Kašpárci "Západu"

    Dneska ráno jsem si při snídani pustil jako obvykle rozhlas, konkrétně Radiožurnál a vyposlechl si ve zkratce reakce našich politiků na dění kolem regionů na východě Ukrajiny. A hned jsem se znechutil. Jak jsem tak poslouchal jednoho člena vlády a parlamentu za druhým jak odsuzují ruský postoj k problému samostatnosti oněch regionů, automaticky mi naskakovaly ne tak dávné postoje naší vlády k samostatnosti Kosova a  Taiwanu. 

    A hned mě napadla různá úsloví - například Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. Neboli nebetyčná licoměrnost. Jaký je vlastně rozdíl mezi uvedenými příklady? Jen ta, že posloucháme "západ" jako poslušní kašpárci. Nikdo z nich na ty paralely nevzpomněl. Možná si pomyslel, ale neměl odvahu na to upozornit. Protože hlavní rozdíl je jenom jeden: Za samostatnost Luhanska a Donbasu se postavilo Rusko, Putin, kdežto o ty jiné pokusy (úspěšné) nikoliv.  

   V Kosovu je teď veliká americká základna. Ona měla být i na Krymu, což bylo nejspíš hlavní důvodem jeho záboru Ruskem, kterému se to z pochopitelných důvodů nelíbilo. Že následně bylo na Krymu uspořádáno referendum, které takový krok Ruska potvrdilo nebyl brán zřetel - prostě jsme ho "neuznali". Ne že bychom předložili nějaké důkazy, že referendu bylo zmanipulováno. Prostě ho "neuznáváme" a šmytec.

   Je to jednodušší, než se říká. Jedná se o mocenský boj dvou velmocí. Euro-aerického bloku, zaštítěného rozličnými organizacemi typu OSN a NATO, které nemají sílu se bez americké podpory (i finanční) nějak prosadit. Problém vidím hlavně v tom, že ne všichni jsou takoví kašpaři jako naše vláda. Němci, Francouzi i jiní se snaží spíše věc nějak vyřešit v klidu, už jenom proto, že mají zájem s Ruskem obchodovat. Ropa, plyn a podobné komodity, které v případě konfliktu přestanou téct na západ, ale jejich tok se obrátí va východ, Čínu, kde budou uvítány jako přínosné pro její rozvoj. Navíc se sblíží tyto dvě velmoci a celý Západ se stane nevýznamnou veličinou a bude puzen stisknout ten červený knoflík na atomovém kufříku, aby sebou na věčnost vzal celý zbytek světa*.

   Snaha o vyvolání horkého konfliktu se velmi hodí zbrojařským kruhům v USA. Sklady armády jsou plné zbraní, které jsou už pomalu zastaralé a je třeba je použít a objednat nové, účinnější a dražší - a zaplatí je stát. Tedy všichni američtí občané. Současně je tu zřejmá velká snaha konflikt ponechat v Evropě, aby se američtí hoši nezačali vracet domů v zaletovaných rakvích. To by mohlo opravdu otřást důvěrou ve vládu a být příčinou pádu demokratů. Tedy Evropa je v roli nájemných žoldáků.

   Opravdu nevím, jak silné špagátky vodí naše politiky aby se chovali proti zdravému rozumu. Kolik je z toho představení narežírováno a kolik je jenom nápodobování sólistů sborem. Zda není šance se z těch špagátků utrhnout. Marionetě v loutkovém divadle se to občas povede. 

   Ale narodil jsem se po světové válce a v rodině se o ní mluvilo bez iluzí. A tak bych byl rád, abych se třetí války raději nedožil. Přičemž bych ještě pár let na tomto světě prožil. Jak to udělat nevím, je v tom rozpor, on ten druh Homo Sapiens totiž pochází z lidoopů a o jejich egoismu a vzteku nemám pochyb. Jak odpověděl Einstein na otázku, jakými zbraněmi se bude vést čtvrtá světová válka? 

"Kameny a klacky!" smutně pravil ten muž s obrovskou představivostí.

 

*/ Mám takovou představu, že vzhledem k duševnímu rozpoložení prvního občana USA je ten jaderný kufřík pouze blikající napodobeninou. Když tam Joe vloží svůj klíč a stiskne  obávané  červené tlačítko, kufřík zabliká a to bude všechno. Na jeho displeji se pak objeví velký rudý nápis:  "Jejda, něco se pokazilo. Pracujeme na nápravě!" který tam vydrží až do vybití baterií.

Rozumní lidé musí přece být i v Bílém domě, ne?

Poznámka stranou:

   Kdysi (v hlubokém "totáči") jsem se bavil s policajtem o Cikánech. Říkal mi, že se příslušníci vyhýbají tomu, aby se zapojovali do jejich rodových rvaček. Jednak můžou něco schytat, jednak na ně budou podávány žaloby pro "nepřiměřenost zásahu" a to ať se zastanou té nebo oné strany. Takže správná strategie je se schovat za roh a počkat, až si to ty klany vyřídí mezi sebou. Pak přijít, pozatýkat zbylé a zavolat pohotovost. Je to surový postup, ale funguje. Kdo si začal se stejně nedopátráte.

Poznámka k věci:

Podívejte se na následující mapku, rozložení obyvatelstva podle,jazyků. Kdo je kde menšina a kdo většina.