 |
| Vítězný obrázek ze soutěže World Press Foto 2012 - originál |
Na tomhle obrázku je cosi nepřirozeného, nazdá se vám? Původně jsem myslel, že pět prvních postav je vkopírováno na pozadí průvodu - ale velmi pravděpodobně tomu tak není. A protože byla k dispozici kopie se snesitelným rozlišením, začal jsem pátrat dál. Na absenci žen v pohřebním průvodu a odkryté obličeje obou dětí už někde někdo upozornil, ale protože neznám muslimské zvyklosti, nebudu se těmito věcmi vůbec zabývat a nechám je znalcům tamních poměrů. Co mě zaujalo byla jakási pěknost, naléhavost tří truchlících mužů v první řadě průvodu. Světelná nálada jako na obrazech starých holandských mistrů.
Tváře mužů z fotografie vystupují a jsou jakoby osvíceny nějakým zdrojem zepředu zleva zespodu, ačkoliv světlo dopadá do uličku shora zprava zezadu - viz stín od kabelu na levé stěně budovy a stín levého ucha levého muže vpředu. Taktéž stínu balkónků na levé stěně uličky atd.
Když někdo fotografuje a stojí před pohřebním průvodem, plným emocí má většinou jen pár sekund na přibližné zaostření a stisk spouště. Pak musí rychle ustoupit stranou, nechce-li být průvodem převálcován nebo zbit. Pokud si tuto sešlost neobjednal jako statisty a na aranžování oněch příležitostných herců měl dost času. Ve skutečné situaci není čas na to, aby někdo pomocí nějakých reflektorů nebo fotoblesků nasvěcoval tváře. Odraz od bílého rubáše oběti to taky nemůže být - maximum světla by bylo na mužově levé tváři, nikoliv na té přivrácené ke zdi budovy. Vypadalo to na razantní retuš.
Takže jsem fotografii otevřel ve foto-editoru a zkusil tváře ztmavit tak, aby to odpovídalo světelné situaci tam v té uličce. A vida - najednou přestaly obličeje přízračně vystupovat dopředu - ale fotografie ztratila hodně na svém účinku. Není zdaleka tak naléhavá. Zato vypadá daleko věrohodněji.
Jako poslední pokus jsem zesvětlil úplně jiné tváře, než byly na originálním snímku - jen pro kontrolu, že to funguje. A vida - funguje to.
Retuše jsou dělány jen "nahrubo", jen pro potvrzení mé teorie o "samoznedůvěryhodnění" snímku...
Retuše jsou dělány jen "nahrubo", jen pro potvrzení mé teorie o "samoznedůvěryhodnění" snímku...
Nezbývá než konstatovat, že se fotografovi podařilo "uměleckou retuší" udělat obrázek prvoplánově působivý, ale už na první pohled jaksi nevěrohodný. Působivý byl určitě, když získal první cenu WPF.
Nebo že by přece jenom šlo o politické vlivy? Oběti útoků Hamásu v Izraeli na žádných uměleckých agenturních fotkách nejsou nebo nejsou tak působivé? Nebo nejsou žádné oběti?
Nebo že by přece jenom šlo o politické vlivy? Oběti útoků Hamásu v Izraeli na žádných uměleckých agenturních fotkách nejsou nebo nejsou tak působivé? Nebo nejsou žádné oběti?
===III===
Kdo zná pár fíglů jak se dělá retuš třeba u módních fotografií ví, že výsledek má s původní předlohou jen málo společného. Na YouTube najdete spoustu filmečků na toto téma. Nakonec většina koláží od výtvarníka, který si říká A-TEO má velmi slušnou technickou úroveň a jen to, že jsou na nich naprosto nepravděpodobné scény je řadí do kategorie humor a nikoliv podvrh.
Budeme-li tak postupovat dále (některé časopisy (Reflex) se už bez fotomontáže na titulní stránce neobejdou ztratí při nynějších technických možnostech fotografie jakoukoliv vypovídací schopnost (EXIF INFO se dá zfalšovat ještě jednodušeji). O videozáběrech to platí rovněž - jejich technická kvalita (rozlišení) je sice menší než u fotografií a i když jejich falšování - nebo chcete-li trikové snímání - je náročnější na technické vybavení i na čas, umožňuje zase např. fiktivním pohybem kamery nebo střihem zamaskovat podvůdky, které by na statické fotce "neprošly". To jsou ty lepší fikce o dopadu meteoritů do americké pouště nebo snímky UFO, E.T. či jiných duchů a podivných zvířat. (Poslední hodně povedenou fikcí byl útok dravce, orla tuším, na malé dítě.)
