O dobytí Singapuru a bitvě u Midway, o operaci Market Garden nemluvě

Sestavil PEDRO

   Na Neviditelném psu nedávno psal pan Ulč o Singapuru.  Zmiňuje se i o dobytí Singapuru za II. WW Japonci. O pádu této nedobytné pevnosti do japonských rukou je možno na internetu najít více článků. Na wikipedii o něm pojednávají hesla Bitva o Singapur  nebo Boj o Singapur.  Ovšem proč japonský generál Jamašita tak relativně snadno Singapur dobyl? Protože Britové sami Japoncům napověděli, jak na to mají jít!

    Nejvyšší britské velení poslalo v listopadu 1940 siru Robertu Brooke-Pophamovi - vrchnímu veliteli ozbrojených sil britského impéria na Dálném východě - tajnou zprávu vyhodnocující síly a stav britských pozemních a námořních sil na Dálném východě, dále pak shrnující možnosti a slabá místa obrany Singapuru včetně informací o rolích, jaké by měly hrát australské a novozélandské síly na Dálném východě v případě, že by Japonsko vstoupilo do války na straně Osy. A tato top secret zpráva putovala na Dálný východ na palubě - tedy přesněji v lodní trezorové místnost, uložená v zeleném plátěném vaku, opatřeném těžkým závažím a nacházejícím se zde s další diplomatickou poštou, šifrovacími tabulkami britského obchodního loďstva a dalšími tajnými materiály - britské obchodní lodi Automedon - bližší informace zde a tady. Ta však byla jedenáctého . listopadu 1940 jižně od Sumatry přepadena německým korzárem Atlantis - bližší o německých pomocných křižnících tady nebo tady .

  Hned po zahájení palby z německé lodi zahynuli všichni na kapitánském můstku Automedonu - včetně důstojníka, který měl v případě nebezpečí hodit zelený vak do moře, aby se nedostal do nepovolaných rukou. Tajnou zprávu ukořistili Němci a ti její kopii neprodleně předali Japoncům (kapitán německého korzára Rogge byl za tuto akci vyznamenán japonským císařem - blíže zde.  Jaká ironie osudu - originál zprávy doputoval s diplomatickou poštou německého velvyslanectví v Tokiu do Berlína transsibiřskou magistrálou přes tehdy neutrální Sovětský Svaz. Britové si byli vědomi, že došlo k potopení Automedonu, avšak předpokládali, že vak s tajnou zprávou leží na dně Indického oceánu. A za rok se mělo ukázat, jak Japonci dovedli "rad" obsažených ve zprávě využít.

   Po napadení Pearl Harboru se japonský válečný stroj rozjel na plné obrátky. Devátého prosince 1941 potopila japonská letadla britské válečné lodi, bitevní loď HMS Prince of Wales a bitevní křižník HMS Repulse, které se snažily napadnout japonské jednotky vyloďující se u přístavů Sengora a Patani v jižní části Thajska a Kota Bharu v severní části východního pobřeží Malajska, poblíž hranic s Thajskem. Japonci přes urputný odpor britských, indických a australských jednotek neustále postupovali malajským poloostrovem na jih - směrem k Singapuru. Přes rychlý postup japonských jednotek velitel Singapuru generál Arthur Percival odmítal vyplnit příkaz přistoupit ke zřízení obranných zařízení na severu singapurského ostrova směrem k malajské pevnině, neboť by to podle něho mohlo mít nepříznivý vliv na morálku civilního obyvatelstva v Singapuru. Člověk si nechtěně vzpomene na postavu plukovníka Nicholsona z Mostu přes řeku Kwai. Ale heslo na wikipedii je k němu poněkud milosrdnější. Robert Brooke-Popham Percivalovi odmítl z obav narušení neutrality Thajska (mělo nacionalistickou vládu Plaeka Phibunsongkhrama, spolupracující s Japonci) povolit ještě před sedmým. prosincem preventivní provedení operace Matador, která mohla vylodění Japonců v jižním Thajsku a severním Malajsku předejít. A pak již bylo pozdě.

Zbytek války Percival strávil v japonském zajetí v Mandžusku. Z něho byl před koncem války vysvobozen komandem OSS, takže se mohl druhého září zúčastnit podepsání kapitulace Japonska na palubě bitevní lodi USS Missouri.

   Jedenatřicátého ledna stanuli Japonci na břehu Džohorské úžiny, oddělující nejjižnější výběžek malajského poloostrova od ostrova Singapur. Vyhození krátkého úseku hráze spojující Singapur s pevninou pak už bylo jenom symbolickým aktem obrany proti Japoncům, stojícím na severním břehu úžiny. 5 února 1942 pak "nedobytný" Singapur padl. Další průběh války v Tichomoří je popsán třeba zde.

