čtvrtek 27. února 2014

Babovřesky versus Markéta Lazarová


polemika


 aneb zásadní rozdíl mezi Wolfgangem Amádeem Mozartem a Michalem Davidem. Není zas tak velký, jak by se mohlo na první pohled zdát. Oba byli ve své době nesmírně populární, dokonce bohatí. On ten Amadeus vlastně taky psal "populár" neboli díla srovnatelná s dnešními muzikály (opery) nebo hudbou ke spartakiádě - církevní hudba na objednávku. A taky si jeho melodie prozpěvovali a pohvizdovali skoro všichni. Oba měli stejnou cílovou skupinu - veškerý lid.

   Hromada věcí je ovlivněna tím, pro  koho je určena. Jsou filmy závažné, mrazivé - a v sálech je prázdno. Pak tam přivleče Troška svůj podpásový, primitivní humor a je náhle plno. Prostě na tohle většina "národa" slyší, to se mu líbí. Jenže páni umělci jsou pohoršeni. Takže se nám rozhodli zrušit cenu diváka i cenu za komerčně nejúspěšnější film - protože by obě získal "ten strašný gay Troška". 
Takže pokus vnutit lidem svá díla? Myslím, že ne, to prostě nejde. Jenom zvednout svou vlastní prestiž, stát se ve svých kruzích slavnějším a dostávat další peníze na další (propadákové) projekty. Od státu - protože pseudointelektuály na rozhodujících místech lze postavit do role "moudrého arbitra", když se jim řekne, co je "kvalitní umění, co se jim má líbit. Ničím tak nerozčílíte umělce jako návrhem, aby se jejich umění posuzovalo podle komerční úspěšnosti. Jak může takový nevzdělaný divák nebo posluchač posoudit kvalitu jejich díla, že? 
Naskýtá se otázka, pro koho je tedy to "dílo" určeno. Zdá se, že je to tak, jako kdysi. Pro vrchnost. Cílová skupina je vrchnost, z níž lze snadno pomocí lichotek o jejich vkusu vytvořit skupinu snobů, kteří budou adorovat a platit toho, kdo je přesvědčí, že jen on donáší to pravé, nefalšované umění. Ale to přesvědčování se neděje oním dílem, ale pomocí spřízněných kritiků a uměleckých teoretiků, kteří, často podplacení nebo líní si udělat vlastní názor se připojí do požadované kampaně. Kdo se nepřipojí, nebývá příště pozván na vyhlašování a následný raut s přítomností TV a ostatních "sdělováků" a kdo si dokonce dovolí mít jiný názor, bývá označen za "odpadlíka od víry" člověka bez vkusu, neználka nebo přímo hlupáka. Pak musí hodně a často chválit, co se požaduje, aby byl opět vzat na milost a dostalo se mu patřičných benefitů. Navíc se do toho všeho může zaplést i politika - někdo si potřebuje přihřát svou politickou polívčičku. 

  Osobně jsem ani na moment nepochyboval, že vyhraje Hořící keř od Agnieszky Holland. Téma navýsost politické, leckdo se na tématu, které dosud nebylo vlastně nikdy dostatečně zpracováno zviditelní. A tak nějak se letos hodí...

  Nevím, film jsem neviděl a opravdu nerad bych mu křivdil. Až shlédnu, budu vědět. Zatím jen odhaduji. Není dobré odsoudit nějaké dílo jen proto, že je to politické téma. Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou je téma zdánlivě profláknuté až běda, židé si příběh "přivlastnili" (Napsal to Arnošt Lustig) a stále to dávali na odiv - a přitom je to vynikajícím způsobem udělaný film. Napsaný i natočený. Silný, takový, na které se nezapomíná do smrti. To musí uznat i kovaný antisemita.

  Ale mluvili jsme o cílové skupině. Vzhledem k tomu, že u nás v Kotlince je prakticky (snad kromě kapel středního proudu a rockerů) veškeré kultura tak nebo onak dotována, (čestnou výjimkou je DJC, někdy tu budu vyprávět, jak těžce, ale svobodně se jim žije) není často cílovou skupinou divák nebo posluchač většinový. Cílovou skupinou jsou ti, kteří platí. Ministerstvo kultury, kraj, město. Vůči nim se umělci profilují, je musí přesvědčit o své výjimečnosti a nezbytnosti pro kulturu národa. 

   Tuhle podřízenost "vrchnosti" si ovšem uvědomují. Mají ale svou práci rádi. Zkratkovitě - rádi si hrají. A nejlépe tak, aby nemuseli pracovat jinde a dostávali za své hraní peníze. Ostatně - i já jsem si volil podle takového parametru své povolání. Chtěl jsem dělat něco, co mě určitě bude bavit a dělat to jako svou profesi. Tedy ne platit za to, co chci dělat, ale naopak být za to, co rád dělám, placen. Povedlo se  - i když pochopitelně ne na sto procent. A v této pozici je většina umělců. Mají tu svou profesi rádi - a dělali by ji snad i zadarmo - pak by ovšem neměli peníze na jídlo, bydlení, auto. Ale hlavně by neměli dost peněz na onu uměleckou činnost.  
  Někomu stačí tužka a pár sešitů (nebo v dnešní době nejobyčejnější tablet nebo notebook), jiný už to má horší a potřebuje plátno, barvy a třeba cestovat, ale pokud nepojme úmysl vyzdobit na vlastní náklady třeba chrám, pořád ještě na to bude mít. Pak jsou kumšty náročnější, třeba focení -  tam už potřebujete statisíce, abyste měli vybavení jak se patří a byli "konkurenceschopní" - v dnešní době jsou totiž docela slušné  fotoaparáty nebo kamery vestavěné v každém mobilu nebo tabletu. I když - ve vybavení to opravdu není. Viděl jsem nádherné fotky dělané aparátem za několik tisíc - a mizerné fotky, dělané aparátem třeba stokrát dražším. Dokonce jsem viděl báječnou fotku vysokých pecí ve Vítkovicích dělanou fotoaparátem "Ljubitěl" za tři stovky. Dodnes jsem tak silnou fotku neviděl. 
Sám střídám aparáty v cenách 1:10 a na výsledku to není zdaleka tak poznat. Někdy vůbec. Nakonec - s kamerami je to podobné. Stesky filmařů, že je to činnost finančně nesmírně náročná popírají filmy, které točí amatéři s vybavením za pakatel, s herci ve filmu neetablovanými  a jsou i úspěšné. Technika opravdu není vše. Dokonce se některá velká studia pokoušela napodobit ten styl "16 mm kamery" aby nějak ozvláštnila svou obvyklou produkci. 
Poslední dobou se dokonce vyrábějí aparáty, které po přepnutí programu fotí úmyslně mizerně - jako kdysi bakelitové boxíky pro děti. Móda, co s tím. Když budu chtít něco takového dosáhnout, určitě to dokážu doma, v klidu s kávou na stole u počítače. Ale to už jsme u marketingu a o tom zas někdy jindy.

  Jenže dneska fotí opravdu každý, všechno a pořád. Vzpomínám si, jak nám o bylo před čtyřiceti léty k smíchu - Američana v Benátkách bylo poznat podle pestré "havajské košile" a podle toho, že pořád cvakal fotoaparátem nebo vrčel malou  kamerou. Japonce taky, ten navíc vypadal jako - Japonec. Asi tehdy byly ve Státech fotoslužby levné - nevěřil jsem tomu, že všichni, kteří fotí umí taky vyvolávat barevné filmy. Našinec, který měl na celý zájezd měl nakoupené tři barevné a deset černobílých kinofilmů rozvažoval, co fotit , co ne, komponoval pečlivě záběr a když to bylo obtížné, dělal dva nebo i tři podobné záběry s těžkým srdcem, protože věděl, že dva z těch snímků bude asi muset vyhodit. Americké domácnosti tehdy musely být plné fotoalb nebo krabic s diapozitivy. O japonských domácnostech nemluvě.
  Dneska je foťák v každém mobilu, tabletu a bůhví v čem ještě a koukám, jak lidé cvakají, na co pohlédnou. Automatika se jim postará, aby to bylo jakžtakž exponované a zaostřené - aby bylo poznat, "co na tom je" a na zbytku těm lidovým fotografům asi nesejde. Marně přemýšlím, co s těmi fotkami dělají pak. Třeba v ZOO. Já stojím před klecí, hledám místo, aby za zvířátkem nebylo vidět mřížoví, lezu s objektivem až k mřížím, aby na snímku nebyly vidět a čekám celé desítky minut, až "milášek" v kleci  uráčí dojít do místa, kde je zajímavé světlo. Nebo aspoň nějaké světlo. Záda mě bolí, jak jsem sehnutý s těžkým aparátem v pazourech a často se stane, že to za necelou hodinu vzdám s tím, že to (možná) vyfotím příště. Mezitím kolem projdou desítky rodinek, pán nebo paní případně dítě rychle pozdvihne svůj mobil a "plesk" - vyfotí klec se zvířátkem. Občas zahlédnu na jejich displeji, co to vyfotili a marně dumám, k čemu jsou 
takové snímky mříží osvětlených bleskem z aparátu dobré. Jestli si je opravdu doma prohlížejí nebo je snad někomu posílají jako důkaz, že v tom ZOO opravdu byli? Myslím ale, že osud těch obrázků je prostší - až se zaplní paměťová karta, tak se to všechno skupinově smaže - a fotí se vesele dál. Dokonce jsem se dočetl, že lidé si fotí i jídlo v restauraci a pak záběry dávají na sociální sítě. Ale co jídlo - oni se fotí při jídle vzájemně a pak to vyvěšují. A já zírám: k čemu to, na co to. 
  Kdysi mi řekl vynikající divadelní fotograf Franta Krasl větu, kterou se řídím dodnes: "Když nevíš, co říct, nech ho zastrčený!" Přeložím: Pokud nevíš, co chceš svou fotografií sdělit divákovi, nech raději fotoaparát v pouzdře - nemá cenu fotit.
Musím konstatovat, že Franta byl nejen výborný fotograf, ale zároveň i kovaný fotografický teoretik. Ten základní zákon fotografie formuloval velmi hutně a pravdivě. V širším významu toho slova vlastně byl fotografující filosof. Nebo filosofující fotograf.

   Ale abychom neutekli od tématu: Jsou prostě umělecké aktivity, které stojí peníze. Někdy fůry peněz. Třeba takoví architekti. Je pravda, že domy, mosty nebo podchody potřebujeme - jenže ne vždy musí být pouze funkční. Jsou-li navíc krásné, povedlo se cosi, co tu bude snad i několik desitek / set let s námi. Ale architekti - no zkuste si s nějakým promluvit. Má třeba nápad jak něco "pojednat" - ale nikdo to toho nechce dát peníze. Nebo má zákazníka, který "do toho" peníze dá, protože jich má dost - ale jehož vkus je naprosto příšerný. Takže milý architekt  pak projektuje domy ve tvaru novogotických hradů nebo zaoceánských lodí. Má peníze a zbohatlíci si ho vzájemně doporučují. Má tedy peníze ale stydí se. Dokonce sám před sebou. 