A protože i zvuk lze zfalšovat dokonale* (o slovech nemluvě), přestává být realita realitou. To co vidíme jen mediální obraz světa, který si nemáme jak verifikovat, jak ověřit. I když budeme hodně pilní a agilní, prověříme jen nepatrnou část informací. A přesně v okamžiku, kdy vlastní "očité" až "rukolapné" poznatky začneme sdělovat svému okolí jako pravdu pravdoucí, jsme už automaticky zařazeni do souboru potenciálních falzifikátorů.
*/ To je, prosím, moje parketa....
Jak může nějaká Pravda zvítězit...
A nad kým zvítězit?
===III===
A ještě dodatek čili apendix:
Zkusil jsem použít postup zvaný HDR (High Definition Range) který vytáhne všechny detaily které na fotce jsou a objevily se zajímavé věci v levém dolním rohu.
Sehnutý jiný fotograf právě mizí ze záběru - takže předpoklad, že tam bylo několik fotografů se zdá být potvrzený. Pozvaní fotografové, možná i nahrané emoce. A když už si s tou fotkou hrajeme, zkusil jsem ji udělat tak, jak by mohla být uvedena v učebnicích o Hamásu.
Starý, věrohodný doklad. Kdo by si dovolil pochybovat o jeho pravosti. (A toho blbýho fotografa zase nenápadně odretušujeme, že.)
Máte pravdu, StK,
OdpovědětVymazatoni tu fotku zdramatizovali. Dali jí výmluvnost.
Jenže to vidím až po tom, co jste to řekl Vy.
Nejsem od fochu a ani to není můj koníček.
Pěkný komentář, technický.
Líbí se mi to čím dál míň. Ale hlavně, přede vším ostatním, a od začátku:
OdpovědětVymazatJe to POLITIKUM, a spadá to do toho úděsného proti izraelského a protižidovského trendu, který právě tak úděsně a ještě před pár desetiletími nepředstavitelně eskaluje v celé Evropě a korunu tomu dává slavná Unie. Působení, prvoplánové a úderné, na první dojem, zhrození, úděs, odpor, aby už vůbec nedošlo na dotaz: A proč tam ti bestiální žžžidi ty rakety musí střílet? Pozabíjejte je konečně, zažeňte do moře, to už není možné, že ty tisíce raket (a kdovíčeho) Spravedlivých je nedemoralizují, nezlomí, ta spousta mrtvých je dokonce má k odplatě: My máme svaté právo zabíjet jejich děti, naslepo, ale oni naše přece ne! A my víme, proč je vypouštíme ze škol, obytných budov... Čím hůř, tím líp. Inšalláh!
Pořád si říkám, že mě západní bezzubá liberální inteligence už nemůže moc víc překvapit a zhnusit. Ale může. Jsem optimista. Může, pořád. Až bude dsama překvapena. A bude. A pak bude definitivní doomsday. Promiňte. Nemám nejmenší chuť to obalovat, zjemňovat, zpochybňovat. Zde stojím a nemohu jinak.
Ano. Fotka je vylhaná, naaranžovaná, mající za cíl pošpinit Stát Izrael v co nejširším záběru. Hamas působící mezi civilními budovami, Izrael sejme nějakého teroristu a s ním i bohužel nějakého civila, palArabi mrtvolu nafotí a dělají z toho cirkus pro média. Palestinští Arabové mají divošské manýry, holdují násilí, krvi a terorismu, neváží si ani svých životů.
OdpovědětVymazatAle zapomněl jsem především smeknout před investigativní výzkumnou mravenčí činností při analýze tohoto fascinujícího artefaktu a následném vyvozování závěrů. Všechna čest stranou, a měl by to dostat do ruky aji sám fotoguru a původní otec zakladatel NP pan Neff!
