Dlouho, víc než polovinu mého života se ve zdejších končinách pěstoval podivný zvyk. Prvního května bylo volno, nešlo se do práce a šlo se do průvodu. Prvomájového. Mnozí ho ale nazývali existenčním, protože neúčast v něm jim mohla vážně poškodit postavení v práci, existenci. Dostavili se tedy na shromaždiště, obdrželi od příslušného referenta buď prapory nebo mávátka, ti politicky spolehlivější neboli ti, kteří neuměli odporovat i transparenty s hesly, které někdo nahoře vymyslel. Prošlo se kolem tribuny, za skandování stupidních hesel a hned za tribunami se lidé rozcházeli k stánkům, kde se prodávalo jinak nedostupné zboží, třeba pomeranče nebo banány a pak domů k obědu. Ty banány byla taková malá odměna, pamlsek režimu za účast. Kdo nepřišel, měl v materiálech černou tečku, které měla nezanedbatelný vliv, když se uvažovalo koho povýšit nebo komu zvednout plat. Volno na prvního května nám zůstalo, ale pochody se už konají jen z recese nebo pokud jste aktivní komunista. Ale zdá se, že nám to pokrytecké divadýlko moc chybí.
V pátek se vrátila moje ženuška z nákupu a pravila, že narazila na pidi-demonstraci aktivistů "Proti vyhynutí". Asi patnáct, nanejvýš dvacet študáků se naaranžovalo s transparenty povětšinou v anglickém jazyce před nákupní středisko Fukušima (čti Nová Karolina), po jednom postupně odbíhali a vzájemně se fotili svými (drahými) mobily. Po několika minutách focení se sebrali, sbalili transparenty a odešli do Fukušimy, patrně se po těžké práci něčím občerstvit.
Když se moje polovička vracela z nákupu, našla tam u zákusků a Coly všechny. Nějaká uhlíková stopa jim byla evidentně ukradená. Ze školy dostali volno a svoji "vlasteneckou povinnost" už přece splnili! Na Twiteru, Instagramu či jiné síti si jistě budou sdílet několik desítek důkazních fotografií neklamně vypovídajících o tom, že tam byli a pokoušeli se zachránit naši planetu.
Mají proti nám výhodu: jednak mají ten svůj "první máj" kdykoliv si vzpomenou a dokonce není ani povinný. V každém případě je to jen divadýlko, šaškárna v něčí režii. Abych nezapomněl - protestují taky proti povinné maturitě z matematiky. Divil bych se, kdyby neprotestovali. Můžeme přece protestovat proti čemukoliv. Fantazii se meze nakladou.
Jenom mi vrtá hlavou kdo za tím vším stojí, kdo to dělá z mladých pokrytce a čeho tím chce dosáhnout.
Jenom mi vrtá hlavou kdo za tím vším stojí, kdo to dělá z mladých pokrytce a čeho tím chce dosáhnout.
Co tou demonstrací udělali pro záchranu naší planety suď bůh.
Nemám pražádných námitek proti vyhynutí pitomců protestujících proti povinným maturitám, stejně jako nemám námitek proti vyhynutí pitomců, kteří v pátek nechodí do školy a místo toho blokují dopravu v centrech měst. V jejich případě bych uvítal, kdyby vyhynuli fofrem.
OdpovědětVymazatSouhlas s PP (protestujícími pitomci) - ale matematiku bych nechala u maturity pouze jako svobodně volitelný předmět.Co já ztratila ZBYTEČNÝCH hodin, dní a let nad něčím, o čem doteď nemám páru - mohla jsem umět další tisíce anglických či jiných cizích slovíček, což by mi bylo ku prospěchu dalko víc.Klidně bych bývala maturovala třeba ze tří cizích jazyků. Takhle si pamatuju jen tanges a kotangens, ale jen proto, že mi to připomíná nějaké tance. Tangens vypadá na francouzštinu a kotangens - to je spíš někam k maďarštině.
OdpovědětVymazatTakže s pozdravem "zeld alma" a "zene" . V prvním případku jde o zelené jablko a ve druhém o hudbu - to vše v maďarštině.
