Papinův hrnec v nás

 

  Je třináctého, podařilo se mi spát až skoro do osmi hodin - neskutečné, uspal jsem šest hodin v kuse. Jenže jsem pak po snídani otevřel pár odkazů, pár stránek na netu a dobrá nálada mě přešla. Rádio jsem si k snídani raději ani nepustil.

=============

  Nejde tu o podružnosti (marginálie jsou to jen v globále, vím, že pro zúčastněné jsou to vážné věci) ale o celkovou "napruženost", nenávist ve společnosti. Jak místní, národní, mezinárodní. Nenávist mezi lidmi, kteří si jen myslí něco jiného než já.

Skeptik není pesimista

 

   Skepse je vlastnost, která chrání psychiku člověka před velkými zklamáními. Skeptik ani není člověk nějak extrémně nedůvěřivý. Skeptik se jen snaží každý problém v mezích svých možností prozkoumat, pochopit. Nemá přehnaná očekávání jako optimista ale naopak nečeká katastrofy jako pesimista.

   Vlády všech stupňů (od mistra na pracovišti až po velení OSN) nemá skeptiky rádo. Je těžké je  něčím nadchnout, je těžké je něčím jen tak postrašit. To jsou zhruba dva nejdůležitější pocity, kterými se ovládají "masy". Postrašit lidi nějakým jevem a pak jim vysvětlit, že oni, vláda jsou ti, kteří je zachrání, budou-li následovat jejich pokyny. Pokud možno s nadšením.

Extinction Rebellion

Aktivistické pokrytectví

   Dlouho, víc než polovinu mého života se ve zdejších končinách pěstoval podivný zvyk. Prvního května bylo volno, nešlo se do práce a šlo se do průvodu. Prvomájového. Mnozí ho ale nazývali existenčním, protože neúčast v něm jim mohla vážně poškodit postavení v práci, existenci. Dostavili se tedy na shromaždiště, obdrželi od příslušného referenta buď prapory nebo mávátka, ti politicky spolehlivější neboli ti, kteří neuměli odporovat i transparenty s hesly, které někdo nahoře vymyslel. Prošlo se kolem tribuny, za skandování stupidních hesel a hned za tribunami se lidé rozcházeli k stánkům, kde se prodávalo jinak nedostupné zboží, třeba pomeranče nebo banány a pak domů k obědu. Ty banány byla taková malá odměna, pamlsek režimu za účast. Kdo nepřišel, měl v materiálech černou tečku, které měla nezanedbatelný vliv, když se uvažovalo koho povýšit nebo komu zvednout plat.   Volno na prvního května nám zůstalo, ale pochody se už konají jen z recese nebo pokud jste aktivní komunista.  Ale zdá se, že nám to pokrytecké divadýlko moc chybí. 

Poseroutkové

Západní kultura nám nějak vyměkla.

   Neexistence opravdu vážných situací, které by donutily většinu populace se starat o samotné přežití sebe nebo svého rodu, to jest nějaká velká válka, přírodní katastrofa nebo epidemie způsobuje tuhle nepochopitelnou situaci. Ve společnosti vyhrávají "boj o koryta" ne lidé silní, ale lide konformní. Tím nechci tvrdit, že se jedná o lidi jakkoliv morálně pevné. Ke svým postům se často dopracovali jednak podlézáním těm silnějším, jednak nekrvavou likvidací svých protivníků pomluvami, donášením, podrazy. O místo ve společnosti, které si takto vydobyli se bojí. Nedovedou si vůbec představit, že by o ně přišli a museli se živit prací. Skutečnou prací. A právě na takové cílí jiná sorta lidí, kterým říkám vyděrači. Ne takoví ti, kteří vyhrožují zabitím vašich dětí nebo prozrazením, že jste se v mládí stýkali s někým, kdo je v současnosti v obecné nepřízni. Ale daleko sofistikovanějšími způsoby.