OdpovědětVymazatSynek má kamaráda, už za studií chtěl být patolog, a je a bude jím. Vášnivý, zaujatý, jednička - no, lidi se zaměřují různě... Nasměruju ho na to foto, ty děti. Co sdělí - ?
Kopretinko,
OdpovědětVymazatjá přece NEVÍM nakolik je fotka naaranžovaná, nebyl jsem u toho a jen mě zarazilo nepřirozené, nevysvětlitelné osvětlení obličejů hlavních aktérů. Podle postojů bych soudil, že se pohřební průvod v tom okamžiku zastavil, možná proto, aby si ho mohli fotografové v klidu zaostřit a "zarámovat". O postojích (řeči těla) těch mužů by toho mohli víc říct tanečníci nebo herci. Ti ledacos poznají.
Já NEVÍM, jestli bývají u takových pohřbů ženy - plačky nebo ne, NEVÍM jestli se mrtvým zakrývají obličeje a jestli to platí i pro děti. Takže bych vyvodil jenom to, co je v článku: Fotograf retuší podle svého mínění udělal fotku emotivnější - ale pro mě to znamená, že fotka je upravovaná stejně jako fotky hvězdiček v bulváru a že MŮŽE být zmanipulovaná i více, Asi ale není - ale mezi námi - už tato neškodná retuš je malá manipulace.
Je to stejné, jako když někdo vyfotí kočku nebo lva a fotka, (to je fuk) a fotka je taková "nijaká". A tak vezmete editor a malinko, nepatrně zvýrazníte oči - přibarvíte je, zesvětlíte a uděláte na nich lesk - a najednou celé zvíře na fotce ožije. To je pochopitelně taky manipulace. Ale umělecká.
Já toho fotografa přece z ničeho špatného nepodezírám - on naopak v mých očích svou fotku "znevěrohodnil". Je moc dokonalá. Když se dělá "nepravý" záznam zvuku*, nakonec se do sestřihu přidá hluk pozadí a šum, aby to celý záznam jednak sjednotilo a zakrylo střihy, jednak mu dalo jakýsi (falešný) "punc věrohodnosti".
Ostatně - nyní je velmi módní mezi fotoamatéry běžné fotky částečně odbarvit, přidat umělý prach a škráby nebo i "uplavanou emulzi" a vydávat fotku z digiťáku, aspoň pocitově, za něco, vytaženého z archivu. Má-li fotka dostatečné rozlišení, tak tam ale najdete jednak původní artefakty typické pro záznam z CCD čipu a kompresi JPEG a naopak nenajdete chybičky, typické pro chemickou emulzi. Často se nikdo z "tvůrců" takových pseudo-archivních snímků neobtěžuje předlohu s prachem a škráby nějak modifikovat, třeba jen obrátit. Jen ty nejlepší editory totiž škráby a zrnka prachu "vyrábějí" výpočtem z náhodných čísel.
Ale to už jsem silně zabředl do podrobností - tak se všem nefotografům omlouvám, že jsem nudil. Fotografům ostatně taky - ti to totiž znají.
P.S.: Jakubovi S. ale šlo o něco jiného, mnohem důležitějšího - jak byla tahle fotka propagandisticky po(zne)užita. To je vlastně ten hlavní problém. Ale děje se to už od počátku fotografie. Ta známá fotka z dějepisu se sovětským vojákem, vztyčujícím prapor nad Reichstagem je přímo nahraná, podvržená. Prapor se vyráběl v noci z nabarveného prostěradla a ten vyfocený voják Reichstag vůbec neosvobozoval. A vznikla to, až druhý den po dobytí téhle ideologicky důležité budovy, fotil ji sovětský fotograf - ruský žid. To je sranda, co?
Kdesi na netu je o foto-podvrzích celá série článků. Najděte si ji.
*/ proto se zvukový záznam tak nerad přijímá jako důkaz u soudu. Ale s fotkama i videem je to podobné. Nafalšovat se totiž dá všechno. Bohužel.
Škrábance a prach výpočtem z náhodných čísel. Teda. To mi zní napínavě jako ze sci-fi. Dodávat nedokonalosti, nepravidelnost, nesouměrnost, resp. dokonalost atd. porušovat, a nejlíp jenom lehce.
