Teoretici

„Šedivá je teorie, jen strom života věčně zelená se.“

   Byl jednou jeden dirigent. Před orchestr předstupoval vždy perfektně připraven, o studovaném díle věděl mnohem víc, než všechni hudební vědci dohromady. Upozorňoval na stěžejní místa opusu, dokonce je i předzpívával. Pro orchestr (každý orchestr je strašná verbež, která je cynická až běda, o tom žádná) byl nejspíš Spasitel, protože když vystoupil na stupínek za dirigentským pultem, ozývalo se z pléna polohlasem "Ježíší Kriste!"

   Problém byl v tom, že všechny ty své vědomosti nebyl schopen "dostat do rukou". Jeho gesta byla velmi přesná, podrobná, ale nedalo se podle nich hrát. Souhra se rozpadala, nástupy byly rozpačité, ti, kteří neseděli zrovna těsně vedle sebe se ztráceli v notách, protože to, co slyšeli nijak nekorespondovalo s tím, co měli v partu. Nebyl to oblíbený dirigent, zkoušky s ním byly krvepotné. 

Po letech strávených za dirigentským pultem začal pan dirigent komponovat. Tam už to bylo lepší, i když rozsahy nástrojů bral podle špičkových sólistů a běžní dechaři prostě špičkoví trumpeťáci nebyli. A tak se zjednodušovalo, dávalo do stavu, kdy to byla schopna většina zahrát správně.

Byl z toho nešťastný, nefungovalo to podle pouček. Dokonce podlehl představě, že mu to hráči dělají naschvál, aby dokázali, že nejen jako dirigent, ale ani skladatel za moc nestojí.

Přitom to bylo jednoduché - teorie bolestivě narazila na praxi. Jeho díla byla stylově ukotvená, harmonicky vtipná, měla správnou délku i temporytmus. Ba i melodické nápady byly značně neotřelé.

Měla jen jednu chybičku - nějak se neujala. Většinou se hrála jen jednou a nikdo další kromě našeho Ústavu o ně neprojevil zájem. Jsou uložena v archivu SHV a některá natočená v archivu zvukovém. Hudební vědci je občas zahrnou do svých přehledů. Ale jeho jméno už skoro nikomu nic neřekne.

Umřel téměř zapomenut.

   Kdysi dávno k nám nastoupil slaboproudý inženýr. To místo bylo spíše pro průmyslováka, ale vyšší vzdělání přece nemůže škodit. Jeho začátky v praxi byly zvláštní. Ke každému problému přistupoval přísně vědecky. 

„Hloupý technik“, který dostal od zvukařů na opravu mikrofonní kabel ho zapojil, a když nešel, zacloumal jedním i druhým koncem, aby se ta "zlomenina" projevila. Nejčastěji se projevila, tak kabel o pár centimetrů zkrátil, zapájel znova a pokud vypadal na pohled poněkud "opotřebovaně", udělal to pro jistotu i s druhým koncem, protože správně předpokládal, že za pár dnů se mu kabel na stole objeví znova. 

Inženýr začal tím, že změřil isolační stav jednotlivých žil, pak jejich stejnosměrný odpor. Přitom obvykle zjistil, že jedna žíla je přerušená. Rozebral oba konektory na koncích, sundal isolaci a nakonec tu ulomenou žílu našel. Nebo nenašel a hledal dále. Po nalezení příčiny nefunkčnosti kabel zkrátil stejně jako ten vyučenec, zapájel a odevzdal s poznámkou, že kabel je o 10 cm kratší. 

Trvalo mu to několik měsíců než zjistil, že kabel nemusí opravovat dvě hodiny ale stačí deset minut, když se zapojí do testeru a pořádně se s ním zacloumá. S několika kabely je tak hotový za hodinku nebo dvě a pak může pít kafe. 

Ale našemu Ústavu se přesto nesmírně vyplatil, protože při řešení složitějších problémů myslel dopředu, měl informace ze zahraničí a mnoho věcí zařízení dokázal nejen navrhnout a spočítat, ale i realizovat a v době, kdy "nic nebylo" jsme měli aparaturu mnohem lepší než jiné umělecké Ústavy, ba i instituce celostátního významu. Měli jsme jeden z prvních zvukových editorů na bázi PC, první jsme zavedli minidisky atd. 

======

Ne, nepodceňuji vzdělané lidi. Ani trochu. Jenom musí být současně realisté. Vědět jak to funguje doopravdy. Složité, byť správné teorie, příliš často pohoří při nárazu na realitu běžnéhop života. 

Stejně jako nutně musel narazit komunismus, socialismus s lidskou tváří narazí i libertariánství a obdobné myšlenkové konstrukty. 

Mnohé teorie, pokud je stačím svým omezeným intelektem sledovat, na papíře fungují báječně. Jenže když dojde k jejich nasazení do praxe, naprosto selžou. Objeví se tam nějaký faktor, se kterým teorie nepočítala. 

Třeba obyčejný chybující člověk.