Proroci - kázeň - svoboda a jiné.

Nekamenujte proroky.
Neb pěvci jsou jak ptáci;

kdo hodil po něm kamenem,

k těm víc se nenavrací.

   Tahle planeta je přímo přeplněná proroky. Někdy mám pocit, že proroků je víc, než obyvatel. Predikuje kdekdo kdeco. Nejlíp v oboru, o kterém má jenom velmi matné povědomí. 

    Ale vzhledem k promořenosti civilizovaného světa sdělovacími prostředky - a hlavně sociálními sítěmi to vše začíná vytvářet jakýsi virtuální svět, který se s reálným světem prolíná jen docela málo a někdy snad vůbec.

   Že se posouvají významy slov si pozornější čtenář/posluchač/divák  všímá už dlouhé desítky let. Kdysi to byla jenom oficiální propaganda, která dávala známým pojmům jiné, pro ni vhodnější významy. Klasický popis jevu najde každý v Orwellových románech "1984" i ve "Farmě zvířat". Od té doby jsme pokročili. Už to není jenom státní moc, státní propaganda, překrucování významu slav se s chutí zmocňují nejen novináři, ale i jiné skupiny. Někdy to jsou doslova hermetické společnosti,. jejichž jazyku obyčejný člověk porozumět nemůže, jindy sešlosti, kterým se v socialistickém tisku říkávalo "nátlakové skupinky". Těch názorových proudů, všech těch "tenkokoncových" a "tlustokoncových" je tolik, že každý jedinec podle prostého výpočtu nutně musí patřit nejméně do dvou takových partiček. 

   Jistě tak to bylo i kdysi - jenže ty skupiny se tolik neprolínaly. Nenáviděly se stejně jako dnes, vesele se vzájemně i vraždily. náboženství jako hlavní rozdělovník mezi lidmi, kulturní tradice jako druhá. Až pak přichází na řadu odlišnosti etnické, rasové. A míra bohatství hlavně materiálního. Ale jsou důležité i míra vzdělanosti. Spousta vysokoškoláků hluboce pohrdá lidmi se základním vzděláním - no a pochopitelně i naopak.  Neříkají to naplno - to by si poškodili svůj společenský obraz, ale patrné to je.

Chce-li člověk něco sdělit ostatním, musí "znát jazyk jejich kmene". Tím nemyslím jenom odborné výrazy, žargon, ale i převládající "názor na věc". Tomu říkám "kmenové náboženství". Jinak se takový neználek vystavuje riziku, že bude přivázán ke kůlu a pomocí atributů tohoto náboženství utlučen k smrti. V tom náboženství jsou totiž obvykle definovaná mnohá tabu, věci, o kterých se nesmí mluvit. Hlavně proto, že na ně  dané náboženství nezná odpovědi.    

   Zkuste anarchistovi položit otázku, co bude dál, pokud vyhraje ta jeho dokonalá svoboda jednotlivce. Jak bude společnost fungovat. Vykreslí vám společnost, kde je každý čestný a spravedlivý a ctí toho druhého, na společných věcech se vždy domluví protože jsou svobodní atd. 

Svoboda

   Pokud se takového milovníka svobody  zeptáte, kde a zda vůbec taková společnost fungovala, začne něco povídat o začátcích kolonizace Ameriky nebo životě starého Řecka. Když se ho zeptáte jak dlouho tenhle idylický stav trval a jaké jsou na něho historické odkazy, zjistíte, že se jedná jen o jakési "pověsti ze starých časů". 

   Každý pokus o zavedení takové míry svobody totiž skončil záhy tím, že se schopnější, tedy silnější nebo agresivnější zmocnili vlády, tedy prostředků těch slabších a začali je používat ku vlastnímu prospěchu včetně jejich původních majitelů. Jsme totiž v principu primáti a v každé tlupě primátů je poměrně přísná hierarchie, která se utvoří tak nějak samovolně. Je docela zajímavé pozorovat, že vztahy mezi šimpanzi jsou nepříjemně podobné, jaké máme my, lidé. 