OdpovědětVymazatAle přátelé, to je odedávna známý recept na nejvyšší umění. Výtvarné, muziku, literaturu. Známý někdy vědomě, jindy intuitivně. Skoro vše nové, nejlepší, trvalé vzniká napřed ovládnutím dosavadního a pak přesahem. Nikoliv, jak se obecně věří, že - ale houby... ne tady. Napíšu Zasláno, a bude.
Vzpomínám si na Součkův komentář k fotografii "Pohřeb padlého rudoarmějce", která je dost známá v kolekci často přetiskovaných fotografií Paražského povstání a osvobození.
OdpovědětVymazatFotografie podle něj vznikla tím, že byla totálně obrácena tonalita (padlý byl na negativu zcela zastíněný, on o tom snad hovořil přímo s jejím autorem, protože pracoval v Československé fotografii). Dělalo se to tehdy tak, že se fotografie exponovala kousek po kousku přes černý papír s dírkou, kterým se musí neustále hýbat (pár podobných pokusů o vylepšení černobílých fotografií mám za sebou taky, byť ne tak drastických, takže mám o pracnosti tohoto postupu docela jasné představy). Ta fotografie působí podobně nepřirozeně, jako ta v tomhle článku, jen to na ČB obrázku tolik "neřve". A taky to dělal Pan Fotograf.
Pochopitelně, to, co bylo za klasického chemicko-analogového procesu vyhrazeno jen skutečným mistrům (a fungovalo to prakticky jen na ČB fotografii, protože na barevné by vznikly barevně odlišné fleky), to dnes zvládne mírně vycvičená opice, která si umí pustit návod z youtube.
No, a po revoluci jsme se směli dozvědět, že "padlý rudoarmějec" na fotografii je vlasovec.
Kocoure, a navíc ta naaranžovaná fotografie se vztyčováním rudé vlajky nad Reichstagem musela být dodatečně retušována (tehdy žádný Adobe Photoshhop neexistoval), neboť jednomu ze zúčastněných chrabrých vojínů se zrovna v tu chvíli nedopatřením vyhrnul rukáv a byla vidět řada náramkových hodinek, které mu věnovali Němci jako výraz vděčnosti za osvobození. Tím samozřejmě nechci znevažovat ty statisíce sovětských vojáků, kteří padli při berlínské operaci. Toto je jenom připodotknutí k tématu vylepšování fotografií.
OdpovědětVymazatAno, Pohřeb rudoarmějce je totéž. A Dobytí Reichstagu jak by smet.
OdpovědětVymazatTak já vám to shrnu a sdělím, jak se tomu říká: je to něco, co bylo v extrémní módě v nejrůznějších přečetných spolcích a společenstvích posledních sto let před Velkou válkou, a v Sokole např. ještě poté. Je to tzv. ž i v ý o b r a z . V ustrnulé podobě pak je uchován navěky na oponách fellnerohelmerovských divadel po celé monarchii, a to zůstávám jen u nás. Pouze byl převeden do zachycení bromostříbrnou (ap.) vrstvou, e finito. A pozor, důležitá, zásadní změna: začalo se předstírat, protože tomu nahrála zdánlivá autenticita (ó prostý lide...) - že to je r e a l i t a .
Prosím o názor.
Pánové - k oběma komentářům:
OdpovědětVymazatPrávě tím "vylepšováním" verbálním, zvukovým, fotografickým nebo i filmovým se umenšuje zásluha těch, kteří jsou takto "vylepšováni".
Dokonce jsem slyšel (už si nevzpomenu od koho) že v nějakém muzeu bojů za svobodu byl vystaven exponát, který byl podle výrobního čísla či snad malé konstrukční odchylky vyroben až několik let po událostech, již měl byt svědkem nebo snad i aktérem. Po upozornění návštěvníka, který se ve zbraních vyznal, že tento model (snad samopalu) byl vyráběn až od roku - teď si vymýšlím - 1949, byl nepříjemný komentátor seřván do kulata, že na tom snad ani nezáleží, že v bojích, kterých se expozice týkala se přece používaly samopaly velmi podobné. Následně se odpovědný muzejník zahalil do důstojného mlčení a inkriminovaný samopal (?)z expozice po pár týdnech bez vysvětlení zmizel.
