ostatních webech a tím, čemu se říká blog. (Nedokážu slovo "blog" správně vyskloňovat...)

Pohled na internet jako celek je pohled do žumpy lidské povahy. Proto třeba nepraktikuji internet na chalupě i když tam mám připojení. Těch pár dnů nebo i týdnů bez netu člověku docela uleví.

   Proto taky na mém blogu vpouštím diskutéry zcela nedemokraticky - osobně. Na začátku byl vstup volný, ale usadily se mi tam osoby Sylvie Netzer a Větší Vlastenec - penzionovaná česká učitelka z Německa odněkud od Bodamského jezera a stavební technik z Prahy. Protože nepomáhalo upozorňování ani mazání a ostatní diskutéři, jimi patřičně pozurážení znechuceně odcházeli, musel jsem zvolit tento obtížný způsob - nevpouštět nenávistné sprosťárny vůbec. Protože člověk píše do blogu proto, aby měl nějakou odezvu. Jinak by si mohl psát jen tak do počítače nebo do deníčku a nikomu to neukazovat.

Té nenávisti je opravdu velká většina. Nemyslím, že se jedná o většinu populace jako takové, ale určitě se jedná o nezanedbatelnou internetového publika. I když - když to pár měsíců sledujete, zjistíte, že kyberpostor dokáže zaneřádit vlastně jen skupinka lidí. Bují tam nenávist rasová, třídní, genderová a bůhví jaká ještě.

Takže celý internet by se dal zjednodušit na obecnost: „Servít je vůl!"

Ondřej Neff o svobodě slova.

   To, že se leckde snaží věrchuška o cenzuru na internetu je vlastně docela marginálie. Internet se zkazil sám, protože ho tvoří lidé. Někteří. Menšina - ale zatraceně hlučná a páchnoucí. Jenže - kde získávat alespoň trochu validní informace? V TV a v rádiu je neseženete, jsou vždy poplatné názorům majitele nebo sponzora (jistě, může to být i stát - respektive nějaká skupina, která si našla cestičku, jak ovládat státní sdělovací prostředky. A není způsobu, jak jim v tom zabránit. Jakmile se někdo ozve proti zmanipulovaným informacím, začne strašidelný řev postižených a hned se skloňuje svoboda vyjadřování a nezávislost novinářů. A začnou pracovat „hnojomety“ s jediným cílem „protivníka“ pošpinit jak se jen dá i nedá a tím ho umlčet. Ti, kteří je spouštějí se ovšem stávají cílem „hnojometů“ protivníka - a v mých očích obě strany ubožáky.

   Ještě jedna poznámka: Boty, čili automaty, které se na sociálních sítích vydávají za lidi. Bude těžké je zakázat a bude nebezpečné pouštět stát do sociálních sítí jako cenzora. Je prostě na lidech, aby vycítit, jestli "na druhé straně drátu" je počítač nebo člověk. Musíme se naučit rozeznávat mimikry. Ale život už je takový. Zmije nebo užovka? Muchomůrka nebo bedla? Ostražitosti není nikdy dost.

   Navíc - umělá inteligence je už na spadnutí. Až si jednou program uvědomí sebe sama, je jeho vypnutí vlastně vraždou myslící entity. Hranice mezi strojem a člověkem je stejně nezřetelná a rozplizlá jako mezi člověkem a zvířetem.  Nebo primitivem, který uvažuje téměř jako zvíře.   Kdo zargumentuje onu  hranici?

   U soukromých médií mi to tak nevadí - žijí z peněz z reklam nebo je někdo určitý dotuje. U státních (tzv. nezávislých) médií to je ovšem průšvih. U většiny kauz totiž nemá obyčejný konzument rozumnou šanci se dostat ke zdroji informací a posoudit jejich validitu.

Takže se soustředím třeba na rozhlasové nebo televizní rozhovory s hostem nebo na debaty ve studiu. Ale u rozhovorů je to patrnější. Moderátor (či redaktor nebo jak si nechává říkat) velmi často moderuje tak, že nenechává zpovídaného dokončit myšlenku - jakmile se domnívá, že host bude říkat něco, co není v souladu s politickým nebo etickým "směřováním" dané stanice, změní téma, položí jinou otázku. Nebo nutí zpovídaného hosta odpovědět tak, jak si to přeje „obecný zájem“ jehož je samozvaným představitelem. Myslím, že se tomu říká „návodná otázka“. Jen opravdu dobří diskutéři jsou schopni v reálném čase smysluplně odpovědět. Někteří moderátoři jsou v této činnosti zvláště dobří. Napadá mě Zuzana Tvarůžková nebo Daniel Takáč z TV, případně Michael Rozsypal z rádia Plus. Ale je jich pochopitelně mnohem více, nechce se mi podrobně vzpomínat, kdo takovým způsobem pracuje. Ale i oni tu a tam narazí na člověka, který se jim vzepře a říká do mikrofonu to, co si sám myslí a ne to, co by moderátor rád slyšel. Ať už má pravdu ten nebo onen.

   Čili manipuluje se denně i v situacích, kde se zdá, kde je manipulace prakticky nemožná, například v živě vysílaných rozhovorech a diskuzích.

  Tohle je vlastně odpověď pro Zuzanu, diskutérku z Neviditelného čerta. Nějak se mi příspěvek rozrostl a než ho dávat na pokračování, vyvěsil jsem ho tady a na „Čerta“ přijde jen odkaz.