Čas sluhů

   Když se to vezme velmi zjednodušeně: Vstoupili jsme do nerovnoprávného vztahu s mnohem silnějším partnerem - EU. Na začátku bylo "Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají." Pak "Moc do toho nekecej, seš přece malej!" a dneska je to už "Drž hubu a krok!"

   Řešení? Jednoduché a složité zároveň. Spoustě lidí vyhovuje že mzdu za poslušnost, evropské dotace mohou "rozdělovat" a vylepšovat si tak politickou vizáž doma. Neheledě na to, že snad sami mají pocit "velkých a bohatých šéfů" ´, i když rozdělují z cozího. No - z d=cizího, Nemám přehled, kolik platíme EU b=na "dávkách" oficiálně a kolik toho jde do EU přes vyvádění zisků z republiky do zahraničí. Prodali jsme ledacos, včetně rodinného stříbra - např. vodárenství  platíme drahou vodu z našich vlastních studní francouzským firmám. Vzdali jsme vlastní vývoj a obchodní politiku a místo toho jsme sub a sub-sub dodavatelé automobilů. Škodovka už dávno není česká firma, i když je na českém území a pracují tam, čeští montéři. Vlastní ji jiní, kteří určují co se bude vyrábět, za kolik se to bude prodávat a komu. Třeba elkktromobily, které jsou principem docela fajn, ale vzhledem k primární technologické nepřipreavenosti jsou t.č. pro blízkou budoucnost dost neperspektivní. Masivní prodej nelze očekávat protože cena a nabíjení (není kde nabíjet a pro masivní používání nebude dost energie, protože jsme v celoevropské elektrizační soustavě, která brzy skončí s nedostatkem a drahotou způsobenou drahými emisními povolenkami a zelenými zákazy uhelných elektráren). Přehrad není dost, větrníků a slunečníků také nemáme dost.

 

   ČEZ raději prodá své MWh nepříiš draze do zahraničí. Nepříliš draze pro Německo a Rakousko, ale příliš draze pro vnitřní trh. "Green madness" pilotované konstruktéry lidských osudů totiž přeskočilo přirozený vývoj a bude třeba se  vrátit. Tedy - bude-li kam. O právo si postavit na svém území atomovou elektrárny právě bojujeme s Zelenými šílenci a zdaleka není jisté, jestli nám to bude dovoleno. Spousty dalších omezení jsme si nechali nadirigovat za ty dotace, na které si vlastně platíme.

   Prodali jsme se "do otrocví". Sami zbohatli a bohatnou na tom jenom někteří. Napadá mě Babiš, ale bude jich víc, menších, kteří prodali to, co bylo zabaveno komunistům. Co patřilo  vlastně patřilo "všem". 

Jen tak maně vzpomínám na prodej cukrovarů. Ty byly po prodeji odstaveny, přestali jsme konkurovat Francouzům a nakonec jsme jeden čas museli dovážet drahý třtinový cukr z venku. My, kteří jsme cukrem zásobovali okolní státy. Ano, tohle se děje pořád třeba v IT korporacích - ale proč jsme se toho zúčastnili my jsem dodnes nepochopil. Globalizace poněkud na na úkor slabších. 

   Pokud někdo prohlásí, že by se mělo z EU vystoupit okamžitě se na něj sesypou ekonomové a začnou vypočítávat, o co všechno bychom mohli přijít, o dotace, o trhy atd. A právníci, že jsme se do toho slouhovství dostali podepsáním smluv, které nic takového podle mezinárodního práva nedovolují. 

  Ano, nedovolují, jenže jakékoliv nevýhodné smlouvy lze vypovědět, byť s pokutou. Násilím nás nemůže nikdo držet. Nebo si někdo myslí, že přijedou z Německa tanky a Česko prostě obsadí jako CCCP v roce 1968?

  Dobrá, ale mohli bychom přestat platit. Budeme EU kacéřováni, trestáni atd. Kdyby nám pohrozili vyhazovem z EU, jenom bychom se smáli. Neudělají to - přišli by  o trh na odbyt výrobků (ne moc velký, ale přesto), o spoustu kvalifikovaných montážních pracovníků. Ano, mohou třeba Škodovku přemístit do zemí, kde budou mzdové požadavky dělníků menší než u nás. Jenže přemístění technologií a zaučení nových dělníků taky není zrovna moc levná záležitost.