   První náznak toho, že Japonci nejsou neporazitelní, přišel až s bitvou letadlových lodí v Korálovém moři. Tam se začala karta obracet v jejich neprospěch Japonců. Američanům se podařilo zničit lehkou letadlovou loď Šóhó a závažně poškodit letadlovou loď Šókaku. Ta se pak později nemohla zúčastnit bitvy u Midway. Poškození unikla Zuikaku, avšak kvůli ztrátě většiny pilotů a palubních letadel se bitvy u Midway nezúčastnila ani ona. Američané za tento relativní úspěch zaplatili ztrátou Lexingtonu a těžkým poškozením Yorktownu - ten se jim však podařilo v rekordně krátkém čase opravit. Ale nejdůležitějším výsledkem bitvy bylo, že nedošlo k vylodění Japonců v Port Moresby a tím k přímému ohrožení Austrálie.

   Ovšem pak japonský generální štáb upřel svůj pohled východním směrem. Výsledkem náletu bombardérů B-25 Mitchell, startujících z paluby letadlové lodi Hornet pod vedením plukovníka Doolittla na několik japonských měst včetně Tokia bylo, že byl schválen předtím odmítaný plán admirála Jamamota na obsazení atolu Midway. Američané, kteří dovedli částečně luštit japonský kód JN-25a, se však na Japonce připravili. V blízkosti Midwaye na ně čekaly připravené tři americké letadlové lodi - Enterprise, Hornet a narychlo nouzově opravený Yorktown, o jejichž přítomnosti v této oblasti neměli Japonci ani tušení.

   Osud celé bitvy o Midway rozhodujícím způsobem ovlivnili, pokud nebudeme počítat americké kryptografy, kteří prolomili japonskou šifru a odhalili japonský plán na napadení a obsazení objektu AF = Midway hlavně dva muži - velitel letky Wildcatů korvetní kapitán John Smith "Jimmy" Thach, bývalý zkušební pilot a letecký instruktor, veterán z Korálového moře a velitel japonského torpedoborce Arašio fregatní kapitán Jasumasa Watanabe.

   "Jimmy" Thatch se dlouhodobě zabýval zjišťováním všech podrobností o technických parametrech japonských letadel a snažil se přijít na způsob, jakým eliminovat jejich technickou převahu nad americkými palubními letadly. Před bitvou o Midway postupně rozpracoval ideu překřižovaného letu, později nazývanou jako Thatchovo tkaní (Thatch Weave), kdy i méně výkonné stroje mohou rovnocenně bojovat se silnějším protivníkem. Měl však málo času na to, aby tuto bojovou taktiku procvičil s piloty ze své letky. Naostro si ji měl vyzkoušet čtvrtého. června - kdy v 9:05 hod. vystartoval společně s dalšími 5 Wildcaty své letky z paluby Yorktownu, aby poskytl ochranu dvanácti torpédovým Devastatorům a sedmnácti střemhlavým Dauntlessům, jež z paluby Yorktownu odstartovaly před ním - při náletu na čtyřčlenný svaz letadlových lodí admirála Naguma - Akagi, Kaga, Sorju a Hirju. Čtyři Wildcaty v čele s Thatchem letěly jako výškové zajištění útočného svazu, dva pak vzadu a níže jako zadní zajištění. Při příletu k japonským letadlovým lodím byl jeden ze čtveřice Wildcatů výškového zajištění pilotovaný Edgarem Bassettem sestřelen, avšak Thatch se zbývajícími dvěma piloty Robertem Dibbem a Brainerdem Macomberem odolávali útokům několika desítek útočících Zer tím, že začali vzájemně překřižovat svůj let. Thach při této divoké honičce sestřelil tři Zera. Nepodařilo se mu ubránit Devastatory - deset jich bylo sestřeleno a zpět na palubu Yorktownu se vrátily jen dva, těžce poškozené, kterým se nepodařilo torpédovat ani jednu japonskou loď. Avšak stáhl na sebe pozornost prakticky všech Zer, kterým notabene již docházelo palivo i střelivo a nutně potřebovala přistát, aby obojí doplnila. Zároveň ani nemohla odstartovat druhá vlna japonských torpédodosných a střemhlavých bombardérů, aby napadla tři americké letadlové lodi (první vlna napadla Midway v době, kdy Nagumo o přítomnosti amerických letadlových lodí u Midwaye ještě neměl ani tušení). V tom jim však bránily neustálé útoky amerických letadel. Zároveň se na Thatchovy Wildcaty soustředila pozornost obsluhy palubní protiletecké ochrany. A v té chvíli se vysoko nad japonskými letadlovými loďmi objevilo sedmnáct Dauntlessů z Yorktownu pod vedením korvetního kapitána Maxwella Leslieho a a prakticky neobtěžováno zahájilo střemhlavý útok na Sorju a ta se po několika těžkých zásazích pum střemhlavých bombardérů a výbuchu ve skladu torpéd v 19:15 téhož dne potopila.

