Modernizace, inovace - a tak podobně

   Momentálně je veřejný prostor zcela zahlcen koronavirem. Neověřené zprávy, jak se ten zmetek chová, co je proti němu účinné a co není, Kdo měl proti němu něco udělat nebo neudělal. Případně udělal a udělat neměl. 

K situaci se vyjadřuje kdokoliv, kdo umí po chvíli najít na klábosnici potřebná písmenka. Presidenta Zemana kritizují, za to, že mlčí. Když ovšem předtočí nějakou promluvu "k mým národům", tak je kritizován, že se to odvysílá jinde, než na ČT. Proč by měl něco pronášet ze stanice, která ho vytrvale kritizuje a napadá? Která měla (velmi nevhod) „technickou poruchu“, když promlouval v přímém přenosu z Hradu. Pokud jde ČT opravdu o "informovanost národa", mohou přece pět minut před začátkem toho tyak toužebně očekávaného aktu své diváky vyzvat, ať si na těch avizovaných osm minut přepnou na Primu. (Divil bych se, kdyby to udělali.) 

Už toho je dost, raději o něčem, co se nám vrátí, až COVID 19 odejde. Pomalu a nenápadně.

   Až bude po ní (po pandemii) nastanou jednak hádky o tom, kdo co zavinil, vyrojí se spousta frajtrů, kteří "to přece už dávno říkali". Faktem je, že hospodářství bude nemalým způsobem zasaženo, budou se přehodnocovat priority. Ještě chvíli setrvačností pojede elektromobilita, možná i "zelený úděl" a "uhlíková stopa".

   Jenže budou důležitější věci. Začneme se mimo jiné připravovat na pandemii koronaviru, která právě odešla. To je obvyklá reakce. Neuvědomíme si, že může přijít cokoliv jiného. Velký výbuch sopky nebo pád meteoritu zvíci menší hory nebo... Možností, co může lidstvo postihnout je opravdu hodně.

(Nejhorší by bylo náhlé prozření.)

   A mimo jiné se začne řešit modernizace. Ať už ve jménu přípravy na další katastrofu nebo ve snaze postavit hospodářství zase na nohy. Některé režimy zkusí využít centrální mechanismy, které se osvědčily během pandemie a které společnost ze sebezáchovných důvodů přijala a sešněrují produkci do sítě příkazů a nařízení, kde se jakákoliv iniciativa rychle udusí, jiné zase začnou propagovat "svobodný trh" bez zábran. Otevřou prostor pro ty "nejšikovnější" - to jest pro dravé podvodníky. Už teď je na netu spousta reklam, které jsou, řekl bych, až trestuhodné. Nabízejí třeba ochranné roušky za několikanásobek obvyklé ceny (celkem, pochopitelné, je to nedostatkové zboží) ale s dodáním až někdy v létě, kdy nikdo neví, jak bude situace vypadat. Zaplať teď, dodáme v červnu nebo v červenci. Tedy pro pozorného čtenáře - nejdříve v červnu. Opravdu - není nutné to koupit. Ale strach je mocný čaroděj.

   Ceny průmyslového zboží půjdou dolů, protože koupěschopnost obyvatelstva vlivem recese hospodářství, krachu mnoha podniků bude o dost menší. Budou se nakupovat hlavně věci nezbytné.

   Aby se trh s předměty zbytnými aspoň trochu rozhýbal, bude třeba modernizovat. Nemyslím tím něco skutečně modernizovat, vylepšit, ale v potenciálním zákazníkovi vzbudit dojem, že to, co má a co mu dosud spolehlivě slouží je naprosto zastaralé, téměř nefunkční ba přímo "nemožné". Věci dostanou inovovaný obal, přidají se nějaké pofiderní funkce, kterou sice téměř nikdo nepoužívá ale kdo je nemá "jako by nebyl".

"Studiák" - cca 1975

   Přitom vývoj techniky, aspoň v oborech, které jsem schopen sledovat se pohybuje ve skocích. Třeba práce se zvukem. Magnetofony. Lampové a monofonní. Pak tranzistorové a stereofonní. Nejdříve pásky na celonové bázi s vrstou na bázi oxidů železa, pak na polyesterovém nosiči s vrstvou Cr2O3. Pak přišly vícestopé magnetofony.

   Následovala digitalizace záznamu - DAT (digital audio tape). Technická kvalita záznamu skokem vzrostla. Jenže to byly "hodinky", jemné a poruchové.

   I vymyslel se Minidisk - přepisovatelné CD, zavřené v krabičce. Ty kralovaly deset let spolu se záznamem na harddisky v PC.

   Možnosti techniky stále rostly a bylo možno zaznamenávat na paměťové karty, protože už měly dostatečnou kapacitu a byly stále levnější. Takže přišly "karťáky" a s nimi MP3 přehrávače. Opět kvalitativní, rozměrový skok, zajišťující navíc možnost bezztrátového a velmi rychlého kopírování.