   Spousta lidí o EU uvažuje tak, že je lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Ano, holub je nejistý - ale ten vrabec také. Hlavně pak všechny odrazují  ti, kteří jsou zaměstnanci EU s platy, o nichž se tady běžnému úředníkovi jenom zdá. Je to taky pochopitelné: "Čí chleba jíš, toho píseň zpívej!" Naše vystoupení z EU by znamenalo jejich konec a konec nadějím na jejich pěkný, ba přímo báječný důchod. Ti se nestarají o dobro naší republiky, ale o dobro své, které více čí méně úspěšně skrývají pod rozumně znějícími hesly.

Ti, kteří rozprodali veřejný majetek a ti kteří pracují v žoldu EU by nejvíce křičeli.

   Tohle zní značně komunisticky, že? Továrny dělníkům? Jenže to, co na nás "Západ" (u nás EU) zkouší přece je komunismus verze 2.0. A stejně jako ten původní  má své prominenty i své "Rudé gardy", progresivisty, které podporuje stejně jako Hitler podporoval své Hitler-Jugend. A stejně jako tehdy se strhávají sochy a možná brzy se začnou na náměstích pálit knihy. Třeba od Joanne Rowligové, která si dovolila pochybovat o tom, že existuje víc než dvě pohlaví. Tohle jsou ale jen klamné cíle pro to, aby dav mohl za někoho nebo proti někomu vyrazit na náměstí, zapalovat auta či rabovat obchody. Aspoň ty hry, když už začíná hrozit, že chleba nebude dostatek  pro všechny. Ti nahoře si svůj chleba uhájí, o tom nepochybuji.

   Takže ano, moje úvaha je zdánlivě "komunistická".  Jenže je to jakýsi odpor proti těm, kteří momentálně vládnou. Nejen v Kotlince nebo v Evropě, ale v celém světě. I ten princip chleba a her je pochopitelný. Vyhází z jednoduché úvahy (a pravdivé), že když nebudu vládnout já, zmocní se vlády někdo jiný a já se ocitnu mimo hru, v podřízeném postavení. Hra stále je to stejná jako od počátku života na zemi. 

Současné korporace mají i další protivníky, kteří by rádi vládli. Čína třeba. Nebo Rusko. Blízký východ. A je jich více, jenže zatím nejsou natolik silní, aby se museli brát extrémně vážně. S tím se asi nedá nic moc dělat. Soutěž je přirozený stav jakéhokoliv životní formy.

   Způsobů jak dosáhnout nadvlády nad světem je spousta. Od zmíněných "her", v USA je ti třeba BLM nebo přistěhovalectví, v Evropě vazalství slabších států přes nastrčené "osobnosti. Green Deal. Multikulturalismus. Genderové hrátky. Hrozba odejmutí "výhod".

   Kromě her je tu moloch digitalizace. Na jednu stranu poskytuje prostor pro komunikační nebo lépe "vymývací" skupiny (internet, reklama, sociální sítě) přes informační (sbírání dat) až po ovládání (elektronické bankovnictví, digitalizace veřejných sítí - (vodárny, elektrárny, plynárny, informační sítě) což na druhé straně umožňuje "jedním kliknutím" zbavit občana informací, peněz, tepla, vody, zdravotní péče nebo dopravy atd. 

   Způsobů jak tomu zabránit mnoho není. Jedině se odpojit a žít v "ostrovním režimu". Pro jednotlivce téměř nemožné (opravuji: nemožné) je ale možné ve větší skupině. Třeba státu.  Možná. Nebo budeme čekat na "Velký křach", který zásadně pozmění mocenské poměry na světě.   

   Nakonec tady píšu takové zběsilé úvahy. Ale tyhle pocity už má dost lidí, kteří se nepohybují v kruhu: pracuj, vydělávej, utrácej, možná se i zadluž,  bav se a hlavně nepřemýšlej. Pokud začneš popřemýšlet v širších souvislostech, připrav se na to, že ti bude nakonec smutno. Protože dojdeš k poznání, že se od doby nějakých prvoků v prahorním moři tak moc nezměnilo. Prostředky daleko sofistikovanější, ale princip stejný a neměnný.

Život je boj o místo na světě.

Jako obvykle - poznámka:

Malé zahřmění z dálky.   Kdy přijde bouřka nevíme. Ale přijde.