   Prakticky současně s Leslieho Dauntlessy se z opačné strany na scéně bitvy objevilo i třicet sedm Dautlessů z Enterprise, vedených korvetním kapitánem Clarencem W. McCluskym. Ty původně marně hledaly Nagumův svaz na místě, kde startovala první japonská útočná vlna na Midway. Nagumo totiž po zjištění přítomnosti amerických letadlových lodí opustil kurs k Midway a vydal se rychle na severovýchod, Američanům vstříc. Zanechal však na místě torpedoborec Arašio s rozkazem potopit americkou ponorku, která se pohybovala kolem jeho svazu a neúspěšně se pokusila torpédovat bitevní loď Haruna. A Watanabe se dlouho marně snažil unikající ponorku - USS Nautilus pod vedením korvetního kapitána Brockmana - potopit, zatímco Nagumův svaz dávno zmizel za obzorem. Když s ní nakonec zcela ztratil akustický kontakt, dal příkaz na plnou páru dohonit Nagumův svaz. A šťastnou náhodou zpěněnou stopu za torpédoborcem zahlédl zoufalý McClusky a všech 37 střemhlavých bombardérů se vydalo směrem, kterým jim Arašio ukázal. McCluskyho Dauntlessy zaútočily na Nagumův svaz prakticky současně s Dauntlessy kapitána Leslieho, ovšem z opačné strany, než ze které přiletěl Leslie se svými letouny - z jihozápadního směru, odkud je nikdo nečekal. Výsledkem bylo potopení Kagy, potopila se v 19:25 po explozi muničních skladů. Těžce poškozenou a hořící Akagi musela opustit posádka a druhý den ráno ji potopily japonské torpédoborce.

Hirju  se v době útoků Dauntlessů na její tři sesterské lodi nacházela několik mil od nich a prozatím unikla jejich osudu. Střemhlavým bombardérům Val (Aichi D3A1), které odstartovaly z její paluby, se podařilo těžce poškodit Yorktown. Požáry na Yorktownu sice byly uhašeny, ale druhé vlně japonských letadel z Hirju - torpédovým bombardérům Kate (Nakadžima B5N) - se podařilo Yorktown znovu těžce zasáhnout. Posádka musela loď opustit a byl učiněn pokus ji odtáhnout do Pearl Harboru. Yorktown tažený remorkérem byl však torpédován japonskou ponorkou I-68 a a dalšího dne se potopil. 

   Hirju nakonec neunikla stejnému osudu, jaký potkal Sorju, Kagu a Akagi. Ještě téhož dne odpoledne se stala cílem Dauntlessů startujících z Enterprise. Ty ji změnily v hořící pochodeň. Přes velké úsilí záchranných čet se pak potopila v dopoledních hodinách následujícího dne. 

Podrobný popis celé bitvy je možno najít třeba tady.

   Nezodpovězenou otázkou je, jak by celá bitva o Midway dopadla, kdyby fregatní kapitán Jasumasa Watanabe zanechal neúspěšného a zbytečného pronásledování ponorky Nautilus a urychleně se připojil k odplouvajímu svazu. Útočný svaz letadlových lodí odplul směrem k severovýchodu, vstříc právě zjištěným americkým letadlovým lodím a americká ponorka už ho nemohla nijak ohrozit. Sorju by zřejmě i tak byla potopena, ale ostatní tři japonské letadlové lodi by zřejmě zkáze unikly. K Nagumovu svazu by se připojily lodi krycí skupiny invazního svazu (bitevní lodě Kongo a Hiei, letadlová loď Zuiho, 5 křižníků a 8 torpédoborců) a Jamamotova svazu (bitevní lodi Jamato, Nagato a Mutsu, letadlová loď Hóšo, křižník a osm torpédoborců), následně i svaz admirála Kurity, vracející se z klamné operace u Aleut (letadlové lodi Rjudžo a Džunjo, dva těžké křižníky a tři torpedoborce). Tyto ohromné japonské síly by americké letadlové lodi (Hornet, Enterprise a Yorktown) rozdrtily. Midway by padla, následovaly by Havajské ostrovy. Zbývající velká americká letadlová loď Saratoga (byla v opravě pro poškození japonským torpédem a vyplula ze San Diega, aby se bitvy u Midway také zúčastnila, ale už to nestihla) a zbytek americké válečné flotily by se staly pro japonské loďstvo lovnou zvěří. Opravy střední letadlové lodi Wasp by nebyly dokončeny, neboť japonsko-americká válka by skončila. President Roosevelt by byl donucen podepsat s Japonskem příměří. Následnou mírovou smlouvou by si pak Japonci vymínili, že USA ukončí dodávky vojenského materiálu Velké Británii a Sovětskému svazu. Produkční kapacity amerických loděnic by byly naplno vytíženy výrobou nákladních lodí Liberty pro Japonsko. Velká Británie by padla a na trůn by se vrátil proněmecky zaměřený Edward VIII. Japonsko by vtrhlo na Sibiř, odkud byly začátkem zimy 1941 staženy divize k obraně Moskvy. Spojeným úsilím Německa a Japonska by se podařilo Sovětský svaz porazit a zcela zničit. Japonci by obsadili Indii a někde v prostoru Afganistánu by se jejich jednotky setkaly s Němci, postupujícími od západu. Dál už nebudu pokračovat, tento scénář už je jistě popsán v nějaké knize alternativní historie. Pokud ne, je to námět třeba pro Šamana.

