Dlouhé tele a široké sklo

O vrozené anarchii sociálních sítí

   Každý může mít na něco názor. Něco si o tom či onom myslet. A protože máme (opravdu máme?) svobodu projevu, i mluvit. Názory jsou různé. Některé vycházejí z praxe, jiné z ideologie ale nejvíc ze snahy zaujmout publikum.

Názory mohu mít i velmi neotřelé, ale chovat bych se měl podle selského rozumu.

   U názoru je také důležitá "šířka obrazového pole objektivu". Jsou lidé, kteří o něčem ví téměř vše. To jsou specalisté, monotématici. Jsou ovšem použitelní jenom v tom svém úzkém oboru. A to je ještě nemůžete poslouchat moc dlouho, protože vám vykecají do hlavy díru. Velmi dlouhý teleobjektiv. Snímá ostře, jenže vy vlastně nevíte, co vidíte. Jen malý výřez reality bez souvislosti s jinými věcmi..

   Pak jsou jiní, kteří o všem ví málo, téměř nic. Intelektuálové, myslitelé, kteří znají všechno, všude už byli dvakrát a od všeho mají klíče. Ti jsou rovněž použitelní jen málo. To co vědí je jenom naprostý povrch všech problémů. Zato tvrdí, že znají obecné řešení. Velmi obecné. To je objektiv typu rybí oko. Vejde tam celý svět, ale žádné podrobnosti.

   To, co je třeba jsou pozorovatelé s běžnou šířkou záběru - nebo kteří maj zoom a umí plynule přejiít z velkého celku až na ostře vykreslený detail. Tyhle nemají rádi ani ti s teleobjektivem, ani ti s rybím okem.   

   Nikdy nikdo nemůže naslouchat všemu. Vznikl by informační bílý šum, v podstatě bez jakéhokoliv obsahu. Představte si, že posloucháte současně sto rozhlasových stanic. U obrázků je to to samé. Když vytvoříte mosaiku z tisíců fotografií a přidáváte je náhodně, vznikne šedá plocha. 

  Takže realitu nutně musíte nějakým způsobem selektovat. Buď vědomě nebo nevědomě. Ale už vám vzniká nějaký obraz - ale ten je nutně subjektivní. S informacemi je to stejné. Vybíráte. To je nebezpečí absoutní informační svobody. Vnímáte jen to, co chcete, co se vám nějakým způsobem líbí. A tímto pádem je váš pohled na svět vždy trochu jiný, než ten sousedův. Vytváříte si názor. Pokud ovšem chcete, aby to byl pohled opravdu váš, musíte vyřazovat manipulace. 

  Internet je bohužel hlavně o manipulacích, podprahově vnucených.   Ale ani jejich vyřazováním nedostanete objektivní obrázek světa. Začnete některým informacím důvěřovat a jiným ne. Zdá se, že si na internetu můžete všechno dohledat. Omyl. I těch manilulativních směrů je obrovské množství. Takže svět je takový, jaký si ho z dostupných informací vytvoříte.

   Vyhledávání podle keywords, klíčových slov je rovněž nespolehlivé, ošidné. Záleží na tom, jak a kým je napsán vyhledávač. Mají v sobě ideologické a obchodnické rutiny, které vyhledávání dělají nevěrohodným. Zkuste si něco vyhledat třeba Googlem, vyhledávačem Seznamu nebo Duckduck go. Dostanete tři značně odlišné sady výsledků. A přitom vyhledávají stejná slova ve stejný čas na stejném internetu.   

   Tady je třeba upozornit, že lpěním na jednom směru, jednom úhlu pohledu nedostáváte jen zřetelnější, přesnější obraz dílčí skutečnosti, ale uzavíráte se v něčem, čemu se říká "komnata ozvěn". Když už máte nějaký názor na nějaký problém, přijímáte pochopitelně mnohem raději ty názory, které se do tohoto vašeho "světa" hodí, které s ním nejsou v rozporu. 

   A pak zčínáte považovat lidi, kteří mají trochu jiný pohled na věc za špatně informované, pomýlené nebo přímo za hlupáky. Zkoušíte je tedy přivést na pravou víru, argumentujete dalšími a dalšími vámi vybranými odkazy, oni vám odporují a vzniká zbytečný, nesmyslný spor, často včetně osobního napadání. Tak  funguje většina diskuzních fór pod články na internetu. 

