Podstatné a okrajové

   Environmentalistické uvažování je hodně podivné. Pracuje sice s nepopiratelnými fakty, ale nedokáže jim přiřadit rozumnou míru závažnosti. Míchá dohromady věci závažné i marginální. A ty nejzávažnější často nebere v úvahu vůbec. 

  Globální oteplování nejspíš opravdu nastává i když ne tak rychle, jak to předpověděly zfalšované "hokejkové" grafy. Nastává oteplování klimatu, jak nastalo v dějinách matičky Země už mnohokrát. Stejně jako nastávaly doby ledové, kdy nám naše planeta skoro celá zamrzla. A pak zase rozmrzla. To vše bez zásahu člověka, protože ten tady ještě nebyl.

   Jenže CO2 není jediný skleníkový plyn, je to kromě jiných i vodní pára a metan. Pokud si najdete nárůst množství oněch "zločinných plynů", zjistíte, že množství CO2 není rozhodující. Podstatný vliv má vodní pára a metan. Množství vodní páry ve vzduchu neovlivníme, navíc je jako nositel vody naprosto nezbytná.  Na uvolňování metanu z permafrostu opravdu lidská činnost mnoho vlivu nemá. 

   Problémem je odtávání zamrzlého povrchu na Sibiři, se stoupající teplotou se zvyšuje. Uvolňuje se tak hodně podpovrchového metanu, tedy skleníkového plynu, který zvyšuje teplotu atmosféry a neumíme tomu nijak zabránit. Je to kladná zpětná vazba a jev bude pokračovat dále i kdybychom omezili produkci CO2 na nulu. I kdybychom snad přestali dýchat. Určitě ale nebude pokračovat donekonečna, metan uvězněný v pod zemí jednou dojde. Pak se proces zastaví a začne se ochlazovat, množství ledu, který dobře odráží sluneční paprsky bude vzrůstat, teplota začne klesat, opět kladná zpětná vazba, permafrost bude opět zamrzat a bude blokovat metan z rozkládající se flóry. Nastane další doba ledová.

 Ostatně - to odtávání dokazuje, že Sibiř nebyla vždy tak zmrzlá jak je dneska. Dnes by tam mamuti asi nepřežili. Z toho a z jiných archeologických objevů je patrné, že už teplých period bylo mnoho a byly následované malými i velkými dobami ledovými. Tohle si pamatuji (a nejen já) ještě ze školy.

   Žijeme prostě v době meziledové a další doby ledové ze Země dožije až nastane správný čas. Jestli tu ještě bude Homo Sapiens nevíme. 

   Současná hysterie mi připadá, jako když se člověk, neznalý zeměpisu (asi nechodil do české školy), poprvé ocitne při přílivu na břehu moře. Zjistí, že voda stále stoupá a vypočte si, kdy zalije pobřeží - a začne zběsile prchat do hor. To je totiž přesně způsob uvažování klimatických alarmistů. Prodlužováním (extrapolací) křivek, o nich nevíme, jaký mají tvar ani amplitudu. Mladí lidé, kteří snadno ovládají počítače, si takové myšlení nechávají hysterickými švédskými školačkami implantovat do hlavy. Greta je řízena buď hlupáky, kteří se snaží o nějakou "spásu lidstva" nebo, ale to je jen domněnka, chytráky, kteří tímto (po)hnutím sledují nějaké cíle, o nichž nic nevíme. Nebo je to jen způsob jejího tatíka, jak na sebe upoutat pozornost.

   Pro mě neuvěřitelné. Asi jako příhoda, kdy jsem zjistil, že náš hlavní ajťák, zkušený síťař, který se lehce pohybuje v prostředí počítačových sítí,  kde já osobně mám stále pocit, že jsem na minovém poli, kde jedním stiskem nesprávného tlačítka můžu všechno pokazit, nezná Ohmův zákon! 

   Co tím zmateným povídáním chci říct? Že je pro mě zcela nepochopitelné celé toto hnutí. Lidé, kteří umí psát a číst a znají taje výpočetní techniky nejsou schopni ani ochotni si na internetu najít relevantní informace a vykřikují nesmysly o tom, že můžeme zastavit oteplování zastavit, pokud to uděláme nejpozději do dvanácti let, pokud přestaneme jezdit auty, létat letadly, topit v kamnech, chovat dobytek nebo mít děti. Nic nemůžeme. Můžeme se jen přizpůsobit změně klimatu. To je celé.

   

   Že člověk může zeměkouli nehezky zaneřádit je bezesporu pravda. Jenže zase tu vidíme nerespektování důležitosti znečištění. Ano, problém plastů existuje, v oceánech se hromadí nerozložitelné plasty na určitých místech, vytvářejí tak plovoucí ostrovy nebo zaneřádí podle směru mořských proudů a převládajících větrů určitá pobřeží. Mořská fauna trpí a devastující vliv člověka je velmi patrný. 