Astro, dovolím si oponovat. K čemu jsou cizí slovíčka, když pramálo rozumíme tomu, o čem ta slovíčka hovoří? Setkal jsem se v devadesátých letech s překladem řádově stovek stran z angličtiny do češtiny, který když jsem porovnal originálem, svědčil o tom, že pánové, kteří se překladu ujali, sice uměli hromady anglických slovíček, která jsem já tehdy určitě ještě neznal a mnohá z nich neznám možná ani dnes, ale to, co vyplodili v češtině, to se prostě číst nedalo. Nemělo to ani hlavu, ani patu. Nevedlo nikam a nedávalo to smysl, jakoby to psali hotentoti. Nedalo se to číst proto, že pánům zjevně chyběly jakékoliv znalosti z přírodovědných oborů a trofám si řící, že u matematiky a fyziky to sahalo až kamsi k 2. stupni základní školy. Bylo to natolik odpudové, že jsem to za 3 dny, tedy pátek a víkend jsem celé přepsal. Chce-li být někdo opravdu dobrým překladatelem, potřebuje rozumět smyslu toho, co překládá a k tomu potřebuje mít širší rozhled a dobrý základ znalostí ve všech oborech probíraných na středních školách. To je podle mého názoru asi tak to, s čím odcházeli gymnasisté za císaře pána, nebo za předválečné republiky. Já chápu, že se nám to, nebo ono nechce, ale to „nechce“, je potřeba překonat, jinak to prostě nebude ono.
VymazatMusím potvrdit Drakovu teorii, že znalost oboru je důležitá nejméně stejně, jako znalost slov. Včera u nás v Ústavu byla jedna anglická firma nabízet svůj audiosystém. Byl jsem přizván jako bývalý "šéf". Mluvilo se anglicky a já anglicky znám jen několik málo slov. Kupodivu jsem byl schopný +/- sledovat o čem je řeč. Moje (české) připomínky k nabídce byly přeloženy a vzaty v potaz.
VymazatČím lepší výkon, co se vzdělání a získání celkového širšího rohledu týká a to včetně výuky cizích jazyků, ze sebe v mládí člověk dostane, tím lépe pro něj osobně i pro jeho okolí. Cizí jazyk se dá s větším či zvýšeným úsilím doučit i později zatímco doplňovat si zásadní a základní neznalosti je sice zvládnutelné, ale mnohem a mnohem hůř.
VymazatOno je to trošku složitější. Jde o to, nastavit stejné podmínky. Pokud bude maturita vbez matematiky, měla by být zkouška z matematiky součástí přijímacího pohovoru na VŠ i do některých zaměstnání. Protože "mít papír", neumět to a odvolávat se na ten papír je právě styl těch řvoucích pitomců.
OdpovědětVymazatHrál jsem osm let na klavír. Spousta hodin "ztracených". Dvě hodiny cvičení každý den. Ke konci tři. Ale nakonec jsem zjistil, že se mi ledacos z té hudby povedlo v dalším životě zúročit. Byť už na piano neumím rozumně sáhnout.
A tak je to s ledasčím. některé obory se dají "obkecat", některé ne. Třeba mi ty jazyky moc chybí. S ruštinou a němčinou díru do světa neudělám. Bylo by moc dobré, kdyby středoškolsky vzdělaný člověk věděl, že diskriminant není člověk, který diskriminuje homosexuály a integrovat se dá nejen do EU. [;>)
Osobně mám problém s ČJ, ovšem od maturity jsem osvobozen nebyl. Tak proč ne matematika, že? O fyzice a chemii ani nemluvě, to bude chybět, jen dočkejte času. Co vše jsem se mohl dovědět nebýt příčestí, vidu, instrumentálu singuláru ženského rodu?
OdpovědětVymazat4P
Myslím, že jsem situaci nladých za Gottwalda popisoval na svém příkladě příliš zeširoka. že se v tom ta pointa ztratila.
VymazatDnešní mládež si tu bídu po válce už nedokáže představit. Každé prázdniny jsem strávil brigádami, abych ulehčil své mamince. Mladík, který celý měsíc na stvbě hasí vápno, míchá a nakládá zedníkům do koleček, nepotřebuje poučování, je mu jasné, že když se nebude učit, bude to dělat třeba celý život.
Toto poznání mu také přineslo ohodnocení vzdělávacího systému. Za hudebku a soukromé hodiny angličtiny se muselo platit-proto bylo důležité, aby ten náklad také přinesl nějaké výsledky. To se přeneslo i do veřejné školy, bylo mi jasné, že to stálo také peníze a nemalé, i když ne mne, proto bylo nutné situace využít a naučit se co nejvíc, hlavně to, co se bude v životě v povolání potřebovat. Hloupý, kdo zadarmo dává, ještě hloupější, kdo nebere.
Tento postoj současné mládeži velmi chybí- chybí jim zkušenost z namáhavé práce třeba na stavbách, v zemědělství, kterou jsem měl já. A nutnost, každou korunku dvakrát obrátit, než ji vydají.
Současní mlaďoši se na sociálních sítích dozví, na co všechno mají nárok ale že musí také podat výkon, to je už podružné.
Nemusel jsem v mládí vyloženě dřít a jsem rád, že to dětství jsem neměl vyloženě nuzné a chudé ale babička, která válku zažila a sakra dobře si uměla vážit čehokoliv kloudného kolem, mě tu úctu k opravdovým hodnotám a lidské práci předala a vštípila.
