Zvláštní tvor - diskutér

 Diskutéři - nemyslím tím trolly, flamery, gramary či tapetáře. To jsou "entity" který nejde o diskuzi, ale o rozbití jakékoliv diskuze o čemkoliv.    Jsou vlastně jenom na internetu, protože v reálném životě by se s nimi ostatní buď přestali bavit nebo by dokonce dostali na budku. Proto se realizují způsobem, který je od fyzického násilí ostatních většinou chrání. 

  Taky nepíšu o sociálních sítích, těm se vyhýbám. Jsou to totiž  jen několikaslovné výkřiky, které mají za úkol ostatním říct, že "oni" jsou na síti a něco si "myslí". Kdybych ty statusy měl s něčím srovnat, tak by to byly selfie.

  Selfie říkají ostatním: Byl jsem v Thajsku nebo v Austrálii, mám nové auto, novou milenku, zhubla jsem, nechala jsem si udělat silikonová prsa, koupili jsme si nový dům, jachtu, letadlo... Nebo dokonce nového, neokoukaného  politika.

   Sociální sítě dělají totéž, ale umějí i jiná sdělení: Opustil mě, chudinku nebohou, případně využila mě a odešla za lepším, "vrať se, vše odpuštěno" a podobné hlubokomyslné zprávy. 

   O influencerech taky nepíšu, to je jiná kategorie a spíš profese než záliba. Zajímá mě duše obyčejného internetového diskutéra, toho, který chce ostatním sdělit co si myslí a proč. Ti pracovitější a průbojnější  si založí vlastní blog, kam občas přičiní nějaký svůj článek/názor a očekávají, co tomu řeknou ostatní, to jest ti, kteří mají vlastní názor, ale ne blog. 

   Pokud si do svého názoru nechtějí nechat mluvit, nedovolí pod příspěvky diskuzi,  pokud je reakce "publika" zajímá, tak ji povolí. Podle mých zkušenoistí se pak budou muset o diskuzi denně starat, protože se na takový blog záhy nastěhují všichni ti internetoví úchylové z úvodu a rozbijí jakoukoliv diskuzi a ti, kteří by chtěli k tématu něco vlastního podotknout raději odcházejí. Přinejmenším pak nečtou diskuzi pod příspěvkem. Pokud dostanou chuť na něco hodně nechutného, zajdou si na hnojiště nebo senkrůvnu. Hnojiště totiž není inteligenní objekt a tak si nebude googlit o vás, kdo jste, co děláte, kdo byli vaši rodiče a využívat (zneužívat) to v diskuzi.

   Takže se pomalu dostáváme k "normálním" diskutérům. On vlastně "normální" diskutér asi ani neexistuje. Nikdo racionálně uvažující nebude kamsi do kyberprostoru ummisťovat svoje názoy, které 99,9% obyvatelsva nezajímají. 

Nejběžnější typy diskutérů shrnula  blogerka Markéta Lukášková už v roce  2013: 

"Když napíšu článek, zajímá mě zpětná vazba od čtenářů. V diskuzi pod článkem se dají najít zajímavé názory, konstruktivní kritika a pak příspěvky, které patří do jedné z deseti následujících kategorií. Těch je bohužel většina".

Typ 1: "Autor článku je idiot"

Diskutér nesnáší autora článku, ale pro jistotu přečetl vše, co dotyčný autor napsal. Nadává na jeho vzhled a věk, a ti odvážnější vyprávějí historky o tom, jak hrdinsky vytrhávají články autora z časopisu ještě předtím, než si jej koupí. Ti hravější vymýšlí autorovi vtipné přezdívky (Lukášková - Šukálková, Holec - Blbec a další).

Typ 2:- "Tohle už jsem četl jinde"

Chodící databáze všech článků, které kdy na internetu vyšly. Autor se od něj dozví, odkud svůj článek opsal.

Typ 3:  "Tohle už dávno nečtu"

Tento diskutér už dávno nečte jak autora článku, tak celý web. Má přesně spočítáno, kolik let už to nečte, vždy zopakuje proč a následně polemizuje s právě přečteným článkem, pod jehož diskuzí se naprostou náhodou ocitl.

