Dílčí zpráva o správě blogu zvaného Útulna

   Dneska je to přesně půl roku ode dne, kdy jsem založil, respektive oživil dosud hibernovaný blog. Ten jsem zakládal už někdy v polovině minulého roku, protože mě nebavilo číst duchaplnosti Vlastencovy a stálé výpady Harpyjiny, jenže jsem hned po začátku skončil, protože byly prázdniny, internet mě přestal zajímat a na zárodek blogu jsem zapomněl. Ale když jsem začal znova poté, co Šaman oznámil, že diskuzi ve svém Doupěti zarazí - ta věc, založený blog na mě odkudsi z kyberprostoru vyskočila a nezbývalo, než ji s pomocí Šamana a Tess (děkuji moc oběma!) dát do provozuschopného stavu.

Béďa, nejhoděnšjší kocour, kterého jsem kdy mě měl

Ty už víš, jak vypadá zrcadlo z druhé strany, Béďo...

V noci nám umřel britský kocour Friedrich Veliký. Říkali jsme mu Béďa.  

Nejhodnější kocour, kterého jsme kdy měli. 

Umřel tichounce, ve spánku, bez bolesti a asi i beze strachu. 

Ráno prostě nepřišel ke snídani a zůstal spát na křesle.

Jestli je někde kočičí nebe, tak už tam na mě čeká.

Všichni mí kocouři, spokojení, s ohníčky v očích a lesklou srstí mě tam už vyhlížejí.

  Klid kočičáci,  už za chvilku dojdu. Ještě pár roků. Tam, kde jste, je to chvilka. 

A pak si už budeme budeme napořád hrát.

Umřela kočička,

taková maličká.

Celičká černá byla.

Ta že by umřela?

jenom se travičkou

navždycky odplížila!

(Lojza Mikulka)

Jak ze Svěrákovy kuchyně

Od známého mi přišla zpráva, chtělo by se říci pohádka. 
Myslím si, že za přeposlání stojí.  





   Před barákem mě zastavil nějaký optimistický kravaťák s tím, že je z firmy už nevím jaké, a prý kolik platíme za elektřinu, že by pro nás měl fajnovou nabídku. Stižen kratochvilným nápadem zahrát si na trotla, živě jsem reagoval: „A jaký proud nabízíte?“
„Pro vás určitě výhodnější, než máte …“ začal našprtaný kolovrátek.
Nehodlal jsem mu přenechat aktivitu: „No to jistě. Ale JAKEJ je ten proud? Střídavej nebo stejnosměrnej?
„Prosím?“ ustrnul sales area manager.
„No ptám se, jestli nabízíte proud střídavý nebo stejnosměrný“ dával jsem si záležet na výslovnosti.
Totálně vykolejenému nabízeči to v hlavě viditelně začalo šrotovat a na čele jakoby mu povstal nápis Měli jsme tohle vůbec na školení? Když nápis po chvíli pohasl, špitl rádoby obchodník nejistě: „No… to je jedno, ne?“
„No to teda není jedno“, pravil jsem rozhodně, „Střídavej proud musíte pořád přepínat a měnit, proto je dražší. Tak to vy asi máte stejnosměrnej, když ho nabízíte levnějc.“
„A jakej vy tady teď máte proud?“, zasáhla mladého muže spásná myšlenka.
„Jednofázovej“, oznámil jsem suše a mladého muže spásná myšlenka zase opustila.
Hned to ale srovnal: „A jakej mají sousedi?“
„No přece ten samej. Tady to všichni máme stejný. To jste si nezjistil předem?“, nasadil jsem pohoršený výraz, že je náš barák tak nehoden pozornosti.
„Jó, jistě. Když my dáváme nabídky jednotlivým odběratelům, ne celýmu domu. Ale, víte co? Já vám to zpracuju a přijdu ještě jednou. Můžu vás poprosit o nějaký kontakt?“

Na jméno se mě úplně zapomněl zeptat, číslo jsem mu řekl takové, co mě zrovna napadlo, on potom něco naučeného zamumlal a rychle pádil pryč. A já jsem na futru do baráku udělal další pomyslný zářez: Zase jeden oblbovač, co k nám nikdy, ale opravdu už nikdy nepřijde. 

Zdá se to sice zcela vymyšlené - ale pěkné, pěkné to zas je...

P.S.: Mor. Ostrava zakázala podomní a pouliční prodej veškerých "produktů". Už u nás kravaťáčci nezvoní, v podchodu nezastavují a chodce neobtěžují.  Je to od zastupitelů velmi chvályhodný počin.