   Nebo divadlo. Jistěže se dá hrát s minimálními prostředky, na jednoduché scéně, bez "vymakaných" světel a třeba i bez zvuku. Herci si sami postaví scénu kterou si dovezli ve vlastních autech a hrají za minimální mzdu. Ale fungují bez jakýchkoliv dotací. Takhle třeba funguje Divadlo Járy Cimermana. Svoboda umění! Mluvím tedy o činohře - operu s dobrými zpěváky, sborem a orchestrem levně udělat prostě nelze. Taktéž balet - moderní baletní čísla lze secvičit ve vesnické sokolovně a s reprodukovanou hudbou předvádět třeba na návsi nebo na náměstí. I takový balet si najde (ne ale vždy) své diváky. Jenže Labutí jezero zatančené v šesti lidech (neviděl jsem, ale slyšel o takovém počinu) je příšerná záležitost, čisté DADA v baletu a pak bych, jako divák, volil raději jakýkoliv Troškův film. Nehledě na to, že by Čajkovskij musel v hrobě rotovat jako elektromotor. 


   Zpátky k problému: Lidé, kteří se celé mládí (baletky třeba už od sedmi let) dost tvrdě připravovali na své budoucí povolání a musejí k tomu mít kromě velké píle a talentu také fyzické předpoklady a dosáhli nakonec angažmá v nějakém velkém divadle budou pochopitelně značně rozladěni, když jim někdo oznámí, že dotace pro tohle divadlo končí - a vy klidně běžte dělat třeba pokladní do samoobsluhy. Nakonec - kariéra tanečníka je obvykle daleko kratší než kariéra úředníka nebo řidiče tramvaje a končí kdesi po čtyřicátém roku věku. Kdo by se taky díval na stařenky, jak poskakují po jevišti a představují labutě. To by byla podívaná jako na Maju Pliseckou. Ta si udržela pohyblivost do vysokého věku, vystupovala, ale chodilo se na ni spíše jako na legendu, na někoho, kdo se vzepřel času. Exponát. Pohled na to zmučené staré tělo nebyl příjemný. Svým způsobem to byla pornografie.
A naši zákonodárci v rámci spravedlnosti sjednotili odchod do důchodu všem - i tanečníkům. Takže každý z nich se musí kromě tréningu a studia nových rolí taky starat o to, co bude dělat, až už ho na jeviště nepustí - nebo tam prostě nedojde. Není to moc veselý život. Ale - oni tak rádi tancují... Poslanec může v lavici (je-li opakovaně zvolen) vydržet až do vysokého věku, ba dokonce až do smrti nebo propuknutí Alzheimerovy choroby - totéž se týká úředníků. Ale zmíněný tanečník nebo valcíř? Slévač? Havíř?  Tohle nepovažuji za šťastné řešení - opotřebený člověk má najednou začínat novou kariéru. Smutné - a nespravedlivé. 

  To všechno uvádím víceméně jako obranu těch křiklounů, požadujících dotace. Ano, i oni si uvědomují, že pro mnoho lidí není divadlo (nebo cokoliv, čemu se dá říkat kultura) vlastně potřebné. A že je pomocí svých daní platí i když do divadla nechodí. Ale bez oněch dotací by takový druh kultury zmizel, musely by ho nahradit ochotnické spolky, kdy si možnost provozovat divadlo zaplatí sami aktéři. (V Kotlince je to dost rozšířený způsob zábavy - nebo aspoň bývával. Není v Evropě jiná Kotlinka s takovým počtem ochotnických spolků!) Jenže se dostáváme do kategorie Troškových filmů. Byly-li by jen ony, přestaly by být zajímavé a lidé by pošilhávali třeba po Woody Allenovi. Opravdu: Zúžit hudbu na kategorii, kterou provozuje "Eva a Vašek" by znamenalo značný pokles kulturnosti. Nebo se mýlím? Ti dva prodali tolik CD, jako několik symfonických orchestrů dohromady. A co potřebují? Dva mikrofony a syntezátor za pár tisíc. A jistou dávku odvahy - potažmo drzosti. Jsou vlastně komerčně velmi úspěšní - tak jako Troškovy filmy. Ale opravdu si někdo myslí, že je to tak správně? 

   Stovky let se o kulturu, umění a vědu (a tam se dá počítat i filosofie) starali donátoři. Bohatci, kteří si umělce "platili" a kromě domluvených služeb (skladeb či jiných děl na objednávku) jim umožňovali i "volnou tvorbu", což je vlastně základ celé naší dnešní "kulturnosti". 
Na různých internetových fórech se lze často dočíst, že kulturu by si měli platit ti, kteří ji potřebují k životu a ostatní lidi (většinu obyvatel) nezatěžovat náklady na něco tak zbytečného, jako jsou divadla, umělecké filmy, udržování a doplňování uměleckých sbírek a památek atd. Tahle bezesporu velmi lidová úvaha má ale chybičku. Když se podíváte zpátky, tak bohatci vlastně vykořisťovali lid tím, že od nich požadovali robotu a desátky a později otrockou práci v manufakturách a fabrikách. A z těchto peněz, vyždímaných z obyčejných lidí, pak dotovali darmožrouty jako  Mozarta, Bacha, Michelangela - doplňte si sami. Téměř všechna jména, na která si vzpomenete.

   Takže dnešní dotování z daní "prostého lidu" není vlastně nic jiného. Socialistické přerozdělování hodnot, které nejsou pro všechny potřebné. 
Třeba taková nemocnice. Někdo ji nepotřebuje celý život - až nakonec tam skončí na pitevně. Někdo tam naopak polovinu života stráví a spotřebuje na svou léčbu tolik peněz, že by za ně mohlo spokojeně žít i desítky zdravých lidí až do smrti. Říkáme tomu solidarita - sounáležitost silnějších se slabšími. Takový státní "stádní princip". Lidi už jsou takoví. Když mají něco dávat, zastávají se ohnivě principu "kolik vyděláš, tolik máš". Když pak se něco stane a oni potřebují pro zachování svého života nebo zdraví víc peněz, než mají, tak se dovolávají solidarity. 


   A to je vlastně princip dotací do umění. Je rozumné, aby byly a je nutné je pečlivě hlídat, zda jsou používány pro vytváření skutečných hodnot. Divadelní kusy, hrané před prázdným hledištěm, filmy s návštěvností několik tisíc diváků ročně nebo knihy, kde jde 90% nákladů do stoupy rozhodně nejsou příkladem dobře investovaných dotací do kultury. 
Protože tak zvaná "vysoká kultura" spotřebuje jakékoliv množství peněz, které do ní nalijete a ještě vám odborně a "filosoficky" zdůvodní, že by to mělo být mnohem víc. Efektivita konání klesá a sebevědomí umělců stoupá - slyšel jsem na vlastní uši, jak se dva režiséři v hospodě trumfovali, kdo z nich dokázal utratit více peněz na svou inscenaci. A četl jsem, jak si pražská divadla před léty "vyřvávala" dotace. Od studiových scén, kde přijde pár desítek (jednotek) diváků duševně spřízněných s vyšinutými autory až po muzikálové divadlo "Ta Fantastika", které bylo v té době finančně v plusu a panu Kratochvílovi se zdálo, že by měl mít na dotacích maximální podíl, protože "baví půlku Prahy". 

   Takže jak? Dávat dotace snad jen těm, kteří mají plná hlediště a jsou tedy reální "kulturtrégři" ? Nebo naopak avantgardě, která jinak zahyne, protože možná právě ona je budoucností kultury? Nebo snad molochům typu Národní divadlo Praha, které si může dovolit inscenaci za 7 000 000.- hrát v premiéře a hned i derniéře? Protože je "Národní" a je "vlajkovou lodí české kultury"? Dávat to uměleckým počinům nebo kasovním trhákům? Dotovat České filharmoniky nebo naopak Evu a Vaška, které poslouchá násobně víc lidí, než onu zmíněnou filharmonii?



                       Vydávat  Rowlingovou nebo Čapka?


  Rekonstruovat staré hrady a zámky nebo stavět nové fotbalové stadiony a rychlobruslařské ovály protože t.č. máme Sáblikovou?  Olympiáda v Praze?
Nechtěl bych to rozhodovat. Ale v každém případě je dost chucpe si podporu vynucovat. Nahlas a s vyhrůžkami. že jinak...
Jinak totiž nic. Bez "nesamostojné" kultury to dozajista půjde. Eva a Vašek spolu s muzikálem to vyplní. A Ivetka B. - na tu bych málem zapomněl.  


=====================================================================


Počítám, že v Africe se na kulturu moc peněz nevydá. A přesto tam nějaká je, existuje a bílí mužíci ji zaznamenávají na video, aby se vědělo, až umřou ti poslední přírodní Afričané,
že "cosi takového" tu opravdu existovalo. 
Vybudoval nějakou kulturu trvá mnoho generací. 
Na její zničení stačí generace jediná.


==III==

 Jaký je ve skutečnosti vztah "prostého ústeckého ovčana" k divadlu, které je známé po celé střední Evropě  můžete shlédnout zde. Té nenávisti je tam dost na tři taková Činoherní studia. Moc by mě zajímalo, co jsou to za lidi, kteří mají svůj názor tak rychle a nekompromisně hotový. Co dělají, čím se živí, jaký mají majetek. Škoda je, že tohle se asi nikdy nedozvíme.


Tohle povídání vzniklo reakce na názor A.S.Pergilla, který na svém blogu šmahem odsoudil film Hořící keř Anieszky Holland a obhajoval Troškovy Babovřesky. Já to totiž nevidím zdaleka tak jednoznačně.  Protože...

71 komentářů:

  1. Moc vážných závažných stěžejních existenciálních bolestných ironických zdánlivých reálných směšných krutých nastolených a hned řešených a popíraných a vyvracených otázek a problémů a pseudoproblémů a umělých problémů a vůbec.. Jenže mě bolí oči a hlava a usnul jsem už při tom úžasném panu Štětinovi na 24 a teď už dvacet minut běží další JdaC. Ale napíše-li kdo takový hutný provokující vážný nevážný zásadní provokující žalující naštvaný smířený (viz výše) obšírný článek, zaslouží si, aby mu tam konečně za tři hodiny aspoň někdo něco vděčného napsal. I když tam připadnete najednou na pár drobných naprostých nesmyslů, až se jeden - i dva tři - diví. Má to zapotřebí? No asi má, a dává to všanc. Což zasluhuje k poctě zbraň. Ovšem vše z tvrdého báječného deprimujícího vděčného šíleného života sluhy u m ě n í . Jenom někdo, komu se nic nepovedlo, tuší, ví, jak to přese všecko je, mimo pochybnost, krásné.

    OdpovědětSmazat
  2. Raději čtu hlasy nesouhlasné, Jakube.
    Cíleně nesouhlasné. Je to možná zmatený proslov onoho židovského mlíkaře z Anatěvky. Ale copak se k takovým věcem dá postavit jednoznačně? Vždycky to má to "...ale na druhé straně..." Nemám a asi nikdy nebudu mít dostatečný odstup. Insider, co s tím.
    [;>)

    OdpovědětSmazat
  3. Stk tak to máš u mě taky smůlu. Protože i souhlasím a líbí.

    Jo a ty reproduktorky jsem akorát zapojil souhlasně. Protože Velký StK pravil, že tak je to správné. Aby mi z toho uši nešly šejdrem. Snad si zvyknu.

    OdpovědětSmazat
  4. Buďme rádi, že žijeme v civilisaci a to prosím pěkně v civilisaci, kde kupodivu i přes veškerou urputnou snahu všechno rozkrást, nebo aspoň se slevou zprivatisovat, pořád ještě je co k přerozdělování a že tam pořád ještě něco zbyde i na kulturu. To je ta positivní část toho všeho, tedy chcete-li ta přívětivá tvář toho všeho.