 

Typ 4: "Jsem první!"

Tento člověk se v diskuzích pohybuje pouze proto, aby pod článek napsal, že tam napsal první. Většinou je druhý.

Typ 5: "Nemám čas na blbosti"

Diskutér, který se vždy pohoršuje nad tím, že ostatní mají čas podobné články číst a dokonce se jimi zabývat, nebo o nich diskutovat. On ten čas nemá.

 

Typ 6: "Volím komunisty!"

Ať už je článek o problematice výběru zahradního nábytku nebo o léčbě rakoviny prostaty, pointou příspěvku tohoto diskutéra je, že volí komunisty, za všechno může Kalousek nebo Klaus a celý článek je pravičácká propaganda.

 

Typ 7: "Závidíte!"

Autor článku podle tohoto člověka všem akorát závidí, protože sám nic v životě nedokázal. Měl by nejdřív něco předvést nebo udělat, protože teprve pak může cokoliv kritizovat.

Typ 8:  Mimo téma

Příspěvky těchto lidí, jakoby začaly někde úplně jinde, oni do diskuze pošlou jen prostředek a pointu si nechávají pro sebe. Jejich komentáře mají mnoho odstavců a týkají se obvykle úplně něčeho jiného, než řeší autor článku.

Typ 9: "Je to přesně naopak!"

Diskutér, který vždy ví, že celá situace je přesně naopak, než píše autor. Ať už jde o rozhovor nebo o sdělení typu hlavním městem ČR je Praha, tento člověk ví, že je to všechno úplně jinak.

Typ 10: "Kolik vám zaplatili?"

V příspěvcích těchto diskutérů se vždy objevuje zásadní dotaz: Kolik peněz dostal autor článku za to, že jej napsal. Diskutér většinou i tuší, kdo autorovi zaplatil a proč.

  Do téhle kategorie patří i další typy. Třeba cyničtí skeptici (tam patřím i já), kteří už ve svém, obvykle dost dlouhém životě zažili mnoho režimů a společenských změn a nemají iluze o tom, že se situace podaří změnit nějakými myšlenkami, které jsou stejně k vidění jen v určité názorové bublině, "komnatě ozvěn". 

   Nebo všeználkové, keří píši podrobně o událostech a dějích, které převzali odněkud odjinud nebo si je prostě přibásnili. Jistě, každý má právo na svůj názor nebo na svou interpretaci jiného názoru, ale když se vyjadřují o oboru, kde neznají fakta, bývají někdy až směšní. Jsou to oblíbená témata třeba "11. září a útok na Dvojčata" nebo "žádný Covid 19 nikdy nebyl". Jejich názory bývají často značně neotřelé a jsou ochotni se o tématu hádat třeba celá léta. Jejich přesvědčení je nevyvratitelné a připomínají ty, kteří dodnes tvrdí, že  svět vznikl před 6 000 lety nebo že Země je plochá. Vím o dvou případech, kdy se diskuze vyhrotila natolik, že zastánci těchto názorů nejen že popřou současnou fyziku nebo kosmologii, ale i zdravý rozum a při obhajobě jsou ochotni i položit vlastní život. (Stalo se v USA.) 

   To už totiž není názor, ale víra, náboženství. Diskutovat s nimi nemá smysl, vždy prohrajete a ještě si z nich, zcela zbytečně, naděláte nepřátele. Nehledě na to, že taková diskuze obvykle sklouzne do invektiv, osobního napadání a ostatní diskutéry nezajímá.

   Mezi ně patří i "hlasatelé soudného dne", kteří už dneska vědí, že III. světová válka bude brzy, umělá inteligence zvítězí nad člověkem a zcela si ho podrobí nebo vyhubí a pdobně. I já připouštím, že se to někdy v budoucnosti může stát, ale nápad, abych si na chalupě vykopal protiatomový kryt a zásobil ho potravinami na několik let přenechávám "prepperům". Je to náplň jejich života, zatím co já si nehraji na "slepého mládence" nebo Sibyllu (tedy Sibylla) a posla špatných zpráv. Já prostě nevím.

