Hon na krále

  Že je president Miloš Zeman králem bonmotů je prostě fakt.  Za dobrý bonmot by dal cokoliv - bez ohledu na to, jak je jeho výrok kontroverzní. Takový byl odjakživa - ještě když nebyl v politice, stačí si vzpomenout na jeho článek v Technickém magazínu o polo- a celo-vodičích. V tehdejších Copy-centrech stály fronty, každý ze zákazníků třímal v ruce onen Technický magazín již otevřený na patřičné stránce - ale ani nebylo potřeba jej dávat z ruky. Článek tam měli v nakopírovaný do zásoby, takže obsluha jen sáhla pod pult a zákazník po zaplacení dostal, co chtěl. Článek byl vtipný a na tehdejší dobu nebývale odvážný. 

A tahle láska Zemanovi zůstala dodnes. S tím nic  nenaděláme, byl totiž v řádné přímé  volbě zvolen presidentem, o tom není pochyb. Ale jeho prostořekost se zajídá politikům  zleva, zprava, ze všech stran.

   Málokdo dokáže tak dokonale naštvat naši věrchušku jako Miloš. Protože říká jednoduché pravdy a to páni politici bytostně nesnášejí. Výzvy k jeho odstoupení nebo dokonce odvolání jsou jen prázdná slova lidí, zoufalé výkřiky těch, kteří se jeho bonmotům nedokáží postavit. Nemají na to.

Psi štěkají, ale karavana jde dál.

Zpravodajské hry

   Je fakt, že co nevidíme na vlastní oči (a za plného světla), co si nemůžeme ohmatat, očichat nebo olíznout nemusí být pravda. Množství neověřitelných informací, kterými nás zásobují prostředky mainstreamové žurnalistiky (a i těch proudů bočních) je prostě nezvládnutelné. Obyčejný člověk se v tom prostě "plácá". Ba ani investigativní novináři nemají jasno. Toho využívají jak tajné služby naše i cizí, tak naši i cizí politici a hrají mezi sebou i s námi, veřejností, hry, které podvědomě modelují politické postoje "Pepíka a Mařky", představitelů klasických ovčanů. Nezbývá nic jiného, než zachovat chladnou hlavu a počkat, jak to doopravdy dopadne. 

Rovnoprávnost

   Poslední dobou se EU snaží vnutit svým členským státům jednotné odměňování žen i mužů. Globálně, bez ohledu na realitu. Ombudsmanka Anna Šabatová se toho iniciativně chopila a už to nese výsledky: Po republice se prý rozjedou inspektoři a budou dohlížet na jednotné odměňování bez ohledu na pohlaví. A najdou-li takový prohřešek, budou hříšníky pokutovat. Jako téměř všechno z Brusele je i tato iniciativa poněkud "na hlavičku". 

Trampoty věrného poddaného

Napsal Schumacher

...Byl jsem věrným podaným jeho císařské výsosti. Neměl jsem to snadné. Mocnářství je prý shnilé, a že každý věrný Čech by měl pracovat pro národní myšlenku. Tak jsem si řekl, že něco dělám špatně. Začal jsem se  snažit o tu národní myšlenku. Jenže chytili mě četníci,  dostal jsem přes hubu a  u zemského soudu mi vysvětlili co všechno dělám špatně, že z boží vůle a vůle jeho císařské milosti mám být věrným poddaným a odsoudili mě za velezradu. A to jsem měl štěstí, že jen do vězení.

Milujte se a množte se čili Lemmingové

   Evropu obchází strašidlo islámu...

   Bývalo to kdysi strašidlo komunismu, ale ten už zmutoval do podivných poloh socialismů - multikulturního, genderového, zeleného. Jako čistá ideologie je nyní komunismus pro většinu myslících lidí zcela nestravitelný, jeho odvozené ideologie se stanou zastaralými a neakceptovatelnými teprve v budoucnosti - doufám, že  blízké.

   Těch, kteří vědí, jak vybruslit ze současné situace je, zdá se, spousta. Bohužel ne každý způsob se ukáže být použitelný, praktický život má jiné zákonitosti než sebe vznešenější myšlenky salonních inženýrů lidských duší.

Když to na některou přijde

   Došlo mi mailem. A protože se tu pořád řeší politika nebo technika, tak to vyvěsím tak, jak to došlo. Poslal mi to jeden známý ostravský tenorista - možná to není úplně původní, zato dokonale půvabné.

Kam vítr, tam plášť

 

      Ráno obvykle poslouchám rádio. Pokud to vyjde, i zprávy. Ale i když to nevyjde, dostávám dostatečnou informaci o světě z "hudebního backgroundu". Nic nového, přesto potvrzení, že vše běží stejně jako včera, loni, před lety. 

Poslouchám ráno rádio už spoustu let. Před čtvrtstoletím tam byla většina písniček česká nebo v nejlepším ze zemí socialistického tábora, ba i sovětské se našly - třeba Alla Pugačeva. Nebo Alexandrovci. Ale Vysockij nebo Okudžava jako by neexistovali. Když se ozvala nějaká slavná kapela "západní provenience" tak to byl malý svátek. Západ jakoby neexistoval, jako by byl někde na Marsu.

Lidumilové

   V těchto dnech dostávají důchodci od vladařů čtyřicetikorunový příspěvek měsíčně k důchodu. Je to výsměch, švejkárna, Kocourkov, turecký hospodářství, ba i Zvonokosy, všecko dohromady. Socka rozesílá dopisy, kde vyčísluje kdo - kolik - za co. Marně jsem počítala, co jen ta dopisová akce stojí peněz - nedopočítala jsem se, tak vyhodím sumu - milión? Víc? Míň? Kdyby se někomu chtělo to počítat - důchodců (jen starobních) je cca dva a půl miliónu. To je dva a půl miliónu jenom adres například atd. atp. 

    Za měsíc budou důchodci dostávat další dopisy. Radostí se osypou - za 1200 stovek jednorázově. Opět stejný poštovní i pracovní kolotoč.

Agent Smith

  Posledních několik dní to venku přestalo vypadat jako nepovedené jaro a teď to vypadá jako nepovedená zima. To, co se děje kolem nás mi připadá rovněž poněkud nepovedené. 

Tedy dost nepovedené. 

   Už téměř nikdo nemluví tak, jak mu zobák narostl.

Politicko-korektní způsob mluvy je stejně nepřirozený, jako "ptydepe" ve "Vyrozumění" Václava Havla. Když někdo vysloví myšlenku bez toho, aby ji prohnal politkorektním, genderovým, antirasistickým a bůhví jakými filtry, stává se automaticky renegátem. Dovolil si mnoho.

Jan Hus byl takový.

A Martin Luther.

Dokonce i Martin Luther King.

A taky Martin Konvička nebo Petr Robejšek.

Vůbec nezáleží na tom, jestli mají pravdu (ať už subjektivní nebo objektivní). Odchýlili se od "písma svatého" a měli by být, i bez koncilu, mediálně upáleni.

Poučná pohádka pro pana presidenta, případně překrásnou Popelku

   Na popeleční středu vyrazil starý popelník s popelnicí a dvěma malými popelníčky na procházku do popelnicových polí. Byl krásný den, slunce popelavě svítilo, z nebe padal jemný popílek  a tak se popelníčci  radostně popelili v čerstvě napadaném popílku. Popelářské auto bylo prozatím v nedohlednu a od zpopelnělého lesa doléhalo vrkání holuba popelavého.

   Náhle se objevili popeláři. Popelníku zpopelavěla tvář a než stačil říct popel, byl i s popelnicí a popelníčky vysypán do dosud prázdného vozu. Popelářského.