Takže nelze zcela věřit ani tomu, co je možno si osahat, očichat nebo to třeba i olíznout.
Co by mohla podotknout Informace ke komentáři svého "oblíbence"?
OdpovědětVymazatZdá se, že Itálie začíná mít problémy stejné jako zbytek tzv. "západního světa". To jest pokračující absence důvěryhodnosti médií.
A co abdikace papeže? Nějaké nové teorie proč vlastně (doopravdy), a "kdo za to může?"
Ještě malý přípodotek k Jakubovu konstatování:
OdpovědětVymazatVšechny tyhle případy jsou odkazy na "živé obrazy" nebo "alegorie". Ostatně vzpomínám si na to, jak v prvomájových průvodech jezdily tzv. alegorické vozy , kde se se kalila ocel, sklízela bohatá úroda, tančilo na lidové slavnosti nebo taky létalo na ocelových ptácích. (Alegorické vozy ale není komunistický výmysl! Jakub studoval mmj. i výtvarno, takže možná o historii "mobilních alegorií" ví víc.
Lid byl věrchuškou považován za hlupáčky, kterému se musí vše podat naprosto prvoplánově, "po lopatě", aby to pochopil. Aby měl šanci to pochopit.
A víte, co je na tom nejhorší? Že přesně totéž (divák = +/- blbeček) předpokládá současná TV reklama. Ale ono to funguje! (Jedna z nejšílenějších, nejstupidnějších reklam je reklama na půjčky od Home Kreditu s pochodujícími sloupci zlatých mincí. "Pane, Ty to vidíš!" - to se mi chce vykřiknout. Ale jsem jen agnostik.)
Takže nezbývá než s lítostí konstatovat, že prvotní předpoklad komunistické věrchušky byl správný.
Gaussova křivka IQ by měla mít maximum nastavené tak, aby polovina lidí byla se svým IQ nalevo a polovina napravo. Někdy ale mám pocit, že nějaká "vyšší moc" s tou křivkou nehezky manipuluje...
Bohužel! Mobilní alegorie (paráda!) čili, mým termínem, a l e r g i c k é vozy (zavedl jsem už ve čtrnácti, 57) nikdo nikdy nestudoval, nezpracoval, neposoudil. Ani náznak nějaké studie. Ani ponětí, že by o tom někdo někde přednášel.
OdpovědětVymazatHergot, to je námět - !
A - copak to nebyla taky r e k l a m a , a vrcholová - systému?! A názorná, efektní, pohyblivá a mobilní, barevná... nejzákeřnější!
Ocel se tu netavila, tu se sekaly podešve, odebíraly (z lisu) pneumatiky, v rukou natahovaly kráásné silonky, doktoři píchali injekce, stavaři o překot stavěli zeď z lepenkových cihel... co jsem si vzpomněl.
Co by mohla podotknout Informace ke komentáři onoho pražského Itala? Nic, jen to, že je vidět, že není dost informován o nynějším stavu věcí. Nedávám mu to za vinu. Jedna věc je žít v prostředí, něco jiného je číst o tom na internetu. Řekla bych jen, že jak názorově tak po stránce informací zůstal pozadu o takových deset let. V plné éře antiberlusconizmu.
OdpovědětVymazatAsi si nepamatuje, že Santoro byl vyhnán z veřejnoprávní televize už v r. 1996 poté, co vyhrála volby levice. Tenkrát mu nabídl smlouvu Berlusconi na své televizi Mediaset, kde Santoro vedl po tří roky diskuzní program Moby Dick.
Santoro v r. 2000 se vrátí do veřejnoprávní televize, kde napadne Berlusconiho pro jeho styky s mafií. Berlusconi se odvolá ke kontrolnímu orgánu nad veřejnoprávní televizí t.zv. Authority, ta odsoudí RAI (Radiotelevisione Italiana) k zaplacení 40 milionů lir pokuty. Santorovi není znovu obnoven kontrakt.
Pokud jde o nedávný pohovor s Berlusconim v programu Santora, řekla bych, že komentátor ho ani neviděl a ani o něm pořádně nic nečetl, protože by se nedopustil mnoha evidentních chyb jak v některých faktických detajlech tak v celkové prezentaci toho programu.