   Je tam alfa samec se svou suitou samic, pak mladí samci, kteří se se starým samcem  v běžném životě kooperují - ale jsou připraveni, se kdykoliv se naskytne příležitost a alfa se zraněný nebo nemocný ho "svrhnout" a zaujmout jeho místo. Mladé samice zaseprovozují něco velmi podobného prostituci. Platidlem je žrádlo a ochrana před jinými mladými samci. Tato tlupa, rozšířená rodina, se hodně podobá kmenům domorodců. A kmeny drží pospolu, takže když se dostanou do sporu o životní prostor, loviště nebo třeba vodu začnou se rvát jako organizovaná skupina. (Dokonce v okolí Velkého zlomu v Africe byly pozorovány celé "armády" opic, složené z několika tlup, které se pokoušely zabrat nová území. Zajímavá analogie s lidskými válkami. Ale o tom jsem jen četl, odpozorované to na rozdíl od ostatního nemám.) 

   Takže hovořit a naprosté osobní svobodě je naprostá utopie. Není v lidské povaze, žijeme v tlupách, nikoliv jako medvědi, jako osamělí jedinci, kteří se potkávají jenom při páření. Potřeba kooperace je v nás "zadrátovaná" - a kooperace vyžaduje nějaký řád.

Kázeň

   Zdá se, že je to opak svobody. Ne tak docela. Je to způsob, jakým úspěšně kooperovat v jakékoliv oblasti konání. Kázeň není tupý dril, totální podřízení se nějaké autoritě i když i takový způsob nakonec může nastat. Když jsem na jednom blogu napsal slovo "kázeň", okamžitě se ozvalo, že Němci jsou ukáznění  (není to tak docela pravda) a šli proto tupě za Hitlerem k porážce. Velké zjednodušení, totální. 

   Stačí se podívat na ty civilizace, které ve své době něco opravdu dokázaly: Starý Egypt, Řím, Čínu, Aztéky, Inky atd. Ani jedna z těchto společností nebyla "svobodná" ve smyslu, jakým se dneska svoboda jednotlivce prezentuje. Nedokázaly by postavit nic z toho čím se proslavily. Nebo si snad někdo myslí, že se Egyptští rolníci jen tak, z dlouhé chvíle, pustili do stavby pyramid? Nebo se chudí Číňané svobodně  rozhodli postavit proti nájezdníkům Velkou Čínskou zeď? 

   Nebo pojďme k téměř současnosti: Ubránil by se CCCP, kdyby se každý Rus choval svobodně? Vydržela by Británie bombardování Německa, kdyby mezi obyvatelstvem nebyla kázeň? Sebekázeň při uvědomění si, že třeba porušit příkaz zatemnění může způsobit vybombardování celého města?

   Osobní svoboda je možná tehdy a jen tehdy, když následky svých činů si nesu jen já sám. Dokonce ani skok do neznámé vody s rizikem zmrzačení nemusí být vždy jen výrazem mé svobodné vůle si tu svoji páteř polámat. Protože se pak budu dožadovat jako invalida mnohé pozornosti okolí. Nejen státu nebo rodiny.    

   Nebo jako nakažený covidem19 chodit do hospody, nenosit roušku, nenechat se testovat nebo odmítnut očkování. Pokud se nic nestane - a to není stav, který bych mohl nějakými svými názory o neexistenci epidemie jakkoliv ovlivnit - budu aspoň pro sebe hrdinou. Pokud se něco stane, budu odpovědný nejen za sebe, ale za všechny, které jsem svojí hloupostí nakazil. Je to stejné, jako nedodržování dopravních předpisů. Pokud vjedu na přejezd i když bliká červená a nestihnu to, obvykle zabiju jen sebe a své spolujezdce a způsobím jenom nějakou materiální škodu. Těm ve vlaku se nejčastěji nestane nic. (Ano, jsou výjimky.) Pokud přejedu v nepřehledném místě dvojitou čáru a srazím se s nic netušícím protijedoucím autem, jsem bez ohledu na to, jestli to přežiju nebo ne, hromadný vrah. Bez ohledu na to, že se 99% takového předjíždění obejde  bez havárie. 

