Incident v podzemní dráze

O jednom starém filmu

   Následující text napsal Jakub S. jako reakci na Pergilovo upozornění, že se budeme brzy nuceni opravdu zabývat situací ve stárnoucí a stále slábnoucí Evropě, která už dokonce pomalu přirozenou cestou vymírá - nastává stálý pokles natality u rodilých Evropanů, většímu demografickému propadu zabraňuje jen vysoká natalita přistěhovalců - hlavně těch z Blízkého východu. Muslimů. My "bílí mužové a ženy" máme raději svou kariéru, svůj majetek a zajištěnou budoucnost. Na plození dětí, jediný reálný způsob, jak zajistit pokračování rodiny, kultury v tom našem světě nějak nezbývá místo.   

  Jakub napsal ASP toto: S tak obrovskou, sebevědomou, všude infiltrovavší diasporou byste si hravě poradil? No tak. Jo vy řeknete: ale jenom s militanty, zastrašená většina by... by co, Asp? A jak by se s ní, s nimi, s celými velkými čtvrtěmi (a la Harlem) skoro všech velkých měst. vycházelo, v denním životě, ve firmách, v organizacích, společenstvích? Byli by jasně a výslovně a jednoznačně druhou kategorií? A výslovně by to a ono nesměli? No to nechci už ve druhé generaci vidět. A ta zničující povstání, revolty,útoky atp. za pár let či desetiletí...

  Jenže na druhé straně: Budeme pořád "demokraticky" a slušně ustupovat? Nechávat se tlačit ke zdi? Viděl jsem nedávno jeden starý film: Larry Pearce natočil černobílý syrový příběh dvou grázlíků, kteří zablokují dveře vagonu nočního newyorkského metra a terorizují jednotlivé cestující, mladší, starší, bílé, černé, páry i jednotlivce, muže i ženy.  

  Ukazuje se zde odcizená společnost jednotlivců, fragmentovaná, neschopná, bojící se nebo neochotná spojit se proti násilí a jednotlivě snadno ovládnutelná. Každý doufá, že právě jemu se nestane nic a postupně se dostávají do situace, kdy jsou ochotni přijmout větší a větší míru ponížení. Incident má přesah a nadčasovost; ukazuje, že se zlem se dobrem bojovat nedá a že "civilizovaný" člověk má v mezní situaci nad primitivním agresorem jen velmi pofidérní výhody. Ten film se jmenuje Incident, je černobílý v klasickém formátu 4:3 a  nepoužívá žádných filmových triků. Ten příběh by se bez jakýchkoliv problémů dal hrát na divadle.

  Na mě filmy moc nepůsobí, ruší mě, že si uvědomuji prostředky, jakými se dosahuje žádoucího účinku na diváka - takže spíše hodnotím, jak chytře jich režisér používá než že bych film nerušeně prožíval. Horší jsou to některé knihy, které nemůžu číst před spaním.   

  Dokonce jsou knihy, na které před spaním nesmím ani pomyslet. Příliš "silné" knihy pro mě. Ale tady stačilo jedno prostředí, jeden vagon metra a, i když se toho vlastně děje málo a krev neteče proudem,  silný příběh. Možná ne pro každého, mě ale rozhodně "oslovil silným hlasem."

   Dvě noci po jeho náhodném shlédnutí v televizi jsem špatně usínal a přemýšlel, jestli bych se já sám dokázal takovému nátlaku bránit. To ale nevím - a děsí mě to. Ten nátlak byl vlastně téměř jen psychický - a stejně dokonale rozložil vztahy mezi lidmi, udělal z nich neschopné zbabělce. A egoisty - každý se nakonec staral jen a jen o sebe. 

   A přesně taková je situace naší židovsko-křesťanské kultury v zatím spíše jen psychickém nátlaku expandujícího islámu. Požadavky na náboženské a občanské svobody, které u nás nejsou běžné ani akceptovatelné (právo šaríja), ohrazování se, když je sebeméně dotčena jejich "muslimská čest". A stálé vyhrožování. Neschopnost a neochota  muslimské populace přijmout "pravidla moštárny", Všechny jejich teroristické činy vlastně (snad kromě Dvojčat v USA) nemají mnoho obětí - za každý víkend se na silnicích zabije mnohem více lidí, než jich za rok zahyne při teroristických akcích islamistů. 

  Stejně jako v tom filmu každý: stát, národ, společenská třída dneska v Evropě doufá, že když nebude provokovat, zájem islámu se obrátí jinam, že nechá právě "naši" skupinu na pokoji. A stejně jako v té modelové situaci v podzemní dráze za krátký čas zjistíme, že to není pravda - náš protivník si nás totiž neváží, považuje nás - a nevím, do jaké míry právem - za lidi slabé, za zbabělce.  Za lenochy, kteří se ani nezmohou na prostou reprodukci své populace. Zase - nejsem si jist, do jaké míry je tato jejich úvaha správná. 

A islám se snaží udělat to samé, co ti chuligáni ve vagónu - rozdělit společnost na jednotlivce a  skupinky a ty ovládat separátně. Donutit je k sólovému, egoistickému přístupu k problému. Protože kdyby se zdvihli všichni muži tam v tom voze, museli by si s hajzlíky poradit za půl minuty.  Jenže každý z nich doufal, že to "nebude muset řešit" právě on. A jejich partnerky je ještě zadržovaly, aby se nemíchali do problému někoho jiného. Takže se nezdvihli a doufali, že právě je to mine.