    Ta špatná je, jak to StK už zmínil, že někteří zaručení, jediní a opravdoví "umělci" si tak zvykli na to dostávat dotace, že je začali považovat za něco tak samozřejmého jako je vzduch k dýchání a kdykoliv jim hrozí byť i jen malé snížení jejich výše, tak okamžitě ztropí tak odpudivý randál a humbuk, jakoby se měla zastavit zeměkoule a současně s tím vyhasnout Slunce. Tolik ta ošklivá strana toho všeho, tedy ta druhá, odpudivá tvář.

    Já chci jen položit jednu návodnou otázku:

    Já kupříkladu rád fotím, ale vím, že i když jsou mnohé fotky povedené, tak bych se tím stejně neuživil, tak dělám to co dělám, dělám to jak nejlíp umím a tím pádem si vydělám jak na ty foťáky a skla k nim, tak i na to, abych měl aspoň čas od času na to focení kdy.

    Proč tedy, když všichni umělci přinejmenším tuší, nebo rovnou ví, jak se dá vyrobit dílo komerčně úspěšné, si pomocí několika takových nevyrobí příslušnou finanční rezervu na tu tvorbu, ke které jim duše tíhne a u které je naopak dost pravděpodobné, že spíš udělá díru do rozpočtu? Jen proto, že nějaký spřízněný krajský či městský zastupitel či úředník jim tu díru stejně dorovná? Tak proč se snažit a namáhat se? To je o tolik snadnější ztropit ten humbuk? A kde je sakra jejich hrdost? To jim to žebrání a skuhrání nevadí a neponižuje je to?

    Chápu, že Troška může být úspěšný, ale nevím, pro mě je přeci jen příliš, řekněme přímočarý. Tohle není úplně můj nejoblíbenější druh humoru, byť jako pozadí k odstavení mozku z provozu se ty jeho filmy docela hodí. Nicméně Wericha, Menšíka, Holzmana, Svěráka a další mám přeci jen o něco raději. Nicméně dokud Troška nedává příliš často a nevhodně najevo své politické sympatie a preference, tak mi zase ani příliš nevadí, ani neleze na nervy.

    Evu a Vaška ale fakt nemusím, to už je na mě prostě příliš blaha najednou, to bych fakt neunesl :-)

    Obuvníkovi:

    No, úspěch už je, že to ta deska přežila. Gratuluji. Při takovýchto akcích mám nejraději ten okamžik, kdy zjistím, že pacoš operaci přežil a neodebral se do křemíkového nebe:-) I to se ale občas stane.

    Mě se tu nedávno hardwarově čím dál tím častěji resetila jedna postarší plechovka, kterou používám jako DHCP a DNS. Tak jsem se podíval pod dekl a shledal na desce několik opuchlých elektrolytů. Koupil jsem tedy odpovídající kapacitu, ale z té teplotně odolnější řady, a vyměnil to, což na několika místech, vedle těch otravných plastových patic a citlivých švábů nebylo zrovna snadné, ale podařilo se, plechovka zase běží celé měsíce stabilně a nezlobí. Ale také to bylo místy zajímavé a napínavé, blízko byly často věci, které by sesmeknutí se hrotu určitě neuvítaly, nebo rovnou nepřežily...

    OdpovědětSmazat
  5. - a z dnešního dění v Tauridě je už natvrdo jasné, že dříve či později bude tak či onak zase ruská. Dává se to však najevo sakra nedočkavě a hekticky a buransky a imperiálně - přímo(čaře).
    Snad tam teď není Ifigenie - !

    OdpovědětSmazat
  6. Drakovi:
    Ten poměr osm klasických osvědčených kousků, jeden kasovní trhák čili kasaštyk s atraktivním hostem a jeden kousek pro fajnšmekry uvnitř i zvenku divadla, tzv. počin a potěšení - to je prosím normální skladba repertoáru velkých operních domů. Tak to popisuje třeba Rudolf Bing v ve svých pamětech "5000 večerů v opeře" - dělal 22 let generálního intendanta v Metropolitní opeře. Bible operního ředitele. S činohrou a baletem je to podobné. U muzikálu, který je provozně nejdražší si soubor dovolí experiment tak jeden za pět roků. Problém je, že muzikálů je málo a každý nový je vlastně sázka do loterie, která může souboru finančně zlomit vaz.

    U nás úředník finance dorovná, protože každý úředník, spravující krajské nebo městské finance má nějaké to máslíčko na hlavě a když se začne hodně nahlas řvát, tak to udělá. Třeba na úkor podpory ochotníků nebo děcek,, kteří nemají takovou PR.

    To ale musíš žít mezi nimi, abys pochopil, jak jsou mnozí kumštýři nadutí. Pod slupkou falešné skromnosti je obrovské, nezvládnutelné EGO. Bohužel - zvenku už tak obrovské nevypadá. Proto poměrně dost činoherců chlastá nebo hulí trávu. Aby nějak zahnali ten rozpor mezi jejich falešným sebevědomím a realitou. (A proto jsem asi tak přecitlivělý na narcisy a náfuky.)

    Klasická věta okresního nebo krajského Mistra zní: "Víte vy vůbec člověče, kdo já jsem?!"

    OdpovědětSmazat
  7. Musím doplnit: po několika letech, když umělec pochopí, že těm starým slouhům už nic nenamluví, tak se "unormnální" a dá se s ním normálně žít a spolupracovat. Líp, než s mnohým "civilem". A někteří jsou skromní odjakživa - a není jich tak málo.
    Takže zase nic neplatí tak úplně...
    Zatracený Tovje!

    OdpovědětSmazat
  8. Ke kumštýřům / StK:

    Myslím, že podle otázky: "Víte vy vůbec člověče, kdo já jsem?!", nebo podobné, se spolehlivě rozezná otrapa, se kterým normální skromný, slušný a pracovitý tvor nechce pokud možno mít nic společného, nebo co do činění. Odpovídám na to dle okolností, buď upřímně, cosi jako "Ano, vím, nukleární hovado...", nebo něco kousavějšího, to když to okolnosti umožňují, no a když ne, tak se nadechnu, napočítám v duchu do deseti, to abych potlačil pokus přinejmenším o jízlivost, nebo rovnou zabití v afektu, a odvětím něco neutrálního, co toho otrapu sice neutvrdí na trůně, ale ani ho z něj neshodí. Otrapy a nadutce tohoto druhu ale opravdu nemám rád, ale nebojte, mezi managory se jich také najde dost, přímo nadbytek. Kumštýři nejsou zdaleka jediní, kdo trpí přebujelým egem.

    Mě upřímně vzato až tolik nevadí, když úředník či zastupitel dorovná sekeru, není-li to na dluh a není-li to na úkor něčeho bezbranného, třeba LŠU a pod. Ale bytostně nerad poslouchám ten hubuk, jakoby se měla hned za vteřinu zastavit zeměkoule. To opravdu nesnáším.

    A máte pravdu, že to rozhodování není zrovna snadné a že kolikrát těm, co rozhodují, není zase až tolik co závidět. Nechtěl bych to dělat, přeci jen mám rád svůj klid.

    Krym / Jakubovi S.:

    Krym se asi za halasné i tiché, zato ale mohutné ruské podpory trhne, a následně nějak přičlení k Rusku. Bude to scénář více či méně podobný tomu osetinskému a abcházskému, když se obě oblasti trhly od Gruzie. Asi je otázkou ani ne zda, ale kdy a jak rychle to nastane. Čekal bych to v řádu pár dnů, maximálně týdne dvou. Ukrajina a potažmo Unie s tím nic nezmohou, krom verbálních a mediálních projevů.

    OdpovědětSmazat
  9. Ještě k těm kumštýřům / StK:

    Velice rád vzpomínám, když jsem se kdysi příznivou shodou okolností dostal na jedno z prvních promítání Hrabalových Postřižin, natočených Menzelem. Film se mi moc líbil a po promítání o něm hovořil i pan Menzel, který mi zaujal tím, že si v sále vynutil jeho tichým klidným hlasem takové ticho, že by slyšel spadnout špendlík. A pak mi zaujal i během následné besedy, kdy se mi jevil jako poměrně sympatický, skromný a pracovitý člověk. Být já tenkrát na jeho místě, asi bych se po natočení tak pěkného filmu naparoval asi o něco víc, než on tenkrát, ale doufám, že by se to přeci jen nezvrhlo v něco nesnesitelného, jako: "Víte vy vůbec...". Je to jedno ze setkání, které mi tenkrát pomohlo naučit se vidět u skromných lidí, co se jen neradi chlubí tím co umí nebo dovedou, abych to na nich poznal, i když se tím chlubit nechtějí. jsem za to panu Menzelovi dodnes docela vděčný.

    OdpovědětSmazat
  10. Nic jiného něž Vaše psaní o kultuře (no také, pohled infra dalekohlede na krajinu osvětlenou do zelena infra granátem v úplné okem viditelné tmě, skutečně do zelena) mi dlouho nezvedlo náladu. Jen malé podoteky.

    "Od státu - protože pseudointelektuály na............" Jaký stát, peníze vyrvané pod pohrůžkou násilí z mé, i v konečném důsledku z kapes ovčanů "zajišťujících a udržujících zdanitelné příjmy".
    "Má peníze a zbohatlíci si ho vzájemně doporučují.
    Má tedy peníze ale stydí se. Dokonce sám před sebou. ..........." . Nestydí, už ne, a já je osobně znám. To dílo strejdy s blesky - Rittig - je umělecky nepřekonatelné, navrch proúčtované state. úřadem.

    "nebo propuknutí Alzheimerovy choroby - totéž se týká úředníků". VŠICHNI již toho AJZENHAMRA mají v terminálním stádiu.
    Jednoznačně to jednoznačné není a nic neznamená že někdo chce ČAPKA, někdo Cucík a Vaška. Co teprve flaška? ALE! Dají se podle toho sestavit volební preference, ZDE , kam dosadíte Čapka a Cucíka je na vás. Snad Cucík je L a Čapek R ?
    4P

    OdpovědětSmazat
  11. To EK:
    On je to jenom popis situace od insidera. Řešení nenavrhuji - neb ho neznám. I ten popis - no popište jednoduše orloj...
    K "světonázoru" nebo jako to nazvat: To není jenom vektor levo-pravý. Má víc rozměrů, dokonce myslím, že víc než tři. Zase se dá ale říkat jenom: převážně, většinou, zřídkakdy atd. Poznal jsem pravičáky - liberály a liberály - levičáky.
    No a tak je to s tím pořád. Nikdy nic jistého. On ani ten nejlepší noktovizor všechno neodhalí. Nicméně se tu a tam rozhlédnout nemusí být špatný nápad. Nesplést si stádo krav s rotou paragánů při přesunu.
    [;>)

    OdpovědětSmazat
  12. STK, jako vždy paráda. S čím jako mám nesouhlasit? Evu a Vaška nenávidím a stačí mít na plese trošku náladu a je to ideální muzika na tancování. Totéž Troška - Kameňáky jsou jen snůškou starých vtipů, ale jeho Andělská tvář je super film, který patří mezi mé oblíbené.
    Ono je to různé, můj synáček (15 let, 180 cm) měl v pokoji puštěné své tuc-tuc. Tedy rap (pro mne naprosto nesnesitelné svým ohlupujícím neměnícím se rytmem bez jakékoli melodie). Takovým tím cikánským přízvukem tam někdo sděloval "hluboké pravdy" jak všichni kradou, nikdo nemaká, policajti bijou jen nevinné... Děsivá banalita, příšerná čeština. Napočítal jsem do 10, a klidně mu sdělil, že to má moc nahlas a... a pak jsem si vzpomněl, co jsme poslouchali v jeho věku my. No, jazyk byl sice úplně jinde, ale ta hloubka textů byla nepochybě stejně plytká. Však taky z jeho doby zůstane jen pár věcí, které budou znát jeho děti a byť je budou považovat za děsné vykopávky, třeba jim uznají jistou úroveň. Že by právě čas byl tím arbitrem?
    To nám ale ve sporu dotace/nedotace asi nepomůže. Asi by fakt bylo nejlepší nechat kulturu na těch, kdo ji skutečně platí - ne úředníci, ale mecenáši. Pak by snad (možná, doufám) bylo podporováno něco, kde na jedné straně stojí Troška, Eva a Vašek či Fuerza Army (schválně, kdo z vás je dokáže dovyslechnout do konce) a na druhé něco naprosto nesdělitelného, co mi (Jakub a STK prominou) připomíná ze všeho nejvíc císařovy nové šaty.