Bohužel, šéfredaktor Psa přetiskuje články odkud se dá bez jakéhokoliv kritéria.
A pro Vás, Stk,
jistě Vás potěší, že jsem našla celou serií fotek alegorických vozů na téma voleb z Karnevalu ve Viareggiu.
Když nic jiného, namísto mého komentáře, jestli nebudu schopná ho dát dohromady, budete moci uveřejnit ty. Jsou velice výstižné.
Jestli chcete, pošlu Vám je hned. Alespoň nad nimi můžete zapracovat. Je tam i pět Harpyjí, jedné by bylo pro Vás málo, jako symboly pěti mocí ecclesiastico, monarchico, militare, giudiziario e delle multinazionali (církevní, monarchické, vojenské, soudní a ekonomicko finanční).
OdpovědětVymazatFotek je celkem 22.
Dejte mi vědět. Přeložila bych pod nimi podtitulky.
Carnevale di Viareggio je vedle benátského světově známý. Hlavně pro ty vozy.
Pošlete je, prosím, Info na známou adresu - pokusím se je vyvěsit co nejdřív (momentálně ale sedím u šicího stroje a šiji "futrálky" na výměnné objektivy, aby mě jaro nepřekvapilo otázkou, co jsem dělal v zimě [;>).
OdpovědětVymazatAlegorické vozy souvisí s tématem o "upravování skutečnosti". Propaganda, vymývání hlav.
Předem Kocouří dík.
Tohle je satira, a dost ostrá. Tedy také vymývání, ale v opačném směru.
OdpovědětVymazatFíha. Pět harpyjí. Paráda!
OdpovědětVymazatA jak to, že multinazionale vykládáte jako ekonomický, finanční?
Já jsem ovšem, páni, představte si - nepomyslel na jiné vozy než ty někdejší prvomájové...
Teď jsem se teprv všimla, těch vozů a masek je tam mnohem víc. Podívejte se na text dole LE ALTRE FOTO. Jsou tam tři další skupiny.
OdpovědětVymazatNěkteré ty fotky z druhé kategorie jsou dokonce výmluvnější než ty vítězné.
To STK:
OdpovědětVymazatGaussova křivka intelektu nemůže být symetrická. On existuje vrozený intelekt, který je skutečně +- psí vocas symetricky rozložený, ale pak ještě existuje spousta defektů, z nichž naprostá většina stahuje IQ směrem dolů (pár existuje i opačných, ale málo a s malou frekvencí výskytu).
K tomu dobytí Reichstagu:
jednotka, snad četa, RA se skutečně asi tři dny probíjela spolu s fotografem skrze Berlín, aby nakonec vztyčila rudou vlajku. To se podařilo, ale ukázalo se, že vlajka, kterou měli (mohli vůbec mít) sebou, je moc malá, takže fotografie nevypadají dostatečně pateticky. A tak po kapitulaci Němců scénu dodatečně nahráli (včetně filmových záběrů, jak vojáci běží po schodech Reichstagu nahoru, používaných v řadě dokumentárních filmů) s velkou vlajkou.
Stejně tak "růžový tank" nebyl ten historický, byl vyrobený až po válce. Skutečný "tank - hrdina" s dírou v pancíři a četnými stopami boje po celém povrchu byl po válce sešrotován a na pomník byl dodán tank zcela nový, co nikdy v žádných bojích nebyl.
Fotím rád, to už mnozí, či všichni pravděpodobně víte. Když už se k tomu dostanu, snažím se fotit tak, abych Photoshop, Lightroom nebo jiné k tomu určené nástroje potřeboval maximálně tak na ořez a úpravu barevného prostoru pro fotolab. Ne, že bych neuměl retušovat, občas se to díky nějaké přehlédnuté ošklivosti udělat musí, ale obecně vzato, nedělám to rád. Tohle, zač ten lhář a propagandista dostal tu cenu, považuji za cosi hodně mrzkého a obzvláště zavržení hodného, ať už z hlediska etiky, nebo profesionality.