Tohle přece musel už někdy zažít každý z vás - někde na kraji chodníku leží špinavý chlap, asi je to opilec. SPí, nebo tak vypadá. Bude lépe se tvářit, že jsem ho přehlédl. Protože - co s ním? Mám zavolat policistu, ať to dá do pořádku?  Nebo mu tím uškodím? Mluvím na něj a on jenom mručí. Ale co když umírá? Neobviní mě nakonec okolí, že jsem mu svým zásahem ublížil?  Nebo, když se k němu skloním, mě chytne za šaty a bude chtít peníze? Tak se stává, že devatenáct kolemjdoucích z dvaceti se "nenápadně" tváří, že tam nikoho nevidí - dívají se raději na druhou stranu. Nebo na displej svého mobilu. Viděl jsem snímky takové nahrané situace snímané skrytou kamerou. Když o kus dál ty "procházející"  zastavovali, aby se jich zeptali, proč nějak na onu situaci nějak nereagovali, byly reakce dvojí. Jednak tvrdé zapírání, že on "opravdu, ale opravdu" nikoho nevšiml - a to dokonce i v případě, že se figurant skácel na zem pár metrů před nimi a předstíral epileptický záchvat. Reakce těch bohatějších nebo známějších byla ta, že hned vyhrožovali televizním pracovníkům žalobami na ochranu osobnosti. Své osobnosti. Jistěže takoví lidé negativní publicitu nepotřebují - a náš současný zákon jim tu ochranu poskytne. A v pořadu nakonec o nich byla jen zmínka, protože než se to sestříhalo, už ležely na stole pana ředitele TV návrhy předběžných opatření pro případ, že by bylo jejich "samaritánství" nějak publikováno. 

  Ano, takoví jsme v převážné většině případů. My, čestní, spravedliví a vzdělaní občané, někdy i věřící - a je jedno v co věřící - jestli v Boha nebo ve "spravedlivé zítřky" poněkud narudlé barvy. Kteří milujeme svou rodinu a vlast a ctíme své nadřízené. 

  Tohle všechno islamisté vědí. Svými stupňujícími se požadavky v prosteřdí, které jim v žádném případě nepatří, na jehož dějinách se nepodíleli, leda jako dávní nájezdníci se pokoušejí hlasitým křikem vytviřit dojem, že jsou to oni, kterým je ubližováno, kterými ostatní pohrdají a kteří se nemohou domoci svých práv. 

Podobně jako kdyby někdo přišel na návštěvu k nekuřákům a začal vykřikovat, že je jeho právo si zakouřit všude, kde se mu to zlíbí. Protože - "tady přece není explicitně vyvěšen žádný zákaz kouření". Nebo začal hostiteli osahávat dceru s tvrzením, že nikde není dáno, že se tohle nesmí a "u nich doma" je to běžné. 

   Tady musím polemizovat s Šamanovým článkem, kde tvrdí, že nikdo nesmí zabraňovat muslimským ženám chodit se zakrytým obličejem nebo zakazovat obřízku malých chlapců, jak je to zvykem u muslimů a židů. Abych příliš neměnil téma - všichni snad ví, že se v Africe provádí i takzvaná ženská obřízka, kdy se, často za příšerných hygienických podmínek a bez jakéhokoliv umrtvení vyřízne mladé dívce klitoris, aby už nikdy nepocítila 

rozkoš z fyzického milování. Bude tak prý povolnější ke svému budoucímu muži a nebude se mu "kurvit" s jinými. 

  Takže jak: tahle obřízka je taky zahrnuta do práv, která musíme přistěhovalcům zajistit? Co všechno ještě musíme? Jakým dalším způsobem dáme přistěhovalcům, současným i budoucím na vědomí, že si nevážíme sami sebe? Že si tady mohou dělat co chtějí, okud si to vyřvoiu nebo až nás nakonec přečíslí demokraticky odhlasují? Co takhle právo na vraždu ze cti? Když se muslimská dcera zamiluje do nemuslima - opravdu přistoupíme na to, že ji její otec nebo bratři mohou nebo dokonce musí zabít, aby neutrpěla "rodinná čest"?  Má vůbec taková kultura nebo chcete-li, civilizace, která si neváží svých vlastních tradic na svou existenci?    Snad teď máte pocit milí útulníci, že dneska velmi přeháním. Možná trochu, dneska - ale zítra už to vše může být realita. Vidím, jak se levice pomalu bratří s islámem (oba systémy jsou založeny na tuhých dogmatech a jisté "rovnosti" mezi lidmi) v domnění, že se ji podaří islám použít ke svému "konečnému řešení".  Mezitím průměrný občan podepisuje petice proti amnestii a hodlá obžalovat končícího presidenta z velezrady. Ví někdo, jak trest by V. Klauze čekal, kdyby mu někdo tu velezradu opravdu "přišil"? Byl by prý okamžitě zbaven funkce presidenta. Což za tři týdny bude tak jak tak. Končí. Čili horujeme pro popravu mrtvoly. To za těch pár dní prostě tu "velezradu" nemůžeme stihnout. Ale petici podepisujeme. Na o jsme kabrňáci a rázní hoši.

  Ale možná je to právě islám, který si pomocí nablblých "levých" intelektuálů, opakováním jakýchsi manter o svobodě a rovnosti pomalu razí cestu do Evropy. Když mají (aspoň na oko) všichni stejně, je mezi lidmi méně závisti. 

  

A co my?