Ta naše vychcanost česká...

V následujícím textu se vyskytují vulgární a argotová slova. Nechci psát zjemněliny jen proto, abych mohl být považován za "politkorektníka". Píšu tak, jak se mluví.

 Z webu:

   Na redakci (PL) se v této souvislosti obrátil také jeden z místních zaměstnavatelů. Jeho práce spočívá v provozování prodejen Žabka. „Když jsem četl, jak se všichni bojí, jak máme problém s dodavateli a samozřejmě se bojí i zákazníci, byl jsem fakt v šoku, když za mnou přišla mladá slečna, kterou zaměstnáváme jako prodavačku na plný pracovní úvazek a oznámila mi, že chce odjet do Itálie," sdělil naší redakci zmíněný muž.

„Musel jsem si ho poslechnout dvakrát, protože jsem tomu nechtěl věřit. Řekla mi, že chce do Itálie, ale jen na pár dnů, aby pak přijela zpátky a mohla mít čtrnáct dnů volna, který ji navíc proplatí stát nebo já, takže bych měl být v klidu," uzavřel zkoprnělý zaměstnavatel. „Nechápu, kam ta generace míří, protože slečně je pětadvacet let a nemá se u nás špatně," dodal sklíčeně.

"Vychcaní" lidé byli, jsou a budou. Bude to možná zajímavý svět, kde se bude snažit jeden vyčůraný přečůrat jiné vyčůránky. Takže vlastně už je.

   Lidé v kotlince si stěžují, že se zákony dodržují mechanicky, podle jejich dikce, nikoliv podle jejich smyslu. A když přijde potřeba nějaký zákon aplikovat, hned hledají, jak zákon obejít. A neuvažují o tom, že zákon, nebo, v tomto případě má nějaký smysl.  Své vlastní malé zájmy se snaží obhájit na úkor funkčnosti zákona nebo nařízení. Bez ohledu na to, že jedině vnitřní disciplína každého jedince může zákon uvést do života, dát mu smysl.

   Jsou to třeba pokusy jak obejít kontrolu na hranicích cestováním přes třetí stát. Jak se vyhnout domácí karanténě. Jak obejít zákaz shromaďování osob - za jakýmkoliv účelem. Jak provozovat něco, co je z důvodu šíření infekce zakázáno. Naprosto nepřemýšlejí proč bylo takové nebo onaké nařízení vydáno.


  Na jedné straně podléhají hysterii a nakupují v obrovských těstoviny a rýži, na druho straně naprosto nerespektují domácí kartanténu. Provozovatelé různých kulturních i sportovních akcí hledají  skulinky, jak tyto akce uyskutečnit a nedbají na to, že mezi shromážděnými se infekce bude rychle šířit. Nejsou ochotni přizpůsobit svůj program nastalé situaci, ubrat ze svých momentálních ambicí.   

   Tím jsou hodně podobní imigrantům, kaeří se snaží dostat do Evropy, kde očekávají lepší život hrazený sociálními dávkami - ale současně nehodlají jakkoliv respektovat místní "pravidla moštárny". Naše zákony, náš způsob života, naši kulturu.

    Jako u všeho je potřeba vidět lapidární, rukolapné důkazy a vážnosti situace. Dokud neuvidí, jak do náklaďáku budou vojáci nakládat podlouhlé černé pytle, protože pohřební vozy nebudou stíhat, dokud jim neumřou blízcí nebo dobří známí tak stále budou hledat, jak věc "očůrat".

   A až se přesvědčí o situaci na vlastní oči, budou zase nadávat, že nařízení přišla pozdě. Vina nebude na nich, ale na těch nahoře. Někdy je tahle (nejen) česká vlastnost ku prospěchu, třeba po nástupu "normalizace" v sedmdesátých letech minulého století, jindy je vlastně dost sebevražedná. Málokdo přemýšlí byť jen pár dní dopředu.

  Koronavirus neřemýšlí vůbec. Není živý, je to jen replikant sebe sama, který k tomu potřebuje určitý živý organismus. A tan mutuje Ty nejúspěšnější mutace se pak šíří jako infekce, epuidemie, pandemie.

