O nezbytnosti strachu

   V přírodě je spousta vzájemných interakcí mezi živými tvory vyvolávána strachem. Kořist utíká před predátorem. Predátor se vyhýbá jedovaté kořisti - která svoji nestravitelnost indikuje třeba výrazným zbarvením. Matky učí mláďata samostatnosti ale současně i ostražitosti před věcmi a tvory, kteří jsou smrtelně nebezpeční. 

Ostatně, mnohé pohádové bytosti jsou určeny k tomu vyvolat v strach v dětských mláďatech.  Hejkal, vodník, jezinky-bezinky, bludný kořen. Dá se říct, že pokud někdo není schopen přijmout klidnou informaci o nějakém nebezpečí, tak jediným způsobem, jak mu ji dopravit do mozku je vyvolat v něm strach. Zveličením nebezpečí, jeho personalizací. A děti, ať už ty opravdu mladé nebo ti, kteří, ač věkem nepříslušní,  mají stále  dětský způsob myšlení. A není jich málo.

Jak zachránit Zeměkouli

POLEMIKA

  Snížit spotřebu masa, nelétat letadlem, vzdát se automobilu - to jsou skutečně silné individuální kroky, jak snížit uhlíkovou stopu a bojovat proti oteplování klimatu. Avšak nejúčinnějším chováním je mít méně dětí, alespoň podle vědců z Lundské univerzity ve Švédsku a z kanadské Univerzity Britské Kolumbie. Píše to francouzský deník Le Monde.

O tempora, o mores!

   Tenhle textí k mi přeposlal vrstevník, taky PrDůch. Prý dopis učitelky. Ale komu? Jestli je text pravý neví ani on. Ale celkem reflektuje pohled naší už vlastně "vyřazené" generace na ty, kteří se teprve "zařazují." Je faktem, že kritika nastupující generace je tu od doby vynálezu písma. Byla ve starém Řecku a nejspíš i v Egyptě - tam jsem ale na žádnou zmínku o ní nenarazil a neznám žádného egyptologa, abych se ho zeptal. 

Zvolání "Ó tempora, ó mores!" je sice hodně provařené, ale asi pravdivé. Patrně i pračlověk Janeček měl podobné úsloví - jenom se neuchovalo. Neuměl totiž psát.

   Ale ono se to všechno časem setřese. Že mladí neumí praktické věci je fakt, ale druhý fakt je, že to dohánějí později. Třeba když je potřeba něco spravit v  bytě nebo na chatě a není po ruce řemeslník. Sice s občasnými úrazy, když se filosof pokouší spravit vypínač. Naštěstí každý úraz nekončí smrtí, někdy se jenom zajiskří a vypadne jistič.

   A objevování klasiků? Aspoň budou mít co dělat v mladším středním věku. Mít příležitost se nad něčím unést. A pokud ne - má jim snad někdo Mozarta nutit? Beethoven je poněkud větší stálicí než Míša Klakson. Ale na to časem přijdou.

Kverulanti, samoživitelky a géniové

 

  Dneska večer jsem po delší době na sebe pustil ČT24 a CNN PRIMA NEWS. Na obou je před večerními zprávami rozhovor s nějakým hostem. Na Primě hovořil MUDr. Polert, na ČT24 profesor Prtimula. Oba o koronaviru a redaktorky se z nich pokoušely vymámit nejen to, jak vnímají současnou situaci, aĺe také, jak odhadují budoucí průběh. 

Neměl jsem připravený záznam jedné debaty, abych mohl sledovat ten druhý kanál a posléze je srovnat a tak jsem přepínal. Nebudu se tu pokoušet o nějaký "výcuc" z obou rozhovorů. O to se postarají komentátoři, kteří to mají v popisu práce hned zítra ráno a myslím, že oba rozhovory rozeberou do mrtě.

Lukáš Polert tvrdí, že se nic neděje, "koronáč"není nebezpečný, profesor Primula zase, že je třeba konat, jinak nám týž koronavirus přeroste přes hlavu a vážněji nemocné a nemocné v těžkém stavu nebude kam ukládat, nehledě na to, že se nám přiržděná ekonomika vinou mnohých karantén zabrzdí ještě více. Čili nepřekvapili.