Dovolím si tu napsat pár vlastních slov k volbám. Zcela osobních. Je mi naprosto lhostejné, jestli vyhraje ten nebo onen, Petr, Pavel či Andrej. Výsledek pro naši Kotlinku bude jen nepatrně odlišný. To, co mohlo mít na naše postavení ve světě aspoň nějaký vliv se odehrálo u minulých voleb, které dopadly tak jak dopadly pomocí účelového výkladu Ústavy.
Díky Ústavnímu soudu už nejsme delší dobu pány svého osudu. To jsou fakta. Pětikolka vyhrála, opozice (Alternativa) není schopna se sjednotit a něco podniknout. Takže nejsem schopen se účastnit té vzrušené debaty, těch nenávistí, ironie a citací, mouder samozvaných politologů, sociologů, vojenských odborníků a ostatních, kteří mají pocit, že k situaci mohou něco smysluplného říct. Stamiliony zbytečných slov od lidí, kteří ve svobodných volbách volili tak, jak volili. Lidi, kteří se nechali zmanipulovat médii hlavního proudu, která se zase nechala zmanipulovat zase jinými loutkáři. Zkorumpovat penězi a teplými místečky.
Obyvatelé Kotlinky jsou neuvěřitelně hádaví a nenávistní - a každý se stará jen o sebe. Přátelé a rodiny jsou rozhádaní téměř až k vzájemnému fyzickému napadání. Nakonec - mám to v rodině. Se synem, nyní Pražákem se bavíme jen velmi chladně. Považuje mě za "důchodce, který se nehnul z Ostravy a za celý život nezměnil místo." To, že jsem projel Evropu a většinou pracovně nějak nebere na vědomí. Nebudu se s ním hádat, tím svým názorem se mě dotknul na dlouho, patrně doživotně. Až bude o dvacet-třicet let starší (má 48 let) si možná uvědomí, že "správný názor" není to podstatné, co by měl člověk v životě mít. Ale i to je mi jedno.
Bývalo to sice tady - a nejen tady - vždy, stačí vzpomenout na Mladočechy a Staročechy. Komunisty a nekomunisty, Lidovce a liberály atd. atp. Naprosto přesně podle Jonathana Swifta a jeho "Gulliverových cest" - "Tenkokoncoví a Tlustokoncoví", ale i jiné příhody. Pokud se lidé spojí, tak jen proto, aby mohl participovat na moci a tedy i na penězích.
Je to smutné zjištěním, ale nedá se s tím asi nic udělat. A budeme nadále žít podle jiného románu Orwellovy dystopie "1984" a musíme doufat, že nedojde na jiné dystopie, třeba "Malevil" nebo "Bídné roky". Nebo že aspoň do té doby budu už mimo tenhle svět.
Už mě ani nebaví dívat se s odstupem na to hemžení havěti. Pohled ze sloupu u vrátek do kteréhokoliv dvorku v okolí je velmi podobný. Liší se jen barvy vlajek a rekvizitami. Žabomyší spory. Prostě Homo Sapiens, ke kterému patřím i já. Politika a vymezování se vůči jiným názorům místo tolerance a porozumění.
Takže odpoledne zasednu ve volební komisi jako člověk, kterému je opravdu jedno, kdo to vyhraje. V sobotu od rána do dvou odpoledne, kdy se spočítají lístky nahlásí nahoru. K internetu si zase nesednu, protože se bude řešit, zda byly volby poctivé, kdo komu ublížil a co nás čeká, když vyhraje ten nebo onen. A budu se řídit podle toho, co bylo před mnoha lety vyryto do prstenu.
Slyšte ten příběh.
„Chci být jako ty. Poraď mi, prosím, co mám udělat, abych byl také tak klidný, vyrovnaný a moudrý. Dám ti za odměnu, oč mě požádáš.“
A ten moudrý muž řekl: „Možná ti mohu pomoci. Ale stálo by to tolik, že by ani celé království nestačilo. Proto, pokud dovolíš, ti to dám jako dar.“ Král souhlasil a mudrc odešel.
