Hackeři útočí - rekonstrukce.

   Tak jsem se už dovztekal nad textem, který mi včera zmizel v cloudu (čti v nenávratnu) a pokusím se o jeho částečnou rekonstrukci. Už bude ale jiný, protože je o den více, mezitím jsem navštívil Čertovnu a byl Stellou donucen se zamyslet nad těmi pořád omílanými pravdami, které se nám současný svět snaží zastřít, přegumovat, dočista vyprat z hlavy. A byl jsem potěšen, že se tím pseudo(?)problémem zabývají i lidé rozumnější než já. Ono stačí, když tu situaci rozeznají, vidí, že něco není v pořádku, že ten vagón, ve kterém se všichni kamsi kodrcáme začíná nabírat nebezpečnou rychlost - a brzdař nikde.

   Že se TV, rozhlas i internet chovají vůči našemu mozku jako hackeři jsem si uvědomil, když jsem procházel obývákem. Žena koukala na konec nějakého SF seriálu a čekala, až začne její oblíbený krimiseriál a já jsem si uvědomil, že v tom SF seriálu je použitá symbolika a vůbec výtvarno z filmu Vetřelec. Byl to povedený výtvarný svět a tak se napodobuje neboli krade. Ale náhle spustily reklamy: barvy, míhání a vlezlé, agresívní hlasy – a já si najednou nebyl schopen vzpomenout, jak se jmenovala hlavní postava celé série, ani jak se jmenovala její představitelka. Byl jsem dost znechucený nad selháním svého „HDD“ který dosud jakž-takž sloužil, i když přístupové časy už nebyly na současné úrovni a šel jsem raději pryč. 

Než jsem došel do svého „počítačového sálu“ kde mám vše potřebné, to jest počítač, postel a skříň s foťáky, tak se mi mozek zapnul a už jsem věděl, že to je Ripleyová - i to ostatní. Tak mě napadlo, že to je podobné, jako když hackeři zahltí sever tisíci požadavky, voláním a server se stane nefunkčním. Že se nám obchodníci skrz média pokoušejí zablokovat mozek, aby nebyl schopen přemýšlet – což se zase moc hodí politikům. Těm se voliči, schopní reagovat jen na jednoduchá, zapamatovatelná hesla a zapomínající na to, co bylo nesmírně hodí. Takže o omezování reklamy nemůže být řeči. Zblblý konzument, který si koupí to, o čem slyšel naposledy někoho něco řvát do TV. Který si obvykle koupí krabici s něčím, co předtím viděl stokrát na obrazovce v pauze mezi seriály, které připomínají nekonečnou dětskou hru „mlýnek“. Krabici si nakonec koupí, ať už ji potřebuje nebo ne. Protože – co s penězi které vydělá, že? Řečičky o "udržitelném rozvoji" pomalu dosahují kvality řečiček o stále stoupající teplotě zeměkoule vlivem  CO2.

    Zahltit mozek tak, aby byl schopen vnímat jen jednoduché, často opakované příkazy. Repeat. Obklopit potenciálního zákazníka jako žaludek nějaké mořské potvory, která se na svou oběť nasouká jak ponožka na nohu a hned začne vypouštět trávicí šťávy spolu s narkotizujícími látkami, aby se mu potrava v žaludku zbytečně nebránila.

   Kup si nový mobilní telefon. Hned teď. Nebo tablet. Že ten starý pořád funguje? Nevadí, kup si nový, má spoustu funkcí, které sice nepotřebuješ (a často ani neumíš použít), ale můžeš se jím chlubit před kolegy a známými. Sice při telefonování vypadáš, jako bys mluvil do kuchyňského prkénka z PVC, ale zato aparát umí i internet (datový přenos si pochopitelně krvavě zaplatíš) a můžeš se dívat i na televizi (třeba když čekáš v řadě na Úřadu práce, jestli pro tebe něco nemají) a během pochodování po ulicích a hypermarketech můžeš poslouchat hudbu, číst si správy, mailovat. Takže čumíš na malinkou obrazovku, vrážíš do lidí i regálů a vstupuješ do jízdní dráhy řidičům, kteří nedávají pozor na cestu, protože právě telefonují a čteš si, že kdo nemá LED TV o víc než metrové úhlopříčce je beznadějný looser – jdeš si ji tedy raději hned koupit. Takovou tu s ovládáním gesty. Místo stisknutí tlačítka na ovladači křepčíš před obrazovkou a TV se poslušně přepíná z jednoho seriálu na druhý, z jednoho reklamního bloku na jiný reklamní blok nebo brousí po internetu - kde je to pro změnu ta samá reklama. Má to několik výhod. Nevadí, když si někam založíš dálkový ovladač, rozhýbeš pořádně tělo a jako bonus si připadáš jako Tom Cruise ve filmu Minority report. Že to trvá násobně déle než ovladačem? A vadí to snad někomu? Vždyť se přece báječně bavíš, musíš si odpočinout, abys mohl zítra opět vydělávat penízku a utrácet je za podobné věci. Navíc jsi přece IN.