A jaké ponaučení si můžeme odnést? Že pilný blbec někdy způsobí větší škody než lenoch.

   Jako třetí případ lidské nepředvídavosti (nebo hlouposti, chcete-li) bych uvedl operaci Market Garden. Největší výsadková operace v dějinách, která mohla ukončit WWI ještě v roce 1944 a zachránit miliony lidských životů. Jen by jeden britský důstojník, vysazený v první den operace se svou jednotkou do německého týlu, nesměl mít v brašně její kompletní plán. Důstojník padl a plán se dostal do německých rukou (na mysl se vkrádá analogie s případem britské lodi Automedon). Polní maršál Walter Model, který velel německým jednotkám v této oblasti, nejprve odmítal věřit pravosti nalezeného dokumentu a považoval ho za spojeneckou léčku. Ovšem Němci se rychle přesvědčili, že dokument je pravý. A tak rychle obsadili v plánu vyznačené oblasti pro druhou vlnu výsadku a pro shoz munice a zásob. Druhá vlna pak byla naprosto zmasakrována. Spojenečtí výsadkáři byli postříleni ještě ve vzduchu, když zavěšeni pod padáky se nemohli bránit střelbou. Kluzáky s dalšími výsadkovými jednotkami byly rozstříleny ve vzduchu, shozené kontejnery s municí a dalším materiálem namísto spojeneckým vojákům se dostaly do rukou Němcům. Navíc spojenci před zahájením operaci neodhalili, že v prostoru zvoleném pro operaci se odbývá reorganizace a doplňování dvou elitních divizí Waffen SS stažených z východní fronty - 9. tankové divize SS „Hohenstaufen“ a 10. tankové divize SS „Frundsberg“. Přes hrdinný odpor britských, amerických a polských výsadkařů operace Market Garden zkrachovala. Navíc kvůli přípravě této operace byl zastaven rychlý postup jednotek generála Pattona v jižní části fronty. Pattonovi bylo odebráno veškeré materiální zabezpečení, všechno šlo na přípravu operace Market Garden. Jeho tanky zůstaly bez pohonných hmot stát v Lotrinsku. Namísto aby bylo využito chaotického ústupu Němců před agresivním Pattonem, bylo jim umožněno spěšně reorganizovat a posílit obranu, což při pozdějším obnovení postupu způsobilo Pattonovým jednotkám těžké ztráty. A tak i tady byla ztracena možnost ukončit válku ještě do konce roku 1944 (poměrně dobrý popis tehdejší Pattonovy situace je zde.

Celý závěrečný průběh války v Evropě změnila jedna mapová brašna.

========================================================

Poučení:
Je třeba co nejdříve potopit první a zatím jedinou čínskou letadlovou loď! Na Špičatých ostrovech Číňané testují obsazení Tchajvanu. Žádný jednání, Bidene: Tvrdě: Toto terirorium je ještě z doby před 2. světovou válkou (1895) teritoriem našeho spojence Japonska, člena OSN a našeho spojence. Máte týden na to, stáhnout svůj pirátský výsadek, který rerorizuje i mezinárodní vzdušný prostor, jinak bude vaše plavidlo potopeno!

Provokují, když mají jednu, vyhrožují, účinně okupují - a co bude až jich budou mít deset???

Šaman

========================================================

Poznámka:

Většinou se takovým úvahám tiše usmívám - co by, kdyby...  "Bojujeme" tady tu minulou válku, kde pak může být každý frajtr generálem. 

Ale -  je pořád lepší rozebírat ty minulé války, než promýšlet ty budoucí. 

Nebo se na ně připravovat. 

Což ale stejně nakonec budeme muset. Ne asi, určitě. 

Co zatím není zcela jasné je, kdy to bude.

Starý Kocour, bratranec Mrtvé Kočky

========================================================