   Mnohastopé záznamy, kde se v editoru může jednotlivými stopami posouvat v čase. A tak dále. Nyni zvuk přestane být analogový, když opustí mikrofon a opět se analogovým stane, když rozkmitá membránu reproduktoru.

   Vývoj tedy zdaleka ani tady nešel lineárně, ale ve skocích - i když si pamatuji, že se aspoň jednou ročně objevil třeba zcela nový a "průlomový" magnetický pásek. Kdo ho nepoužíval, nebyl moderní. Magnetofony ovšem byly seřízeny na ten starý pás a nový typ emulze potřeboval jiné seřízení - aspoň předmagnetizace záznamu. Jenže k tomu se ještě pořád používaly i starší materiály - a výsledkem byl nepořádek. Na každém magnetofonu musely být nalepené cedulky, na který typ pásku jej lze použít. Znovu jsem si to ověřoval loni na jaře, kdy jsem digitalizoval staré pásky, které měli různí tajemníci poschovávané po šuplících a byly na nich dnes již nedosažitelné vzácné archivní záznamy. Samé lístečky "Nahráno jako PER 555" nebo "Pozor - CR 50"

   Ve fotografické technice to bylo obdobné. Můj první digitální aparát měl rozlišení 3 Megapixely - a snímky byly docela použitelné do formátu A4. Stál mě tehdy dva měsíční platy a baterie vydržely tak půl hodiny focení. (Došly většinou v okamžiku, kdy si člověk nakomponoval obrázek a čekal na tu pravou chvíli. Půl vteřiny před tím se aparát se vypnul a než jste vyměnili baterie, obvykle už nebylo co fotit.

   Pak se ob jevily snímače 12 Mpix, pak 20 Mpix. O něco lepší a ještě o něco lepší, ale... Bylo ty výsledky dost těžké od sebe rozeznat.

Zrcadlovka. Fotograf má "něco v ruce"

   Dílčí zlom nastal, když se místo zrcadlovek, velkých a těžkých začaly používat "bezzrcadlovky, čímž se podstatně zlepšila schopnost zaostřovat na detail a ve špatných světelných podmínkách. Těla jsou menší a lehčí. Ale k tomu pořád velké, těžké (a drahé) objektivy.

   Následuje období fotomobilů. Malé, lehké a vždy po ruce. Navíc relativně levné. Jakmile sedostaly do stavu, že jejich obrázky začaly být použitelné, začalo se inovovat a modernizovat. Dva fotoaparáty, tři fotoaparáty, čtyři fotoaparáty v jednom mobilu. Zlepšení? Nepatrné. Procesor ve fotoaparátu roztodivně kombinuje snímky z jednotlivých snímačů, odšumuje, zónově zaostřuje atd. Výsledkem bývá obrázek, který s realitou toho, co jsme fotili moc nekoresoponduje. Výsledek je takový, jaký naprogramovaná rutina usoudí, že má být. Ale většině uživatelů se to líbí. A je to bez práce - jen namíříš a stiskneš. Každého půl roku vyjde nový fotomobil, který "musíte mít". A v mobilu samém je navíc spousta vychytávek, které buď nikdy nepoužijete nebo použijete jednou, když zkoušíte, jestli to funguje.

   S počítači je to velmi obdobné. A ostatně i dalšími průmyslovými výrobky. Potraviny a nápoje - totéž. Nové chuti, nové obaly, nové gramáže (15% zadarmo!) pak návraty "k tradici" a potom zase něco nového dražšího, bez čeho se prostě nestanete člověkem, který by mohl být „IN.“

   Většina toho, co nazýváme modernizací nebo inovací jsou jen žvásty obchodníků. a producentů. Chtějí prodávat. Výrobci, aby si zajistili kontinuální odbyt prý (mám to ověřeno ve dvou konkrétních případech) dělají výrobky s úmyslnou konstrukční chybou, tzv. "kurvítkem", aby se po uplynutí záruční doby staly neopravitelnými. Už jenom proto, že sehnat k nim servisní manuál je obtížnější, než sehnat návod na domáckou výrobu plastické trhaviny. A značkové opravny jsou tak drahé, že je snad lepší si koupit výrobek nový. No - a účelu je dosaženo.

   Jak to souvisí s dobou "postpandemickou"? Asi tak, že se budeme (my lidstvo) muset uskrovnit. Kupovat jen výrobky s dlouhou dobou funkčnosti. a vyhnout se dotírající "modernitě".

   Člověk k životu i k práci toho zas tak hodně nepotřebuje. Tedy většinou, nepočítám v to třeba kosmické výzkumníky nebo vědce, zabývající se teorií částic.

   Opravdu není nutné měnit každý rok chytrý mobil za mobil ještě o něco málo chytřejší. s o pět milimetrů větším displejem. Automobil totéž – i když znám nejméně dva lidi, kteří nesnesou mít auto starší dvou let. Také pračka, vysavač nebo žehlička by měly fungovat celá dlouhá léta a ani nemusí být příliš chytré, stačí, když budou spolehlivé.