    OdpovědětSmazat
  13. Pro Jiného Honzu:
    Stát neumí ovládat tak roztříštěné věci, jako je kultura. I kdyby měl naprosto spravedlivé a neúplatné úředníky (to je ovšem SF), bude vše jako rvát květiny do normalizovaných krabiček. Někdy v tom malá skromná kytička lítá, jindy tam bohatá a "pyšna" (jak říkají bratři Poláci) nevejde a je nutně "ořezána na rozměr".

    Texty písní: By měly být básně. Tedy něco, co si dotváří posluchač v hlavě, podle svých zkušeností. Zkuste si poslechnout Hapkovu píseň (odkaz v pravém sloupku pto dveřníky). Když se jen tak napíše na papír, asi bude stejně lehce debilní jako ten "rómský rap". Nicméně pro Cikány ten rap má jinou vůni. Představují si při něm jiné věci. To je v pořádku. V pořádku by nebylo, kdyby právě tenhle rap byl PANEM STÁTEM preferovaný na úkor jiných žánrů. Zpolitizovaná politická píseň...

    Ke srozumitelnosti kumštu: Někdy je umění konzumovatelné pro 80% populace, někdy pro 8% a někdy pro 0,8%. Jenže lidé strašně moc předstírají. Kdekdo kdysi tvrdíval, že se dívá zásadně na programy ČT 2 - a přitom čuměl výhradně na pochabé seriály. Chtěl být ale považován za "intelygenta".
    Ale: i ti, kteří mají rádi komplikované, málo srozumitelné speciality a tvoří necelé procento populace, mají nárok na to, být uspokojeni. Ale zdaleka ne tak masívně, jako ti, kteří tvoří oněch 8%. Tedy ANO pro mecenáše, donátory, NE pro státní úředníky, kteří rozdávají z cizího.

    A údajně se dívají po večerech na TV program ART. [;>)

    OdpovědětSmazat
  14. Změna modelu financování / jinému Honzovi:

    Vrátit se do dob mocnářství a předválečné republiky? Nechat to na mecenáších?

    Mně by se tento model, uskutečněný třeba formou daňových asignací, odečitatelných položek, jejich kombinací a dalšími možnostmi líbil. Ono to ale do nějaké míry možné je. Ale zatím asi ne moc velké. Stát (jeho byrokracie) se bojí pustit otěže. Ztratili by vliv a moc a to se jim nechce. Určitě by se mi mecenášský model líbil o něco víc, než ten tradičně socialisticko-úřednický. Je tu ale ten problém, že tahle tradiční záležitost byla zpřetrhána únorem 1948 a obávám se, že dodnes nemáme dostatečně dobré podmínky pro to, abychom se k tomu mohli vrátit v tak velkém rozsahu, jako za mocnářství, nebo před válkou. Nějaké polistopadové vlaštovky už tu jsou. Svěrákův Tmavomodrý svět pomohli dostat do kin sponsoři a pokud vím, tak to není jediné dílo, kterému bylo takto přivedeno na svět. Velké banky spolufinancují některé divadelní soubory a zvou si pak do těch divadel klienty, atd, atp, ono se to objevuje a řekněme, že je to jeden z pilířů financování, ale nevím jak moc frekventovaný a jak vydatný je. Obávám se ale, že ten socialisticko-byrokraticko-úřednický je pořád ten nejčastější a nejmohutnější. Až se to jednou zlomí a nejmohutnější, řekněme aspoň 2/3-nový bude ten mecenášský, věřím, že bude lépe. Lépe pro nás pro všechny i pro kvalitu toho, co se bude objevovat. Nejsem si ale jist, že se toho dožiji, ale rád bych.

    Nálada / Eva a Vašek / jinému Honzovi:

    Nálada? A Eva s Vaškem jdou přežít? tady je názorně vidět, co s člověkem dovede udělat alkohol a že se s ním tudíž má zacházet střídmě a opatrně :-) Na mě alkohol takhle nepůsobí, abych je strpěl, musel bych se prochlastat až k bezvědomí, no a protože zdraví je jen jedno, pokládám za rozumnější se jim vyhýbat.

    OdpovědětSmazat
  15. Fuerza Army - díky za tip.
    Je docela pěkné poslouchat ty na$rané hlasy mladých rozhněvaných mužů. Je to jejich svět. Pravda, tři kousky od nich mi stačily. Nadlouho. Ale když to někoho baví...

    (Co mi ale fakt vadí, je mizerná technická kvalita nahrávek. Měli si mě najmout. Ale na to asi nemají dost peněz.)
    [;>)

    OdpovědětSmazat
  16. Draku,
    nejde ani tak o alkohol, jako spíš o to tancování - kde dnes na plese zahrají alespoň trochu slušně walz, tango nebo třeba jen obyčejnou chachu (čti čaču 8-D)? Takže je třeba vypnout poslech zpěvu a věnovat se pouze a jen rytmu a melodii.

    OdpovědětSmazat
  17. STK,
    Hapku znám, mám od něj dost věcí, obdivuji ho, jak umí doplnit báseň o melodii a přidat toho správného interpreta.
    Totéž kdysi dělal Vřešťál s Navarovou (té ženské je strašná škoda, byla úžasná) a ještě před nimi Mišik. A umí to i Nohavica.
    Ale musí na to být nálada. Jinak si raději pustím metal a můžu vypnout mozek. Tak jako si místo ČT2 pustím kriminálku, protože přemýšlet se mi už nechce. Nebo mám třeba plné zuby některých našich poblitiků a jejich debilních keců. Třeba včerejší Zaostálkovy perly v ČT v hlavních zprávách. Ale to už jsem zase jinde.
    Ono možná by to bylo jinak - 60 % času bych sledoval čistou komerci (tedy přiznávám, že perly typu Ordinace či Okresu na severu fakt ne), dalších cca 30 % něco pořádného a občas něco super (jak často zvládne člověk třeba film kvality jako Nyní apokalypsa nebo Anglický pacient a kdy na to má dost času?)

    OdpovědětSmazat
  18. Ano, draku, jako diletant jsem klikař. Občas se mi něco povede. Občas ne. Pájet přímo na švábu s hustými nožičkami je vždycky "voštara" jak říkával strejda. Nutná je dobrá příprava, neuspěchanost, trpělivost. Nezjednodušovat si. Nechtít dokonalost za každou cenu. Kašlat na to, že spoj nevypadá přesně tak jak bych chtěl. Stačí když je technicky správný.Funguje jak má? Výborně. Urputná snaha o vylepšení může skončit v popelnici. "Ty to budeš tak dlouho vylepšovat až to úplně zkurvíš," by mělo svítit signální barvou.

    Sice mám pájecí stanici s nastavitelnou teplotou, ale není tak příruční a nemá hrot dostatečně ostrý pro doslova hodinářskou práci...

    Reklama : pracoval jsem USB mikropáječkou z elektrokrámku pana Rasla, kde je mi potěšením tu a tam utratit nějakou korunu. Moc šikovná věcička. Ostrý hrot. Tamtéž předevvčírem koupil mikropáječku ma tři tužkovky, funguje i s nabíjecími. Na drobnosti stačí, absence kabelu je výhodou a práce s ní je bezpečnější než z plynovou Portasol Pro(výfuk z katalyzátoru je velmi nebezpečný plastovému okolí). A k tomu ještě, odolejte takové nabídce, téměř zadarmo kapesní 40x zvětšující mikroskop s osvětlením. Úžasný. Samozřejmě, že čínská výroba, ale zobrazuje pěkně a dokonce bez chromatické vady.

    OdpovědětSmazat
  19. Jestli nesnáším nějakou "hudbu", je to rap. Jakýkoli. Na rap jsem extrémně alergický a projevuju extrémní nesnášenlivost. Jsem schopný si poslechnout lecos, The Plastic People, vydržím i "Akáty bílé..." a nytí Honzy Nedvěda, ale když slyším rap, mám na adresu interpreta i autora jednu jedinou myšlenku. Vpal si jednu do hlavy a neotravuj, debile. Pokud jde o rap a rapovou "kulturu", jsem rasista a nestydím se za to. Nemusím být ve všem pošuk jako Gándí, matka Tereza a Ljuba Skořepová dohromady.

    OdpovědětSmazat
  20. Sakra zas mám prolitou klávesnici. Napříště předepíšu k úhradě.
    Z rapu su většinou rapl. Ale, řekl bych, kvality mého bytostného odporu k Evičce a Vašíkovi to zdaleka nedosahuje. A tak (vždy a všude) zdatnému Michálkovi Davídkovi. No hnus, velebnosti. A omráčen občas uslyším od mladých: Dyť on je dobrej - !

    OdpovědětSmazat
  21. Jakube, MD je schopný hudebník, ale zpěv by mu měl být zakázán. Je sice o něco méně méééčivej než kdysi ale pořád víc než je snesitelné. Avšak i masy potřebují své spartakiádní Mozarty....

    OdpovědětSmazat
  22. jiný Honzo, a co teprv kdybys tu televizi neměl... Čas je vzácný. Proč si tak ubližuješ, za jaké hříchy se trestáš? Nebo Ti za Tvůj promarněný čas, který se Ti už nikdy nevrátí někdo horentně platí? Televizní zprávy - míchanice tragédie, blbé kecy, krev, skandál, zvířátka? Uchop ten trychtýř nasazený do hlavy, urthni a zahoď. Uleví se Ti. Jen nějakou dobu budeš muset odolat pokušení si ho tam narazit zpátky.

    OdpovědětSmazat
  23. Hobby / Obuvníkovi:

    Nedávno jsem utrácel za skla, takže teď se musím nějakou dobu zase krotit, aby se zase stihly vytvořit nějaké rezervy :-) Nicméně prodejna onoho pána vypadá vcelku i zajímavě. Až budu v oněch končinách, určitě tam zavítám.

    Rap / Michal David / Hudební vkus:

    Já ten rap, hip hop, techno a nevím co všechno, to co je až moc přímočaré, jednoduché, dokolečka se opakující jak tibetský modlitební mlýnek, zkrátka takové ty tupounské a k tomu agresivní vášně nemusím, nechci, nevyhledávám a nestrpím. Tím méně pak ve svém bytě a kancelářích. Obuvníkovo doporučení, aby si rapeři ustřelili ty jejich blbé makovice je pravda poněkud za hranou toho, co nazýváme tolerancí, ale na druhou stranu, kdyby ho ti tupouni poslechli, to by byla úleva :-) Určitě by nechyběli, ani trochu, opravdu :-)

    Na druhou stranu, Michla Davida, který není můj nejoblíbenější také nemusím ale když se to někomu líbí, ať si u toho sedí. Co je mi potom? Lidé mají různý vkus a vyčítat jim, že mají zrovna ten či onen, pakliže to není hodně za hranicí aspoň snesitelného, stejně nemá cenu. Stejně ale jako nemá cenu nechat si od jiných příliš kafrat do toho svého.