Povodně 2013

Napsal Pedro

Beze slov

   Chytrý člověk se o horká kamna spálí jenom jednou, ta jedna zkušenost mu stačí. Blbec se musí spálit dvakrát! A když se tak dívám na roky 2002 a 2013 (tedy když nepočítám rok 1997 na Moravě) - kdy se budeme muset spálit potřetí? 

Jak se mají správně okrádat Cikáni

Cikánská kapela                      Zdroj: ČTV

   Abych byl "politicky korektní" (politická korektnost - nedostatek odvahy nazývat věci pravými jmény), musím předeslat , že úmyslně používám označení onoho etnika, nebo spíše sociální třídy slova Cikáni, ačkoliv doporučený termín je Romové. 

    Cikáni jsou tedy jen snědí lidé ze starých příběhů, pohádek a kreseb Josefa Lady. I když pokud s nimi mluvím, většinou se sami označují za "Cigoše". Bez sebemrskačství - dokonce jsem se setkal s názorem,. že Cigoši jsou ti, "co robi a nekradou".  Ti ostatní, kteří každý měsíc stojí frontu na sociální dávky a o kterých se píše v "černé kronice" když na ně po "vypreparování" železných nosníků občas spadne nějaký barák (Ha - politická nekorektnost! Černá kronika!)  jsou Romové. Ti, co nelení cestovat mezi ČR a a Anglií, aby mohli čerpat sociální dávky na dvou místech jsou Romové. Ti, co se sdružují v organizacích na obranu menšin jsou taky Romové. 

   Cikáni hrají v kapelách a vůbec se živí poměrně často prací. Taková až romantická skupina našich spoluobčanů. Okolí si je většinou plete s Romy a nemá je moc rádo. Pravda - je někdy těžké je rozlišit. Ale dost už hořkého humoru.  Ale ještě něco: Cikáni se za svůj původ obvykle nestydí. Romové často. 

Klamné cíle a kouřové clony

Co...?        Zdroj: Internet

   Když je v boji potřeba zakrýt, kde se vlastně nacházíme, aby na nás protivník nesoustředil palbu, vypouští se na moři kouřová clona a v letectví klamné cíle. 

Zdá se, že právě ty klamné cíle, které mají odpoutat pozornost od skutečných záměrů hodně lidí zmatou nebo aspoň na určitou dobu zaměstnají. Ale přesně to je jejich účelem. 

O trapném konci jedné utkvělé představy.

Pedelec za 65 000.-

   Když mi bylo asi tak sedm, osm let jezdil po Ocelovém srdci republiky dědek - netuším, kolik měl opravdu let, pro malého kluka byl dědek každý, kdo byl jen o trochu starší než rodiče - na bicyklu, vybaveném na nosiči jakýmsi elektromotorem, od nějž vedl řetěz k zadnímu kolu. Za bicyklem byl připojený klasický dvoukolák a v něm pod překližkou naskládané obyčejné automobilní akumulátory. Strejda vyšel z obchodu, do vozíku na překližku položil svůj nákup, nasedl na kolo a když stiskl páčku na řídítkách, kolo se s tichým bzučením rozjelo. Co je pod tou překližkou jsme už dříve pochopitelně jako zvědaví kluci vyzkoumali, když děda byl v obchodě nakupovat. 

Je mi to Putna, vážený pane!

  Nemám žádný vztah k profesorskému adeptovi Martinu C. Putnovi. A mám velmi dobré vztahy k homosexuálům i lesbičkám. Takže mě prosím nepodezírejte z homofóbie. Ale to, co se děje kolem jmenování/nejmenování literárního historika Martina C. Putny profesorem mě poněkud překvapuje. 

DALAJLÁMA

SAKRA, NEMÁ TEN TIBETSKÝ STAŘÍK NAKONEC PRAVDU?

Temné zrcadlo

(SERIA ZÓNA 2)

Mýtus starého mocnářství

Napsala Informace 

   V článku pana Frýborta “Zamlčená slavnost“ v  Neviditelném Psu 16. května 2013 mne zaujal předposlední odstavec, kde říká: „To jen Rakousko, žlutočerný prapor, pochod Radeckého, fedrpuše, kaiserbarty budí nostalgické reminiscence, v nichž se paradoxně naplňuje závěr hymny někdejšího mocnářství – říše rakouská nepomine, sláva vlasti, císaři. A ona nepominula, na rozdíl od jiných. Aspoň ve vzpomínce ne, v zasmušilých úvahách, jestli jsme tenkrát, v roce 1918, přece jen neztratili víc, nežli jsme získali.“