Binární a nebinární

foto StK

   Lidé, kteří uznávají jen dvě pohlaví jsou prý "binární", a ti, kteří jich vnímají mnoho, desítky, jsou  údajně nebinární. 

   V ostatních případech je tomu jinak. Binární lidé uznávají jen dvě možnosti - něco je pravda a něco není. Nic mezi tím. Něco považují za správné a tudíž to ostatní je nesprávné.

    Celý digitální svět je (až řídké na výjimky) založen na jedničkách a nulách. Kouzlo, že se pomocí nich dá přenést fotografie krásné dívky, krajiny nebo symfonie tkví v tom, že těch jedniček a nul musí být spousta. Čím víc jich použijeme, tím je obraz  věrnější. 

  U psaného textu je těch binárních kvant snad nejméně se všech používaných kanálů. Člověk má jednu dobrou vlastnost - fantazii. Dobře napsaný text si dokáže představit tak dokonale, že technika prostě pokulhává. Má to ale háček, ba přímo hák. Když je to text netechnický, představa každého jednoho čtenáře může být jiná, Dokonce diametrálně jiná. A tak vznikají nedorozumění - a také prostor pro lež a podvod. U technického nebo vědeckého textu je ten prostor také (třeba reklamní texty) ale je menší. 

   Zatím co u obrazu, zvuku se podvádí pracněji (i když to v současnosti velmi ulehčuje umělá intelligence) je výsledek, pečlivě provedený docela věrohodný. Říká se mu nyní Deep Fake a hraničí s jinou kategorií, virtuální realitou vytvořenou počítačem. Jejich spojením může vzniknout v médiu virtuální svět, který se bude, jak se bude  technologie vylepšovat, nerozeznatelný od světa skutečného. Takže lidé, kteří nebudou používat základní poučku Starého Kocoura mohou žít v úplně jiném světě než ti, kteří tu poučku pravidelně aplikují. 

   Ta poučka zní: Nic z toho, co nevidíš na vlastní oči, neslyšíš na vlastní uši, co si nemůžeš očichat, ohmatat a ochutnat nemusí být skutečné. 

   Zní to jako samozřejmá školometská poučka, ale není. Vzhledem k tomu, že moderní svět je vzájemně  propojen přes média bude se stále častěji stávat, že se bude prezentovaná realita zcela lišit od té skutečné. Pokusy měnit realitu jsou na denním pořádku - viz válečné ideologické "zpravodajství". Většinou zatím stačí vhodný výběr záběrů, které nemusí být z inkriminovaného místa nebo času, jejich vhodný sestřih a doplnění zcela jiným zvukem a komentářem. Pokud se přidá kousek deep fake může být zpráva zcela vymyšlená, falešná. 

   Ne, že by to byla nějako novinka. Už ve starověku se sochaly sochy, které se od skutečné živé předlohy hodně lišily. Většinou předloze, tedy  zadavateli práce lichotily. Později to byly obrazy. Rozpor se občas podařilo dokázat třeba porovnáním kosterních zbytků portrétované osoby. A někdy slavné osobě dokonce škodily. Například je známo, že Napoleon nebyl obtloustlý skrček, ale na tehdejší dobu normálně rostlý muž. Ale nebyl všude oblíbený, tak ho trochu zkarikovali.

   Ostatně  titulní stránky bulvárních časopisů a módních magazínů jsou ve foto editoru upravené tak, že skutečnou, vyfotografovanou osobu byste podle nich nepoznali. Je už to norma, a kdo by se jí neřídil, byl by v oboru nepoužitelný. Ostatně i v TV se používá měkké světlo při snímání postarší pophvězdy a před objektiv se dává změkčující filtr.

   Filmový průmysl s "nepravdou" přece jednoznačně pracuje. Bez ní by se nenatočil žádný film. Střihy, dekorace, pozadí, nebo slavný český trik se skleněným popředím a pozadím. (Karel Zeman - Cesta do pravěku). "Jurský park" je moderním příkladem. Filmové triky se přece používají od prvních počátků kinematografie (G. Meliés), jenže dnes působí jako vtip. Dnešní triky jsou prakticky nerozeznatelné a vytváří umělou "realitu". 

   Ostatně i iluzionista (kouzelník) vytváří přímo na jevišti falešnou realitu. Tady se nedá použít kocouří poučka, protože je to na vlastní oči a  v reálném čase. Ale o tom psát nechci. A některé prvky iluzí se používají i na divadle. Třeba někdy divadla předstírají, že zpěváci umí zpívat... [;>))

Co jsem vlastně chtěl podotknout, než jsem se rozepsal o nepodstatných věcech?

   Že si člověk na základě nějakých informací, které mohou být a často bývalí falešné vytvoří na něco vlastní názor. Často mylný, protože téměř nikdy nemá přístup k realitě. Pokud si ho vytvoří, začne ho obhajovat bez ohledu, jak relevantní zdroje informací měl k dispozici Ti, kteří mají názor podobný nebo jeho názor přijmou za vlastní. Vytvoří se názorová bublina do které nemají přístup ostatní, kteří mají názor jiný. Těch bublin se vždy vytvoří několik, některé jsou si podobné, některé jsou naprosto odlišné. 

   A jejich narativy se drží dlouho, často déle než osoby, které původní narativ vytvořily. Jsou to oblíbená témata:11. září a útok na Dvojčata v  N.Y., původ a šíření Covidu-19, ne- přistání Apolla11 na Měsíci a spousta dalších. Jde o to, že v oněch bublinách už opravdu nejde o nějaké hledání pravdy, ale o tuhé dogma. Pokud se někdo pokusí ono dogma zpochybnit, okamžitě se objeví "důkazy odkazem", že někdo napsal, že to je tak a ne jinak a někdo jiný to potvrdil. Citují se vhodní vědci a specialisté, ale jen ti,  kteří to dogma potvrdí. Ostatní se označí za podjaté svědky nebo přímo hlupáky. V každém případě se jiný názor stává nepřítelem celé bublinu a je vyobcován. Trochu zkušený diskutér se v ten okamžik přestává přít, protože to nemá cenu. Skončilo by to tím, že by si zbytečně nadělal nepřátele. Což si bublina vyloží tak, že přijal jejich narativ.

    Vznikne binární společnost, kde se nedá diskutovat. Přitom realita je nebinární, je spousta možností, jak něco vysvětlit nebo pochopit. Ale diskutovat se o tom nedá. Není to pochopitelně jen nějaký blog, na kterém ten souboj narativů probíhá. 

Je to celá společnost.