    TV / Obuvníkovi / jinému Honzovi:

    TV a rozhlas jsou na jedné straně sdělovací prostředky. Obávám se ale, že roli sdělovacího prostředku hodného toho jména plnil rozhlas nejlépe někdy kolem roku 1923, když vznikl a nějakou dobu poté. Dnes také, ale spíš méně než z 10 %. Zprávy jsou vesměs debilisační záležitost, zábava vesměs nic moc, byť čas od času se něco najde. Občas to plní i roli osvětovou, kupodivu docela dobře. Kupříkladu reportáže pana Motla, občas je tam slyšet Jan Petránek, dodnes třeba rád poslouchám Meteor, Četba na pokračování, zkrátka a dobře, když se to přebere, něco se najde a není to špatné, byť většina je buď k neutrální, nebo rovnou k ničemu.

    TV na tom byla hůř, protože neměla nač navazovat když vznikla a vznikla v ne zrovna hvězdném období naší země. Tomu odpovídal její neblahý stav tehdy a v mnoha ohledech ještě horší dnešní. Důležite je vyhýbat se zpravodajství, to je vysloveně idiotské a debilisační. Vyžaduje to silný žaludek a nervy. Touha vypnout aparát i hlasatele pětačtyřicítkou je opravdu silná. Nicméně i v té TV, když si člověk dá tu práci a odseje zrní od plev, se něco najde:

    Alf, Futurama, Simpsonovi, Dexter, Colombo, Poirot, Dalgliesh, Linley, Midsomer, Červený trpaslík, Big Bang Theory, Misfits, Pán času, některé dokumenty, Vávrovo povídání o architektuře, v životě bych nesjezdil to, co mi ukázal, na ČT 2 bývají k vidění tématické řady filmů, občas se dá shlédnout Historie.cs, někdy zase Hydepark, to podle tématu či hosta. Byť naši úžasní moderátoři dovedou tím jejich idiotským, štěkavým a destruktivním způsobem dokonale "pohřbít" a "zazdít" jakkoliv zajímavé téma nebo hosta. Pak je ale dobré okamžitě se na to vykašlat a sáhnout po knížce.

    Nicméně platí, že je důležité šetřit časem, což je statek, který se nedá ničím nahradit, jakmile uplyne, je jednou provždy po žížalkách, nevrátí se. Proto je velice žádoucí a důležité dobře si vybírat. Je to taková duševní hygiena. Zkrátka a dobře není to ani černé ani bílé, ani dobré ani špatné, ani úžasné ani zavržení hodní, je to jako život a svět sám, neb je to jeho odrazem. Většinou to stojí za starou bačkoru, ale pořád se z toho občas dají vyzískat úžasné věci, jeden si jen musí pečlivě vybírat.

    OdpovědětSmazat
  24. Politá klábosnice / jakubovi S.:

    Klábosnice se pořídí kolikrát už pod 100/Kč bez DPH. První snesitelné bývávaly kupodivu už za 120 Kč bez DPH, to se dalo unést, když to odejde, ale jsou to také peníze, na chodníku je nenajdete a v každém případě je jich škoda. Průšvih je ten, že slušných klábosnic, odpovídajících ISO normě a majících pořádný Enter a klávesy tam, kde je jedne čeká a kde mají být, je čím dál tím méně. Začínají převládat multimediální zhovadilosti se spřeházenými klávesami. Takže nepolívat prosím. První na pohled možná vuhovujíc stojí už skoro 165,- Kč bez DPH a to se z obrázku dá prd poznat. Já mám nejraději applovskou, s numerikou a ta přijde bestie cca na 1000 Kč bez DPH a to by mi naštvalo a mrzelo zároveň. Elektricky je to naštěstí tak, že "odpravit" základní desku, ke které je to připojené by to nemělo, ale tam by už v případě nějaké ošklivé náhody byla škoda mnohem větší. Já u klábosnice ani nejím ani nepiji, raději a ačkoliv tak činím sám, děti jsem k tomu nedokopal, ale třeba se to ještě poddá časem, ale u takhle velkých nevím, nejspíš už asi ne, leda by se jim to rozleželo v palicích došlo jim to se zpožděním, ale přece jenom.

    OdpovědětSmazat
  25. Jakube, pořádně prolej vodou, vytřep a nech usušit. Můžeš urychlit tím, že ji dáš do horkovzdušné trouby na padesát stupňů. Možná že se vzpamatuje. Záleží číms ji polil.

    Draku, chápu. Při pomyšlení, že na zrcadle je nelevnější tělo akdyž už je to tělo tak dá rozum že to chce něco lepšího než seťák a pevné a makro a dlouhé a...mě ty zrcadlové touhy opouštějí.

    Ten krámek je jako krabička poslední záchrany a mají tam zajímavé lecosy. Například trojkřídlý křížák mi moc pomohl. Ty věcičky o kterých jsem psal jsou každá něco za přes stovku. Aku mají drahé. Vylepšené Eneloopy druhé generace mají za dobrou cenu v krámku na začátku Myslíkovy směrem k Mánesu, šikmo přes ulici od prodejny GES.

    Rozhlas, chápu. Občas při zprávách a komentářích Radiužurnálu mám co dělat abych rádio neprohodil oknem. Ano, blbé a ještě blbější. Na BBC už jsem také alergický. Zítra když se vzbudím na osmou, poslechnu si Meteor, to je držák.

    OdpovědětSmazat
  26. Já nevím, ale myslím si, že ta Jakubova klávesnice politá kafem je jen metafora...
    [;>]

    Kupuji klávesnice kolem 400.-, podsvícené a po roce, dvou měním. Nic multimediálního - u slušných programů se dají zkratkové klávesy nastavit a jsem na to nastavení zvyklý, stejné v Ústavu a stejné doma a velmi podobné u videa i audia. Asi jsem divnej, ale nechce se mi při práci přemýšlet nad ovládáním...

    OdpovědětSmazat
  27. Kolegovi jsme neúctu k vínu odpustili, až když nám vyprávěl, jak musel poslouchat jako zvukař Evu a Vaška.

    To financování může fungovat. Železný kdysi tvrdil, že ročník Večeru pod lampou vydělá na sbírku básní.

    OdpovědětSmazat
  28. Promývání klábosnic vodou / Obuvníkovi:

    Není od věci udělat poslední lázeň v destilce. Ona ta voda z kohoutku je dost tvrdá a některé mechanické součástky ty zbytkovou usazeninu nemusí, po té destilce sice také něco zbyde, ale je toho mnohem méně. Nicméně je dost zajímavé, že spousta elektroniky tu lázeň přežije, displeje ale jen velmi málo kdy.

    Snaha o dokonalost / Obuvníkovi:

    Mimochodem, kdykoliv to se snahou o dokonalost jen trochu přeženu, tak v lepším případě si tím způsobím mnohem víc práce, tedy následky jdou aspoň jakž takž odstranit, nebo to můžu rovnou zahodit. Přesto se někdy nedám odradit... Asi jsem děsný mezek.

    OdpovědětSmazat
  29. draku, u displeje je to jasné, jak voda zateče mezi vrstvy, je to zlé. Občas se to dá opravit, ale je to hrozný opruz. Hlavně vytvořit čisté prostředí. U ostatní elektroniky stačí obyčejná voda. Měl jsem kdysi tu čest u starého notebooku. Jak to dopadlo se zjistí až po sestavení a zapnutí. V případě digitálů dost nervák. Jako práce pyrotechnika. Chodilo, fotil a v nejlepším kiks. Zapomněl jsem dotáhnout šroubek na náhonu objektivu...To nakonec bylo úlevné zjištění, ale zas to fuj rozebírání. Úspěšnou opravou obou foťáků jsem byl mile potěšen.Zvlášť když smířený s tím, že se to nepodaří a že nemám už co zkazit. Jestli mám nějaký důvod proč zrcadlo, tak že je přístup k čipu výměnný objektiv a že je přístup ke snímači. Při rozebírání kompaktů jsem přišel o iluze o festovnosti objektivu. A nejen má zkušenost jak dovnitř leze prach. Když ho tam vepředu není moc tak prakticky nevadí, jenže nasírá už jen to že tam je vidět. A vědomí, že vyčištění pomůže jen dočasně. Protože konstruktér byl vůl a výrobce šetřil každý cent. A když automatická krytka objektivu poškrábe sklo tak je to na omlácení o hlavu. Nejsem sám kdo popzoruje čím dál tím víc konstrukčních blbostí u všeho možného.

    Jo a z notebooku mi zbyl jeden šroubeček a při tom žádný nechybí...Hrabal jsem se v něm víckrát. Rozborka sborka, dostat se na základní desku je už blesková rutina. Doufám, že ji už nevyužiju. Řekl jsem si stop. Na těhle krámech je nejobtížnější vědět jak je rozebrat. Hlavně plastové pertly. Časté rozebírání jim nesvědčí.

    Ano. Jsem stejný mezek. Bohužel občas ke své škodě. Snažím krotit se. Stačí, že výsledek vylepšení je lepší než originál. Občas se mi podaří do čeho se neodvažují pouštět profíci. Hloupý sedlák a jeho brambory.

    OdpovědětSmazat
  30. Zachraňovali jsme před lety vysílače k mikroportům. Nosí se obvykle v podpaží aby nebyly vidět - je to ale vlhké a teplé místo a pot zpěváků v nich zanedlouho udělá spoušť. Je to neuvěřitelné, ale je tam možno VIDĚT usazenou sůl. Po sebemenším zvlhnutí se vf. věci rozlaďovaly, nf. desky zase praskaly a zkreslovaly atd.
    Na nové nebylo, tak jsme zkusili ďábelský plán - hop nebo trop.
    Naložili jsme vymontované desky z vysílačů do teplé destilky a tu jsme každý den měnili. Týden. Pak následovalo vysušení fénem, den v teple na okně a pak montáž. Byly jako nové.*

    Jenže asi by to chtělo mít takto zatěžovanou elektroniku zalitou v monobloku nějakého plexiskla nebo silikonu. Výrobci to ovšem nedělají - protože by pak neprodali tolik nových aparátů. Jenom letecká a námořní elektronika (a předpokládám i kosmická) je takto upravena.
    Já citlivé obvody určené pro "terén" polévám za horka včelím voskem. Holt - nesmí v provozu moc hřát. Pokud je aparát dlouho na slunci, vosk sice změkne, ale chrání dál. Dodatečně jsem tak upravoval mikrofony Rhode, protože při večerním natáčení v terénu začínaly vlivem vzdušné vlhkosti pukat. Pomohlo. Můžu točit zvuky i v noci.
    (Okopíroval jsem ten způsob podle ruského vojenského materiálu. Ale už je to asi promlčené.) [;>)

    */ Už se to tak v Ústavu pár let nedělá. Kupují se hned nové, modernější. Vždyť peněz v kultuře je dost, ne? Aneb - byl jsem asi hlupák. Amatér. Kladení ultimativních finančních požadavků typu "jinak to nepůjde ozvučit" je přece mnohem méně pracné.