    Je to zvláštní sorta lidských povah, většinou se na tom názorovém dvorku znají, když už ne osobně, tak alespoň vzájemně znají své názory. Debata běží, ale nic se nevytříbí, nevyřeší. Jen si skrytě nebo zjevně nadávají.

   Přitom stačí přestat argumentovat, dávat odkazy, které podporují váš názor, prtotože ten druhý začne obvyklle dělat totéž a celá diskuze pak připomíná hru mlýnek, která je, jak každý ví nekonečná a nikdy nikdo nikoho neporazí. 

   Když z této hry vystoupíte, spor obvykle pokračuje i bez vás dál až do únavy, kdy se protivníci vyčerpají a obvykle změní téma, aby zanedlouho byli ve stejném argumentačním kolotoči.

   Proč ani vy nezískáte skutečný pravdivý pohled na jakýkoliv problém je v tom, že odkazy mnohokrát vedou do kruhu nebo někam, kde skutečné informace nelze získat?

   Příklad - je koronavirus přirozeného nebo umělého púvodu? Když už se diskuzní kolotoč nakonec zastaví a vznikne  nějaký většinový názor, vždy se najde někdo, kdo do něho vloží další, nové nebo už zapomenuté informace a nesmyslná diskuze se opět roztočí.

    V tom směru je vhodnější si vylézt na sloupek od vrátek diskuzního dvorku a nezasahovat, dívat se shora. Problému tím nepomůžete ani neuškodíte, ale ušetříte čas, opotřebení klávesnice a nervy. A někdy se docela pobavíte. 

 

Nepřítel mého nepříele je....

   Lidé, kteří dokáží zneužít smrt dobrého člověka, třeba Libušky Šafránkové k tomu, aby si kopli do někoho, kdo vyjádřil nad tím smutek se mi hnusí, dokonce ve mě vyvolávají zcela iracionální nenávist. Jejich myšlení, (nechci tím špinit slovo duše) je plné frustrace, pocitů vlastni bezvýznamnosti a vzteku, v nich vyvolává potřebu se se svým "postojem" seznámit co největší počet lidí a zkazit náladu i jim. Kdyby se nepodařilo hnutí Hate free tak rychle zprofanovat samo sebe, asi bych ho í podopořil. 

   Jenže zneužít se dá cokoliv. Insulínem, který udržuje spoustu lidí naživu se dá snadno i zabít, když se předávkuje a podá zdravému člověku. Místo zdravé skepse nastupuje poraženectví, beznaděj, nihilismus a nenávist vůči celému světu. Aby nebyla tak bezbřehá a tím i čitelná, koncentruje se tu na to, tu na ono. Na Andreje Babišem, na vládu, na odborníky jakéhokoliv zaměření, na komunisty, na fašisty, na umělce... Vždy se najde nějaký ten obětní beránek. Jejich cílem je zkazit náladu všem - to jediné je trochu potěší.

    Negativismus je stejně potrhlý a škodlivý jako aktivismus. Slovutná "blbá nálada"  s desinformacemi na netu hodně souvisí. 

   Nakonec - je to termín, který vynalezl  vynálezce jiného hesla:  Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí! Možná to myslel Václav Havel dobře. Nejspíš ano. Jenže nedomyslel, že pravda je věc značně relativní a láska je už vůbec pofiderní pojem. Třeba pedofílie  nebo nekrofílie. Je to pro někoho láska, ale pro jiné už úchylka nebo zločin.    To je obecné nebezpečí jednoduchých hesel. 

Čili - celé politiky, která je na jednoduchých heslech vlastně založena. Opravdu málokdo si před vhozením papírku do bedny přečte o co tomu volenému jde, jak toho chce dosáhnou a zda má na to dost sil. Jaké bude mít spojence.

Kdepak. Rozhoduje pěkná nebo aspoň zajímavá tvář a jednoduché heslo. Sorry jako...

V jednoduchosti je síla!

Nemusí to být zrovna politik, který je "jednoduše uvažující". Stačí jeden jediný diskutér s nevyvratitelným, vycizelovaným názorem:

...A stale jste neodpovedel, jake sobectvi hospodskych. Podnikali dle zakona – „preventivni zavreni“ by opet znamenalo, ze se nesnazi dosahnout zisk – coz je jejich zakonna povinnost.

Tož k tomu už opravdu nedokážu nic dodat. 

Jdu plnit svoji zákonnou povinnnost! Generovat zisk.