O svobodě projevu

   Často a rádi tvrdíme, že svoboda projevu je jednou ze základních svobod člověka. To je určitě pravda.

O jaký projev se jedná? O jakýkoliv? O moudrá slova, prázdné plkání, nenávistné řeči, snadno ověřitelné lži nebo ... 
O co tu vlastně jde? 

   Kdysi, v polovině minulého století byla pravda jenom jedna. Ta oficiální, komunistická. Jakékoliv jiné informace se do"tábora míru a socialismu" nedostaly. Tedy - téměř nedostaly. Občas někdo mohl služebně vycestovat do "západním ciziny" a přinášel odtamtud zprávy, které se od těch běžně přístupných diametrálně lišily. Ale šíření takových zpráv, většinou jen ústním podáním a šeptem bylo posuzováno jako "rozvracení socialistické společnosti" a trestáno. 

   Televize byla v plenkách, internet neexistoval. Představa, že by takovém zprávy, odporující oficiální linií "strany a vlády"některé noviny (titulů bylo jen pár) otiskly byla nemožná. Rozhlas byl také pod dokonalou kontrolou věrchušky. Jediný způsob, jak se dozvědět něco o okolním světě nekontrolovaným kanálem byl poslech zahraničního rozhlasu.

   Pravda, na rádiích už nevisela cedulka že poslech zpráv zahraničního rozhlasu se trestá smrtí jak tomu bylo za doby Protektorátu Čechy a Morava a z rádií se nevycvikávaly cívky pro krátkovlnné rozsahy - už jenom proto, že zve starších AM přijímačích už vycvikané z válečné doby byly a v nových se KV rozsahy raději ani nedělaly. Radioamatérů, kteří dokázali KV rozsahy obnovit nebo dokonce postavit celé KV rádio nebylo zase tolik, aby významným způsobem narušili hegemonii oficiální linie informací. Ale - byli i takoví a některá rádia z dovozu, třeba ze Sovětského svazu KV měla. Tam zřejmě indoktrinace cizími ideologiemi tam tak nehrozila - štvavé vysílače byly daleko. 

   Pro ty, kteří přesto mohli přijímat na KV pásmech bylo vynalezeno jiné řešení - rušičky. Každá stanice, které vysílala informace v češtině, slovenštině, polštině, němčině nebo angličtině, zvláště pak stanice "štvavé" - to jest stanice, jejichž obsah byl zaměřen právě na obyvatelstvo socialistického tábora byl pečlivě zarušen rušičkami. Jejich vysílací výkon byl násobně větší, než výkon běžných, řádných státních stanic. Zvláště se dbalo na stanice, které vysílaly na středních vlnách, protože tento rozsah muselo mít každé rádio, jinak by nemělo smysl ho vůbec poslouchat. S příchodem FM na VKV se toho moc nezměnilo - dosah zahraničních VKV stanic nebyl veliký a žádná z nich nebyla, pokud vím. "štvavá". Pokud se někdo pokoušel o dálkový příjem, bylo to hlavně kvůli poslechu "dekadentní západní hudby". A StB (Státní bezpečnost) i tak kontrolovala, kterým směrem míří rozměrné Yaggiho antény na dálkový příjem - a "evidovala to". S TV to bylo velmi podobné. 

   Ale k věci: Kdo chtěl poslouchat, musel mít jednak rámovou, později ferritovou anténu, aby mohl pokud možno eliminovat signály rušiček a selektivní přijímač, nejlépe z SSR, jednak se musel smířit s tím, že některé dny bylo opravdu špatně slyšet a některé dny se naladit "štvavé vysílačky nedalo vůbec. To bylo zvláště tehdy, když se ve světě něco událo a byla velká snaha, aby do Kotlinky (i jiných "kotlinek") zpráva o tom nedolehla. Zapínaly se i rušičky, které byly běžně vypnuté a zvyšoval se výkon. Podle toho se vždy poznalo, že se ve světě něco děje. Oficiální propaganda hned druhý den vydávala zprávy, které takové informace buď popíraly nebo je interpretovaly jinak, po komunisticku. Jistěže se kromě informací šířily i nepravdivé fámy - ale komunistická propaganda neměla svého Goebbelse, který dokázal fám perfektně využít tak, že pomocí šeptandy rozšířil nějakou falešnou zprávu a pak ji v oficiálních sdělovacích prostředcích popřel - i s důkazy o její nepravdivosti*. 

Pokud jste dočetli až sem tak teď konstatujete buď, že to dobře znáte ze svého mládí nebo naopak, že je to už tak dávno, že je snad zbytečné to připomínat. Myslím že není. 

  Obou principů se používá i dneska v době obecně přístupného internetu, satelitního vysílání TV po celém světě a soukromých tiskovin, které mohou otiskovat ledacos. 