   Můj mobil oslavil již osmé narozeniny - a pořád dělá to, k čemu je určen. Telefonuje a posílá SMS, k tomu navíc funguje jako svítilna, rádio, mp3 player, má (téměř nepoužitelný) fotoaparát a zcela nepoužitelnou videokameru. Takže je nepoužívám. Zato vím, že mi akumulátor v něm vydrží jedenáct dní provozu bez dobíjení. Minimálně devět, když hodně telefonuji. A je vodotěsný a relativně nerozbitý, nehledě na to, že do tvrdě naprogramované ROM paměti mi nikdo žádného vira nenasadí.

   Nebo třeba mikrofony – jako hlavní požívám ty od fy. George Neumann, kapsle jsou podle záručníhio listu z roku 1957. Stál tehdy 8 000.- Kčs. S nejnovějšími typy fy. Mikrofon Gefehl (v e skutečnosti také fa NEUMANN) , třebaže za 80 000.- jsou nejen srovnatelné, ale co se šumu týče je i předčí. 

(Z druhé ruky se na E-Bay prodávají originální Neumanny i za 180 000.- Kč, což je zase druhý extrém - tu cenu nemají, to je cena sběratelská, pro snoby. Ale já tady píši o užitné hodnotě. Jak se teď říká, o poměru výkon/cena.) 

   Co se týče potravin: Polovinu života jsem prožil v "reálném socialismu", kde se všechno plánovalo prý dokonale, ale pomeranče byly jen na vánoce a mandarinky často vůbec. Banány jen na Prvního máje, když bylo potřeba přilákat davy na prvomájový průvod, jinak jen když jimi zaplatila nějaká rozvojová země třeba za fabriku, kterou jsme jim postavili.

   Byl čas třešní, čas melounů nebo čas švestek. Mimon sezónu měl člověk smůlu. (Nebo musel mít dobré styky.) Každý počítal s tím, že když bude chtít třešně na Vánoce, musí si je zavařit. Ale nemyslím, že bychom po téhle stránce nějak zvlášť strádali. Pokud se rozvolní mezinárodní obchod nebo doprava, nebudu z toho dostávat záchvaty. Na jaře prostě třešně nebudou! Když dožiji začátku léta, zase jich pár kilo koupím nebo natrhám.

   Doba po pandemii bude chudší - ale méně hektická. Ledacos zmizí z trhu. Nebo v to aspoň doufám.Třeba takové dotace EU. Aby se mohly čerpat, bylo nutné poslouchat různé komise a čerpat jen na domluvené akce. Bez ohledu na to, že se situace těch „věcí“ změnila. Nebo je naopak někteří šikovnější dokázali „odklonit“ do své kapsy.

   Nebude dost peněz na každoroční dovolené v zahraničí. Tedy - někteří na to mít budou a pro některé jsou cesty po světě tak důležité, že tomu poodřídí celý svůj život. Profesionální tuláci. A ti se umí pohybovat po světě docala levně.

   Doprava zdraží, už nebude výhodné vozit polotovary sem a tam na tisícikilometrové vzdálenosti, aby se ušetřilo 0,21 Kč za jakousi „fitinku“. Nebudeme vozit maso do Německa a Holandska, abychom místo toho dováželi maso z Polska a Argentiny.

   Vyvážet mléko do Německa, abychom ho zabalené v česky popsaném obalu vozili za dva dni zpět. Ve výběrových řízeních bude hrát roli nejen nejnižší cena a doba realizace, ale i záruka kvality. Smluvní, vynutitelná.

   A tak dále. Mám pocit, že s to ještě neuvědomujeme, ale doba zběsilých modernizací pomalu končí. Teď je třeba začít pracovat moderně, tj. mim o jiné i ekonomicky. Že se ta doba vráti nepochybuji. Ale bude to nějakou dobu trvat. Zatím si mladí ověří, že může být i hůř. Ano. může. A přežijí to.

Máme se dobře a jsme velmi  nespokojení. Chceme se mít hůř!

   Tenhle článeček jsem napsal, protože tu a tam vidím, jak se nakoupí nové zařízení doslova za miliony a pak "není čas" ho ani namontovat, natož používat. Používá se to staré, kvůli jehož nemodernosti se nárokovalo a koupilo zařízení nové.

   Když se cosi pokazí, hledá se značková opravna. Pokud se taková nenajde, výrobek je už za těch několik roků starý, už se nevyrábí, vyrábí se - teď Číně - jen inovovaný model, koupí se zařízení nové, bez pokusu dát to staré nějak do pořádku. Až se i to nové pokazí - pokazit se může podle jednoho Murphyho zákona všechno, i to, co se pokazit nemůže - tak se to vyřeší stejným způsobem. 

Jedeme dál?