Jakub Sinderhauf |
| foto internet |
Penzión Mantua vysoko nad Teplou, nad Tržní kolonádou, nad městem. Uléhám v úterý proti svému zvyku v jedenáct a v tutéž dobu vypínám svá rádijko. Jsem prázdný a tupý. Spousta zvratů v posledních dnech a vše jde kupředu: za deset dní mám objednaný termín na radnici svého města až u uherských hranic – ano, na svatbu. A potom s ženou a jejím tatínkem na deset dní do Itálie... a pak, ještě v září, hned jít pracovat úplně jinam. Zas na dálný sever. No, pánu Bohu poručeno... A včera jsem se definitivně krvavě rozešel se svou zdejší přítelkyní. No, nic náročnějšího už aspoň přijít nemůže -
Budíček v půl sedmé, zapínám hned jako obvykle rádijko. Co je – vážná hudba - ? Nemám jinou stanici? Ne. A – nad lázeňským údolím slyšet stálý hukot letadel. Tady?! Teď? V mžiku jsem ve střehu, vyskočím a snažím se chápat. Ale co? A teď přestali – a: pomalý naléhavý hlas: Opakujeme - žádáme vás všechny nanejvýš naléhavě, abyste zachovali klid !
A v té chvíli mi, pořád všehovšudy pár minut po budíku, dochází, že z místnosti s televizí naproti je slyšet nějaký dutý dramatický nesrozumitelný hlas, a do toho nějaké rány či výbuchy... Propadám panice. Vše je jak má být a vše je jinak – k d e jsem, kam jsem byl přenesen? Letím v trenkách naproti, tam pár lidiček před TV, němě sledují, jakási divná rozmazaná akční hra, teď?! Křičím na ně: Co se děje?
Jsou tu Rusi.
Bum. Studený pot. K rádiu, horečně lovím kousky náhle jiné skutečnosti, rychle se ohodit, šplíchnout si vodu na ksicht a letím dolů. Pošta už otevřena, chumel lidí, další všude postávají, popocházejí, nervózně neví co... Konečně na mě dochází řada, posílám rodičům i nevěstě do Brna telegram: Jsem v pořádku, tady je klid, přijedu jakkoliv. (Zlaté oči.) A letím kolem divadla a Puppu do galerie. Tam podmračený nevlídný pan Polášek, domovník, mlčí, usekává, občas utrousí: Tady to máte. A je. Vidíte to? K čemu to vedlo? A jsme mimo město. Co když se bude rabovat? Kdo to tu ochrání?!
Po pár nekonečných
zbytečných hodinách ředitel, ak. mal. s. Ž., který se celého
půl roku v ničem zoufale nevyznal a toužil po jasném pořádku
a svém klidu k malování kolonády fixy pro lázeňské hosty,
co si to mají kupovat v Díle, řekne: Tak končíme dneska, co... A
letím přes lázně k poště a naproti je pomník rudoarmějce
bez rudoarmějce, ten už leží bez hlavy vedle v Teplé a na
sokl nahrazen plastikou varského sochaře a sokl pomalován. To se
mi nelíbí, leč... A začíná se vše bleskově polepovat a
obvěšovat rozmnožovanými letáky a plakátky s hesly (hned
se toho taky začnu zúčastňovat, nosím to z rozmnožovny na
KNV nad řekou). Jedna domovní důvěrnice najednou zoufale zařve:
My jsme je MILOVALI, a oni tohle!! (Tys je milovala, babo, my ne...)
A táhne se chaoticky, proč? přes Ohři nahoru ke kasárnám, a tam
stojí bezradně a tupě velitelé před nim a sami nevědí co. A
pak dolů, u řeky už rozbit tábor zachvatčiků, bože jaké
děti!!, debaty a prosby a žádosti – začínám být z chování
lidí zoufalý. Pak že se jde na ochranu OV KSČ – je to hned na
cestě do lázní, na Třídě jednotných odborů. Tak se tam venku
lidi rozestaví, nikdo neví co, a někdo začne zpívat hymnu. A
zjišťuju, že každý třetí ji nedovede, a je to divné, nejisté,
zoufalé, trapné, dojemné, ztrácí se to... (JÁ mám chránit
partajní funkcionáře - ? To snad?!) A vedle vyjde krásná slečna
Karpincová, do úst si dá rudou růži a sedne si tak na zábradlí
nad parkem. Je to happening nebo hra nebo skutečnost nebo horečný
surreálný sen? Chápe vůbec někdo dosah? A městem projíždějí
ostří hoši, co najednou mají nádherný důvod k zviditelnění:
jsou vlastenci, ten na první motorce má obrovskou vlajku a ostatní
za ním to túrují a blbé baby jim máávají a máávají...
Ne,
tohle ne. Zoufale a vyprázdněně a vydivočeně chodím tam a
zpátky městem, lázněmi, sleduju... Pak někam do kulturního
střediska na televizi, a pak k oknu nad městem – a vnímat a mlčet a spát ...
(A co ta Itálie? Pustí nás
tam? A pojedu zpátky - ? A vymění se okamžitě lidi na ONV a KNV
a na městě, a půjdou hned po lidech, co se jako já angažovali
v KANu, a...)