   Rušičky jako takové by už dnes neměly smysl, takže se používá jiného rušení - informačního šumu a saturace. 

Pokud chceme zakrýt nějakou informaci která již unikla, využijeme toho, že se ztratí nebo aspoň zneplatní ve spoustě jiných, podobných. Nemusí to být jen informace opačného charakteru, pak by se ta pravá odfiltrovávala lépe. Vhodnější je zaplavit kyberprostor informacemi zcela různými, odporujícími nejen té inkriminované zprávě, ale i sobě navzájem, případně související se zakrývanou zprávou jen okrajově. O zmnožení tohoto informačního šumu se bezpečně postarají sociální sítě a ostatní novináři. Každý z nich se soustředí´dí na jinou podvrženou zprávu a aniž by měli relevantní informace se začnou hádat. Do toho jednověté výkřiky z Twitteru a Facebooku doplní tu změť názorů. A v názorech lidí, kteří o věci samé vlastně nic nevědí a ani se nepokoušejí zjistit se původní zpráva dokonale ztratí. Místo toho, aby se pídili po tom, proti čemu byla demonstrace a kdo ji organizoval,tak se začnou hádat o tom, kolik se demonstrace zúčastnilo lidí, pokud možno přesně. 

   Pokusy různých skupin o cenzuru - ať jsou to nějací samozvaní Elfové nebo jiní "nositelé jediné pravdy" nebo snahu provozovatelů sociálních sítí zalíbit se někomu vlivnému - třeba hnutí nebo nadnárodním korporacím - naopak člověka, který se snaží získat nějaké pravdivé nebo aspoň pravděpodobné informace upozorňují na to, že zpráva je závažná. Pro někoho natolik, že se ji snaží eliminovat, zakázat. Stejně působí velkohubá dementi některých skutečností. Poslední dobou jsem nenašel nikoho, kdo by dokázal napodobit "Goebbelsův informační trik". 

   Takže svoboda projevu opravdu existuje. Je tak obrovská, že připomíná sopku, která s posledním výbuchem zasype sama sebe. Z té změti lišících se zpráv, roztodivných názorů a diskuzí trollů je takřka nemožné původní zprávu vydolovat. Svoboda slova existuje, pravda (pravděpodobnost) ne. Takže si svobodu slova můžeme srolovat a ...zasunut kam chceme. 

   Nevlětší přiblížení ke skutečnosti dosáhnu tehdy (a zdá se mi, že jen tehdy), když něco vidím na vlastní oči, slyším na vlastní uši, když si to mohu ohmatat a ochutnat, když si k tomu mohu čichnout. 

   Veškerá mezilidská komunikace mě jen vzdaluje od skutečnosti a zavádí, spolu s rozšiřujícím se okruhem dostupných informací na scestí a nakonec mohu konstatovat jen okřídlené: 

Vím, že (s jistotou) nic nevím! 

*/ Známá je příhoda, kdy Goebbels nechal šeptandou rozšířit zprávu, že jedno německé město bylo zcela vybombardováno spojeneckými letadly a vzápětí se ve filmovém týdeníku objevilo toto město nezničené, naopak slavnostně vyzdobené, nafilmované při příležitosti návštěvy Vůdce. Tyhle ty finesy už moderní propagandisté nepoužívají a možná je ani neznají.

==============

Jako obvykle - dodatek:

   Příspěvek člověka Kroupy opravdu nebyl ani vtipný, ani milý. Byl zlý. Obdržel tedy od soudu trest, který ale není nijak drakonický. (Sám Kroupa vypadá jako nepovedená karikatura Josefa Švejka, ale to není podstatné.)

  Otázka je ale taková: Co je a co není nenávistný komentář. Jakmile nemohu bez rizika odsouzení napsat svůj názor, svobodu projevu vlastně nemám. Tedy jak se kdysi říkáválo nemám "Svobodu po projevu." 

Soud se tedy řídí podle momentálního společenského konsenzu určité vrstvy obyvatelstva, která se rychle mění podle politické atmosféry v zemi. Možná bude zanedlouho kromě "popírání holokaustu" trestné i "popírání gobálního oteplování" nebo místo "schvalování atentártu na Heidricha bude nyní trestáno "schvalování stavby jaderných elektráren". Za vyslovení slova "cikán", "černoch" nebo "lesba" se bude vyhazovat z práce. 

   Je docela zajímavé, že neokomunisté / neomarxisté / aktivisté tak strašně nenávidí klasické komunisty / fašisty / nacionalisty.  A sami pilně praktikují jejich ideje. Stejně jako nacismus a komunismus , kteréžto doktríny se utkaly v II. světové, se liší daleko méne, než by se mohlo na první i druhý pohled zdát. Patrně o ty ideje vlastně vůbec nejde. Jde spíše o moc, o prachy. 

O  moc prachů.