VymazatJá to měl tak, že když jsem něco chtěl, bylo mi řečeno, že na to nemáme, že si musím vydělat. Když jsem byl asi desetiletý, byly to "zakázky" z rodiny, od patnácti jsem pracoval legálně. Nebo ilegálně - to už nevím, ale měl jsem pracovní smlouvu jako osvětlovač a zvukař v Domě kultury. Moc to neneslo ale bavilo mě to, i když vzhledem k tomu, že jsem po osmnácti ještě studoval při zaměstnání to bylo dost náročné - kolikrát se mi stávalo, že jsem usnul ve stoje v tramvaji. Ale mladí lidi vydrží ledacos. Necítil jsem se úkorně. Teď již bych toho tolik nevydržel - a tak jsem šel ve čtyřiašedesáti do penze - ale zůstal jsem pracovat na půl úvazku, ovšem hlavně bez nutnosti šéfovat - vést lidi. Hrozně se mí ulevilo a jsem spokojený. Kdykoliv to můžu "zapíchnout" - a právě proto to neudělám.
VymazatByl jsem na tom podobně, jako malý jsem si „přivydělával“ domácími pracemi, odnášením vratných lahví a podobně. A od těch patnácti jsem se snažil si o prázdninách najít nějakou tu brigádu a tasnaha zpravidla nevyzněla naprázdno. Pravdou ale je, že zpravidla mi na ta rozumná přání byl poskytnut příspěvek a nemusel jsem si tedy vydělat tu částku úplně celou. Podstatné bylo, že již odmalička jsem pochopil, že hodnoty vznikají rukama a že to stojí práci a čas. Dodnes jsem na to nezapomněl a o to šílenější mi pak připadají některé dnešní „samozřejmosti“, jako zvyšující se míra dotací a financování vyloženě škodlivých neziskovek.
VymazatJá jsem si na nedostatek vytížení nemohl stěžovat.V 8 letech mne maminka posílala dvakrát týdně do hudebky, hrát na klavír. Ve svých 80 znám ale ještě noty a občas si zabrnkám na elektrickém Yamaha-prkně, ale tenkrát jsem denně hodinu cvičil a docela jsem zahrál i třeba foxtrot- nebo waltz to byla tenkrát móda.
OdpovědětVymazatJednou týdně mě maminka posílala na angličtinu- k paní učitelce, která válku strávila v Anglii.
To byla moje záchrana, když jsme se přestěhovali do Německa, německy jsem tenkrát uměl dost mizerně. Tenkrát se ještě znalosti angličtiny (v r. 1952) neklasifikovaly, ale v praxi jsem zjistil, že jsem v té angličtině byl schopen docela slušně komunikovat. Takže své mamince vděčím skoro za všechno dobré, co mi kdy pomohlo.
Ruštinu jsme měli povinně, ale já jsem si rád přečetl ruské knížky v originálu, bývaly skoro zadarmo. 1958 se už mohlo i do ciziny, t.j. t.zv. "malý pohraniční styk" do Polska- to mne ovšem lákalo, udělat si tam výlet. Samozřejmě jsem se tam zapletl s dívkou, s kterou žiji dodnes, 54 roků, takže jsem se naučil kvůli příbuzenstvu slušně polsky.
V pozdějším věku mi bylo líto, že jsem neměl latinu, řečtinu, jsou to základy naší kultury. Ale všecko se stihnout nedá. Tak trochu jsem pochytil italštiny a novořečtiny, to jsou však už moderní jazyky. Dcera se na mne durdila, na co že je jí velké latinum? Já jsem ji do toho namlouval. Dnes to jako lékařka asi vidí už jinak.
Matematiku jsem potřeboval ze všeho nejvíc, studoval jsem u Trnků na ČVUT teoretickou elektrotechniku. V akademii jsem dělal elektroniku ale zvrhlo se to ve spektroskopii, v Německu jsem udělal 4 semestry jaderné chemie a dizertaci v oboru spektroskopie v Cáchách. Mohu říci, že život je vlastně nekončící škola, učíme se až opravdu do hrobu.
Co bude ale třeba z takové Gréty, si mohu představit. Hochštaplerů je plný svět, ale většina jich na to dojela.
Mildo, dítě je potřeba zaměstnat, aby nemělo čas na blbosti. Nejlépe je ho zaměstnat něčím, co ho zaujme a rozvine, něčím, co mu umožní nalézt to, k čemu má vlohy a co by se mu mohlo hodit do budoucnu. Zátěž je třeba rozumně dávkovat, aby se dítko nezhroutilo, ale času na pitomosti aby mu zbývalo jen pramálo. já bych řekl, že si v tomto ohledu nemáte nač stěžovat.
VymazatMimo mísu.
OdpovědětVymazathttps://paragraphos.pecina.cz
https://pv.pecina.cz/
Dosud funkční odkazy, jak dlouho, než začnou vadit "lidskoprávníkůmpravdoláskykoblihu" ?