OdpovědětVymazatKdyž konkrétně zrovna na tuhle fotku koukám, tak ty "projasněné obličeje" to je jedna záležitost, která řekněme "tahá" za oči, protože je evidentně vylhaná. Přesto, že dnes máme k dispozici i blesky, které umí klopit a otáčet hlavy, takže můžete "blýskat" odrazem o strop, zeď, stůl či podlahu, v tomto případě asi nejlépe o zeď zleva, tak při té její tmavosti by se to muselo dost "přiživit" a stejně by se toho výsledného efektu asi nedosáhlo. Další, co mi připadne hodně nepřirozené a podivné, je pozadí nad hlavami zástupu, které je schválně zesvětlené a rozmázlé zároveň. Nemám takovéhle věci rád a myslím, že není příliš čím se "chlubit". Další co mi na tom moc nesedí jsou celkové proporce a perspektiva, je to celé takové nakloněné, pomrvené a zdeformované, což možná má umocnit celkové vyznění a působení snímku, ale ve mě to jen umocňuje odpor proti manipulacím a propagandě. jestli tomuhle někdo dal cenu, je to tedy hodně zlé, přidám to na seznam k nobelovkám, je to v podstatě stejný odpad.
No sláva, drak žije.
OdpovědětVymazatA výborně, řekl to i za mne, a jasně a hutně - poslední větou. Ano. Je to tudíž hodně zlé. Kdo zavírá oči, musí dnes už hodně násilím tisknout víčka k sobě. A je mi takového člověka líto, současně mě popuzuje a hlavně to nechápu. Pár takových se dnes soukromě později zeptám na jejich poctivý dojem/názor na tohle foto.
Draku, nic nového:
OdpovědětVymazatV roce 1905 se rozhodovalo o Nobelově ceně za literaturu mezi naším Jiráskem a polským Sinkiewiczem (v podstatě za celoživotní tvorbu, ale ve hře byla alespoň formálně dvě konkrétní díla), mezi Quo vadis a Proti všem.
Vyhrála to naprosto prvoplánová agitka Quo vadis, vyumělkovaná asi jako tahle fotografie, do značné míry připomínající svým schématem pozdější socialistické "budovatelské romány". Jiráskovo mnohem strukturovanější dílo, zabývající se tím, že to s tím křesťanstvím zase až tak jednoznačné nebylo, propadlo. Pochopitelně, nejsem schopen hodnotit úroveň překladů, které měli akademici k dispozici, pochybuji, že by uměli česky a polsky a porovnávali originály.
Pro Draka:
OdpovědětVymazatK retuši - já sám požívám drobné retuše prakticky pořád. Tam je třeba něco zdůraznit, tam zase potlačit, někde obnovit černou, aby obrázek měl brilanci... Ostatně k tomu ty všechny ty mazanosti, zvané editory jsou. Jenže: od určité míry úprav se stává fotografie fotografikou a původní záběr slouží už jenom jako matérie pro tvorbu grafika.*
Proč ne, jenom používejme správné termíny. Problém je, když se taková úprava použije jako politikum.
*/ smutnější je, když fotograf "vypustí editorového Krakena" a nechává "sežvýkat" jakýkoliv obrázek nějakou právě módní počítačovou rutinkou. Poslední dobou je to jakési kreslení obrysů pomocí "svítících vlasů" nebo, o něco dřív, tzv. HDR tónování, kdy každý obrázek vypadá jako by byl velmi pečlivě nakreslený pastelkami. Prvních deset obdivujete, dalších padesát je vám fuk a potom už vás tato mechanická úprava fotky jenom irituje.
O vkusu amatérských fotografů by se dal napsat ne článek, ale hned celá kniha. Není to o nic lepší zjištění, než stav vkusu diváků v divadle či kině. (U knížek to bude podobné - ale tam jsem jen konzument.)
A všechno to souvisí s používáním slov v jiných významech, než původně měla.
A pro Draka dodatek:
OdpovědětVymazatTo je ten postup "Fraktálius" Ve skutečnosti je to makrofotografie hlavy šídla.
Já používám GIMP prakticky jen na ořez a na další věci spíš Image Magick, případně ve spojení s nějakým jednoduchým kreslítkem, když na pozadí snímku dělám ručně masku (diskutovaný snímek by se tak dal udělat taky, včetně toho dramatického zkreslení). V několika případech jsem dobastlil i nějaký prográmek, který profiltroval přímo tu fotografii.