   Už v mládí nám vedoucí turistických a horolezeckých oddílů (skauti tehdy byli zakázáni, ale skautský přístup k přírodě ne) vtloukali do hlavy, že když odcházíme z přírody, má zůstat pokud možno taková, jaká byla než jsme do ní vstoupili. Tedy spalitelné odpadky spálit, rozložitelné zakopat a ostatní si odnést zpátky domů. nelámat větve, nekalit potůčky a studánky. V té době, kdy se na jednom místě nekoncentrovalo tak obrovské množství lidí jako při dnešním rozvoji "turismu" to šlo splnit. Dneska už to nejde. Jsou místa, kde je taková hustota návštěvníků, že nepomáhá ani značně sofistikované řešení úklidu odpadů. 
O stádnosti jsem už psal. 

   Ale k věci: environmentalisté se pokoušejí zabránit znečištění rozličnými zákazy. Plastových brček, tašek, kelímků i šťourátek do uší. Někdy je náhrada obtížná, někdy je nesmyslná. Například papírové tašky, které se rozmočí i při lehkém dešti. Spotřebuje se spousta papírové hmoty, která se z recyklované papírové masy dá vyrobit jen z malé části, takže zase musíme kácet stromy. Kelímky se také dají nahradit papírovými jako za našeho mládí. Ale ty se musí něčím napustit, aby udržely kapalinu, třeba i horkou a to navoskování nedokáže. Napustí-li se papírový kelímek nějakou plastickou penetrací, zase se jedná o těžko rozložitelné látky. Neprošel ani pokus o zálohování PET lahví - odpor velkovýrobců a obchodníků je, zdá se, nepřekonatelný, protože sběr a recyklace plastových lahví je násobně nákladnější, než jejich výroba z nového materiálu. Snad by pomohl výkup plastických hmot, ale ten by musel být financován státem a nebyla by to vůbec levná záležitost. Snad jen ty čistící tyčinky do uší by se daly nahradit dřevěnou špejlí jako tomu bylo ještě nedávno. 

   Jenže na množství odpadů ve světových mořích to nebude mít žádný viditelný dopad, protože většina plastového odpadu pochází z rozvojových zemní, kde se s odpadky zachází zcela jinak. A tenhle zažitý způsob nedokážeme odtud, ze "západního světa", zastavit. Museli bychom ty země vojensky obsadit.

   Veškeré restrikce přicházející z EU jsou tedy poněkud nesmyslné. Nanejvýš sníží luxus pro spotřebitele. Ať problémy CO2 či plastového odpadu jsou, takto řešeny, jen natíráním zábradlí na horní palubě Titanicu. Něco se tedy dělá, je to vidět, pracujeme, ale katastrofě to nemůže ani trochu zabránit. Například je zajímavé, že největší problémy v Londýně nejsou PET lahve ani PE tašky, ale vlhčené ubrousky, které se používají na ledacos. Třeba na otírání dětských prdýlek. Ubrousky se ve vodě pochopitelně nerozkládají a tak, spláchnuty do WC, dokonale zacpávají kanalizační roury, česla čističek odpadních voda a v Temži začínají vytvářet celé ostrovy. Ale o tom se moc nepíše.

   K tomu, abychom uspořádali mezinárodní akci a plastové ostrovy v oceánech zlikvidovali (pokud jsem četl, nějaký německý student už dokonce vymyslel způsob, jak je sesbírat z vodní hladiny) není mezinárodní vůle. Ono by to stálo nemalé peníze a politicky by to proto bylo neprůchodné. My tam sice vyvážíme výrobky v plastu, ale neodpovídáme za to, jak s nimi po spotřebě místní obyvatelstvo naloží. Takže vyrobíme nějaký EU zákaz a budeme pochváleni, jak se o to naše životní prostředí staráme. Jako obvykle je to čisté pokrytectví. 

   Zkušený lodní cestovatel se při zjištění, že se loď potápí nebude zabývat ničím jiným, než hledáním záchranného člunu a získáním místa na něm a nebude pořádat demonstrace proti kapitánovi lodě. Prostě se přizpůsobí situaci. Chce jen přežít. Nic rozumnějšího není.

Mám vtíravý pocit, že píšu pořád to samé. Možná je to tím, že se na nás valí pořád ta samá lavina nesmyslných zpráv. 
Jeden si pak musí ověřit, že ještě z nich nezešílel. Nebo neutrpěl "stockholmský syndrom".

Tak si opakuje to rozumné jako mantru zachránkyni.