Jakub S. po
pětačtyryceti letech
Tak taková vzpomínka mi přistála v poště. Ovšemže jsem nelenil a vyvěsil ji - u těch starších (a mladších tu mnoho není) to beztak spustí ten jejich, ryze privátní film v I-MAX-u - a aspoň na chvilku omládnou.
OdpovědětVymazatVšimli jste si vážení návštěvníci Útulny, že "jasno v osmašedesátém" mají hlavně ti, kteří v té době byli na houbách? Nemají žádný vlastní prožitek, všechno zprostředkovaně? Ale poučují.
A tak je to skoro se vším. [;>)
Prosba o pochopení napravení pochybení:
OdpovědětVymazatNahákal jsem to hekticky, už jsem neviděl, nepromýšlel, nepročítel znovu, pozdě večer, a poslal. Teprv teď vidím drobná pochybení či překlepy: - nevědí co, - na soklu nahrazen, - velitelé před nimi. Tož tak. Snad si nemyslíte, že su takový lajdák či vůl. Nejen že dělám z dopuštění býv. státostrany už po desítiletí překladatele, anotátora, tlumočníka jiných (nikoliv cizích...) jazyků, nýbrž dokonce jsem kdysi dělal i korektora v tiskárně Lid. demokracie. Češtiny, že. A pár lidem upravuju, zlidšťuju, kultivuju jejich plánované výlevy na i-net. Haj hou.
Ale napsal jste to pěkně, Jakube, proč se omlouváte? Jsou to bezprostřední vzpomínky, velice živé. Já jse se o inazi dozvěděla tady z televize a byl to notný šok. Ani tady to nikdo nečekal.
OdpovědětVymazatDalší věci znám z materiálu, přeloženého českými bohemistkami a uveřejněného knižně.
Tady se o invazi psalo hodně, byl to prubní kámen pro zdejší PCI. A tehdy ji sovětská invaze značně poškodila pověst.
Pak ještě vyšly o těch létech další knihy, jako novináře Enza Bettizzy anebo v překladu studie Jana Patočky Saggi eretici sulla filosofia della storia. A mnohé další.
Takže vy jste se dozvěděli o invazi, až když byli Rusové na místě?
OdpovědětVymazatTo vedení italské PCI to oznámil sovětský velvyslanec v Římě Ryžov už 19. a to jako už o hotovém faktu. Vzpomíná na to bývalý vysoký funkcionář PCI Armando Cossutta, který už 19. běžel na velvyslanectví, kde mu velvyslanec řekl, že Česskolovensko bylo obsazeno. Cossuta s tím přiběhl na ÚV, kde šéfredaktor Unity začal hned telefonovat na všechny strany, do Prahy, do Moskvy, ale tam o ničem nevěděli. Tak řekli Cossuttovi, že to popletl. Až den na to je všechny vzbudil telefon, že je to pravda. Hledali generálního tajemníka strany L.Longa, který byl na dovolené někde v Rusku, a ten nařídil, že Unitá musí vyjít s protestním článkem proti zásahu do vnitřních věcí Československa. Ten článek tenkrát psal Giorgio Napolitano, dnešní prezident Italské republiky.
To se tak ty věci točí, že?
Díky. Cimrmanova klasická věta Nepochválím-li se sám... tedy vždy neplatí.
OdpovědětVymazatKacířské ságy filozofie dějin?
No já žasnu, informace. My jsme tady věděli, že vojska stojí na hranicích už od zimy, ale to nás ani tak nepřekvapovalo - ve střehu na obranu socialismu byla přece pořád. Opravdu jsme se o invazi dozvěděli, až když začala.
OdpovědětVymazatJeště v noci jsme se ve městě, kousek od K. Varů,dívali,jak jezdí nákladní auta obsazená vojáky se zbraněmi - auta bez plachet - a říkali jsme si,chudáci kluci, mají manévry.
Já na ten den nijak vzláštní a plastické vzpomínky nemám. Že se něco děje, jsem se dozvěděl až z rozhlasu, televize a od svého okolí. Mrazit v zádech mi začínalo až později, když tu zavřeli tátu někoho ze spolužáků, tu zase začaly prosakovat informace, že ten film se nesmí ukazovat, onen zpěvák či herec, zase že nesmí vystupovat, onde pro změnu začal někdo mít problémy dostat se na školu, jiný odjel a nevrátil se, atd, atp, hrůza začala jít a postupně sílit až z toho následného utahování šroubů.
OdpovědětVymazatJak jsem viděla, historikové, kteří se chtějí věnovat studiu situace v r. 1968, mají k dispozici 20 svazků věnovaných rozboru událostí v r. 1968-69, vydaných Ústavem pro soudobé dějiny AVČR, kromě prací jako The Prague Spring '68, Compiled and edited by Jaromír Navrátil (chief editor), Central European University Press, obsahujících primární dokumentaci, jako dopisy a přepisy tf. hovorů mezi Dubčekem a Brežněvem. Kromě jiných prací, všeobecnějšího chaarakteru, věnovaných problémům úpadku a zániku SSSR.
OdpovědětVymazatNechápu tedy, jak může pisatel, který se podepisuje jako politik a historik, v tomto případě pan Fajmon, napsat podobný pamflet o "hlupácích s Dubčekem v čele", jako ten, co uveřejnil včerejší Pes.
Trochu víc znalostí by snad neuškodilo?
Teď se s těmi "konservátory" statu quo před 1968 r. div neroztrhl pytel.