   Musíš být IN! A pokud jsi OUT, lúzr, a na takovou věc nemáš, je tu přece fůra společností, které ti na to rády, na vysoký úrok a s drastickými pokutami za nesplacení, půjčí. Když pak nestíháš platit všechny splátky, přijde pan exekutor a všechno ti zabaví. 

   Pokud jsi nedával ve škole pozor, když se bral počet pravděpodobnosti a teorie her, možná zkusíš své peníze vyhrát v nějaké herně. Takže tvé finanční minimum každý měsíc zmizí, z ubytovny se ocitneš na ulici a teprve až když budeš usínat v kartonové krabici někde u teplovodního kanálu tak si uvědomíš, jak málo toho člověk potřebuje k životu. Dýchat, napít, jíst a vyspat se v teple a suchu. Být pokud možno zdravý. Když je k tomu ještě litřík nejlevnějšího krabicového vína a cigaretka, ubalená ze sesbíraných vajglů, máš pocit, že už víc fakt nepotřebuješ. Konečně jsi dosáhl svého štěstí. Nemusíš poslouchat ty vlezlé TV reklamy. A nikdo tě neotravuje telefonem. Překrásný nový svět.

   Ještě pár slov k logice dnešního světa. Manažerka jedné banky v TV v reportáži propagovala výhodnost spoření u jejich firmy. No a co, řeknete si, co by měla říkat jiného. Jenže nebylo uvedeno, že se jedná o manažerku. A tak nastal poprask. Veliký poprask. Jiné banky se ozvaly a že to je prý podvod a … Takže příště to nebude propagovat manažerka, ale některý z jejich příbuzných nebo známých, u nichž se předpokládá, že nebude mít tak známou tvář. Za peníze vyplacené bokem. Není ani problém, aby banka obvolala pár svých klientů, kteří jsou s jejími „produkty“ spokojeni a budou v tomto smyslu ochotni, za přiměřený bakšiš, vystoupit v TV. Ale co se, k sakru, změní? 

    V některých knihkupectvích se prý dají koupit hodinky s nacistickými symboly. Jsou velmi nevkusné. Prý jako „sběratelský předmět“. Stejně sběratelský, jako různé výrobky z konopí setého. Ano, je to obcházení zákonů, je. Jedna přeživší žena z Lidic to udala Pecinovi. Prý ji to uráží. Může být. Maně mě ale napadá, proč se nespustí stejný humbuk při prodeji odznaků z dob socialismu? Triček s Che Guevarou? Sovětských vojenských čepic? Proč se o popularizaci „problému“ stará právě web Romea? Vypadá to, že jsou jedné krve, ti odpůrci nacistických a symbolů. 

   V TV běžel na tohle téma rychlý průzkum na ulici. Nevím, jak přesně zněla otázka a zda byly výsledky průzkumu aspoň poněkud reprezentativní, nebo byly podle něčích instrukcí upraveny, ale většina lidí odpovídala, že symboly Wehrmachtu raději ne. 

Kromě dvou tázaných. Jeden se ozval, že kdo nechce, tak se na ty hodinky prostě nebude dívat a už vůbec si je nebude kupovat a druhý muž podotkl, že někdo chce nosit na ulici burku a někdo zase v kapse hodinky se znaky Wehrmachtu. Lidí, kteří rozumí slovu svoboda kolem nás není mnoho, ale jsou. 

   Zajímavá zpráva nakonec. Konečně někoho napadlo, že je nelogické dělit drogy ne „legální“ a „nelegální“. Droga je droga. Pokud řídíte auto nebo vlak či operujete kyčelní kloub, nesmíte být pod vlivem žádné návykové látky. Ani alkoholu, ani marihuany ani třeba pervitinu nebo halucinogenních houbiček. V pořádku, to je ochrana těch kolem, aby se takový člověk nechtěl projet třeba s náklaďákem po chodníku, plném lidí. Rozdíl v legalitě nastává v okamžiku, kdy máte v kapse „větší než malé množství“ nějakého životabudiče. Je zle. Pokud ale táhnete tašku na kolečkách plnou chlastu, je všechno v pořádku. Ptám se proč? 

   Proč pronásledujeme tetku, která si pěstuje dvě rostliny marijánky a z listů si dělá mazání na bolavé nohy a nepronásledujeme sadaře, který pěstuje tuny švestek na slivovici? Odvede-li daň, dokonce si může tu slivovici i legálně vypálit. Pokud jde o tu daň – není to náhodou tak, že ilegální palírna se přece jenom snáze „dohledá“, než když si v kuchyni někdo nakládá sušenou marijánku do psího sádla? Ta která se má prodávat jako oficiální, povolená na léčebném účely bude o řád dražší než z černého trhu a bude tak pro většinu nemocných nedostupná. To, co ji mají jako drogu si cestu k té nelegální vždycky najdou.

   Takže o peníze jde o 5 až v první řadě? Myslím, že nikdo rozumný se tomu nepodiví. A je mi osobně jedno, jestli potkám v parku vrávorajícího, mumlajího a blijícího opilce nebo zmateného, hyperaktivního mladíka, zhuleného marijánkou. Je to nakonec jejich věc. Jako řidiče bych ale velmi nerad potkal ani jednoho. 

(Všechny ilustrativní fotografie jsou staženy linkovaných článků v textu.)