Vrátil se až za několik týdnů a donesl králi zdobenou skřínku z nefritu. Král ji otevřel a uvnitř našel zlatý prsten. Bylo na něm vyryto:
I TOTO POMINE
„Co to má znamenat?“ zeptal se král. „Nos tento prsten, a kdykoliv se něco stane, přečti si, co je na něm napsáno, dřív než vyslovíš jakýkoliv soud, než začneš danou událost považovat za špatnou, nebo dobrou. Jen tak si uchováš klid.“
Léta se držím v životě podobné moudrosti:
OdpovědětVymazat"Vše přejde, vše se urovná, vše se zapomene. Neboť toto je pravda."
André van Lysebeth
Pokud není společná životní zkušenost - ale naprosto odlišná, těžko můžete očekávat společné názory. S otcem, který nedávno v 80-ti zemřel, s dospělými dětmi s první ženou, druhou ženou, puberťáky a školáky s poslední ženou - jakož i s ní, o hodně mladší - nelze mít žádné obecné shodné názory. Na to by člověk nepotřeboval Orwellův doublethink, ale nejméně pentathink, a nejspíš by ani to nestačilo. Dospěl jsem k podivné verzi fatalismu, a prakticky se bavím jen o věcech denní potřeby nebo o odborných, které prostě jsou a názor na ně není potřeba.
OdpovědětVymazatŽe by ČR byla nějak přehnaně rozhádaná, si nemyslím - strávil jsem hodně let jinde a přijde mi, že jinde je to nesrovnatelně horší. Ostatně, i Swift napsal ty své "tlustokoncové a tenkokoncové" jako sarkastický výsměch Angličanům. IMHO nejšílenější země ze všech je Izrael, tam je na 100 lidí 300 názorů a 150 politických stran. Dle slavného vtipu musí být všude aspoň tři synagogy: jedna, do které člověk chodí, jedna kde je pohádaný a chodí tam idioti, a třetí, do které nechodí...
Budiž.
VymazatVím, že se hádají i mezi sebou Poláci i Němci - mám předky v obou těchto národech. Ale neberou to tak osobně. Když si představíte, že sedíte v Drážďanech u výborného strudelu na návštěvě u pratety, německé vdovy po důstojníkovi Wehrmachtu, která má v kredenci schovanou kolorovanou fotku Vůdce, na kterého, ač způspbil, že je vdova, nedá dopustit, s tátou, který jen náhodou přežil německý koncentrák (do kterého ho nepřímo dostali čeští komunisté) a ti dva se pohodově baví o štrůdlu tak pochopíte, že moje výchova byla dost osobitá. Jsem české národnosti jen proto, že Poláci vyhnali mého dědu s babičkou, Polkou, z Weliczky do Ostravy. Jinak bych byl Polák. Takže mě opravdu neberou volby, fotbal, hokej, tenis a vášně vůbec.
I toto pomine...
Na tohle heslo, které jsem znal, ale pozapomněl, mě znovu přivedl Zakladatel na Litterate a já si uvědomil, jak moudrá ta věta je.
'Bývalo to ... vždy ... . Žabomyší spory.'
OdpovědětVymazatJo jo, samé žabomyší spory. Křesťani upalovali kacíře, náckové posílali židy do plynu; dnes bychom těm kacířům a židům poradili, že se mají pokusit se s těmi inkvizitory a nácky dohodnout na nějakém kompromisu přijatelném pro obě strany.
Připojuji se. Ač odlišné životní zkušenosti, mám přinejmenším velmi blízký názor. Ovšem, v tom případě kde jsem ho nabral? Třeba proto, že jsem šťoura. "Pochybuji, tedy jsem". Na verpánku mudrující švícko. Nejvíc mě sere, že jsem dostatečně inteligentní na to, abych lecos chápal, ale na dostatečně inteligentní na to abych všechno v úplnosti pochopil.
OdpovědětVymazatJe deprimující, když člověk je inteligentní tak akorát aby si uvědomoval jak moc je blbej.
Ten, který řekl "Vím, že nic nevím!" taky nebyl blbec.
OdpovědětVymazat