OdpovědětVymazatNo Asp, tohle pohlazení po duši jsem zrovma dnes, dosti křísnut, potřeboval! Ano, Quo vadis je jednoduchá i -stranná polskopolská věc. Pokud tedy vidíme polskost = katolicismus (ano, přímo k., ne pouze křesťanství). A malé alibi pro nás mimo Polsku skýtá, že to mělo jasné historické opodstatnění. Kdežto Jiráskovi se už generace křivdí. A dodnes vás označí, ujmete-li se jej jednoznačně, za extravaganta. A já (stejně jako druhdy má žena - historička) si cením vysoce rovněž zcela jiného Zikmunda Wintera.
OdpovědětVymazatA Hlava šídla je neuvěřitelná. Včetně barevnosti (umělá?). Na obal románu o tvorech o d j i n u d .
Problematice úprav fotografií je věnován článek v páteční příloze Lidových novin Svět přes růžové brýle. Je tam sice zmínka o tom, že řecká policie upravila snímky jí zmlácených demonstrantů, ale jinak je úprava fotografií hodnocena více méně jako gentlemanský prohřešek. Je tam uvedena úprava fotografií celebrit - vymazání drahých hodinek na ruce patriarchy Kyiilla (a opomenutí jejich odrazu na lesklé desce stolu) nebo myslitelská oficiální fotografie Miloše Zemana (kde sepnuté ruce a vhodné osvětlení maskují velký podbradek).
OdpovědětVymazatStručně: 1984...
OdpovědětVymazatVěci, postupy, nástroje a díla, se mají používat a užívat, nikolivěk zneužívat, jak se stalo v tomto případě.
OdpovědětVymazatTa hlava šídla by se určitě hodila jako ilustrace k nějaké povídce.
Henryk Sienkiewicz mi nijak zásadně nevadí, v dětství mi při nemocech ukrátil nejednu dlouhou chvíli, za což jsem mu byl vděčný. Na druhou stranu, v porovnání s Jiráskem prostě neobstojí, protože Jirásek šel do hloubky, zatímco Sienkiewicz je cosi mezi nenáročnou ryzí zábavou a katolicko polskou agitkou. Nobelovku dostal už nejednou někdo, komu se jí dostat nemělo, například Raťafák, proto je také bere vážně čím dál tím méně lidí. No a když se podíváme na to, jak kdysi kritisoval Hus odpustky, jako cosi nemorálního a nežádoucího a měli mu to velmi za zlé jak v době kdy žil, tak i v době, kdy dali nobelovku Sienkiewiczovi. No a dnes, když se z popudu unijních hlavounů kšeftuje s emisními povolenkami, což je jen další nemravná a nežádoucí obdoba odpustků, která ale objektivně vzato podrývá bez toho těžce zkoušenou ekonomiku. No zase mi připadá, že v přepočtu na 1 obyvatele, se zase nejvíce hlasů proti návratu k odpustkům, oývá z českých zemí.
Ale ta chuť pozměnit záznam reality (fotku) je asi hluboko v nás. Už od portrétů velmožů se realita považuje pouze za "výchozí stav".
OdpovědětVymazatVzpomínám, že kolem roku 1966 jsem měl dobrou fotku své spolužačky z družebního zájezdu do NDR, ale v pozadí byl zřetelně čitelný nápis "pánský záchodek". Co teď? Takže jsem velmi pracně a snad na desátý pokus dopravil portrét (bustu) na pozadí moře a blízko letícího racka - foto z paluby výletní lodi na plavbě kolem Rujany. Obrovský úspěch, spolužačka se líbila všem (a byla to přitom poloviční Cikánka! - povídejte mi chvíli o vrozeném rasismu v Čechách!) dokonce i sama sobě. Jenže ani za nic nemohla pochopit, jak to, že má na sobě halenku, kterou dva dni předtím zapomněla v hotelu. Nakonec usoudila, že se spletla a tu halenku zapomněla v jiném hotelu až potom.
A to je nejhorší nebezpečí ohýbání reality. Už nevěříte ani svým vlastním "rukolapným" vzpomínkám... [;>)