    OdpovědětSmazat
  31. Body pro zrcadlovky s výměnnými objektivy / Obuvníkovi:

    Zrcadlovky mají své nevýhody, především je to dost nákladné, těžké a neskladné. Taky se o to při těch cenách furt bojíte, nechcete s tím praštit o zem, protože zoom má uvnitř na pojezdech těžké skupiny a po pádu z metru už by nemusel nikdy zaostřit. No a nenechavých pracek máme v republice také poměrně nadbytek.

    Na druhou stranu, když se tohle všechno nějak veme na vědomí a psychicky a organisačně překoná, tak zase tělo zrcadlovky můžete přimontovat třeba i k teleskopu a podobně, ta universalita použití je svým způsobem úžasná a když si dobře vyberete, tak se dá v reálném čase dobře zaostřit a vyfotit i kapka vody, nebo závody motorek, nebo i Grippen při cca 800 km/h. Tohle s kompaktem prostě nejde, i kdyby se člověk rotrhal a ano, bordel co se dostane na čip, jde zase poměrně snadno vyfoukat balonkem, když se jeden nebojí a je trochu šikovný.

    Dík té nákladnosti vám ale musí ta záliba něco říkat, jinak asi nemá cenu si takhle drahé hračky pořizovat.

    Na druhou stranu, kdo si počká ten se dočká a vám možná to čekání hraje na ruku, protože se začínají objevovat kompakty s výměnnými objektivy. Jsou lehčí, levnější, ale fotit už by měly dost dobře. Zkuste se podívat na Alfy od Sonyho, nebo na J1 od Nikonu. Budu to na intensivní prosby dětské fotografické veřejnosti prohrabávat, takže ještě o tom toho nevím dost, ale přinejmenším za zamyšlení to určitě stojí.

    Opravy nebo výměna věcí? / StK:

    Inu je to už dlouho takový trend, že věci či jejich díly a agregáty se neopravují, ale vyměňují. Pravda, když na Italy, Španěly a Francouze dolehla krize, začali se k tomu opravování vracet, ale naši mládežníci, které k tomu nikdo odmalička nevedl, se tím přece nebudou zdržovat ne :-) Berte to jako generační rozdíl, ta mláďata nikdy nezažila nouzi, což je na jedné straně báječné, ale na té druhé je to činí zranitelnějšími a tím pádem závislejšími na ideálních podmínkách a ty tu nemusí být napořád.

    Ochrana techniky / StK:

    Ano všiml jsem si, že některé obvody třeba počítače (řídící jednoty) v autě, bývají zalité do takové měkčí hmoty, která pravděpodobně dobře odvádí teplo, ale nepustí k tomu slanou vody a pod. Na to čím ta auta jezdí bych řekl, že to bývá chráněno docela dobře. I když i tam to vylevňování dělá často svoje, protože konstruktér je proti nenažranosti akcionářů a debilitě managorů často dost bezmocný.

    OdpovědětSmazat
  32. Ještě k výhodám foťáků s výměnnými objektivy / Obuvníkovi:

    Když si ty objektivy, ať už k zrcadlovce, nebo kompaktu s bajonetem dobře vyberete a dobře s nimi zacházíte, tak ta optika a ultrazvukové motory klidně přežijí i několik těl, zkrátka ty máte až do smrti...

    Těl můžete za život vystřídat i několik.

    OdpovědětSmazat
  33. Těl mnůžete za život vystřídat několik...

    Tož to bych byl docela rád. To moje už tu a tam jeví zřetelné známky opotřebení... [;>)

    OdpovědětSmazat
  34. Těl můžou přístroje vystřídat několik. Jako mimozemšťani. Ach jo. No nic, dobrá psovi mucha.
    No tentokrát to jenom metafora nebyla. Čaj a trochu cákanců. Ale já su ohromen: klávesnici mám koupat, prolívat? Bych se nikdy neodvážil. Dyť z toho de konektor do počítače? Já to holt nechám vyschnout, proschnout a je. Ale ty tipy velice beru, už se všemu blíží konec životnosti toho kterého těla.
    Připomělo se mi z dávna--- o mladé čarodějce na jaře, jak se stěhuje z těla do těla, vždycky stlačí dočasně tu nebohou místní duši dolů a pobývá si v tělíčku, a mluví za hostitelku a dívá se z jejích očí, a jede na bryčce místo ní s jejím mládencem tancovat do města... pak zas do zvířátka - co to je? Jedna z irských stories mága Bradburyho?

    OdpovědětSmazat
  35. Někddy se vyplatí prevence. Rozebrat, prohlédnout kde by se co mohlo...a utěsnit, konzervovat, utěsnit, vyztužit...
    Když jsem ještě bastlil tišťácích, vždycky po odzkoušení jsem je přelakoval kalafunou aby to neoxidovalo.
    Nesnáším vyhazování věcí místo jednoduché a levné opravy.

    Kompakt s výměnným objektivem ano. Jenže podle porovnání testovacích snímlů na Dpreview, na "vážno" nic s menším snímačem než APS C. Jednopalcový Nikon J obrazově zaostává a kromě toho objektivy nemá univerzální. Když už tak tělo pro stadard. Dát majland za sklo a po pár letech zjistit, že je nepoužitelné pro cokoli jiného. A pak, tahat několik kilo v batohu, nakonec to může dopadnout tak, že zrcadlo skončí ve skříni a tahá se kompakt.Jejich kvalita šla nahoru, jenže jejich slabinou je šum na vyšší citlivosti a nižší dynamický rozsah.
    Z nezrcadlovek se mi nejlepší jeví Sony, řada NEX, jenže se mi nelíbí. Vypadá divně. Malé placaté tělíčko připojené k válci objektivu. Jak se mi něco nelíbí, je to problém.
    Když se mi něco moc líbí, buď to má ne až tak dobrý obraz, např. Fuji X20, nebo je to hodně drahé.
    Výrobci s námi hrají zajímavou hru na záměrné nedostatky. Není to otázka výrobních nákladů ale prodejní strategie plné kurvítek.
    Nakonec asi sáhnu po zrcadlu v ceně lepšího kompaktu, nebo po kompaktu s APS C. Narazil jsem na Canon G1X za cenu pod deset. Bezzrcadlo Sony A58 se seťákem stojí nepatrně víc. Pak by se vidělo. Ono to tak rychle zastarává. Ostatně, na to mé focení...

    OdpovědětSmazat
  36. No, Jakube, já bych ten konektor z počítače vytáhnul a propláchnul jen klávesnici.

    OdpovědětSmazat
  37. No mě to už taky napadlo - !
    - sa praví tu: Pak že nejsu hlúpý. AHA NÉ!

    OdpovědětSmazat
  38. Nic. Nad UKR se létá: http://www.flightradar24.com/1234567/2cdbc4c
    Není co hlásit.
    4P 13.10.22

    OdpovědětSmazat
  39. Antonov An-32A
    Registration(1ABBF7)
    48119
    Altitude
    8,176 m Vertical Speed
    0 fpm
    Speed
    543 km/h Track
    62°
    Latitude
    50.1378 Longitude
    26.7265
    Radar
    T-MLAT Squawk
    4457

    OdpovědětSmazat
  40. Tak do Moskvy odeslána (a hned medializována) zoufalá naléhavá ž á d o s t o p o m o c . Na první straně režimních novin je už dva dny, že v té zemi je chaos, nebezpečno, anarchie, zabíjejí se lidé. Dnes ruská armáda obsadila tamní přístavy a letiště.
    Akorát schází: - a západoněmecká armáda překročila na pomoc kontrarevoluci hranice ČSSR. Jsme povinni poskytnout socialistickému Československu okamžitou bratrskou pomoc.

    OdpovědětSmazat
  41. Putin nemá v úmyslu Ukrajince vyhubit ani zotročit.
    A do toho pod kterého panovníka budou patřit, nemají poddaní co mluvit. Tohle není záležitostí desítek milionů Ukrajinců, ale těch kteří se přetahují o vládu nad nimi a kteří ve snaze získat je na svoji stranu je oslovují "občané". Ovšem v soukromí jsou pro ně sprostými poddanými, nevolníky a kanonenfutrem jejich zájmů. Až na Kozáky,kteří si volí své atamany, součástí jejich kultury není demokracie, ale dolů šlapat a nahoru se hrbit. Jak známe i od nás. Jinde ve světě to není zásadně jiné, například Švýcarsko, Island jsou výjimkami potvrzujícími pravidlo.
    Chápu, že snahou Ruska se někteří cítí dotčeni. Například bratři Poláci, kteří nemohou zapomenout, že byly časy, kdy podstatná část Ukrajiny patřila jim. Proti tomu by jistě neprotestovali.
    Naprosto chápu zájem "západních demokracií". Tu o práva většiny, tu o práva menšiny, jak se to hodí. Tedy mocností, podmocností a jejich satelitů. Ukrajina je strategicky a hospodářsky významná. A je příležitost oslabit Rusko... Napoleon, Hitler, kdo to zkusí potřetí? Se stejným výsledkem?
    Dá rozum, že na svobodu, demokracii, lidská práva kdesi kde není nic obchodně zajímavého, se prdí. A tam kde něco takového je, řídí se heslem "jsou to sice svině, ale jsou to naše svině".

    Co se týče Krymu, hosudar dal, hosudar vezme.

    OdpovědětSmazat
  42. To Schumacher:
    Cyniku! To se hodí při nedělním dopoledni pravdu tak "naostro" (= bez kalhotek)?
    No nic, ten rozsáhlý komentář, který mám rozepsaný zase smažu - není třeba, aby to tady bylo dvakrát.
    Ale přece jen dva dodatky:
    - Na to, abych pochopil, že strategicky důležité body na Krymu (letiště, úřady, přístavy a přechody) už má pár dní v rukou ruská armáda "bez označení" se nemusím jmenovat generál Šedivý.
    - S Hájkem (tím Hájkem, co býval mluvkou na Hradě) nesouhlasím téměř nikdy, považuji ho totiž za zastydlého pravičáka (s velkým důrazem na slovo "zastydlý"), ale jeho poznámka o super trapné TV show kolem převozu raněných ukrajinských "rowdies", kteří pomocí "měkkých" dlažebních kostek, vrhaných velkými praky a "nepálivých" Molotovových koktailů (benzín je přece "studený plamen") likvidovali profesionály, kteří vlastně jen konali to, k čemu byli vycvičeni a za co jsou placeni - t.j. udržování pořádku je trapný pokus o vymývání mozků. No nic, jeden z mnoha. A zase bude úspěšný. Zdá se, že Češi mají ty své "chomáčky šedé hmoty v lebce" vyprané "dočista do čista". Je slyšet jen ticho nebo slabé souhlasné mručení.

    Zatím se mé špatné prognózy plní. Tak jednu dobrou, kocouří: Z toho mraku moc opršet nebude. Rusko si silou vezme zpět Krym, Ukrajina a "civilizovaný svět" hlasitě vyjádří své rozhořčení a za pár měsíců "...pojedeme dál, močálem černým, podél bílých skal..."


    Skladba obyvatelstva na Krymu:
    58% Rusů. 24% Ukrajinců. Klidně mohou uspořádat referendum o připojení k Rusku a nechat ho kontrolovat "mezinárodními pozorovateli". Chcete demokracii? Chcete? Tak tady ji máte - v čisté podobě.
    A ještě něco. Kryl.

    OdpovědětSmazat
  43. StK, je škoda toho komentáře, rád bych si přečetl....