4p
náhodný odkaz na moderní progresivní obot VUT Brno.
OdpovědětVymazatDovoluji si upozornit na tradiční studijní program státem financované univerzity, dle mého názoru obsazené gender- kurvama. Jinak se to nedá napsat.
https://www.vutbr.cz/studenti/predmety/detail/208959
Na jedné straně reklama na zdražení „odpadů a sucho“ na druhé pořádání kurzů pro pornoherce, kde asi absolventi najdou uplatnění? V bordelu?
4p
Jo, "fajne a pjekne"!
VymazatAle asi brzy přestanu číst cokoliv. Těch informací je tolik, že je marné se v nich pokoušet orientovat. Samá konspirace a předpoklady. Respektive - už se nedají číst ani antisluníčkářské weby. Neboli - čeho je moc, toho je příliš. Mám pocit, že Anti-kavárna pražská se tajně zmocnila všech webů a teď přidává plyn, aby vozidlo vyletělo ze zatáčky - tedy aby informace "z druhé strany" byly tak fantaskní a přehnané, že se stanou nejen neověřitelnými, ale i neuvěřitelnými.
Jen že mám dosud přístup do knihovny, upozo chodí robotem.
Vymazat4p
Inu, laik se diví, odborník žasne :-)
VymazatA na tohle prachy jsou?
Dlouho jsem tady nebyla, neb jsem obcovala s příšernou chřipajznou, tři neděle. Pfuuuuj!
OdpovědětVymazatHezky jste to tady rozproudili, to mě potěšilo. Matika versus slovíčka - to bylo tak. Já už jsem angličtinu v té době docela uměla, jen slovní zásoba potřebovala mordovat. Té není nikdy dost. Takže mě matika zdržovala od toho, co jsem měla ráda.Bylo tak evidentní, že k ní nikdy nepřilnu, že můj souhlas, aby matika nebyla maturitní předmět, podporuje podobné týpky, jako jsem byla já. Člověk má rozvíjet to, co mu jde.
Nic proti humanismu, Astro!
VymazatAle ten člověk pak nutně nusí dělat to, co mu jde a smířit se s tím, že humanitních postů (míst) je jen určité množství a na ty ostatní že nedosáhne.
Ostatně k matematice tak nějak patří i logika a "humanitář", který nectí zákony logitky je k ničemu, je to jen žvanil, tlampač čili opakovač jiných myšlenek. Tohle je vidět právě na zmíněných mladých - protestují, ale logiky to nemá.
Nechutně zneužitá naivita / nedovzdělanost mladých.
Angličtinu jsem se učila, abych ji uměla. Roky jsem ji poté nepotřebovala, neb za komančů nebylo téměř s kým konverzovat. Ale čert to vem.
VymazatZ jiného, spíš už vánočního soudku. Dnes jsem si byla u svého praktického doktora pro recepis na nějaký drogy.Je to tak pětačtyřicátník, vypadá moc dobře a je veselej. Má tam v ordinaci kostlivce,který byl ozdobený jako Mikuláš, brejle, fousy atp.
Povídám - pěkná kostra.
Dr - moje?
já - ta taky!
Tak se tady mějte a furt nemudruje tak vážně. Život je veselej - tedy musíme si ho umět rozveselovat!
Astro, vtipy vymyšlené životem samotným jsou ty nejhezčí.
VymazatLedacos je "půl zdraví" jak se obvykle praví.
OdpovědětVymazatKdyž to tak počítám, jsme dvaapůlkrát zdravější než je třeba. [;>)
P.S.: Moji doktoři jsou taky veselí. Všichni. Proč by nebyli, když se denně porovnávají s různými chorobnými jedinci! Ale já si na své doktory nemohu stěžovat - všichni jsou kamarádští. Ostatně, měli by být, když je ta "dobrá mysl" polovina zdraví.
Mrzutý pacient nemá nárok na rychlé uzdravení! A mrzutý doktor - to by se mělo zakázat!
Kocoure, pro někoho je to 1/2 zdraví, pro někoho 1/10. To je ta relativita :-)
VymazatMrzutost jako taková nepomáhá ani doktorům, ani nedoktorům. Na druhou stranu, často je opravdu těžké najít kolem sebe něco, co by jednoho v tom všeobecném rozkladu a dekadenci potěšilo natolik, aby mrzutý nebyl. Jenomže jedinec má jen velice malou šanci nějak viditelně ovlivnit dění kolem sebe, nemá-li k tomu patřičné zdroje, což obvykle nemá a tak ani nemá smysl být kvůli tomu dění kolem nás jakkoliv mrzutý. Stačí nekazit si zbytečně náladu a pragmaticky se snažit minimalisovat své vlastní škody vznikající působením okolí.