   Víme, že inkubační doba, čas, kdy se projeví symptomy se podle odolnosti každého člověka pohybuje od dvou do čtrnácti dnů. Takže výsledky našeho konání mají zpoždění v průměru nejméně týden. Cokoliv uděláme špatně dnes, projeví se za několik dnů. Jakékoliv protiopatření 
sem projeví na stgatistice nakažených až za týden nebo i déle. Prostě chce se to "zamyslet přímo hlavou", jak praví klasik.

   Tenhle "mimořádný stav" musel být vyhlášen, protože zájmy uměleckých organizací, sportovních klubů, dopravců, hoteliérů, restauratérů, cestovních kanceláří atd. atp. jsou protiepidemickými opatřeními pochopitelně citelně finančně postiženy. Těm všem jde o jejich momentální zisk a na možné nemocné a mrtvé - ano, mrtví jistěž budou, je to prostě statistika, stejně jako exponenciální křivka rozvoje infekce - nehledí. Kašlou.

   Ten taxikář (a majitel RBNB bytu) se nakazil od ubytovaného německého zákazníka a nakazil cca 90 dalších lidí, protože tři dny, už nemocný taxíkem vozil lidi. Přece nepřijde o své peníze kvůli nějaké viróze! Blb, a to blb bezohledný.

   Jiní, třeba umělci na volné noze zase skuhrají, že nemají příjem, na který jsou zvyklí. Že nemají z z čeho platit své hypotéky. Každý myslící člověk si udělá nějakou finanční zásobu, aby z ní hradil nepředvídatelné výdaje. Většina z těch, kteří dneska pláčou na sociálních sítích a vyzývají stát, aby jim okamžitě pomohl, měli do současné doby příjmy stručně řečeno nadprůměrné. To, že si vzali vysokou hypotéku a místo aby si něco odložili, tak si kupovali milenky a milence,  auta za miliony a jezdili po exotickém světě - obávám se, že mnozí hlavně proto, aby se mohli chlubit na Twitteru či Instagramu co nejexotičtějším selfie - ale stát opravdu nezajímá, Ani mě. Protože to není jen koronavirová pandemie, co je uvrhlo do problémů. Mohli dostat nějakou exotickou nemoc, mohli s autem za dva miliony havarovat a skončit na mnoho měsíců v nemocnici nebo si mohli prostě jen zlomit nohu nebo ruku.

   Když se řekne že někdo žije "z ruky do huby", obvykle se tím míní "proletářská" rodina s otcem nezaměstnaným alkoholikem a matkou feťačkou kdesi v ghetu na periferii, nebo matka samoživitelka, která se sice krásně pomilovala s přitažlivým chlápkem, ale už nepomyslela, co se stane poté, když mu oznámí to "sladké tajemství", že bude otcem. A s rodiči se nebaví, protože jsou beznadějně staromódní.

  Jak je vidět, postihuje to i známé herce, moderátory, zpěváky ba i režiséry, kteří se do výše popsaných skupin v žádném případě  zařadit nedají. A přesto nemyslí ani pár měsíců dopředu. Takže pragmatismus má s úspěšností v životě (profesi) jen velmi volné vazby.  Jsou to prostě "děti úspěchu", které v případě, že jim polámou jejich hračky začnou hned skuhrat a žádat o pomoc. Všechny, i ty mnohem méně mohovité. Nebo stát, který až do minulého týdne považovali za velkou brzdu ve svém osobním rozvoji a dávali to na sociálních sítích zřetelně najevo.

  To mi připadá poměrně nechutné. Ale já o Umělcích po více než půl století koexistence s nimi moc iluzí nemám, takže to sice považuji za nechutné, ale ne překvapivé.

Je zvláštní, že mnohé známé hollywoodské hvězdy se v několikaměsíčních  mezi filmy živí docela přízemními pracemi. Tesařinou, pracují jako číšníci, učitelé jazyků nebo taxikáři. Neskuhrají. Čekají klidně na další konkurz, který je v případě úspěchu opět vrátí do světa velkého filmu. Pokud mají talent tak se dočkají.