    Moje myš mi ukložila připomenout britskou zahraniční politku desmdesátých let a Falklandy. Ani Thacherová ani její předchůdci se s tím nepárali.Písk.

    Ostatně je zajímavé, že, alespoň jsem nezaznamenal, nějaké rozhořčení odtamtud. A ani od Německa. Ano, Poláky chápu. Vzpomínají. Velká Polska.

    Co se týče politiků a různých veřejníků, kladu otázku jestli to co říkají je proto, že jsou tak hloupí nebo říkají jiné než co si myslí.

    OdpovědětSmazat
  44. Jakube, moje myš tomu dodává, že ve svém mádí zažila hvědzdnou kariéru Michala Davida. Že se dívky na základní škode dělily na ty, které zbožňují Michala Davidaa na ty, které ho považují za trapného. Že i "céčka" měla radši než jeho. Ale že uteklo třicet let a Michala Davida považuje za zlatý fond naší populární hudby. V porovnání s dnešní produkcí.

    OdpovědětSmazat
  45. Myší douška : ano, Michal David není Brian May.....

    OdpovědětSmazat
  46. To vrtání a vměšování se do všelikých islámských, ukrajinských, černošských a jiných revolucí mi nápadně připomíná způsob, jakým se staral někdejší "tábor míru a socialismu" o revoluce v tehdejších koloniích a zaostalých státech. O náklonnosti komunistů k Kim Ir-senovi, Pol-Potovi, Castrovi a Maovi (která časem přešla) není třeba moc mluvit, že?
    Rusko vrtá do takových záležitostí daleko méně než CCCP, tak jeho roli převzala EU a USA. Venceremos!

    Export "demokracie" je stejně debilní počínání, jako export "revoluce". Tehdy i teď. Někdy mi to připadá jako rozdávání výukových DVD v zemi, kde není co jíst. Natož aby tam byla elektřina.
    Na exkrement.

    OdpovědětSmazat
  47. Dtto. Jak jinak.
    Kryl? TEĎ byl hodinu na Vltavě unikátní magický (zvláštní tohle slovo ve spojení s KK, že?) téměř hodinový záznam, zpívá i recituje, pořízený t ý d e n před smrtí! A budete mít možnost jej ještě týden slyšet na přísl. stránce ČRo. Souzvuk.
    Opat Siostrzonek (předloni jsem jej blízce poznal, chlap 1a) sloužil mši v Břevnově. A 8. dubna bude v Lucerně velký koncert. Jenže... bude ho tam interpretovat/parafrázovat (asi spíš) třeba nějaký Klus ši Langerová - tak nevím, šel-li byxh na to. Navíc lístek skoro 400 K. Na druhé straně Markétka Irglová - tu beru naprosto.

    OdpovědětSmazat
  48. Remake:
    - téměř vždy to bývá technicky lepší, ale atmosféra původního díla je definitivně pryč. Šakal, King-Kong, atd,, atp.*
    Když kdokoliv "zpívá Kryla" berou mě mory. Navíc - toho rebela z Ostravy znám.(Mluvil jsem s ním asi hodinu, když v devadesátých vystupoval v našem Ústavu. Kouřili jsme a on mi postupně (a dost vztekle) rozbíjel mé ideály o "nové garnituře", která byla právě uprostřed "spasení" naší Kotlinky před komunisty, fašisty, socialisty atd.
    Ten koncert mám schovaný, diskuzi jsem pochopitelně nenahrával. Nemám (zatím) manýry STB. [;>)

    Zvoní právě poledne. Dobrou chuť.

    OdpovědětSmazat
  49. Kocoure, pěkná úvaha, taková široká a hutná. Ale jeden rozměr jí chybí.
    Dotace budoucnosti, či vlastně budoucích konzumentů.
    Přiznám se, že dnešní umění (?"umění"?) mi vůbec nic neříká. Ale nezají si občas navýstavu starých mistrů (nebo se potoulat starými hrady, kostely, historickými centry, poslechnout si staré varhaní skladby, něco by mi chybělo.
    Takže vlastně moje kukulturní potřeby dotoval někdo před stovkami let.

    Jak dopadne dnešní produkce na prubířském kameni času? Je šance něco tušit dopředu?

    Jestli už něco podobného tomuhe někdo napsal, omlouvám se za zbytečné vršení kB dat, ale muselo to ven.
    hned
    Dříve než jsem si prolistoval diskusi.

    OdpovědětSmazat
  50. Kapitáne:
    Je pravda, že staré věci už mnoho diváků a posluchačů "prověřilo". Jejich kvalita je tak zaručená. Jenže - doba jde dál a najde jen o autorská díla, ale taky třeba o umění interpretační. A tam si nedovedu představit ustrnutí - třeba operní zpěv (v té horní třetině výkonnostního žebříčku) se bezesporu změnil k lepšímu. Stačí si vzít staré nahrávky a porovnat s novými. S literaturou taky není problém. (S "horním koncem" literatury.)
    S "výtvarnem" je to někdy těžké - ale my nevíme, jak se bude vyvíjet obecný vkus. Zatím nás (mě osobně) poněkud děsí - ale to je asi úplně normální - pohoršování odcházející generace nad tou přicházející bylo, je a bude.

    Co vidím jako skutečný problém dneška i zítřka je šílená komercionalizace kumštu. Umění se dělá ne kvůli vnitřnímu přetlaku tvůrce, ale kvůli penězům. Tedy snaha o maximální atraktivnost pro potenciálního kupce. A tady vidím tu obrovskou chybu. Všechno se pomalu dostává do pouťové podoby. Nejde sdělení pocitu kumštýře, ale "vozdobování" jak se praví v knížce Betty McDonaldové "Vejce a já".
    O tomto a o autorských právech, dědicích a právech sekundárních, odvozených a o smyslu uměleckého konání vůbec - to by byl další článek.

    Možná něco za čas nadhodím do diskuze - ale teď se trochu klepu a jen doufám, že v ukrajinsko-ruském konfliktu neztratí někdo nervy.


    "Bratrská pomoc" by bylo to nejhorší, co by mohlo nastat. Je to jednoduché - Rusko chce zpátky Chruščevův dar Ukrajině - Krym. 58% Rusů, 24% Ukrajinců - není o čem mluvit - to ani svobodné volby nevyřeší.

    OdpovědětSmazat
  51. Dovětek
    Nějak jsem do kultury v nultém přiblížení nezahrnul film a "konzumní" hudbu, tam tu a tam něco uznám za přijatelné i dobré.
    Prioritně jsem cílil na tzv Vážnou hudbu a většinu výtvarna.

    OdpovědětSmazat
  52. StK,
    tak umění interpretační by asi principielně taky patřilo pod dovětek. Něco ano, něco ne. A pochopitelně, technický pokrok přeje aktuálním interpretacím. Pokud prověřené dílo nezabije třeba režisér ( ten většinou) svojí potřebou vyrýt do autora svoji nesmazatelnou stopu.

    OdpovědětSmazat
  53. Taky jen podotek:
    Bizetova Carmen při prvním uvedení propadla - naprosto a strašně. Čajkovskij byl haněn, Janáčka nemají rádi mnozí dodnes.
    Ale - on vkus se vyvíjí, lidi se musí naučit vnímat nové postupy, novou obraznost, nové samoznaky.
    Jinak bychom opravdu zůstali trčet u Bacha a nic nového by nebylo třeba psát.
    Mě třeba s Janáčkem (v dětském věku) smířil až Taras Bulba. Do té doby mi Janáček zněl jako kočičina. Někomu tak Janáček připadá dodnes. Nemyslím, že to jen chybou kure*níka Leoše Janáčka. Je to jen třeba neochotou skutečně poslouchat.
    Jeden z nejstrašnějších zážitků: Káťa Kabanová, v hledišti pár (desítek?) lidí, v druhé řadě samí Japonci - nějaké delegace či co. Představení docela povedené, konec, Japonci se postavili jako jeden muž a nadšeně tleskají, našinci povstanou až po chvíli a spíše si pomáhají k šatně pro kabáty. Japonci stále tleskají.
    K tomu nemám co dodat.

    OdpovědětSmazat
  54. Jak vidno, i takto pracuje prubířský kámen času. Uvidíme, (my dva asi už těžko, čili uvidí SE)co s Janáčkem (a vlastně s čímkoliv)na straně jedné, a s obecným vkusem na straně druhé udělá dalších 50 let. Ale nikdo mi nevymluví, že drahokamy jsou v proudu hlušiny čím dál tím vzácnější. Což klidně může být i tou Vámi zmíněnou komercializací kumštu.

    Ostatně, mnoké z toho, co se nám přes propasti času dochovalo a co považujeme za umění, bylo v době vzniku "jen" řemeslo, v lepším případě umělecké řemeslo.
    A řekněte dnešním kumštýřům, že většina z nich jsou řemeslníci (resp. sluhové či komedianti). Sežerou Vás za živa.

    OdpovědětSmazat
  55. Ono je to možná tak, že drahokamů je pořád stejně, jen té hlušiny násobně více.

    A k hereckému řemeslu : Říkám jim to už 40 let, mladí se vztekají a staří - valnou většinou souhlasí. Řemeslo je naprostý základ. Uměním se stane, když se zvlášť povede. Najde svého "adresáta".

    OdpovědětSmazat
  56. Kapitáne, opět minimálně dvě dokonalé, záviděníhodné formulace:
    Moje kulturní potřeby dotoval někdo před stovkami let - a Režisér může mít potřebu vyrýt do autora svou nesmazatelnou stopu.
    Čego že bolje?
    S tou Kabanovou - pár takových hrůzných zážitků mám v sobě taky - člověk by se propadl studem za ty našince...
    Před pár let jsem viděl lvovský balet, překládal jsem jejich materiály do programu a tak. Prostě: Petipa vstavší z hrobu, jako živý. Dokonalé, jiné slovo nemám. Uchvácen, zmrazen. Naštěstí naše obrovské hlediště bylo zaplněno. Oddychl jsem si. Párkrát jsem byl na opeře někde, když bylo v parteru rozseto pár desítek odvážných diváků. A co vám řeknu: STYDĚL jsem se. Za své spoluobčany burany, v téže době plnící hospody a rozvalené před TV. Cítím vždycky hanbu za druhé. S kterýma sdílím nějakou množinu. Taková jsem já, matinko - blb archaického ražení, co s takovýma dnes.
    A klid s tím nechápáním současného v ý t v a r n a - prozradím vám absurdní, paradoxní fakt, který každého, komu to sdělím, velmi překvapí: ze všech druhů, polí, oblastí umění nejpomaleji, nejobtížněji a nejméně ochotně (nad volbou těchto slov jsem dost přemýšlel) přijímám právě současné výtvarné dění. Ne literaturu, ne divadlo, ne žádný druh muziky - ne. Zrovna to, co je (bylo, mělo být) mým raison d´étre.
    No vidíte. Čili jak říkají čeští Texasani: Tejkujte to easy!

    OdpovědětSmazat
  57. Namátkou vybraná perla o nutnosti pokulturnit plebs přesně popisuje salámovou metodu návratu komsockult myšlení http://neviditelnypes.lidovky.cz/media-kdo-si-bere-nejvic-penez-z-ceske-televize-f49-/p_spolecnost.aspx?c=A140301_102115_p_spolecnost_wag
    ČT DO KAŽDÉ DOMÁCNOSTI CHCA-NECHCA!
    I to jak se lehce necháme uzurpovat státem je popsáno http://pravyprostor.cz/proc-se-stale-vice-nechavame-statni-moci-ponizovat-a-okradat " Vzhůru k jasným........řízkům!
    4P

    OdpovědětSmazat
  58. Blbost (tupost) multikulturní a hyperkorektní zase představuje tento detail. Tentokrát z Japonska.