Proroci

   Těmi jsem začal. Prorokuje se ledacos. Třeba konec světa roku 1 000 - a mnohokrát potom. Třeba podle m,ayského kalendáře. Jenže - už byla třetí oprava data - a nic. Jednou jsem si zapsal proroctví tehdy slavného senzibila pro následujících pět let. Po šesti letech jsem na zápis narazit a srovnal se skutečností. Netrefil se ani jednou. 

   Ono ani ta předpověď počasí moc nevychází. A to k tomu používají jeden z nejvýkonnějších počítačů světa. Zajímavé jsou i předpovědi, co se stane s "koronáčem".  Někteří, tehdy na jaře slavní a citovaní se netrefili, jiní celkem ano.  Inu, "Nekamenujte proroky..."    Fascinuje mě, jak někteří, jinak rozumní lidé mají v něčem dokonale jasno - i do budoucnosti,. Bude tak a tak a basta.  kdybych měl více času, asi bych takové předpovědi schraňoval pravidelně a pak si ověřoval, jak tom skutečně je. Jenže jednak nemám dost času (netušil jsem, jak málo času mají starobní důchodci) jednak ty předpovědi často vycházejí z nedůvěryhodných nebo častěji tendenčních informací a jejich nesmyslnost se projeví velmi brzy, takže to není ta pravá legrace. Bývá to spíše než předpověď nebo tvrzení postavené na základě "přání otcem myšlenky". A "vygooglit" si informaci moc nepomáhá, protože "pevných názorů" je snad více než lidí na téhle planetě.    

   Kdysi to měli proroci a vědmy jednodušší - mohli vždy tvrdit, že to mysleli jinak. Ale taky byli i opatrnější a jejich proroctví se dají vykládat i po mnoha letech nebo staletích zcela různě,  podle potřeby. Dneska je jejich názor nebo předpověď zaznamenaná v kyberprostoru přesně a doslova a její nesmyslnost je evidentní. Sibyla i Slepý mládenec jsou dodnes populární. Vždy se v těch textech najde něco, co sedí. A to Sibyla pronášela své věštby pod vlivem omamných par, vyvěrajících z její jeskynní věštírny v Delfách. Pokud je to pravda, mohla by dnes věštit každá osoba,. která je "pod vlivem". Možná že by její věštby a proroctví byla pravděpodobnější než ta, která slýcháme a čteme.

   Horší to mají profesionální futurologové, od nichž se tak jaksi očekává, že se trefí. 

   No - často netrefí. 

   Osobně se mi povedly dvě předpovědi - obě technického rázu. Prohlašoval jsem už před mnoha lety, že tehdejší hit, "úsporky", miniaturizované zářivky, jsou jen takovým mezitypem osvětlení, že nakonec vyhrají LED-ky. Splnilo se. 

   Druhá moje předpověď byla, že pro záznam zvuku i obrazu se budou používat netočivá média. A taky že jo, přišly flešky a paměťové karty a už se nic netočí - i když se pořád říká, že se něco "natáčí". 

   Dneska se domnívám, že bateriová auta jsou jen mezitypem vozidel budoucnosti. Že je převálcují auta na kapalný vodík, který se bude spalovat v palivových článcích, měnit na elektřinu a ta bude pohánět elektromotory. Už se objevují nové technologie, jednak na skladování vodíku, jednak na jeho levnou výrobu. Nevím, jestli se toho dožiji - ale věřím, že to nějak tak bude.