Cyber-time

 V benešovské nemocnici je v současnosti nouzový provoz. Počítačovou síť tam napadl kryptovirus, který zakódoval veškerá data uložená na serverech. Dokonce i zálohovací server - protože byl stabilně připojen a tak nepomohly ani žádné "ohnivé zdi" nebo antiviry.  Několik IT specialistů se pokouší o nápravu, policejní specialisté zase hledají stopy po původci zavirování, pachateli. 

   Není to první případ ani poslední a není zdaleka ani nejzávažnější. Do doby, než se situace nějak vyřeší se používá tužka a papír. A telefony - tedy nejspíš mobily. 

   Teď si představte, že klekne i mobilní síť. Sanitku si nazavoláte. Pokud někdo vážně nemocný dojede do nemocnice včas, možná bude zachráněn. Pokud ne, protože semafory v městě byly všechny nastaveny na zelenou a jsou tudíž zaplněny vraky aut, která se tam srazila, má smůlu. Je prakticky mrtvý, jenom tom ještě neví. 

   Přestala téct voda, protože vodárenský systém je rovněž zasažen. Večer se nerozsvítí světla, protože elektrická rozvodná síť je rovněž řízena počítači. Blackout, aniž bychom museli porušovat zákony fyziky jako ve stejnojmonné SF Honzy Kovanice, kde popisuje stav civilizace poté, co přestane fungovat elektrický proud. 

   Elektrický proud ale lokálně proudí, i když přenosová soustava zkolabovala. To, co není spojeno počítačovou sítí funguje. Ano, můžete si posvítit LED baterkou. Jinak už nic moc. I když máte rádio na baterky, nic tam nehraje, zavirované počítače rozhlasových stanic totiž nepracují a bez nich se vysílat prostě nedá. 

   Technologie nás vede do velkého  průšvihu. Nestraším. Nejde o hackery, kteří si tím "vydělávají na živobytí" nebo o hackery, najmuté nepřátelskou, konkurenční firmou nebo dokonce cizím státem.

   To, co mě děsí je naprostá provázanost všech možných i nemožných technologií pomocí internetu.

O zabezpečení elektrické rozvodové soustavy toho moc nevím, ale proslechlo se, že se hackeři najatí snad USA dostali až do iránských cemtrifug na obohacování uranu a na delší dobu je vyřadili z provozu. Ale zabezpečení takových provozů by mělo být na podobné úrovni, jako atomové elektrárny.

   Mobilní sítě zatím (pokud vím) napadeny hackery přímo nebyly, výpadky, někdy i docela masivní byly způsobeny lokálním nebo časovým přetížením (velké demonstrace, Novoroční přání atd.), nedostakem energie pro některé BTS (např. při povodních na Moravě, kdy selhaly i náhradní agregáty, protože nebylo jak dolít naftu) nebo hardwarovou poruchou, která docela zablokovala i okolní BTS. Mobilní sítě nemají nějaké centrální řízení, jejich "inteligence" je rozporostřena po celé síti. To ale neznamená, že se někdo jednou nedostane do té části programu, která je řízená z centra (tarifování např.) a tam nevloží instrukce, které tu síť budou vypínat. Po téhle síti běží občas i data internetu.

   Podobné je to u všeho, co bez síťového propojení nefunguje. A to je poslední dobou opravdu hodně věcí. Někteří důvěřivci třeba mají na cloudu uložená veškerá data a někteří dokonce pracují s programem "na cloudu". V jejich počítači je jen jeho komunikační část, výkonná část je mimo. Tedy se nedá ukrást. Nehledě na to, že ten, kdo uživatelům program pronajímá, může zvyšovat ceny, aniž by se uživatel mohl nějak účinně bránit - a po kolapsu sítě budou mít doma v podstatě jen "mrtvé železo". Programy nedostupné, data v nenávratnu. Tedy jejich laptop bude něco tak prudce užitečného, jako zcela vybitý mobil. 