    OdpovědětSmazat
  59. Karel Kryl / jakubovi S.:

    Padouši to na Vltavě odvysílali, ale už nezpřístupnili ani k poslechu, natož pak stažení. Škoda. S největší pravděpodobností to asi bude kvůli problémům s autorskými právy. Jenže:

    * Karel Kryl předběhl svým myšlením a odhadem situace dobu o pár desítek let.

    * Dobře postřehl, že ti původní řídící StB se adaptovali na nové podmínky až příliš dobře a rychle.

    * Jeho předčasná a mírně záhadná smrt, která nahrála těm, co chtěli rozdělit stát na dva, přinejmenším hraje do ruky autorům spikleneckých teorií. Tiché a nenápadné zabíjení patřilo do popisu práce mnoha těch pánů... Já osobně se ale domnívám, na rozdíl od Karla Kryla, že vzhledem ke značné omezenosti a zatvrzelosti na slovenské straně, tomu rozpadu za přijatelných a důstojných podmínek pro českou stranu, zabránit prostě nešlo. Fakt, že to mnohým padouchům kolem i uvnitř hrálo na ruku, na tom nic nemění.

    * Odvysílání pořadu a nic dál, také hraje na ruku těm, co si myslí, že pro mnohé je Karel Kryl dodnes nežádoucí postavou.

    V každém případě zrovna jeho je velká škoda, takové postavy jako on se nerodí zrovna často. Ke škodě nás ostatních. No ale i jeho jsem dokázali vnímat a chápat jen ze začátku a pak jsme mu mnozí z nás nestačili.

    OdpovědětSmazat
  60. Zdeněk Žíkovecký3. března 2014 10:36:00 SEČ

    Re vydávat Rowlingovou nebo Čapka: Čapka už pár let vydávat netřeba, 70 let po smrti už je zdarma legálně ke stažení.
    Re počet ochotníků: Jak zjistil už Jar da Cimrman, nejvíc ochotníků je v Rusku, jenže ti žádnou divadelní činnost neprovozují a zajímají se jen o lov.
    Re moderní výtvarné umění: John Basye Price, Murder for Fine Art. Naprosto výstižné, není co dodat.

    OdpovědětSmazat
  61. Sakra - nezpřístupnili? Ale mělo to být na Hry a literatura!
    Rozdělení: ale mohlo se zabránit. Jenže za jakou cenu.
    Dovoluju si uvést paralelu, bez času a ochoty nad tím pátrat v PC: Uhři (= Maďaři) před půldruhým stoletím. Vídeň jim poskytla naprosto volnou ruku ve všem v Uhrách, ponechala si jen čtyři společné věci: měnu, obranu hlavně. Takže monetální a obranný deštník, jinak je to jejich záležitost. Myslím, že tehdy to bylo obdobné. A ovšemže to pro nás bylo morálně i ekonomicky i politicky nepřijatelné. Nicméně oni by možná byli spokojeni. Kromě fahatiků - křiklounů. Nevím. Jednou větou: tohle jsme si od nich za spolehlivé uvedení do moderních dějin po našem boku sakra nezasloužili. Zrušení 28. října jako státního svátku, stržení krásného lva na sloupu v Prešpurku atp. Tisíce jejich mladých tu studují na české peníze. Atd. A řekne někdo: Škoda, že to není pořád jeden stát - ? Satis, rozjel jsem se. A to nesmím myslel na prohlídky na nových obrovských celnicích tady za humny v prvních letech... Studené tváře - my vám teraz ukážeme, že tu už nie ste páni! Přitom hlavní realizátor poslední etapy socialismu u nás, bez jakékoli úrovně, byl Slovák. Mlátil jim to někdy někdo o hlavu?
    Už mlčím.

    OdpovědětSmazat
  62. Pro Zdeňka Ž.:
    I když máme oba se ženou čtečky, mám podstatný kus Čapkova díla v knihovně v běžném provedení. "Někdo to rád papírové", s tím nic nenaděláš. [;>)
    ===
    A má to výhody: Potřebnou "čtečku" nepotřebuješ nabíjet, je bezporuchová, můžeš ji tak leda rozsednout, její udržba spočívá ve vyleštění skel sepraným hadříkem - a knížku rozhodně omylem nesmažeš.
    Je pravda, že by se mi všechny knížky "v papíru" do bytu prostě nevešly, na chalupu byh si ich mohl vzít jen pár - ale zase ta krása, když člověk otevře knížku a zavoní papír a tiskařská čerň...


    ohle moje čtečka neumí!
    ===
    Jo a "ochotníci" jsou u nás leckde. Ochotní ke všemu. Nejvíc je jich myslím v politice a loví tam prachy.
    [;>)

    OdpovědětSmazat
  63. STK
    Kdesi jsem četl úvahu, že my kvalitní zpěv prakticky nemáme šanci uslyšet, a to z toho důvodu, že se ještě začátkem 19. století zpěváci přesouvali ze štace na štaci dostavníkem či kočárem a jejich hlasové ústrojí pár dnů odpočívalo. Dneska stihne špičkový zpěvák i více koncertů za den (má tryskáč) a tudíž je jeho hlasové ústrojí permanentně unavené.

    OdpovědětSmazat
  64. Pro Pergilla:
    Ano jsou i takoví(é), kteří zpívají denně, hlas je unavený, bez lesku, ale oni mají tučná konta. Většinou to ale hlasivky nevydrží a zpěvák poměrně rychle končí. Ti moudřejší se sice dostavníkem nepřesouvají, ale poslouchají své hlasové poradce a velké role zpívají tak dvakrát, třikrát do týdne. A zpívají slušně třeba do pětašedesáti. (Pak už vazivo tuhne a nedá se nic dělat...)

    Ale porovnání záznamů operních zpěváků třeba z počátku minulého století a dnes (technickou stránku věci jsme už schopni docela zvládnout) říkají jasně, že dnešní zpěv je objektivně lepší, než býval. Tvorba tónu, dýchání, srozumitelnost, dikce i dodržování "ladění". Enrico Caruzo by dnes nezískal angažmá v žádném větším divadle.

    O emotivnosti projevu není třeba moc diskutovat - způsob interpretace se neuvěřitelně změnil hlavně v činohře a ve filmu a opera musela nutně následovat, jinak by se stala směšnou. Ostatně - stačí poslechnou české filmy z třicátých a čtyřicátých let.
    Moje žena se při dramatických scénách téměř válí smíchy po koberci. Ale ty tehdejší herečky za to nemohou - tak se prostě mluvilo.
    [;>)

    OdpovědětSmazat
  65. No to ny mne Kocoure docela zajímal Váš názor,(jako člověka od fochu) nemaje vlastní zkušenosti:
    zaslechl jsem dnes ve zpravodajství cos o nich jako o oceňovaném divadle. Chodili jim tam opravdu lidi anebo to bylo především za "osobitá ocenění kritikou", čili jak ocenil můj úžblept Jakub za "vyrývání nesmazatelných stop do autorů"?

    OdpovědětSmazat
  66. Opravdu a poctivě - nevím.
    Řekl bych, že to býval v odborných kruzích oceňovaný soubor (divadlo), leč za posledních cca deset let je tak nějak "ticho po pěšině". Připadá mi to (na dálku, jak říkám, dlouho už jsem od nich nic neviděl), že se možná vyčerpali. Víc nevím, asi bych jen žvanil o něčem "z doslechu".
    Spoléhat na odbornou kritiku ovšem nelze, je opravdu, ale opravdu značně subjektivní a navázaná na osobní vztahy.
    ===
    Jenom - zfackovat radního, že mi radnice dala trochu méně peněz se mi zdá značně hysterická reakce i na činoherce. A to jsou občas pěkní hysterici. Ale bůhví, jakou to tam na severu hrají hru. Nestačím občas sledovat ani všechny ty "tajné proudy a páky" v našem Ústavu, natož v Ústí.
    Víte třeba, že náš Ústav má s ND Praha společného šéfa opery i dramaturga? A ještě diriguje nejen v ND Praha a u nás, ale i jinde. Nesmírně výkonný člověk.
    Ale dirigent je to opravdu dobrý.

    OdpovědětSmazat
  67. ČS v Ústí bylo stále v 70.-80. letech velice sledovaná, oceňovaná, napodobovaná scéna tohoto ražení/velikosti.
    Pozor, zásadní otázka v mém duchu - klást otázky jako blbec: nejde prostě o prestižně-finančně- žárlivostně vzniklý a pokračující spor dvou kohoutů na jednom smetišti?!
    Můžu snad soudit - velikost města tatáž jako toho mého!

    OdpovědětSmazat
  68. Ústí:

    Nic moc o tom není známo. Jak jsem sledoval ty dva večer ve zprávách, tak se mi nelíbil ani a nezdál ani jeden z nich. Ten politik se mi ale přeci jen nezdál o něco víc. Zazněly tam totiž některé záležitosti, ze kterých bylo patrné, že vzhledem k metodice žádání o a čerpání grantů, to tomu souboru vypověděli v ten nejméně vhodný moment a fakticky ho tak dotáhli k bankrotu. Jestli si za to soubor může sám tím, že tuneloval až příliš a až příliš tím nesprávným směrem, nebo proč tomu tak je, to nikdo neví a určitě se s tím chlubit nebude. Je ale celkem jasné, že o umění tam šlo až v poslední řadě, v té prvé šlo a jde, jak už je zvykem, o moc a o prachy. To z těch dvou šlo vyčíst poměrně spolehlivě. Ten politik samozřejmě sedí na penězovodu, takže tahá za tlustší a delší konec lana, takže nedopustí-li se nějaké totální kraviny, nemůže prohrát, pakliže si herci nenajdou nějakého vlivného zastánce, to ale oni také někdy dovedou, ale kdyby to v tomto případě bylo možné, už by se to asi dávno stalo a problém by se nevyhrotil až do tohoto stádia. Asi to tedy politik vyhraje a ovládne soubor přes nějakého spřízněného panáka.

    OdpovědětSmazat
  69. Tenhle pocit se blíží mému Jakube, ale: to "ticho po pěšině" posledních let taky něco znamená. Viděl jsem už vyhořelé soubory bez energie - tak vlastně skončila opereta v Ostravě a byla převálcována muzikálem importovaným (z Brna), který klasickou operetu nahradil a je docela úspěšný. Nebýt ovšem přestárlosti operetních sólistů i sboru, udržování si "místa nahoře" pomocí zdůrazňování "zásluh" a nízkých nároků dirigentů na orchestr (po smrti Vladimíra Brázdy) by muzikál neměl v Ostravě žádnou šanci.

    P.S.: V těchto letech velmi "frčí" DPB. Jsem zvědav, jestli se dožiji i jeho "vyhoření". R. Krajčo už je v ND Praha, další úspěšní se taky chystají jinam. To bývá začátek druhého způsobu, jak přijít o vedoucí postavení mezi soubory.

    OdpovědětSmazat
  70. K výroku zemřelé paní režisérky Chytilové o ženách a mužích - Můj tchán (dej mu pámbu lehkou zem!) říkával: Ona byla pořád nemocná a on pak najednou umřel! [;-)))

    OdpovědětSmazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)