Je podobná hra, kterou hrají někteří lidé, hlavně v USA, kdy si je na opuštěné venkovské silnici vyhlédnou ET (mimozemšťané), vezmou je do létajícího talíře, dělají na nich pokusy a pak je vrátí zpět s mikročipy v hlavě nebo krvi, které se pochopitelně nikdy nepovede najít. Občas jim mezitím dají nahlédnout do jiné hvězdné soustavy nebo do budoucnosti. Pak o tom dlouhá léta vyprávěji v TV i v hospodě.

===

   Proto jsem se před lety rozhodl, že co se týče faktů věřím jen těm, které jsem viděl (nezprostředkovaně!) na vlastní oči, slyšel na vlastní uši, mohl jsem si je ochutnat, ohmatat a očichat. I když dnes už je technologie tak vyspělá, že ani to není stoprocentní jistota. Pořád to může být "divadelní představení", iluze s kouzelnickými triky. Třeba takové, jaké dělá  David Copperfield. O něco podobného se pokoušejí i propagandisté na celém světě, zatím s pramalým úspěchem. 

   Propagandisté a "spin doktoři" většinou spoléhají na zaplnění informačního prostoru vzájemně si odporujícími informacemi (někdo uvěří té, někdo oné) o nichž se pak rozproudí veřejná debata a nikdo nebude vědět nic jistě. Ty informace vycházejí zdánlivě z různých zdrojů. (Toho principu používal jeden z nejšikovnějších propagandistů minulého století, Joseph Goebbels. Nechal třeba pomocí šeptandy rozšířit zprávu, že nějaké menší německé měsro bylo zcela vybombardováno Spojenci - za týden tam poslal filmaře, kteří tam natočili oslavy z příjezdu Führera - dva dny poté. Šeptandu (internet ještě dlouho nebyl) tak zcela znevěrohodnili.

   Napřílad poslední: "Abdikační" projev amerického presidenta Joe Bidena, ve kterém se vzdává nominace na další presidentské období. Při prostudování záznamu údajně přímého přenosu z Oválné pracovny v Bílém domě novináři zjistili, že náramkové hodinky na presidentově zápěstí ukazují hodinu a půl před přímým přenosem a v okně za jeho zády je vidět odraz z čtecího zařízení. Ani jedna z těch věcí není neobvyklá, čiré tabulky skla, odrážející text projevu daného politika jsou používány už dlouhá léta a předtočení "přímého přenosu" rovněž. 

Ostatně - leckteré vstupy TV moderátorů jsou jištěny textem na listech papíru s velkými písmeny umístěnými (i se sedící asistentkou) pod hlavní kamerou a TV zprávy si bez čtecího zařízení na kameře už nedokáže přdstavit téměř nikdo ze současných  moderátorů.  

Takže co? Diskutéři jsou lidé jako my, podléhají desinformacím, iluzím, davovému šílenství atd. Jsou mezi nimi tvrdohlavci, kteří se zaberaní a není možno jim nic dokázat - cizí důkazy považují za podvrh a ty, které potvrzují jejich mínění jsou naopak nevyvratitelné. Ono -jaké důkazy? Většinou jsou to stejně jen písmenka z jiného zdroje. 

A ten zdroj - je relevantní?

   Tady bylo několik odstavců, který takto zpracovával i blogy "Vidlákovy kydy", "Šumavák" a další (dva). Rozhodl jsem se, že nebudu flammerem a nebudu podněcovat diskuzi k nim jenom proto, že tam diskuzi často čtu, a proto často mi někteří diskutéři připadají divní - a nejčastěji si připadám divný já sám. 

   Takže vážení spoludiskutéři, pomohlo vám to trochu v orientaci na internetových diskuzích? Neříkejte, že ano, to byste mě naštvali. Téma je totiž tak široké, jak rozličné jsou lidské povahy. Rozhodně platí, že blogeři a diskutéři nejsou skuteční introverti. Ti by rozhodně nic nenapsali. 

Ani pod nickem!

Měsíc
Skutečný, jenom "nadmořská výška" kráterů byla počítačem zvýšena
a byly zdůrazněny jemné rozdíly barev, čímž vyplynul rozličný materiál moří.

Váš StK