    Při výpadku GSM sítí by bylo ještě hůř - nedostanete se třeba ke svým penězům v bance. Čím chytřejší mobil a čím více "apek" máte, tím více věcí pro vás bude nedostupných. Nekoupíte si lístek na tramvaj ani do vlaku. Nebudete mít k dispozici ani jízdní řády - jen ty psané na zastávkách. To, že si nebudete moci zatelefonovat bude jen jednou z mnoha dalších patálií.

   Některé instituce sice mají své oddělené sítě, do nichž není přístup zvenku možný. Ale bývávají oddělené jen programově, fyzicky používají tatáž hardwarová zařízení/vedení jako zbylý internet. Hacker se o průnik do takových síti ani nemusí pokoušet - stačí, aby vypnul celý internet jako systém. Takže funkční budou jen zcela hardwerově odddělené sítě (vojáci, policie, atomové elektrárny). Ty ovšem fungování naší civilizace nezajistí. Nebo jen velmi, velmi nouzově.

   A lidé (nejen mladí!) jsou už na "síťový luxus" naprosto zvyklí. Občas se dá zahlédnout zoufalec, který svůj chytrý telefon vybil třeba sledováním televize a najednou není schopen něco zaplatit, někomu zavolat atd. A powerbanka taky prázdná...

Bez počítačů,  internetu a mobilů si nedovedeme představit svůj každodenní život.

   Ano, dohnali a možná předehnali jsme technologie, které se zdály být dosažitelné až někdy za sto let. (Vzpomínám na své dětství. Pak na mládí a nadšení z CB rádia. V pozdní dospělosti už začaly mobily a internet. A tím pádem má naprostá dosažitelnost (24/365) pro mého zaněstnavatele. Fuj!)

   Ale dostali jsme se tím na hranu spolehlivosti systému. Stačí docela málo a systém se sesype. A je na něm závislé téměř všechno - takže o to všechno můžeme přijít v jednom okamžilu. Předpokládám, že něčím zásahem.

Pak zbude ta tužka a papír. Obávám se ale, že leckdo takovou věc jako tužku ani doma nemá. Nebo má, ale neví kde.

Jedno pozorování z letošního léta.

   Sedím si jednou takhle večer schodech chalupy, koukám na hvězdy a telefonuji ženě, ve světnici si něco brblá televizor. Nevypnul jsem ho po předpovědi počasí. Najednou ticho a tma. I dole ve vesnici zhasla světla. Po několika sekundách se přerušil i hovor. Tma, jenom kdesi dole štěkají dva psi. No nic, počkáme. Kafe ani večeři si už neuvařím, sporák je na elektřinu. 
Tma je nepříjemná, zakopávám o práh a svítím si raději telefonem. Když už to trvá dlouho, začínám hledat aspoň svíčku. Abych se umyl a šel spát. Svíčka není. Na co taky, že? Tak petrolejku. Jsou tam v závětří dvě, jedna má dokonce i cylindr. Ale petrolej není.  Takže se svítícím telefonem dál prohrabávám šuplíky. Konečně jsem našel jednu svíčku ve skleničce - !americkou", vonnou.   Když jsem ji konečně zapálil, hned jsem se cítil líp. Naštěstí voněla jen trochu. Umyl jsem si zuby, sfoukl svíčku a zalezl do kanafasu.

   Kolem jedné hodiny v noci jsem se probudil a slyšel, že se dole ve světnici někdo hádá. Chvílku mi trvalo, než jsem si uvědomil, že to nejsou zloději, ale televizor, který bez proudu nejde ani vypnout. Tož jsem ho šel vypnout a pokračoval ve spaní.

   A to jsem byl zvyklý, že za mého mládí tam nebyla elektřina, tudíž ani rádio, televize tam vlastně ještě nevysílala, svítilo se petrolejkama, pro vodu se chodilo k prameni, vařilo se na kamnech na dřevo, kafe a čaj na snídani a svačinu na lihovém Primusu. Telefon tam měli jen na poště, v kamenolomu a na státním statku.

   Stejně mě ten výpadek proudu na chvíli zarazil. Ráno mi pak volala žena, proč jsem se na ni naštval a přerušil hovor a pak byl "nedostupný".  

Vysvětloval jsem jí to, ale myslím,  že mi úplně neuvěřila.