Ale Popelka přece nemůže umřít, ta bude žít dál na plátně i ve vzpomínkách. A s ní spousta dalších krásných postav, které vytvořila.
Na jeden život je to opravdu dost.
Vzpomínají na ni všichni, staří, mladší, politici, novináři kolegové. Politici odleva doprava. Všem je to moc líto a zdá se, že opravdu upřímně.
Málokdo z nás tušil, co pro něj osobně znamenala. Asi opravdu hodně, když nás to tak zasáhlo.
Takže nežila marně. Nechala nám tu spoustu krásy a lásky.
Díky!
RIP Popelko!
Měla jsem kamarádku, která provozovala malou večerku na náměstí na Spořilově, kde Libuška bydlela. Pomáhala jsem kamarádce občas prodávat, jednak mě to bavilo a druhak kámoška mohla taky občas večer někam na rande. Když tu jednou zazvonil zvoneček u dveří a vstoupili manželé. Pan Abrhám s Libuškou. A začali se rozhlížet po nabídce sektů. Nechala jsem je vybírat, z těch tří druhů, co tam byly, byl výběr jednoduchý. Pan Abrhám jednu lahev zvolil.Když ji stavěl na pult, zeptal se mě, jestli se v sektech vyznám. Pravila jsem, že moc ne ( a v duchu jsem si řekla, co je mu do toho, nejsem alkoholka). Takže jsem obdržela velmi zajímavou přednášku, ze které si už nepamatuju nic, ale zajímavé bylo,jak se k tomu postavila paní Libuška. Sklonila hlavu, dívala se celou dobu do země a vypadalo to, jako by i trošičku trpěla? V duchu jsem se smála a dost jsem jí rozuměla. To bylo moje jediné setkání naživo s princeznou, která byla, je a bude princeznou navěky. S "otcem" pohádky Františkem Pavlíčkem jsem se naživo znala, byl mým šéfredaktorem, než ho komančové z rozhlasu vyhodili na dlažbu. Prožívali jsme právě ty nejhorší roky, kdy vznikaly ty nejkrásnější pohádky. František psal na jiná jména a já jsem dodnes vděčná za to, že jsem mohla žít vedle takových lidí, a že jich bylo... a kolik jsem se toho od nich naučila!
OdpovědětVymazatSlunce v "kuši"
OdpovědětVymazatJe pěkné žít s optimistickým názorem získaným jednorázovým setkáním, na druhou stranu vidět vše černě je stresující a nejhorší je prohlédnutí přetvářky.
Jsem pesimista, proto mohu být jen mile překvapen.
4p
Astro, píšeš pěkně.
Za tu nezdolnou snahu udržet si optimismus Astru miluji. Astra natáčela i psala pohádky. A když mě popadne pesimismus nebo lépe řečeno realismus tak si na ni vždy vzpomenu, dám si pár virtuálních facek a jedu dál. To se mi stává právě v momentech, kdy náhodně nahlédnu do uvažování některých lidí a popadne mě těžká desiluze*. Jak jednostranně může někdo vůbec posuzovat svět. A tihle se taky hned rozčílí, když si někdo dovolí uvažovat mimo okruh jejich schopností.
OdpovědětVymazatAle jinak jsem pesimistický realista plný optimismu. "Ono to nějak dopadne!" V tom ohledu jsem skoro "věřící". V mém věku to jinak nejde.
*/ sobectví, bezohlednost, sebestřednost
.....přikláním se k agnostickému altuismu s připraveným seznamem pro anihilace antičástic. Vždy to nějak dopadne.
Vymazat4p osobně
Jsem pro. Všechno vždycky nějak dopadne! A nalinkovat se to nedá. A ani u toho neplatí - ber a nebo nech bejt!Věci se dějou, ať chceš nebo nechceš. Ale jinak je to s optimismem, Kocoure. Úhel pohledu si člověk musí umět nastavit. A to jsem si natrénovala dokonale. Takže jsem ráda na světě. Tak snadný to je! A od toho se odvíjí všechno. A když si ze sebe dělám srandu, tak si říkám, že mám docela bohatej duševní život. To je též důležitý! I když mám někdy v hlavě tuatam průvan, ale to neva. Aspoň odletěj myšlenky, co tam nemají co dělat!
OdpovědětVymazatRadujme se, veselme se, nikdo to za nás neudělá líp!